2. letopisů – kapitola 1 (Šalomoun)

14. července 1789 byla v Paříži dobyta Bastilla. Francouzský král Ludvík XIV. napsal do svého deníku" "Nic." Nevěděl král snad nic o dobytí státního vězení, kterým začala francouzská revoluce? Pravděpodobně věděl, ale onoho dne se nekonal žádný hon, slavnost ani jiné zábavy, a proto napsal do svého deníku "Nic", Ubohý muž neměl revoluci přežít.

Je nesčetně lidí, kteří se tomuto francouzskému králi podobají. Nejdůležitější události je míjejí. Boží Syn přišel na zem a zemřel na kříži za hříšníky - oni ale píší do svým deníků: "Nic". 
(Na každý den, rok XY)

1 Šalomoun, syn Davidův, ⁽si počínal ve svém království zmužile,⁾ neboť Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a učinil ho velmi velkým.

• h.: se upevnil nad svým královstvím;
• Počínal si rázně. S věcmi se „neštval“, přijímal rozhodnutí. Nebál se zodpovědnosti. Nebál se chyb. Nebál se riskovat. To je zmužilé vládnutí. Nebál se odměňovat a trestat. Nebál se násilím prosazovat svou vůli.
• On musel cítit tu Boží přízeň. On viděl, že věci se mu daří. Tu Boží ruku nad sebou vnímáš. Člověk si to párkrát „vyzkouší“ a zjistí, že to „funguje“. Přijme rozhodnutí a dopadne to dobře. Udělá chybu a nestane se nic – Bůh to nějak „vykryje“. Zvykneš si na tu Boží ruku nad sebou.
• Něco podobného zažíval Ježíš. Pomodlil se a opravdu se to stalo – někdo byl uzdraven, démoni reagovali, voda se proměnila ve víno. Jednou, dvakrát, potřetí. Pokaždé. Zkoušel ty modlitby říct trochu „svévolně“ a přesto to fungovalo stále. Postupně v tom spočineš. Začneš tomu věřit. Přestaneš se bát. Začneš být jistější. Je to krásné.
• A Šalamounova hvězda stoupala. Rozhodnutí se ukazovala vždy dobrá. Na co sáhl, to se dařilo. Okolí to vidělo a více a více mu důvěřovalo. Loajalita okolí byla větší a větší. Respekt nepřátel rovněž.
• Král byl silný, prosazoval svou vůli. Bohatl a jeho vliv rostl. Bylo stále těžší se mu postavit.

2 Šalomoun promluvil k celému Izraeli — k velitelům nad tisíci a nad sty, k soudcům a ke všem předákům celého Izraele, předákům rodů — 3 a pak šel Šalomoun a celé to shromáždění s ním na návrší v Gibeónu, neboť tam byl Boží stan setkávání, který udělal v pustině Mojžíš, otrok Hospodinův. 

• chystal se pronést zásadní řeč. Šlo o nějaký milník. Projev k národu. Zorganizoval velké shromáždění, protože chtěl přinést zásadní věci.
• Nesvolal celý národ, ale všechny vedoucí, všechny, kdo měli nějakou autoritu.
• Projev měl být pronesen na pro národ významném místě – v Boží přítomnosti.
• Stan setkávání stále existoval. Šlo o tentýž stan, který na pouští postavil Mojžíš, což bylo asi o tři sta let dříve. Ne nutně o stejné materiály, ty mohly být průběžně obnovovány, jak podléhaly rozpadu, ale o stejný model, o principiálně stejnou svatyni.

4 Ale Boží truhlu přenesl David z Kirjat-jearímu na místo, které pro ni David připravil, když pro ni postavil v Jeruzalémě stan.

• Jednou z důležitých funkcí Stanu setkávání bylo uchovávat s sobě Boží truhlu
• Transport truhly Davidem se podařil až na podruhé – na poprvé David podcenil přípravy a pokus nedopadl dobře

5 Bronzový oltář, který udělal Besaleel, syn Urího, syna Chúrova, umístil před Hospodinův příbytek  a  tam  se Šalomoun i to shromáždění dotazovali Hospodina.

• Vyhledali nejsvětější místo, jaké existovalo.
• Chtěli s Hospodinem navázat kontakt.

6 Šalomoun tam vystoupil před Hospodina k bronzovému oltáři, který byl ve stanu setkávání, a přinesl na něm tisíc zápalných obětí.

