2. letopisů – kapitola 21 (Jóram)

Vít Šmajstrla

2. letopisů – kapitola 21 (Jóram)

1 Jóšafat ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.

  • Ve smrti jsme si všichni rovni – král i poslední žebrák.
  • Pohřeb měl král státní a ulehl po boku svých čestných předchůdců.
  • Uvidíme, zda se Jóšafatovi podařilo dobře vychovat svého nástupce.

2 Měl bratry, syny Jóšafatovy: Azarjáše, Jechíela, Zekarjáše, Azarjáše, Michaela a Šefatjáše. Ti všichni  byli synové izraelského krále Jóšafata.

  • Jóšafat měl mnoho synů, zřejmě i více žen – i když to není u něho zdůrazňováno.
  • Budiž mu připsáno k dobrý, že zřejmě svou prestiž stavěl spíše na své zbožnosti, než na velikosti svého harému.
  • Je určitě lepší, když náš životopisci budou charakterizovat více z hlediska vztahu k Hospodinu, než z hlediska sexuální výkonnosti či společenské prestiže.
  • Nicméně pro Jórama jistě nebylo lehké „ukočírovat“ takovou „smečku“ sourozenců, jistě lačnících po svém podílu na moci, bohatství a slávě.

3 Jejich otec jim dal mnohé dary: stříbro, zlato a jiné vzácné dary, spolu s opevněnými městy v Judsku. Ale království dal Jóramovi, protože byl prvorozený.

  • Již z této věty lze vyčíst napěti, které v rodině panovalo. Kralování mohl podědit jen jeden, což ostatní nutně frustrovalo. Otec se alespoň snažil jejich frustraci mírnit tím, že je dobře zabezpečil materiálně a dal jim „píšečky“, na kterých mohli vládnout.

4 Když se Jóram ujal království svého otce a vzchopil se, zabil mečem všechny své bratry a také  některé z izraelských knížat.

  • Okamžitě poté, co se po převzetí vlády „otřepal“ a pevně uchopil vládu, pobil všechny své potenciální konkurenty. Tedy naprostá katastrofa.
  • Zůstává otázkou, zda či jako moc jeho sourozenci o moc skutečně usilovali, zda osnovali nějaké spiknutí, zda by byli stálým trnem v Jóramově patě.
  • Z morálního hlediska je to vcelku jedno, ale alespoň by se nějak dalo Jóramovo chování pochopit, když ne omluvit.
  • Kdyby třeba Jóram zjistil, že bratři chystali převrat, spiknutí, při kterém jej chtějí zabít, mohlo by jít i určité ospravedlnění takového činu.
  • Spíše se ale můžeme dohadovat, že šlo o preventivní akci ve stylu: Zabiju všechny, a tím budu mít již napořád jistotu, že mou vládu nikdo z rodiny neohrozí. A nastolím tím atmosféru teroru a strachu, takže už si nikdo netroufne na nějaký odpor ani pomyslet.
  • Těžko by se spiknutí účastnili všichni jednomyslně. Alespoň někteří z bratrů pravděpodobně chtěli v klidu žít ve svém městě a Jóramovu vlády by akceptovali.
  • Ke všem bratrům „přibral“ Jóram ještě méně loajální knížata.
  • Bez ohledu na to, že třeba můžeme do určité míry chápat, že „velká politika“ je specifickou oblastí, že král má právo upevňovat svou moc a že v té době se na „nějakou tu hlavu“ nehledělo, šlo bezesporu o odporný čin.
  • Jóšafatovit se přes všechnu svou zbožnost nepodařilo vychovat svého prvorozeného (možná ani ostatní syny – pokud tedy opravdu chystali nějaké spiknutí) řádně. Jak je to možné? Možná měl král na výchovu svých potomků malý vliv? Výchova běžela podle nějakého zvyklého zaběhnutého systému a ten byl neosobní a vychovával morální mrzáky a egomaniaky?
  • Možná k nim neměl žádný vztah? Viděl je málo a vůbec se jimi nezabýval? Nikdy si s nimi nehrál, nikdy je nevzal na kolena, nebavil se s nimi, nikdy s nimi nevyjel na lov?
  • Nebo byl tak silný vliv vzájemně se nenávidících manželek a matek budoucích princů? Ty popouzely své syny k vzájemné nenávisti a živily v nich stálou nespokojenost a frustraci? Možná Jóramova matka ve svém synu živila paranoiu?
  • Nelze ale vyloučit ani to, že Jóšafat žádnou výchovnou chybu neudělal. Špatné věci se dějí i dobrým lidem. I rodičům, kteří dělají „všechno dobře“, se může dítě těžce nevyvést.
  • Nelze ani vyloučit, že ostatní synové byli zbožnější a že právě proto je Jóram vyvraždil (model Kaina a Ábela).
  • Když se na to díval Jóšafat „shora“, musel být totálně zničený. Tohle žádný rodič nechce zažít. Kain a Ábel v násobném provedení.
  • To, že se rodiče musejí dívat na bratrovražedné půtky svých dětí, není nic vzácného. Děti se rozhádají často na život a na smrt – kvůli majetku, žárlivosti a z tisíců dalších příčin.

