1 Satan povstal proti Izraeli a navedl Davida, aby spočítal Izrael.
- h.: Protivník; [vzhledem k tomu, že na jiných místech, kde je zřejmé, že jde o duchovní bytost, je použit u výrazu člen, je možné, že je zde míněn lidský protivník (?nepřátelský sousední národ)];
- Ať už šlo o ďábla nebo člověka, výsledek byl týž: David udělal vážný přešlap.
- I kdyby šlo o ďábla, je pravděpodobné, že si ke svodu použil vhodného člověka. I když ďábel má jistě schopnost lidem „vstřikovat“ myšlenky do mysli napřímo, bez „akustického“ prostředníka.
- Pokud šlo o člověka, mohl to být nějaký špatný rádce, spíše ale šlo o nepřítele, který pohrozil útokem. Davida to ponouklo k tomu, aby si sčítáním ověřil, že je dostatečně silný k obraně; aby se „uklidnil“: Mám dost síly, abych tento útok odvrátil.
- Samozřejmě Bůh musel tento útok zlého dopustit.
- Z paralelního popisu v 2S 24 víme, že původní příčinou byl Boží hněv vůči Izraeli.
- Vyvstává logická otázka: Proč provedení censu vadilo? Co na něm bylo špatného? Vždyť i Ježíš doporučuje si před bojem ověřit, jak na tom jsme a v případě velké převahy nepřítele, boj raději ani nezačínat. (Lk 14,31n, Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?)
- Běžně se vykládá, že problémem bylo, že úspěšný census by vedl ke spoléhání na vlastní síly místo na Hospodinovu pomoc. Víme totiž z mnoha biblických příkladů, že na množství vojáků příliš nezáleží – když je Hospodin s vojskem, je schopno porazit i velkou přesilu, a naopak, ani velká přesila nepomůže, když Bůh s vojskem není.
- Uvádí se ještě možnost, že David udělal census špatně – neposlechl příkaz z 2M 30:12nn, že sčítání má být doprovázeno odvodem poloviny šekelu stříbra: Když (učiníš soupis) synů Izraele a spočítáš je, dá každý výkupné za svou duši Hospodinu, když je spočítáš, aby mezi nimi nenastala pohroma, když je spočítáš. Toto dá každý, kdo přechází ke spočítaným: polovinu šekelu podle šekelu svatyně (šekel je dvacet gér); polovina šekelu je dar pozdvihování pro Hospodina. Každý, kdo přechází ke spočítaným, od dvacetiletých výše, dá Hospodinův dar pozdvihování. Bohatý nedá více a chudý nedá méně než polovinu šekelu, když budou dávat dar pozdvihování Hospodinu na obřad smíření za vaše duše. Vezmeš stříbro smíření od synů Izraele a dáš ho na službu stanu setkávání. Bude pro syny Izraele jako připomínka před Hospodinem na usmíření pro vaše duše
- Odvod peněz měl zřejmě zamezit zbytečným sčítáním lidu a zabránit právě tomu, k čemu došlo – tedy pýše. Ve smyslu: Buďte vděčni, že žijete a moc si nevyskakujte (šlo o usmíření za duše).
- Žádný další důvod, proč by sčítání lidu mělo vadit, mě nenapadá.
- V každém případě David „na vějičku“ skočil a sčítání vyhlásil.
2 David řekl Jóabovi a (knížatům lidu:) Jděte a spočítejte Izrael od Beer-šeby až po Dan a přineste mi zprávu, ať vím, kolik jich je.
- n~: velitelům vojska;
- Nešlo o malý úkol – zorganizovat cenzus je i v dnešní elektronické době náročná a drahá záležitost.
3 Jóab řekl: Ať Hospodin přidá ke svému lidu stokrát víc, než ho je. Což nejsou, můj pane a králi, všichni otroky mého pána? Proč to chce můj pán udělat? Proč by měla být vina na Izraeli?
- Jóabova odpověď mnohé napovídá: Jednak vidíme, že povědomí o tom, že sčítat lid je chybou, bylo známé.
- Dokonce Davidovi podřízení měli v tomto ohledu lepší porozumění, než král sám.
- Jóab odpovídá moudře: Přeji ti, králi, ze srdce maximální prosperitu. Tvá armáda je velká a oddaná. Proč chceš její počty znát přesně?
- Odkud Jóab věděl, že je to špatně?
- Zřejmě znal přikázání z 2M 30,12, ze kterého vyplývá, že bez výkupného vede cenzus k pohromě. To by ale zřejmě krále upozornil pouze na tento aspekt
- Joáb pravděpodobně chápal zásadu, že síla a bezpečnost Izraele závisí spíše na jeho vztahu s Bohem než na jeho vojenských počtech a že provedení sčítání naznačuje spoléhání na lidské zdroje než na Boží ochranu.
- Jako zkušený vojevůdce a poradce si Joáb mohl uvědomit, že sčítání lidu by mohlo vyvolat nepokoje neboť by mohlo být vnímáno jako projev neoprávněné královské ctižádosti a pýchy.
