2. letopisů – kapitola 13 (Abijáš)

1 V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma se stal králem nad Judou Abijáš. 

• Odpočítávání let podle krále zrovna kralujícího v „konkurenčním“ království je pro nás nezvyklé. Umožňuje přesnou časovou orientaci, ale pro historiky je jistě oříškem nalézt pevné body umístitelné do našeho kalendáře
• Jsme u třetí generace po Davidovi – Šalomoun byl jeho synem, Rechabeám vnukem a Abijáš je pravnuk. Rechabeám zřejmě svého dědu nezažil, narodil se až po Davidově smrti. Opravdové zbožnosti se neměl kde naučit.
• Prarodiče někdy mají na zbožnost svých vnoučat důležitý vliv. Když rodiče zbožní nejsou, prarodiče mohou leccos zachránit.

2 Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Míkaja, dcera Uríelova z Gibeje. Mezi Abijášem a Jarobeámem trval boj. 

• dle TM; většina rkp. LXX a Pš: Maaka;
• Vládu převzal v neklidné době – se sousedním královstvím byly vztahy stále velmi napjaté.

3 Abijáš rozpoutal boj s vojskem bojovníků, se čtyřmi sty tisíci vybranými muži. Jarobeám se proti němu sešikoval do boje s osmi sty tisíci vybranými muži, udatnými hrdiny.

• Abijáš byl iniciativní – učinil pokus o opětovné sjednocení.
• My víme, že naději na úspěch neměl, neboť rozdělení Izraele bylo Boží vůlí.
• Často se diskutuje o tom, že velikosti armád jsou nadsazené, že tak obrovské armády jsou nepravděpodobné či nemožné. Argumentuje se různě:
  • počty vojáků odpovídají zhruba sčítáním lidu provedenými Davidem
  • výše uvedená čísla nemusí nutně znamenat, že tyto počty vojáků proti sobě nastoupily při jedné bitvě. Může jít o soupis bojeschopných mužů
• Ať už je počet nul jakýkoliv, lze předpokládat, že:
  • armády byly velké,
  • že vojáci byli elitní,
  • a že sever měl armádu výrazně větší.

4 Abijáš se postavil na hoře Semárajimu, která je v Efrajimském pohoří, a řekl: Slyšte mě, Jarobeáme a celý Izraeli!

• ČSP [lokalita hory nejistá, ale srv. město S. (Joz 18,22) na hranicích Benjamína a Izraele]+
• Abijáš byl o pravoplatnosti svého nároku zjevně přesvědčen.

5 Což vám není známo, že Hospodin, Bůh Izraele, dal království nad Izraelem navěky Davidovi, jemu a jeho synům, skrze smlouvu soli?

• Obrat: Což vám není známo ukazuje, že by jim to být známo být mělo. I Izraelci ze severu by měli vědět, že nárok Judejců je legitimní a Bohem potvrzený.
• Proč je zmíněna zrovna smlouva soli? Solily se oběti. Sůl je symbolem trvanlivosti, tj. pevné a nezměnitelné smlouvy.
• Abijáš již „zapomněl“ uvést, že Davidův dům si svou nevěrností tuto smlouvu pokazil. Jarobeám mohl oponovat zase svými sliby od Hospodina.

6 Povstal však Jarobeám, syn Nebatův, otrok Šalomouna, syna Davidova, aby se vzbouřil proti svému pánu.

• Dává do kontrastu svůj královský původ s Jarobeámovým „obyčejným“ neurozeným původem.
• S tím, že Jarobeám se vzbouřil – což striktně vzato byla pravda.

7 Shromáždili se k němu ničemní muži, ničemníci a byli silnější než Rechabeám, syn Šalomounův. Rechabeám byl mladý a nerozhodný a nepočínal si proti nim zmužile.

• h.: prázdní; 
• bylo mu tehdy 41 let
• h.: slabého srdce;
• Nasazuje nejen na Jarobeámovu vzpouru, ale mluví urážlivě i o lidech, kteří tehdy stáli na Jarobeámově straně. Považuje je za ničemníky.
• To, že se jim vzpoura povedla, zdůvodňuje mládím a slabostí svého otce. Což ale nebyla pravda – jednak otec tak mladý nebyl, jednak bojovat chtěl, pouze se nechal korigovat prorokem Šemajášem.

8 A teď si říkáte, že odoláte Hospodinovu království v ruce synů Davidových. Je vás velké množství  a  máte u sebe zlatá telata, která vám udělal Jarobeám jako bohy. 

• Chce je demotivovat: Váš boj je nelegitimní a Bůh stojí na naší straně
• Uznává, že Izraelců je mnoho, ale podsouvá jim, že je marné na to spoléhat. Když s nimi není Hospodin, stejně jim to k ničemu nebude.
• To, že Seveřané s sebou „táhli“ modly je pro ně hodně špatnou vizitkou – jejich duchovní stav musel být opravdu katastrofální. Jarobeám zjevně dělal, „co mohl“, aby je odpoutal od vztahu k Hospodinu a od bohoslužby v Jeruzalémě.

9 Což jste ale nezahnali Hospodinovy kněze, syny Áronovy, a lévity a neudělali si kněze, jako  mají  národy zemí? Každý, kdo přišel s býčkem, mládětem býka, a sedmi berany, aby se zasvětil, stal se knězem nebohů.

• h.: naplnil svou ruku;
• Abijáš byl dobře informován o katastrofálním stavu duchovního života seveřanů. Vládla v této oblasti naprostá anarchie. Kněze dělali lidé ze spodiny společnosti.

10 Co se nás týče, Hospodin je náš Bůh a neopustili jsme ho. Kněží, kteří slouží Hospodinu, jsou syny Áronovými a lévité jsou při práci. 11 Pálí Hospodinu zápalné oběti ráno co ráno, večer co večer a vonné kadidlo a předkladné chleby dávají na čistý stůl; zlatý svícen a jeho lampy zapalují večer co večer, neboť my ⁽zachováváme službu⁾ Hospodina, našeho Boha, ale vy jste ho opustili.

• My to děláme správně. Držíme si stále Boží linii

12 Hle, s námi v čele je Bůh a jeho kněží s poplašnými trubkami, aby proti vám spustili křik. Nebojujte s Hospodinem, Bohem svých otců, protože neuspějete.

• Bůh je s naší armádou, ne s vaší. Použití trub se v boji již vícekráte osvědčilo a my se ho chystáme použít proti vám.

13 Jarobeám nechal zálohu obejít, aby se dostal za ně. Tak byli před Judejci a záloha za nimi. 

• Jarobeám možná využil Rechabeámova proslovu k manévrům vojska, k obklíčení Judejců

14 Judejci se ohlédli a uviděli, že je proti nim boj zpředu i zezadu. I křičeli k Hospodinu, kněží troubili na trubky 

• Šlo o kritický moment: Jarobeámovi se podařilo vnést do judského vojska paniku. Nicméně ta se přetavila v pro něho zcela nežádoucí jednání – Judejci v zoufalství volali k Hospodinu.

15 a judští muži spustili křik. I stalo se, když judští muži spustili křik, Bůh porazil Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judejci. 16 Synové Izraele utíkali před Judejci a Bůh je vydal do jejich ruky. 

• Abijáš měl tedy pravdu – Bůh se k Judejcům přiznal. Jejich vztah s Hospodinem byl živý a v situaci nouze se probudil.

17 Abijáš a jeho lid jim způsobili velkou porážku a padlo pobitých z Izraele pět set tisíc vybraných mužů. 

• Porážka byla rozhodně zdrcující a pro Izrael ničivá.

18 Synové Izraele byli v té době pokořeni a synové judští byli silnější, protože spoléhali na Hospodina, Boha svých otců. 

• Tak to asi opravdu bylo.

19 Abijáš pronásledoval Jarobeáma a dobyl od něj některá města: Bét-el a jeho vesnice, Ješánu a její vesnice a Efrón a jeho vesnice

• Abijáš své vítězství přetavil v další územní zisky. Na zisk Izraele zpátky ale sílu neměl

20 Jarobeám již za Abijášových dnů nezískal moc. Hospodin ho postihl, takže zemřel. 

• Oslabení Jarobeáma a Severu bylo významné. Jarobeám sám zemřel.
• Sice se stal králem, jak si přál, ale mnoho štěstí mu to nepřineslo. Systematicky odcizoval Hospodinu sebe i národ.

21 Ale Abijáš se vzmáhal. Vzal si čtrnáct žen a zplodil dvacet dva synů a šestnáct dcer. 

• Rovnováha byla jednoznačně vychýlena na stranu Jihu.
• Abijáš se vzmáhal, což králové dokazovali mimo jiné velikostí harémů, které si mohli dovolit.

Počty manželek a děti:

Král David

• Manželek 8 (jmenovaných) plus další konkubíny)
• Synů nejméně 19 (jmenovaných)
• Dcera 1 jmenovaná

Král Šalomoun

• Manželek 700 plus 300 konkubín
• Syn 1 jmenovaný
• Dětí musely být stovky až tisíce

Král Rechabeam

• Manželek 18 plus 60 konkubín
• Synů 28
• Dcer 60

Král Abijáš

• Manželek 14
• Synů 22
• Dcer 16

Král Jerobeam

• Uvedeno jméno jednoho syna.

22 Ostatní Abijášovy činy, jeho jednání a slova jsou zapsána ve výkladu proroka Ida.

• Podobně jako činy jeho otce. Tento zdroj se nezachoval.

23 Abijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů měla země deset let klid. 

• Jeho otec Abijáš tedy svému synovi dobře „rozehrál hru“: utlumil sílu a odbojnost Severu. Ásovi se pak alespoň po nějaké období dařilo žít v míru.