5 Jóramovi bylo třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let.

  • Na tak radikální „řešení“ šlo o poměrně mladého člověka.
  • Možná byl král obklopen radikálními arogantními sebevědomými poradci jako jeho prapraděd Rachobeám.
  • Osm let není věru mnoho – jako „odměna“ za mnohočetnou bratrovraždu je to vlastně zoufale málo. Odměna za hřích nikdy nebývá tak sladká, jak si člověk plánuje.
  • Lidé s životním přístupem: Hlava nehlava si nakradu a až budu za vodou, pořádně si užiji svého „důchodu“ – často zemřou hned poté, co na důchod nastoupí.
  • Ale ani když ďábel svou část smlouvy „dodrží“ a člověk od něj dostane za svůj hřích dlouhý a prosperitní život, o žádnou výhru nejde. Jde o pouhé čekání na neúprosně se blížící smrt – ta jednou neúprosně přijde a s ní člověka dostihne Boží spravedlnost.

6 Chodil po cestě izraelských králů, tak jak to činil dům Achabův, protože Achabova dcera byla jeho ženou. Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích. 

  • Jde o stále dokola opakovaný problém – jak je možné, že Achabova dcera se nestala zbožnou uctívačkou Hospodina, ale z Jórama se stal achabovský modlář? Jak je možné, že zlo je v těchto případech silnější, než dobro?
  • Odpověď není jasná, ale Hospodin na tento problém upozorňuje znovu a znovu: ze zlem není možno uzavírat kompromisy a už vůbec ne se spřízňovat.
  • Pavlova slova z 2K 6 jsou jedním z nejjasnějších vyjádření této skutečnosti: 14 Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? 15Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? 16 Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ 17Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu 18 a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí.
  • Jóšafat byl v tomto svým dětem špatným příkladem – s modlářským severním Izraelem se spřáhl hned dvakrát, na počátku a na konci své kariéry. Poprvé taktak vyvázl životem, podruhé utrpěl škodu.
  • Povolit sňatek svého syna s Achabovou dcerou byl tedy třetí podobný čin (leda by sňatek uzavřel Jóram až po otcově smrti).
  • Možná Jóram nabyl dojmu, že zase o tak moc nejde. A z politického hlediska se to mohlo jevit jako dobrý strategický tah – sňatky si králové často zajišťovali spojence a hranice.
  • Vypravěč jasně deklaruje, že to, že judský král přejal Achabovský modlářský životní styl bylo důsledkem jeho sňatku – jakkoliv se nám to může jevit nemožné, musíme brát se vší vážností skutečnost, že manželky mohou mít na své muže až tak destruktivní od Boha odvádějící vliv.

7 Hospodin však nechtěl zničit dům Davidův, kvůli smlouvě, kterou uzavřel s Davidem, a protože slíbil, že dá jemu a jeho synům po všechny dny lampu.

  • Na zničení to tedy bylo, rozsah zla v Judském království byl až tak velký, že chybělo málo k úplnému vymazání Judy z povrchu země.
  • Nebýt starobylých smluv, Juda by skončil zničením.
  • Obrat protože slíbil, že dá jemu a jeho synům po všechny dny lampu je zvláštní. Lampou se nepochybně myslí, že Bůh slíbil, že nějaké světélko dobra v jižním Izraeli vždycky zůstane. Nikdy tam nenastane úplná tma (na rozdíl od Severu), destrukce nikdy nebude totální. Plamének naděje nikdy nevyhasne.
  • Což ovšem neznamená, že nepřijdou tresty – jak uvidíme dále.