• přinesl oběti za sebe – ze svých peněz nakoupil takové množství dobytka.
• Muselo to být „velké“, velkolepé. Byla to „mega“ akce v pravém smyslu toho slova.
• Vož nastoluje otázku, jestli je nějaká úměra mezi množstvím obětí a Hospodinovou reakcí. Ne nutně. Nicméně v této fázi Šalamounova života není důvod Šalamounovi podsouvat cokoliv negativního.
• Koneckonců co by bylo přiměřené pro miliardáře?
• Od Ježíše samozřejmě víme, že hodnota obětovaného se odvíjí spíše z toho, co nám zbyde, než z toho, kolik jsme dali.
• Hospodin není urážlivý dědeček, který si hlídá, jaký dar mu které vnouče koupí k narozeninám, aby jim pak podle toho dávkoval svou přízeň.
• Na druhé straně se domnívám, že darem nepřiměřeně malým naší finanční situaci můžeme zřejmě Hospodina urazit.
• Jednou jeden bratr hodil do sbírky korunu. Pak mi to řekl. Přišlo mi to arogantní, takové plivnutí do Boží tváře – určitě by bylo lépe do sbírky nedávat nic. Konec konců Hospodin o naše dary nestojí (srv. např. Izajáš první a 66. kapitola).
• Jak uvidíme dále, Hospodin na celou akci zareagoval velmi vstřícně. Je tedy dost možné, že osobní oběť tisíce kusů byla od miliardáře „akorát“.

7 V oné noci se ukázal Šalomounovi Bůh a řekl mu: Žádej, co ti mám dát. 

• Takže Boží reakce na celou velkou „akci“ byla kladná. Hospodinu se líbila.
• Šlo o završení mnohaletého úsilí započatého Davidem a dotaženého Šalomounem.
• Je nesmírně vzácné, aby se Hospodin někoho ptal tímto způsobem. Nabízet takto člověku bianko šek, je totiž riskantní. Jednou to zkusil psychopatický Herodes vůči zhýralé dívce Salome, a víme, jak katastrofálně to dopadlo. A my lidé k Salome a Herodiadě moc daleko nemáme.
• Předpokládá to vůči obdarovávanému velký stupeň důvěry. Kdyby si totiž Šalomoun přál nějakou hloupost, „měl by Hospodin problém“.
• Ježíš řekl v J15,7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám. Jde o podobné vypsání bianco šeku, ale je podmíněné zůstáváním v Kristu, ať už to znamená cokoliv.

8 Šalomoun Bohu řekl: Ty jsi prokázal mému otci Davidovi velké milosrdenství a ustanovil jsi mě po něm králem.

• Šalomounova modlitba, kterou na odpovídá na Hospodinovu velkorysou nabídku, „nemá chybu“. Ukazuje na značnou míru duchovního vhledu, pokory a dalších kladných vlastností.
• Na počátku rekapituluje dosavadní Boží velmi vstřícný přístup vůči Davidovi i vůči němu.
• Dobře chápe, že jde o milosrdenství, tedy o nezaslouženou přízeň.

9 Nyní, Hospodine Bože, ať se ukáže jako spolehlivé tvé slovo vůči mému otci Davidovi, neboť ty jsi mě ustanovil králem nad lidem početným jako prach země. 

• Šalomoun nepochybuje o tom, že to, že se stal králem, je Boží vůle. Mimo jiné to Bůh Davidovi slíbil a Šalomoun se tohoto slibu dovolává.
• Připomíná velikost svěřeného úkolu. Kdyby byl pověřen třeba správou vesnice, možná by si více věřil, že to zvládne vlastními silami. On ale dostal do správy celá velký národ. Na to se opravdu necítil – budiž mu to připsáno ke cti.
• Bůh nás často staví do úkolů, které jsou zjevně nad naše síly. Dělá to přesně z tohoto důvodu – chce, abychom si svou nedostatečnost uvědomili a hledali vedení a moudrost u Něho.

10 Nuže, dej mi moudrost a poznání, abych mohl ⁽vycházet před tímto lidem a vcházet,⁾ neboť kdo dokáže soudit tento tvůj velký lid? 