- Jóab mohl mít opravdový duchovní vhled – vědět, že tento nápad nepochází od Boha
- David byl každopádně varován – když někdo spolehlivý a dobropověstný má jiný názor, vždy je třeba zpozornět!
4 Královo slovo však bylo vůči Jóabovi pevné. Jóab tedy vyšel, procházel celým Izraelem a vrátil se do Jeruzaléma.
- David nezpozorněl a korigovat se nenechal. Jóab musel poslechnout.
- Jeho hřích to ale nebyl – celá odpovědnost ležela na Davidovi.
5 Jóab udal Davidovi počet sečteného lidu. Všech Izraelců byl milion sto tisíc mužů tasících meč a Judejců bylo čtyři sta sedmdesát tisíc mužů tasících meč.
- Byl David spokojen? Uspokojilo ho číslo? Spal klidněji? Bylo impresivní? Nebo spokojen nebyl? Čekal více?
- Kdyby byly miliony dva, bylo by to lepší, a kdyby půl milionu, bylo by to horší? Nikoliv. Jasně se ukazuje nesmyslnost celého podniku.
6 Mezi Lévijci a Benjamínci nepočítal, protože Jóabovi se královo slovo ošklivilo.
- Jóab sčítání vykonával s nechutí a „flákal“ ji, jak to jen šlo. Předpokládal, že král nebude na úplných počtech trvat.
7 Ta věc byla zlá v Božích očích a ranil Izrael.
- Něco se pokazilo, jak uvidíme dále.
- Trest byl, jako obvykle v takovýchto případech, kolektivní. Smysl je však hlubší, jak uvidíme dále.
8 Nato David řekl Bohu: Velmi jsem zhřešil, že jsem to udělal. Nyní odejmi, prosím, vinu svého otroka, neboť jsem jednal velice bláznivě.
- Davidovi vše došlo. Zřejmě poměrně rychle – na své „úlety“ už byl totiž „zvyklý“.
- To myslím pozitivně – David už znal sám sebe, měl sám se sebou zkušenosti. Věděl, že dokáže jednat zaslepeně a hloupě.
- V okamžiku, kdy mu nesmyslnost svého jednání došla, neměl problém se Bohu omluvit, prosit o odpuštění.
9 Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu:
- [dále jsou jmenováni jako vidoucí: Héman (1Pa 25:5), Jeed (2Pa 9:29), Ida (2Pa 12:15), Jehú (2Pa 19:2), Asaf (2Pa 29:30), Jedútún (2Pa 35:15) a Ámos (Am 7:12)];
- Davidovi jeho hřích zřejmě došel „spontánně“, bez prorockého upozornění. Možná mu věci došly v noci, kdy se probudil zpocený hrůzou. Možná ve chvíli, kdy dostal zprávy o nějakých nečekaných problémech v království – řekl si: Tohle nebude jen tak, to nebude náhoda. Čím by to tak mohlo být? A v tom mu došlo, že je to kvůli jeho cenzu.
- Davidových vidoucích, kteří mu zajišťovali kontakt s Bohem, bylo více. Slova dostávali zřejmě různě, „na přeskáčku“. Tentokrát Bůh promluvil skrze Gáda.
10 Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: (Předkládám ti) tři věci. Vyber si jednu z nich, kterou ti mám udělat.
- h.: Natahuji na tebe;
- Hřích sám už je odpuštěn. To ale neznamená, že nebude mít důsledky.
- Hřích není jen osobní záležitostí mezi mnou a Bohem – má i své širší důsledky. Čím významnější je mé postavení, tím větší jsou škody.
- Někdy Bůh s pokáním a odpuštěním eliminuje i „kolaterální škody“, které naše hříchy způsobí, někdy často ale nikoliv. Hřích má své důsledky.
- Králův hřích má větší dosah, než hřích někoho nevýznamného. Putinův hřích má za následek smrt tisíců. Může mu být po pokání odpuštěno, ale množství bolesti zůstane. Když manžel nebo manželka opustí rodinu, může jim být po pokání odpuštěno, škody na duších partnera a dětí ale nezmizí. Atd.
11 Gád přišel k Davidovi a řekl mu: Toto praví Hospodin: Vyber si:
h.: Přijmi pro sebe;
12 Tři roky hladu nebo tři měsíce být ničen svými protivníky, kdy by tě stíhal meč tvých nepřátel, anebo tři dny Hospodinova meče a moru v zemi, kdy by Hospodinův anděl působil zkázu po celém území Izraele. Nyní se rozhodni, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.
- Gád nenabízí žádnou únikovou cestu. Pouze tři katastrofální možnosti, jednu horší, než druhou.
- Proč Bůh chce nechat s takovou tvrdostí dopadnout trest za králův hřích na celý národ? Odpověď vidíme v paralelním místě v 1S 24 Hospodinův hněv znovu vzplál proti Izraeli a podnítil proti nim Davida slovy: Izrael sám byl zralý pro trest, Bůh hodlal (bylo nutné) potrestat národ, proto dovolil ďáblu, aby na Davida zaútočil.