8 Za jeho dnů se Edómci vzbouřili proti judské moci a ustanovili si nad sebou krále.

  • Boží nepřízeň se tedy projevila vzpourou poddaných. Jeden z porobených národů se vzbouřil.
  • Nechtěl již nad sebou judskou nadvládu, chtěl si vládnout sám. Chtěl „právo na sebeurčení“.

9 Jóram tehdy vytáhl se svými veliteli a s ním celá vozba. I stalo se, že v noci vstal a udeřil na Edómce, kteří obkličovali jej i velitele vozby. 

  • h.: přešel (asi ve smyslu: přebrodil Jordán;
  • Král vzpouru nehodlal tolerovat, vytáhl tedy, aby si nepřátele opět podrobil.
  • Jóramovi se zřejmě v noci s jádrem vojska podařilo probít z hrozícího obklíčení, celkově ale válku prohrál.
  • Dle Ellicotta nešlo o vítězství, ale o zoufalý útěk: Je zřejmé, že verš nevypráví o Jóramově vítězství, nýbrž o jeho zoufalém útěku, když si prorazil cestu skrze nepřátelské vojsko, které ho obklíčilo i s jeho jednotkami. (Viz k 2Kr 8,21, kde se dodává: „a lid utekl do svých stanů“). (Syr. „Jóram se svými veliteli prošel a s ním i všechny jeho vozy. A stalo se, že když v noci vstal, vyhubil Edómce a velitelé vozů přišli s ním“).
  • Dle Cambridge Bible for Schools and Colleges: Jóram pak přešel na druhou stranu. Hebrejský kořen „přejít“ znamená (a) přejít přes moře, řeku nebo jiný orientační bod, (b) přejít přes osoby. V druhém významu se používá (jako zde) pro předvoj vojska, který prochází kolem hlavního vojska, aby převzal vedení; srov. Jozue 6,7. V tomto případě Jóram postupoval s předvojem (tvořeným všemi jeho vozy) a nechal „lidi“ (2 Kr 8,21), tj. většinu svého vojska, aby ho následovali. Následovala katastrofa. Jóram byl obklíčen Edómci, a přestože si přes ně prorazil cestu nočním překvapením, jeho úspěch přišel příliš pozdě, protože zbytek vojska se v domnění, že předvoj je odříznut, rozprchl do svých domovů. Tuto poslední skutečnost, která vysvětluje neúspěch tažení, kronikář opomíjí. 2 Kr 8,21 by mělo znít: I stalo se, ačkoli vstal v noci a porazil Edómce …, že se lid rozprchl do svých stanů.

10 Edómci se proti judské moci bouřili až do tohoto dne. Tak se vzbouřila v té době proti jeho moci i Libna, protože opustil Hospodina, (Boha svých otců.)

  • Edómce se zřejmě již nikdy nepodařilo plně podmanit.
  • A nebyli jediní, kdo proti judské nadvládě revoltovali.
  • Přesná poloha Libny údajně není známa, ale nacházela se na jihu Judska, pravděpodobně nedaleko Lachiše (Tell-el-Hesi) a edómského území. Důvod vzpoury je pravděpodobně uveden v pešském podání této věty, totiž „Tehdy se vzbouřili Edómci, kteří sídlili v Libně“. Libna byla možná částečně edomitská. Podle 1. Paralipomenon 6,57 (42 hebr.) byla Libna kněžským městem.
  • Příčina, proč se králi vláda zvolna vymykala z rukou, je explicitně uveden -nevěra vůči Hospodinu.

11 On také udělal na judských horách návrší; přivedl ke smilstvu obyvatele Jeruzaléma a svedl Judejce

  • [míněno duchovní smilstvo]; 
  • Jóram byl v modlářství aktivní a misijní – přivést lidi k modlářství věru není nic těžkého. Je to mnohem snadnější, než udržet lid u Hospodina.
  • Tento princip je obecně platný pro věřící všech míst a věků – odpadnutí je snadné, věrnost náročná.

12 Přišel mu dopis od proroka Elijáše: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Protože jsi nechodil po cestách svého otce Jóšafata a po cestách judského krále Ásy,

  • Bůh nemlčel ani v tomto případě – zvláště hříchy vůdčích osobností Nejvyšší nezřídka trestá exemplárně.
  • Proč Elijáš poslal dopis? Možná z bezpečnostních důvodů – situace v království byla taková, že vstoupit na jeho území bylo sebevraždou.
  • Co prorok vzkazuje? Dobré vzory jsi měl v otci i v dědečkovi – ale nenásledoval jsi je.