• n~: vést …;
• n~: spravovat;
• Šalomounova žádost byla jednoznačná. Nezaváhal, zřejmě ho velikost úkolu opravdu trápila.
• Velmi mu rozumím – představa, že by mě někdo pověřil třeba vedením ministerstva zdravotnictví, není vůbec lákavá. Vůbec bych si nevěděl rady, jak klubko navzájem si odporujících problémů rozplétat. Nedejbože, kdybych měl být v kůži Zelenského nebo Netanjauha (psáno 4/2024).
• Ti, kdo mají o tom, jak by na místech autorit postupovali, příliš jasno, většinou příliš důvěryhodní nejsou. Mudrlanti „od piva“ mají jasno o všem, muset ale reálně rozhodovat, je něco zcela jiného.
• Šalomoun byl zřejmě vysoce inteligentní už v tuto chvíli, ale ani tak si na úkol netroufal, necítil se ho hoden a dostatečně kompetentní. To je mu jistě velmi ke cti.
• Nepochyboval přitom, že Boží vůlí je, aby tento úkol zastával. Modlitba tedy byla logická: Vím, Bože, že chceš, abych to dělal. Zároveň ale vím, že na to nemám. Tyto dvě věci jsou v rozporu. Nenapadá mě jiné řešení, než že mě pro toto místo vybavíš.
• Bůh nikdy po nikom nechce nesplnitelné. Jestliže po nás něco žádá, dává nám k tomu vše potřebné, abychom to mohli zvládnout.

Rozevřené nůžky mezi zodpovědností a autoritou jsou velkým problémem našeho školství: učitelé toho mnoho musejí, mnoho se od nich očekává - ale nemají prakticky nástroje, jak to vůči žákům prosadit.

• Mám rád obrat vycházet a vcházet: představuji si pod ním náš život ve dvojím prostoru – bezpečném domácím a veřejném. Každé ráno opouštíme bezpečí domova a vydáváme se do světa, „do střetu“ se světem, kde „v potu tváře dobýváme svůj chléb“. Večer se navracíme zpět.
• V Šalomounově případě mohlo jít i o obraz vnitřní a zahraniční politiky, případně o vycházení do války.

11 Bůh Šalomounovi řekl: Protože jsi měl toto v srdci a nežádal jsi bohatství, poklady a slávu, ani smrt těch, kteří tě nenávidí, ba ani dlouhý život jsi nežádal, ale žádal jsi moudrost a poznání, abys  dokázal  soudit můj lid, nad nímž jsem tě ustanovil králem,

• Bohu se Šalomounův přístup líbil. Zaujal ho.
• Je možno příjemně Boha překvapit.
• Bůh vyjmenovává věci, o které Šalomoun mohl požádat, (a jistě by se mu jich dostalo):
  • bohatství a poklady – pro krále se jistě vždy hodí. Zdravý rozpočet, plná státní pokladna jsou pro dobré vládnutí zajisté důležité.
  • sláva – pro krále proč ne. Kdo jiný než král by měl být slavný.
  • smrt nepřátel – pro upevnění království nezbytné.
  • dlouhý život – kdo by jej nechtěl.
• Je očividné, že žádná z těchto věcí není k ničemu, když člověk neví, jak s ní naložit. K čemu je mi plná pokladna, když neumím udělat rozpočet. K čemu dlouhý život bez smyslu atd.
• A naopak je zjevné, že když si člověk počíná moudře, těchto věcí může dosáhnout (kromě dlouhého života, který plně v rukách nemáme – ani moudrá životospráva stačit nemusí).

• Co by si člověk přál, kdyby mu Bůh nabídl takovouto bianko nabídku, je zajímavé, možná i příjemné promýšlet. Je to podobné jako fantazírovat, co bych dělal, kdybych vyhrál miliardu, mohl se udělat neviditelným, nesmrtelným nebo získal schopnost létat.
• Ale když se nad tím člověk zamyslí, asi je lépe to nechat na Bohu a do vlastního osudu raději příliš „nezasahovat“.

12 moudrost a poznání ti budou dány, ale dám ti také bohatství, poklady a slávu, jakou neměli králové před tebou a ani nebude mít žádný po tobě. 

• Bůh na Šalomounovu žádost zareagoval více než velkoryse – dal mu, o co žádal, a věci, které Šalomoun v žádosti pominul (v žebříčku priorit podřadil pod moudrost) mu přidal jako prémii.
• Resp. smrt nepřátel ani dlouhověkost zde Bůh mezi „přidanou hodnotou“ nezmiňuje – buď mu je daroval „mezi řečí“ nebo usoudil, že je nepotřebuje. Nebo usoudil, že s moudrostí si už s nepřáteli poradí „sám“.
• Jak dlouho Šalomoun žil? Přesně to v Bibli uvedeno není. Kraloval čtyřicet let. Na trůn nastupoval mladý. Takže možná něco kolem šedesáti let. To žádná velká dlouhověkost není, zvláště na tehdejší poměry.