- Proč to Bůh udělal takto složitě? Proč, když si národ zasloužil trest, jej zkrátka nepotrestal? Proč do toho zatahoval Davida? Protože hledal angažovaného přímluvce!!! Tuto myšlenku ještě rozebereme. Jde o naprosto fantastický koncept.
- Jaké možnosti tedy prorok Davidovi předestřel? Jsou tři a mají různou dobu trvání – tři roky, tři měsíce nebo tři dny. Jejich zhoubnost se podle toho zvyšuje.
- Jde vpravdě o Sofiinu volbu (William Styron: stejnojmenná kniha, také film. Žena se ocitne v koncentračním táboře se dvěma dětmi. Je přinucena volit, které dítě zachrání a které pošle do plynu)
-
- Tři roky hladu nebo tři měsíce být ničen svými protivníky, kdy by tě stíhal meč tvých nepřátel, anebo tři dny Hospodinova meče a moru v zemi, kdy by Hospodinův anděl působil zkázu po celém území Izraele. Nyní se rozhodni, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.
13 David Gádovi odpověděl: Jsem ve veliké tísni. Kéž padnu do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka.
14Hospodin uvedl na Izrael mor a padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů.
15Bůh poslal do Jeruzaléma anděla, aby ho ničil. A když ničil, Hospodin to viděl, litoval toho zla a řekl andělu, který působil zkázu: Dost. Nyní odtáhni svou ruku. A Hospodinův anděl se zastavil u humna Ornána Jebúsejského.
16David pozvedl oči a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem a v ruce má tasený meč,a vztažený nad Jeruzalémem. David i starší přikrytí pytlovinou padli na svou tvář. a Nu 22:23; Joz 5:13
17David řekl Bohu: Což jsem neřekl já, aby byl sečten lid? Já jsem zhřešil a spáchal velké zlo. Ale tyto ovce, co provedly? (Hospodine, můj Bože,)a ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, ale na tvůj lid ať nedopadne rána.b a 1Kr 3:7p!; 1Kr 8:28; 1Kr 17:20; 1Kr 17:21; 1Pa 21:17; 2Pa 6:19; Ž 7:2p!; Jon 2:7; Abk 1:12; Neh 5:19p!srv b 1S 6:4
18Hospodinův anděl řekl Gádovi, aby řekl Davidovi: Ať David jde a postaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.
19David šel podlea Gádova slova, které promluvil (v Hospodinově jménu.)b a 1Pa 11:3vsrv; 1Kr 13:1n; 1Kr 20:35; 2Pa 30:12; Ž 17:4 b Dt 18:22; 2Pa 33:18; Jr 26:9
20Když se Ornán obrátil, uviděl toho anděla. Jeho čtyři synové, kteří byli s ním, se skrývali. Ornán mlátil pšenici.
21David přišel až k Ornánovi. Když se Ornán ohlédl, uviděl Davida, vyšel z humna a klaněl se Davidovi tváří k zemi.
22David řekl Ornánovi: Dej mi místo, na kterém je humno, abych na něm mohl postavit Hospodinu oltář. Dej mi ho za plnou cenu stříbra, aby byla rána od lidu zadržena.
23Ornán řekl Davidovi: Vezmi si to. Ať můj pán a král udělá, co je (mu libo.) Pohleď, dám skot pro zápalnou oběť, smyky na dříví a pšenici pro přídavnou oběť. To všechno dám.
24Král David řekl Ornánovi: Ne! Chci to koupit za plnou cenu stříbra. Vždyť nemohu přinést Hospodinu to, co je tvé, či přinést zápalnou oběť získanou zadarmo.
25A David dal Ornánovi za to místo šest set šekelův8 váhy zlata. v8 [asi 7 kg]; [2S 24:24 uvádí 50 šekelů stříbra; rozdíl lze vysvětlit tím, že zde je cena nejen za humno a skot, ale za celý větší pozemek]
26Pak tam David postavil Hospodinu oltář a přinesl zápalné a pokojné oběti. Volal k Hospodinu a on mu odpověděl ohněma z nebe, seslaným na (oltář pro zápalné oběti.)b a 2Pa 7:1; Lv 9:24; Sd 6:21; 1Kr 18:37n b 1Pa 16:40; 2Pa 29:18
27Hospodin řekl andělovi, aby vrátil svůj meč do pochvy.a a Jr 47:6v; Ez 21:8nn
28V oné době, když David viděl, že mu Hospodin odpověděl na humně Ornána Jebúsejského, (obětoval tam.)t9 t9 n.: začal tam obětovat
29Hospodinův příbytek, který udělal Mojžíš v pustině, i oltář pro zápalné oběti byl v oné době na návrší v Gibeónu.a a 2Pa 1:3; 2Pa 1:5
30Ale David nemohl jít před něj hledat Boha, protože se děsil meče Hospodinova anděla.