2. letopisů – kapitola 20 (Jóšafat)

1 I stalo se potom, že synové Moábovi, synové Amónovi a s nimi někteří z Meunejců vytáhli do boje proti Jóšafatovi. 

• Jak už jsme mnohokráte zmiňovali: Ani to, že děláš vše správně, nezaručuje bezproblémový život.
• Naopak – zbožný život bude nepřátele dráždit a nebudou chtít tě nechat na pokoji.

2 Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: Táhne proti tobě velký dav z druhé strany moře, od Aramu. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to je v Én-gedí.

• tj. poslové;
• tj. Mrtvého moře;
• tj. ze Sýrie; jeden h. rkp. čte logičtější var.: Edómu (v h. malá, častější záměna písmene);
• Ještě včera bylo vše v pořádku. Práce se dařila a život byl radostný. A najednou přijde katastrofální zpráva o velkém, opravdu obrovském problému.
• Kdo z nás to nezná? Kdo z nás to „tisíckrát“ v různých podobách nezažil?

3 Jóšafat dostal strach; rozhodl se hledat Hospodina a vyhlásil v celém Judsku půst. 

• h.: dal svoji tvář k;
• Strach, většinou až panika jsou obvyklou první reakcí. To je normální.
• Otázkou je, co uděláme dále. Jóšafat jednal „ukázkově“. Pomoc hledal u Boha.
• Jde o jeden z příkladů celonárodního půstu. V Bibli víme o těchto dalších:
  • Ninive (kniha Jonáš)
  • Ezdrášův půst u řeky Ahava.
  • Půst královny Ester (dnešní Jom Kipur)
• Historické příklady:
  • British National Day of Fasting and Humiliation (1756) (Britský národní den půstu a ponížení)
    • Během sedmileté války, kdy hrozil vpád Francouzů, vyhlásila britská vláda národní den půstu a ponížení. Král Jiří II. vyhlásil na 6. února 1756 den modliteb a půstu s cílem hledat Boží pomoc. Půst byl široce dodržován a mnoho lidí se účastnilo bohoslužeb, aby se modlili za vysvobození a úspěch ve válce.
  • Abraham Lincoln’s Proclamation of a National Fast (1863):
    • Během americké občanské války vydal prezident Abraham Lincoln proklamaci o celonárodním dni ponížení, půstu a modliteb. Vyzval Američany, aby 30. duben 1863 slavili jako den, kdy budou prosit o Boží milost a vedení. Lincoln ve svém prohlášení zdůraznil, že národ musí činit pokání za své hříchy a usilovat o Boží přízeň a obnovu. Výňatek z Lincolnovy proklamace: „Je povinností národů i lidí, aby si uvědomili svou závislost na svrchované Boží moci, aby v pokorném zármutku vyznali své hříchy a přestupky… a aby uznali vznešenou pravdu, ohlášenou v Písmu svatém a prokázanou všemi dějinami, že požehnány jsou pouze ty národy, jejichž Bohem je Pán.“
• Jak víme, Bůh na tyto modlitby odpověděl vítězstvím.

4 Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli, aby hledali Hospodina. 

• Národ na královu výzvu reagoval vstřícně. Ohrožení a strach byly samozřejmě všeobecné, ale i tak si lidé mohli pomyslet: Co to ten Jóšafat vymýšlí za nesmysly?
• Dovedu si představit, že i náš ateistický národ by v případě ohrožení mohl reagovat podobně.

5 Jóšafat se postavil ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím 

• Chystal se jasně formulovat, co je tíží a o co Hospodina žádají.
• Převzal zodpovědnost

6 a řekl: Hospodine, ⁽Bože našich otců,⁾ což ty nejsi Bůh na nebesích? Ty vládneš nad všemi královstvími národů. Ve tvé ruce je ⁽síla a udatnost.^)d Není, kdo by se ti mohl postavit.

• Přihlásil se k Hospodinu jako k jejich Bohu. Přihlásil se ke starým smlouvám, které národ s Hospodinem má.
• Připomenul Boží velikost a moc, absolutní svrchovanost.

7 Což jsi ty, náš Bože, nevyhnal před svým lidem Izraelem obyvatele této země a nedal jsi ji navěky potomstvu svého přítele Abrahama? 

• Připomíná, že součástí smlouvy s Bohem je i trvalé vlastnictví země.

8 Usadili se v ní a postavili ti v ní svatyni pro tvé jméno se slovy: 9 Jestliže na nás přijde zlo, meč, přísný soud, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, neboť tvé jméno je v tomto domě, a budeme k tobě ze svého soužení volat o pomoc, vyslyšíš a zachráníš.

• Máme pokyny, jak se chovat v těžkých chvílích: Máme se na tomto místě modlit o pomoc s očekáváním Tvé intervence v náš prospěch.

10 A nyní, hle, synové Amónovi i Moábovi a obyvatelé pohoří Seír — proti nimž jsi nedovolil Izraelcům vytáhnout, když šli z egyptské země, takže se od nich odvrátili a nevyhladili je

• A nyní taková chvíle nastala. Tlačí na nás koalice okolních národů.
• Navíc je to, Bože, trochu i „Tvoje vina“, protože jsi při záboru země nedovolil, abychom s nimi udělali „definitivní pořádek“.
• Král „chytře“ vtahuje Hospodina do problému, na který údajně svými ohledy před léty „zadělal“. Takovéto „finty na Nejvyššího“ jsou samozřejmě naivní a dětské. Na druhé straně věřící je používají často a víme, že Hospodinu příliš nevadí, dokonce je někdy i oceňuje. Možná podobně jako my někdy přehlížíme naivitu našich dětí.

11 hle, odplácejí se nám tím, že vytáhli, aby nás vyhnali ze tvého vlastnictví, které jsi nám podrobil.

• Místo aby byli vděční, že jsme je na Tvůj pokyn nechali na pokoji, se na nás nyní sápou.
• Král opět „chytře“ Bohu připomíná, že útokem na Izrael nepřátelé útočí na samotného Boha, na Jeho uspořádání věcí.

12 Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.

• Krásná modlitba z hloubi srdce: Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.
• Bože, to to necháš bez odezvy?

13 Všichni Judejci stáli před Hospodinem i jejich malé děti, jejich ženy a jejich synové.

• Ztotožnění se s královou modlitbou bylo všeobecné. Koneckonců o životy dětí i žen se opravdu hrálo.

14 Potom na Jachazílovi, synu Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévitovi ze synů Asafových, spočinul uprostřed shromáždění Hospodinův Duch.

• Boží odpověď přišla.
• Skrze jednoho lévitu, nezpochybnitelného rodokmentu (je uveden na čtyři generace zpět).

15 Řekl: Pozorně naslouchejte, všichni Judejci, obyvatelé Jeruzaléma a králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se a neděste se tohoto velkého davu, protože boj není váš, ale Boží. 

• Bůh skrze Jachazíla promlouvá – oslovuje všechny zainteresované (což jsou všichni)
• Promlouvá krásně, jednoduše, průzračně: Slyším vás, vím o vašem problému a beru si ho za svůj.
• Bůh takto na naše hledání Jeho tváře v problémech reaguje VŽDY.
• To je přesně to, čeho ve svých problémech potřebujeme dosáhnout: Aby se náš problém stal probléme Hospodinovým
• Jde o verš, který je dobré znát nazpaměť: V nastalých problémech se bude vždy hodit.

16 Zítra sestupte proti nim. Potáhnou průsmykem Cíc. Naleznete je na konci údolí před pustinou Jerúel.

• tj. květů; [začíná 10 km sev. od Én-Gedí, vine se do vnitrozemí a ústí záp. od Tekóji];
• [JV od Tekóji];
• To, že si váš problém beru za svůj neznamená, že můžete zůstat doma. Něco od vás očekávám. Musíte sestoupit a postavit se jim. Problému je třeba čelit.

17 Vy zde nebudete bojovat. Postavte se, stůjte a dívejte se na Hospodinovu záchranu pro vás, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma. Nebojte se a neděste se! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi.

• Tím, že vytáhnete a nepříteli (problému) se postavíte, dáte najevo, že jej chcete řešit.
• Vytáhnout do boje musíte, jakkoliv hrozivě nepřítel vypadá.
• Zbytek udělám za vás já.

18 Jóšafat poklekl tváří k zemi a všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se Hospodinu. 19 Nato povstali lévité ze synů Kehatovců a ze synů Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, zvlášť silným hlasem. 

• Boží odpověď byla přijata a s kvitována všemi s velkou vděčností.

20 Časně ráno vstali a vytáhli k tekójské pustině. Když vycházeli, Jóšafat zůstal stát a řekl: Slyšte mě, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte! Věřte jeho prorokům a uspějete. 

• [v h. sl. hříčka – slova věřte a obstojíte jsou různých kmenů (hi a nif), ale jednoho h. kořene];
• Připomenutí není nikdy dost.
• Král slovo proroka Jáchazíla přijal s plnou vážností. Postavil se na ně.
• (Mimochodem – situace je v něčem podobná a v něčem rozdílná oproti situaci“, která se odehrávala kolem prorokování před tažením společně s Achabem).

21 Když se poradil s lidem, ustanovil ⁽ty, kdo zpívali Hospodinu⁾ a chválili ⁽slávu jeho svatosti.⁾ Jak šli před ozbrojenci, říkali: Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky je jeho milosrdenství.

• n.: Hospodinovy zpěváky;
• Král se nestyděl se radit.
• Společně vymysleli řešení, které odpovídalo Božímu výroku, že boj není jejich, ale Hospodinův: Před vojsko předřadili zpěváky, kteří připomínali, že Bůh je milosrdný a děkovali mu za pomoc.

22 Když začali s jásotem a chválou, Hospodin uvedl zálohy na syny Amónovy, Moábovy a obyvatele  pohoří Seír, kteří táhli proti Judejcům, a byli poraženi. 

• n.: radostným křikem;
• Kdo na agresora zaútočil, nyní jasné. Zřejmě Jóšafat vyslal část svých oddílů, aby na nepřítele zaútočili zezadu, což způsobilo v jejich řadách chaos a útěk. Ale, jak uvidíme dále, došlo i k vzájemným bojům.

23 Synové Amónovi a Moábovi se postavili proti obyvatelům pohoří Seír, aby je zasvětili zkáze a zničili. Když skoncovali s obyvateli Seíru, pomáhali ke zkáze jeden druhému.

• Co je vedlo v řadách nepřátel k takovémuto bratrovražednému boji? Cokoliv, není třeba mnoho. Stačí fáma, že někdo chce zradit, a přeskočí jiskra vzájemného vraždění.

24 Když Judejci přišli na vyhlídku do pustiny a pohleděli k tomu davu, hle, na zemi ležely mrtvoly; nikdo neunikl / nepřežil.

• Museli být jako ve snách – z nepřátel nezbylo nic. Tam, kde před chvílí stálo hrůzostrašné vojsko, najednou není nic.

25 Jóšafat a jeho lid přišel, aby loupili kořist a našli množství majetku, oděvy a cenné předměty. Nabrali si toho k neunesení. Tři dny loupili kořist, protože jí bylo mnoho. 

• čteno s několika stř. h. rkpp. a Vul jako begadím; TM čte pegarím – mrtvoly;
• A Izraelcům spadlo do klína nepřehledně velké množství kořisti.

26 Čtvrtého dne se shromáždili v údolí Beraka, neboť tam dobrořečili Hospodinu. Proto se nazývá to místo údolí Beraka až dodnes. 

•  tj. dobrořečení;
• Sběr kořisti jim nezatemnil mozek natolik, aby zapomněli na to, co se vlastně odehrálo a komu za vše vděčí.

27 Potom se všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma s Jóšafatem v čele vrátili s radostí zpět do Jeruzaléma, neboť jim Hospodin dal radost nad jejich nepřáteli. 28 Přišli s harfami, lyrami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu. 

• Vděčnost a nezapomínání na dárce dobra je základem všeho.
• Dát po vítězství „se vší pompou“ průchod čiré radosti je naprosto v pořádku.

29 A strach před Bohem padl na všechna království země, když uslyšeli, že Hospodin bojovalproti nepřátelům Izraele. 

• Taková věc se neutají. A nepřátelé si alespoň nějakou dobu dají pozor.
• Budou ale stále čekat na vhodnou příležitost, na nějaké „naše“ zakolísání.

30 Jóšafatovo království mělo klid a jeho Bůh mu dal odpočinek od okolních nepřátel.

• Následovalo období klidu a prosperity.
• Každý člověk dostane v životě pouze několik příležitostí prokázat svou víru v závažných problémech.
• Údolí střídají výšinu, po cestě pouští vždy následuje oáza.

31 Jóšafat kraloval nad Judou. Bylo mu třicet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba, dcera Šilchího. 

• Jóšafatův příběh se chýlí k závěru. Začíná rekapitulace.
• 25 let je slušná doba na to, aby člověk mohl ukázat, co v něm je. Král si na nedostatek času nemohl stěžovat.

32 Chodil po cestě svého otce Ásy, neodvrátil se od ní a činil to, co je správné v Hospodinových očích.

• Hodnocení je jednoznačně kladné – Hospodina znal a po Jeho cestách chodil.

33 Jenom návrší nebyla odstraněna. Lid stále nezaměřil své srdce k Bohu svých otců. 

• To, že to nebylo dokonalé, na celkovém vyznění nic nemění.
• A vůbec je otázka, zda to byla Jóšafatova vina – pokud byl lid zatvrzele proti dotažení náboženské reformy (odstranění návrší), možná ani král neměl sílu to změnit.

34 Ostatní Jóšafatovy činy, první i poslední, jsou zapsány v letopisech Jehúa, syna Chananího, které byly zaneseny do Knihy izraelských králů.

• Tohle nebyl kompletní výčet Jóšafatových činů, existují ještě další zdroje.

35 Potom se judský král Jóšafat spojil s izraelským králem Achazjášem, který jednal ničemně.

• Vypadá to, že „na stará kolena“ Jóšafat zopakoval chybu, na kterou doplatil při svém spojenectví s Achabem. Zřejmě již pozapomněl, co se tehdy odehrálo, nebo mu situace připadala odlišná.

36 Spojil se s ním, aby udělal lodě schopné plout do Taršíše. Lodě udělali v Esjón-geberu.

• Tentokrát totiž nešlo o společný válečný podnik, ale o společný obchodní projekt. To mohlo králi připadat méně rizikové a lépe ospravedlnitelné.
• Autor ale má v hodnocení jasno – spolupráce se zlým se nevyplácí nikdy. Jakkoliv dobře mohou plány vypadat.

37 Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, prorokoval o Jóšafatovi: Protože ses spojil s Achazjášem, Hospodin se obořil na tvé dílo. Lodě se rozlámaly a nemohly plout do Taršíše.

• Bůh opět poslal proroka, aby krále korigoval.
• A celý podnik stejně přišel vniveč.