1 Když přišel Rechabeám do Jeruzaléma, shromáždil dům Judův a Benjamínův, sto osmdesát tisíc vybraných bojovníků, aby bojovali s Izraelem a navrátili království Rechabeámovi.
- „Po dobrém“ to nešlo, Rechabeám se proto rozhodl sjednotit zpět království násilím.
- To nemusí být nutně špatně. Záleží na okolnostech a hlavně na Boží vůli. Ta, jak uvidíme, k opětovnému sjednocení kmenů neukazovala.
2 I stalo se Hospodinovo slovo k Šemajášovi, muži Božímu:
- Bůh nemlčí, Bůh mluví, zjevuje svou vůli. V tomto případě šlo o marnou a zbytečnou válku, o marné oběti na životech.
- Boží vůle byla jiná.
3 Řekni judskému králi Rechabeámovi, synu Šalomounovu, a celému Izraeli v Judsku a Benjamínovi:
- [pojem je používán v 2Pa pro: 1) obě království, 2) pouze sev. království a 3) samotné jižní království (zde)
4 Toto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte se svými bratry. Vraťte se všichni domů, neboť tato věc se stala ode mě. Poslechli Hospodinova slova a vrátili se z tažení proti Jarobeámovi.
- Válka by byla opravdu bratro-vražedná.
- V tomto případe byl pokyn k návratu domů zcela v pořádku (jak jsme psali jinde, výzva: Každý ke svým stanům může mít dle kontextu neutrální i negativní význam).
- Budiž Rechabeámovi připsáno k dobru, že na tažení netrval.
- Kéž by to vždycky bylo tak jednoduché: Člověk se chystá udělat chybu … Bůh promluví, aby jej korigoval … člověk poslechne. A je to! Kdyby se do toho nemíchalo lidské ego, nešlo by o nic složitého.
- Možná byl Rechabeám v koutku srdce rád, že dostal šanci z války vycouvat s čistým štítem. Hrozilo, že mu bude předhazována zbabělost, slabá vláda aj. věci. Takto mohl říct: Já jsem bojovat chtěl, ale Hospodin mi v tom zabránil.
- Roli samozřejmě hrála i osobnost proroka: Šemajáš zřejmě byl respektovaný Boží muž.
5 Rechabeám pobýval v Jeruzalémě a postavil v Judsku opevněná města.
- Nemuseje do války, mohl energii věnovat jiným věcem.
- To známe pravděpodobně všichni – upneme se k podniku, který se pak neuskuteční. Ta paleta možností, která se nám otevře! To množství času a energie, které náhle máme k dispozici!
- Najednou nejde o život, není třeba se přemáhat, trpět nedostatkem a čelit nebezpečí
6 Postavil Betlém, Étam, Tekóu, 7 Bét-súr, Sóko, Adulám, 8 Gat, Maréšu, Zíf, 9 Adórajim, Lakíš, Azeku, 10 Soreu, Ajalón a Chebrón; to byla opevněná města v Judsku a Benjamínovi.
- [Étam ztotožňován s Chirbet el-Hohem 10,5 km JJZ od Jeruzaléma]
- Ochotu a schopnost budovat velkorysé projekty po svém otci bezesporu zdědil. Patnáct nových měst není maličkost.
11 Posilnil / opevnil pevnosti a dal jim vévody i sklady potravin, oleje a vína 12 a do každého jednotlivého města dal štíty a oštěpy; tak je převelice posilnil. Jemu patřili Juda a Benjamín.
- Města zabezpečil opevněním, zbraněmi, zásobami a vojenskými posádkami. To situaci království velmi posílilo
13 Kněží a lévité, kteří byli po celém Izraeli, mu sloužili, každý přišel ze svého území. 14 Lévité totiž opustili své pastviny a své vlastnictví a šli do Judska a Jeruzaléma, protože Jarobeám i jeho synové je odvrhli, aby nesloužili Hospodinu jako kněží,
- V Zákoně je přísně zakázáno provozovat bohoslužbu kdekoliv mimo Jeruzalém.
- Jarobeám na to bohužel nedbal – jeho vláda nad deset kmeny přitom byla legitimní, byla od Hospodina. Nemusel se obávat, že by oni přišel. Škoda, že při snaze o nezávislost zašel příliš daleko a zaprodal se zlému.
- Jarobeám se cekem správně domníval, že se od Judy potřebuje co nejvíce oddělit a emancipovat. Zašel však příliš daleko – oddělil se také od Hospodina, od pravé bohoslužby a nahradil ji modlářskou, ďábelskou. Jaká škoda. Spolupráce s Rechabeám v „náboženské“ oblasti byl jistě byla pod Božím dohledem možná.
15 a ustanovil si vlastní kněze pro návrší, pro běsy a pro telata, která učinil.
- Jerobeám zahájil neslavnou dynastii izraelských modlářských králů. Lepší už to na severu nikdy nebylo. Jaká škoda!
16 Za nimi šli do Jeruzaléma ze všech izraelských kmenů ti, kdo přiložili svá srdce k hledání Hospodina, Boha Izraele, aby obětovali Hospodinu, Bohu svých otců.
- Jarobeámovo modlářství bylo i politickou chybou – všichni, kdo na severu chtěli jít za Bohem, chtě nechtě museli přesídlit na jih.
17 Posilnili judské království a posilnili Rechabeáma, syna Šalomounova, po tři roky, neboť po tři roky chodili po cestě Davidově a Šalomounově.
- A nebylo jich málo. Pro Rechabeáma šlo o vítanou posilu.
18 Rechabeám si vzal za ženu Machalatu, dceru Jerímóta, syna Davidova, a Abíchajil, dceru Elíaba, syna Jišajova.
- Rechabeám byl také Davidovým vnukem – vzal si tedy svou vzdálenou pra-sestřenici (říká se to tak?). Dle komentářů je spíše míněna jen jedna manželka.
19 Porodila mu syny: Jeúše, Šemarjáše a Zahama.
- Manželství „fungovalo“ dobře.
20 Po ní si vzal Maaku, dceru Abšalómovu. Porodila mu Abijáše, Ataje, Zízu a Šelomíta.
- fakticky asi: vnučku; (skrze Abšalómovu dceru Támar
21 Rechabeám si zamiloval Maaku, dceru Abšalómovu, nad všechny své ženy a konkubíny; vzal si totiž osmnáct žen a šedesát konkubín. Zplodil dvacet osm synů a šedesát dcer.
- Oproti svému otci byl velmi „zdrženlivý“, nicméně s jednou manželkou se zdaleka nespokojil. Na taková počet žen je dětí poměrně málo – asi nejsou započítány všechny, např. nejsou uvedeny děti konkubín.
- Měl značnou převahu dcer nad syny. Proč?
22 Rechabeám ustanovil do čela Abijáše, syna Maaky, za vévodu mezi jeho bratry, neboť ho chtěl ustanovit králem.
- Udělat pořádek v takto velké rodině, kde každý má ego a ambice královského dítěte, není vůbec jednoduché. Nástupce nakonec může být vždy jenom jeden. Král může být rád, když se mu jeho děti nezačnou navzájem vraždit.
- Vybrat si hned na začátku jednoho jasného zástupce, může být cesta.
23 (Uvážlivě rozmístil) všechny své syny po celém území Judy a Benjamína, do všech opevněných měst a dal jim hojnost potravin a vyžádal pro ně množství žen.
- h.: Rozuměl a rozhojnil
- Moudrá politika – synové mají své sféry zodpovědnosti a prostor, kde se mohou realizovat a uplatňovat svá ega. Množství manželek jim navíc lichotí a také je dostatečně zaměstná.