13 Šalomoun pak odešel od stanu setkávání na návrší v Gibeónu do Jeruzaléma a kraloval nad Izraelem.

• Bůh se Šalomounovi „ukázal“ v „oné noci“ (v.7) a mluvil k němu. Zda šlo o sen nebo něco jiného, není specifikováno.
• Co se po modlitbě událo v Šalomounově hlavě? Zvýšilo se mu skokově IQ? Je to možné. Šalomoun byl jedním z nejinteligentnějších lidí historie.
• Je ale také možné, že si po tomto rozhovoru Šalomoun „začal věřit“ a s odvahou začal přijímat vladařská rozhodnutí. A v neposlední řadě zřejmě Bůh Šalomounovi průběžně radil, jak má postupovat. Nejpravděpodobnější se mi jeví kombinace všeho:
  • Bůh dále zlepšoval a rozvíjel jeho mentální schopnosti
  • Šalomoun se přes své mládí s chutí a odvážně pustil do kralování. A protože byl moudrý a od otce Davida mnoho okoukal, šlo mu to výborně.
  • Bůh k němu průběžně hovořil a korigoval ho.

14 Šalomoun nashromáždil vozy a koně a měl tisíc čtyři sta vozů a dvanáct tisíc jezdeckých koní. Umístil je ve městech pro vozy a u krále v Jeruzalémě.

• ČSP [výčet Š. bohatství zde asi má ukazovat na naplnění Božího zaslíbení];
• Následuje výčet Šalomounova bohatství a podniků, které uskutečnil.
• Je zajisté impresivní. Šíře jeho záběru byla mimořádná. Na tehdejší poměry, ale i v historickém a globálním měřítku šlo o mimořádně úspěšného a schopného vladaře.
• Podle čeho se vlastně měří úspěšnost vlády? Podle vojenských úspěchů? Síly armády? Rozšiřování říše? Hospodářského rozmachu? Vladařova bohatství? Stavebních a architektonických úspěchů? Podle všeobecné životní úrovně? Podle sociálního zabezpečení? Spravedlnosti a nezávislosti soudů?
• Víme, že lid z Šalomounových velkolepých podniků příliš nadšený nebyl – vysával národ daněmi i nucenými pracemi.
• Čím se tedy Šalomoun mohl pochlubit?
  • mohutné jezdectvo
  • obrněné vozy – vše strategicky rozmístěné po říši. Vozy by v dnešních podmínkách odpovídaly zřejmě tankům nebo BVP.

15 Král učinil stříbro a zlato v Jeruzalémě tak hojné jako kamení a cedry tak početné jako sykomory Šefele.

• Státní majetek byl obrovský. Stejně tak investice. Z Jeruzaléma se stal jakýsi Wall street nebo City, protékaly tudy velké peníze.

16 Koně, které měl Šalomoun, se dováželi z Egypta a z Kue. Královští obchodníci je brali z Kue za pevnou cenu. 17 Válečný vůz se z Egypta dovážel za šest set šekelů stříbra a kůň za sto padesát šekelů. Jejich prostřednictvím se tak vyváželi všem králům chetejským a aramejským.

• Zajímavé je, že Izraelci neměli technologie nebo kapacity na výrobu válečných vozů a na chov koní.
• Na druhé straně s nimi úspěšně obchodovali a přeprodávali je z Egypta dále.
• Židé byli jako obchodníci velmi schopní vždy. V současné době je Izrael velmi vyspělý i technologicky.
• Přepočítávání historických cen na dnešní je ošemetné. Nicméně kdybychom tradičně brali šekel jako hodnotu jednodenní práce, stál by vůz kolem milionu, kůň několik set tisíc, což by snad mohlo zhruba odpovídat?

18 I řekl si Šalomoun, že postaví dům pro Hospodinovo jméno a svůj královský dům. 

• V rámci svého „rozletu“ se král rozhodl realizovat i projekt stavby chrámu a svého paláce.
• Stavbou chrámu ho pověřil už David a provedl v tomto směru četné přípravy.
• Palác se zřejmě rozuměl samo sebou – významný král nemohl bydlet v ničem nevýznamném. Sídla byla vždy jedním z hlavních znaků prestiže panovníků a šlechty.
• Šlo zřejmě o největší Šalomounův projekt.