13 ale chodil jsi po cestě izraelských králů a přivedl jsi Judejce a obyvatele Jeruzaléma ke smilstvu, jako přiváděl ke smilstvu dům Achabův, a také jsi zabil své bratry, dům svého otce, kteří byli lepší nežli ty,

  • Bratrovražda před Bohem vůbec nezapadla. Stejně jako ostatní královy katastrofální nevěrnosti.
  • Zmínka kteří byli lepší nežli ty potvrzuje myšlenku, že Jóramovi bratři zřejmě byli zbožnější a to byl také důvod, proč byl zlikvidováni.

14 hle, Hospodin postihne velikou ranou tvůj lid, tvé syny a tvé ženy i všechen tvůj majetek. 

  • Trest dopadá na celou královu rodinu i na jeho majetkovou situaci.

15 A ty dostaneš (těžké nemoci,) nemoc vnitřností, až tvé vnitřnosti vyjdou (kvůli dlouhodobé nemoci.)

  • h.: velké nemoci, 
  • n.: střev(-a);
  • h.: od té nemoci dnů na dny;
  • A král bude potrestán nemocí vnitřností – uvažuje se o Crohnově nemoci, ale může jít vcelku o cokoliv: Např. náhlou příhodu břišní s hnisavými komplikacemi, divertikulitidu, aj.
  • Jistě jde o chorobu zvláště nepříjemnou, devastující a také ponižující.

16 Potom vzbudil Hospodin proti Jóramovi ducha Pelištejců a Arabů, kteří sídlili vedle Kúšijců. 

  • Kromě zdravotních problémů (zřejmě svých i své rodiny) měl nyní král plné ruce práce s vnějšími nepřáteli.
  • Bůh příležitostně a nezřídka používá nepřátelské národy k vykonávání svých trestů.
  • Vzbudil ducha ukazuje na Boží aktivní působení: Ponoukne nepřátelské vladaře k agresi, podsune jim myšlenku na válečné tažení, apod.
  • Mimochodem Kúšijci bývají považování za Súdánce. V Písmu je o nich více zmínek – a jejich konečná perspektiva je nadějeplná (obrátí se nakonec k Hospodinu). Více lze nalézt na stránkách našeho Spolku pro Jižní Súdán.

17 Vytáhli proti Judsku, pronikli do něj a odnesli všechen majetek, který se nacházel v královském paláci, a také jeho syny a jeho ženy, takže mu nezůstal žádný syn, kromě jeho nejmladšího syna Jóachaza.

  • v h. varianta jména Achazjáš (obě jména: H. uchopil);
  • Jejich agrese byla jednoznačně úspěšná – zcela vyplenili hlavní město vč. únosu celé královy rodiny.
  • Až tedy na nejmladšího syna – což nás vrací k „lampě, kterou Hospodin Judovi ponechává“.
  • Jako zlikvidoval Jóram své sourozence, tak byly jemu zlikvidovány jeho vlastní děti.

18 Po tom všem jej Hospodin postihl v jeho vnitřnostech nevyléčitelnou nemocí. 

  • Možná tedy Jóram hrůzu nepřátelské invaze prožil ještě ve zdraví a předpovídaná nemoc přišla až potom.

19 I stalo se po mnoha dnech, když uplynula dvě léta, že vyšly jeho vnitřnosti kvůli jeho nemoci a zemřel na (těžkou nemoc.) Jeho lid pro něho neudělal oheň, jako dělali pro jeho otce. 

  • h.: zlé nemoci; 
  • Král marodil dva roky. Nemoc musela být hrozná – postupně se mu musela rozpadat břišní stěna.
  • Nakonec zemřel všemi nenáviděn jako pes: Jak zpívá Kryl: Nikdo neplakal, nikdo nelitoval. Nedostalo se mu ani řádného pohřbu.

20 Bylo mu třicet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě osm let. Odešel jako nežádoucí.  Pohřbili ho v Městě Davidově, ale ne v královských hrobech. 

  • n.: ten, po němž nikdo netouží; n~: nikdo jeho smrti nelitoval;
  • Zemřel ve čtyřiceti.
  • Jak už jsme říkali: osm let neúspěšného kralování za zmařené životy svých bratrů – to je hodně špatný obchod. Ďábel mu to jistě maloval velmi odlišně – on je ale lhář od počátku.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení