2. letopisů – kapitola 7 (Šalomoun)

1 Když se Šalomoun domodlil, sestoupil oheň z nebes, strávil zápalnou oběť i obětní hod a Hospodinova sláva naplnila dům. 

• takovou reakci na modlitbu bychom chtěli zažít všichni
• Bůh zareagoval, odpověděl
• jistě na Něj neudělala dojem architektonická velkolepost stavby nebo omračující množství zabitých zvířat. Ale upřímná touha krále i národa byly tím, co Boha „přimělo“ reagovat
• to, o co jde, je Boží přítomnost. Všechno kolem je pouhá kulisa, nástroj či pomůcka. K čemu kostely, k čemu Bible, k čemu modlitby, když přišel Bůh osobně
• jako Nejvyšší tehdy přijal oběť zabitých zvířat, tak později přijal oběť svého Syna¹
• připomeňme si, jak věci probíhaly: stovky kněží zabili, vyvrhli a na oltář položily tisíce obětních zvířat a dalších obětin. Byli připraveni je spálit na dřevě, ale nestihli to – spadl oheň z nebe a oběti spálil nadpřirozeným způsobem
• takových případů se v dějinách událo jen málo – něco podobného zažili Abrahám a Izajáš, zkušenost s ohněm měl i Mojžíš. Tím výčet končí
• Hospodinova sláva je slovním popisem Jeho nadpřirozené přítomnosti. Lidé ji cítí a vnímají. Často jsou pohnuti nebo se nemohou udržet na nohou. Viz též studie Šechina v oddíle Biblické studie

2 Kněží nemohli vejít do Hospodinova domu, protože Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.

• na první pohled se to může zdát kontraproduktivní: tolik námahy, tolik úsilí, organizace a peněz. Na chrámu se nadřel celý národ, těch příprav, co museli udělat kněží. A když je všechno finalizováno, konečně je všechno připraveno k velkému finále, „si najednou přijde Bůh“ a všechno „pokazí“.
• scénář byl rozepsán po minutách, kněží, levité, hudebníci, organizátoři, všichni jsou na svých místech a najednou jim do toho Nejvyšší „hodí vidle“ svou přítomností
• kněží se ani nedostanou dovnitř, natož aby mohli něco dělat
• to je přece hloupé, oni kněží jsou tam přece těmi „hlavními“. Tak tomu ale právě není: tím hlavní, o koho jde, kolem koho se všechno točí, kvůli komu se všechno dělá, je Bůh. Cílem všech příprav není, aby proběhla „pěkná“ bohoslužba, ale cílem je DOSTAT HOSPODINA DO CHRÁMU. A když Nejvyšší převezme iniciativu a odstaví nás od služby, nejvyšší mety bylo dosaženo
• proč vlastně nemohli vejít? Co jim v tom zabránilo? Zřejmě když se přiblížili ke vchodu, zeslábli, podlomily se jim nohy, nemohli kráčet. Není vzácné, že v Boží přítomnosti se lidé na nohou udržet nedokážou jsouce přemoženi Božím majestátem. Mohou také plakat apod. Zřejmě šlo o něco podobného

3 Když všichni synové Izraele viděli, jak sestoupil oheň a Hospodinovu slávu na domě, poklekli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a vzdávali Hospodinu díky, protože je dobrý a navěky je jeho milosrdenství.

• bodejť by ne. Jiná reakce není na místě a ani možná

4 Nato král a všechen lid obětovali před Hospodinem oběti. 5 Král Šalomoun obětoval  jako  oběti  dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všechen lid zasvětili Boží dům.

• h.: obětní hod
• bohoslužba nakonec nějak proběhla, kněží se dovnitř sice nedostali, ale svou práci venku uskutečnili
• množství obětovaných zvířat bylo enormní. Zní to bombasticky, ale reálně muselo jít o obrovská „jatka“, kdy kněží se brodili v hektolitrech krve, oltáře byly krví úplně pokryté, všude byl cítit vlhký zápach masa a zápach masa páleného
• může to působit nepříjemně či naturalisticky, ale Kristova smrt na kříži byla ještě naturalističtější a její brutalita a krvavost byly otřesné. Náš Bůh není navoněný dědeček držící si v lidské přítomnosti před ústy navoněný kapesník
• jestli z nebe průběžně přicházel oheň a oběti kontinuálně spaloval (jak by to asi probíhalo?) nebo jestli kněží používali dřevo, je jedno. Nadpřirozený prvek byl neoddiskutovatelný
• není množství obětí přehnané? Dělá množství na Nejvyššího vůbec dojem? Na jedné straně jistě ne: holoubátko obětované z upřímného srdce svou „práci udělá“ stejně dobře (srv. oběť Josefa a Marie) jako hekatomby mrtvých zvířat. Na druhé straně nezapomínejme, že Šalamoun byl multimiliardářem své doby. A naše oběti by určitým způsobem měly odrážet naši situaci: Když hodí do sbírky pětikorunu chudá vdova, je to v pořádku. Z rukou boháče může být i tisícikoruna spíše urážkou Boha než oceněníhodným činem
  

6 Kněží stáli na místech své služby i lévité s hudebními nástroji pro Hospodina, které udělal král David pro vzdávání díků Hospodinu, že navěky je jeho milosrdenství — jak chválil skrze ně David. Kněží před nimi troubili a všichni Izraelci stáli.

• toto vše se odehrávalo na nádvoří – šlo již spíše o spontánní reakci na Boží přítomnost, než o plánovanou bohoslužbu
• vděk Bohu lze vyjádřit obětí i hudbou

7 Šalomoun posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil zápalné oběti a tučné části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který Šalomoun udělal, nebyl schopen pojmout zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí. 

• Šalamoun improvizoval. Nebál se na nastalou situaci pružně reagovat
• v Boží přítomnosti neměl strach, že něco podcení²

8 Šalomoun a s ním celý Izrael, převeliké shromáždění lidí, kteří přišli od Lebo-Chamátu až po egyptský potok, slavil v ten čas svátek po sedm dní. 

• Lebo-Chamát je daleko na severu v Libanonu. Egypt na jihu. Lidé tedy přišli ze široka daleka
• bylo jich mnoho
• svátek trval sedm dní – byla jiná doba, dnes žádný svátek tak dlouho neslavíme. Nebavilo by nás to, nevěděli bychom si s tím rady

9 Osmého dne se konalo shromáždění, neboť posvěcení oltáře slavili sedm dní a svátek dalších sedm dní. 

• zřejmě na oslavy posvěcení oltáře navazoval Svátek stánků?
• zřejmě to tak Šalamoun plánoval od začátku. Dva týdny „volna“ všechny jistě potěšily.
• jak víme odjinud³, Šalamounův chrám byl sice vrcholné a úžasné dílo, ale jeho vybudování národ dosti ekonomicky i personálně „vysálo“. Možná Izraelci už měli daní a pracovního nasazení „plné zuby“ a dva týdny volna jim měly dát příležitost k oddechu.
• z dalšího verše ale vyplývá, že nyní společnou oslavu završení jejich společného mimořádného díla nic nekalilo

10 Dvacátého třetího dne sedmého měsíce propustil lid a oni šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí nad dobrem, které Hospodin učinil Davidovi, Šalomounovi a svému lidu Izraeli. 

• žádné oslavy netrvají věčně. I ta nejúžasnější shromáždění a bohoslužby, i ta největší probuzení mají svůj konec. Lidé potřebují spát a pracovat
• i z hory Proměnění přes Petrův odpor nakonec museli učedníci sestoupit do tvrdé reality. Postavit si tam stany a zůstat tam v Boží přítomnosti nebylo možné⁴

11 Tak Šalomoun dokončil Hospodinův dům i královský palác; zdárně vykonal všechno, co přišlo na jeho srdce, aby udělal v Hospodinově domě a ve svém paláci. 

• šlo o neobyčejné dílo. Výstavba trvala sedm let. Celý národ se na tento mega-projekt koncetroval.
• představuji si, chrám byl jakýmsi „jaderným reaktorem“ dodávajícím národu energii pro setrvalé spojení se Stvořitelem. Či jakousi supersterilní laboratoří vytvářející uprostřed národa prostředí, kde mohl Svatý Bůh přebývat uprostřed svého lidu.
• zdrojově, finančně a personálně náročné bylo i následné udržení bohoslužby v chodu. Na to se ale přece jen již soustředili specialisté (kněží, levité a otroci) a národ je „pouze“ financoval
• nezapomínejme rovněž, že Šalamoun při stavbě navázal na rozsáhlé přípravy svého otce Davida

12 Hospodin se ukázal Šalomounovi v noci a řekl mu: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem toto místo za obětní dům. 

• postavit chrám nestačí. Náboženských staveb jsou po světě miliony. Chrám mohl být pouze jednou z nich
• chrám není cílem, ale prostředkem. Prostředkem k dosažení toho, aby Bůh svolil, ze právě tohle místo bude oním místem, kde On bude ochoten přebývat. Místem, kde On bude ochoten se setkávat s lidmi. To není vůbec samozřejmé
• to platí pro každou bohoslužbu, pro každý náboženský úkon⁵
• víme, že Bůh v dnešní době již v chrámech nepřebývá . Chrámy Božího přebývání jsme se stali my lidé
• každému křesťanu se někdy v období jeho života ukázal Bůh a řekl mu: Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si tě za obětní dům
• může člověka potkat něco lepšího?

13 Jestliže uzavřu nebesa a nebude déšť, jestliže přikáži kobylkám, aby požíraly zemi, či pokud pošlu na svůj lid mor, 

• sucho, neúroda, epidemie jsou hrozné věci. Stávají se. Příčin může být celá řada. Může jít o trest za hříchy, může jít o snahu zvrátit vzdálení se či odpadnutí od Boha. Může jít také o zkoušku.
• život je složitý a od vyhnání z ráje nebyl a nikdy nebude snadný. Potíže a zkoušky přicházejí. Zlé věci potkávají i „dobré lidi“⁶. Patřit do Božího lidu neznamená ani omylem automatickou trvalou prosperitu
• neopomiňme, že je explicitně řečeno, že tím, kdo tyto zlé věci (sucho, kobylky či mor) posílá, je Bůh
• pro nás křesťany můžeme parafrázovat: Můj lide, mé drahé dítě – potkají-li tě ve tvém křesťanském životě zlé věci, ukážu ti cestu, jak z toho ven

14 ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří, budou se modlit, hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi. 

• spojení „ale pak“ ukazuje, že předtím to lid nedělal – šlo tedy pravděpodobně o trest za odpadnutí či reakci na zvlažnění
• lid nazývající se Hospodinovým jménem je á formulace. Izraelité se k Bohu hlásili. My se k Němu také hrdě hlásíme. A také ke Kristu. Jsme Kristovci. Jsme Kristovi⁷
• jsme Boží rodinou. Nezdárný syn nepřestal být synem a Otec snahu o jeho záchranu nevzdá
• co tedy Bůh za takové krizové situace očekává? Čtyři⁸ věci: nejprve pokoření a modlitby. Bůh očekává, že nám věci dojdou, že jich budeme litovat a že mu svou lítost dáme najevo: Otče, já jsem od tebe tak daleko. Už se tak toulám po svých marných cestách. Je mi líto, moc lito. Promiň!
• promiň je slůvko vpravdě kouzelné: na upřímné promiň nelze reagovat jinak než odpuštěním. Promiň přebíjí všechny antipatie.

• co (kromě pokoření a modlitby) od nás Hospodin očekává dále? Hledání Jeho tváře a odvrácení od zlých cest
• Ježíš řekl, že v některých věcech máme být jako děti. Tohle je jedna z nich: je totiž běžnou dětskou vlastností či přístupem, že když děti „mají problém“, vyhledají rodiče. I když něco provedou, i když nejsou vzorné, když dostaly špatnou známku nebo poznámku – přesto vyhledají otce. Jdou za ním, vyhledají ho.
• a po rozhovoru s Otcem a po přijetí odpuštění ty věci jednoduše přestanou dělat, změní je. Také my se tam máme chovat – pokořit se, modlit se, vyhledat Boha a věci změnit
• cizoložné ženě Ježíš řekl: Jdi a už nehřeš.
• vyslyším z nebes, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi. Boží reakce na naše volání je vždy kladná. On je ochoten vždy naslouchat, vždy odpouštět a vždy věci řešit

15 Moje oči budou otevřené a moje uši pozorné k modlitbě z tohoto místa.

• telefonní linka je dostupná 24/7. Pro tebe, můj synu a má dcero, jsem na příjmu kdykoliv
• žádné ordinační hodiny, žádný záznamník. Jsi mé dítě – mé dveře jsou pro tebe vždycky otevřené, pro tebe mám vždycky čas, mobil tobě zvednu vždycky
• novozákonní křesťané se již ani nemusejí modlit tváří k Jeruzalému – Bůh je slyší jakkoliv

"Mám číslo na Babiše" byl jeden z reklamních sloganů v předvolební kampani. Chlubili se tím místní politici. My jsme na tom v tomto ohledu mnohem lépe. Mohli bychom dělat kampaň: Mám číslo na Šéfa vesmíru

 

• je nesmírně příjemné, když se o nás někdo opravdu zajímá a opravdu nám naslouchá. Je příjemné být středem něčího zájmu a péče⁹
• je mnoho lidi, kteří druhé vůbec nepustí ke slovu, ale zahltí je svými informacemi. Bůh takový není, ba je úsměvné si představit, že by takový byl. Představa je to absurdní: Začali bychom se modlit a z nebe by začaly přicházet přívaly slov: Ten tvůj problém, to nic není. To bys nevěřil, co teď zrovna musím řešit já – u Nováků se hádají a taky v „Bangladéši“ to nevypadá dobře, …
• ale Boží oči jsou vůči nám otevřené a uši pozorné – je možno si přát něco víc?

16 Nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navěky přebývalo mé jméno. Mé oči a mé srdce tam budou obráceny po všechny dny.

• Jeruzalémský chrám byl Bohem pro Jeho lid ustanoven jako místo pravé bohoslužby
• je pochopitelné, že Židé se dodnes k chrámu upínají, případně vyhlížejí jeho obnovení
• od Kristova příchodu již ale jeruzalémský Chrám jediným místem Božího přebývání na planetě není
• nicméně místa jako je toto nutí při vynášení příliš radikálních soudů ohledně Boží vztahu k Jeruzalému k obezřetnosti – navěky je navěky a po všechny dny je po všechny dny
• nicméně křesťané na sebe tato nádherná slova mohou směle a radostně vztáhnout také: Nyní jsem si vyvolil tebe,, můj synu a má dcero, vyvolil, očistil a oddělil, abych s tebou a v tobě navěky přebýval. Nikdy tě nepustím ze zřetele, nikdy tě nenechám, nikdy se tě nezřeknu

17 A co se tebe týče, jestliže budeš přede mnou chodit, jako chodil tvůj otec David, a činit všechno, co jsem ti přikázal, a budeš zachovávat má ustanovení a nařízení, 18 upevním tvůj královský trůn, tak jak jsem uzavřel smlouvu s tvým otcem Davidem se slovy: Nebude ti vyhlazen muž vládnoucí nad Izraelem. 

• od obecných výroků týkajících se národa, přechází Hospodin k osobním sdělením
• víme, že Šalamouna za krále prosadil Hospodin. Víme, že se Nejvyššímu líbila Šalamounova žádost o moudrost. Víme, že jej za to zahrnul nezměrným množstvím darů¹⁰
• zde Šalamounovi připomíná, že má v plánu ponechat královský trůn v Izraeli navěky, ale že to má podmínky: zachovávání přikázání a chození s Bohem po vzoru jeho „táty“.
• víme, že Šalamounův otec David byl vše, jen ne dokonalý, ale že jeho chození s Hospodinem dokonalé bylo. A chození s Bohem „přebilo“ všechny Davidovy chyby¹¹
• naplnil se Boží slib nebo ne? Ano i ne. Královská Davidovská dynastie přerušena byla, nicméně Ježíš je z rodu Davidova a kraluje a bude kralovat na věky
• a jak „to zvládl“ Šalamoun? Špatně – nakonec ho nesčetné ženy kolem něj od Boha odvrátily. Možná stokrát nic umořilo i mocného krále. je zřejmé, že inteligence není zdaleka vše
• je to pozoruhodné, když si uvědomíme, jak silnou Boží intervenci Šalamoun právě prožil. Jak na tomto pozadí mohl tolerovat ve své rodině modloslužbu a postupně se k ní dokonce přiklonit je záhadou, ale zároveň velkým varováním. Sebesilnější nadpřirozený zážitek není zárukou vůbec ničeho

19 Jestliže se však odvrátíte a opustíte má ustanovení a mé příkazy, které jsem vám předložil, půjdete a budete sloužit jiným bohům a klanět se jim, 20 vyrvu je ze své země, kterou jsem jim dal, a tento dům, který jsem posvětil pro své jméno, od sebe odvrhnu a učiním jej pořekadlem a posměškem mezi všemi národy. 

• ale automaticky vám, můj lide, nic negarantuji
• tenhle chrám je „bezva“ a budu tam rád přebývat. Ale pouze pokud s vámi budu mít vztah. Pokud se na mě vykašlete, odejdu a tohle místo nechám exemplárně zničit. Bez vztahu mezi námi je to jen prázdná skořápka, která navíc může vyvolávat pocit, že je mezi námi všechno v pořádku
• není nic marnějšího, než manželé, kteří se na sebe nemohou „ani podívat“ a před ostatními hrají hru na „domov jako klícku“ Všechno je lepší než takového pokrytectví, dokonce i bouřlivý rozvod s rozbíjením nádobí
• není nic horšího, než formální náboženství bez obsahu. Také je horší, než žádné

21 A nad tímto domem, který byl vyvýšený, se každý, kdo bude procházet kolem něj, zhrozí a zeptá se: Proč tohle Hospodin provedl této zemi a tomuto domu? 22 A bude se odpovídat: Protože opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim, proto na ně přivedl všechno toto zlo.

• parafráze: je mi jedno, kolik rozbíjení nádobí a nočních hádek kolem našeho rozchodu bude. Nevadí mi, že všichni v domě budou vědět, že se hádáme a že moje manželka je „děvka“. Rozmetám naše manželství do základů
• a když se kolemjdoucí zeptá: Co se to s jejich manželstvím stalo? Jak to, že dopadli tak katastrofálně? Všichni budou znát odpověď: Dopadlo to tak proto, že ona mu byla nevěrná s každým, kdo „šel zrovna kolem“

1. na tomto pozadí (slavná spektakulární Boží intervence) a také při vědomí Šalamounovy extrémní inteligence, vystupuje ještě více nepochopitelnost Šalamounova pozdějšího odpadnutí od Boha. To byl tlak manželek a sexu opravdu tak velký, aby přebil něco takto silného? Zjevně ano. ↩︎
2. jistě si dobře pamatoval, jak jeho otec David podcenil přípravu na transport Boží schrány a jak katastrofálně to dopadlo (2S 6) ↩︎
3. vyplynulo to při sporech o Šalamounovo nástupnictví ↩︎
4. Mt 17; Mk 9; Lk 9 ↩︎
5. Nicky Gumbel na začátku Kurzů Alfa z žertu cituje prohlášení Anglikánské církve poté, co obdželi informaci, že Bůh se rozhodl jejich církev opustit. Prohlášení začíná: Odchod Boha z naší církve nás trochu mrzí…
   To je samozřejmě absurdní – církev bez Boha má nulový význam. Pokud by církev pokračovala ve svých aktivitách i poté, co by ji Bůh opustil, byl by to výsměch ↩︎
6. jak zní název jedné knihy ↩︎
7. psáno pro kázání ↩︎
8. nejde přitom o nějaký výčet k odškrtávání, jde o postoj srdce ↩︎
9. nemusí to být hned psycholog nebo dobrý přítel – i dobrý holič, barista nebo kosmetička jsou fajn. Jedním z důvodů, proč pomáhá pobyt v psychiatrické léčebně, že člověk je objektem zájmu druhých a jejich snahy mu pomoci ↩︎
10. až bych měl skoro pocit, že jej tím množstvím darů Hospodin „pokazil“ – jako bohatý rodič může snadno rozmazlit své dítě ↩︎
11. podobně na tom byl Jób ↩︎