2. letopisů – kapitola 25 (Amasjáš)

1 Amasjášovi bylo dvacet pět let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan z Jeruzaléma. 

• Jóašův syn nastoupil na trůn také poměrně mlád.
• V paměti měl jistě spíše otcovo „modlářské období“, přesto, jak uvidíme, se vlády chopil nad očekávání dobře.
• Království převzal v katastrofálním stavu – po aramejském vpádu bylo zdevastované.

2 Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ovšem ne celým srdcem. 

• Zajímavá charakteristika.
• Určitě je lepší něco, než nic.
• Ale polovičaté následování Boha většinou valné výsledky nemá.
  Ježíšovo (Zj 3,15) „Kéž bys byl studený nebo horký! Takto však, že jsi vlažný, a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst“ neztrácí platnost. Vlažnost většinou nevydrží – člověk se buď pro Hospodina časem rozhoří nebo od Něho odpadne. Uvidíme, jak to dopadlo s Amasjášem.

3 I stalo se, když bylo království pevně ⁽v jeho ruce,⁾ že zabil své otroky, kteří ubili krále, jeho otce. 

• To je bezesporu správné. Šlo o úkladnou vraždu a takové činy není možno tolerovat a nechat nepotrestané.
• A to bez ohledu na to, že obětí vraždy byl modlář, který zavedl národ do zkázy.

4 Ale jejich syny neusmrtil, jak je napsáno v zákoně, v knize Mojžíšově, že přikázal Hospodin: Ať  nezemřou otcové kvůli synům ani synové ať nezemřou kvůli otcům, ale každý ať zemře za svůj hřích.

• Rozhodně správné rozhodnutí. Amasjáš nejen znal Zákon, ale dokonce se jím řídil.

5 Amasjáš shromáždil Judejce a ustanovil je podle ⁽otcovských domů⁾ za ⁽velitele nad tisíci a za velitele  nad sty⁾ v celém Judovi a Benjamínovi. Spočítal je od věku dvaceti let výše a shledal,  že jich je tři sta tisíc vybraných mužů schopných táhnout s armádou a chopit se ⁽oštěpu a štítu.⁾

• Bylo třeba zemi znovu dostat pod kontrolu a zorganizovat. Vojensky i jinak.
• K tomu je třeba mít podklady, vědět, z jakých pozic vycházíme. K tomu je cenzus nezbytný.

6 Najal také v Izraeli sto tisíc ⁽udatných hrdinů⁾ za sto talentů stříbra. 

• Množství vojsk se mu nezdálo dostatečné, proto najal ještě třetinový počet žoldáků.
• Bylo to 3420 kg, což při dnešních cenách stříbra (7/2024 23118 Kč za kg ) činí asi 80 milionů Kč. Na jednoho žoldáka tak připadá asi 34 g Au, což dělá asi 800 Kč. Za to by asi nikdo ochoten sloužit nebyl, takže někde v uvažování je chyba. Možná vysvětlení?
  • Vyšší hodnota stříbra v tehdejší době
  • Vojáci byli najati nejen za mzdu, ale i za benefity (strava, zbroj, půda, podíl na kořisti)
  • Nešlo o celou, ale jen vstupní platbu

7 Přišel však k němu muž Boží a řekl: Králi, izraelská armáda ať s tebou netáhne, protože Hospodin není s Izraelem, s žádným ze synů Efrajimových. 8 Ale táhni sám, připrav a posilni se k boji, jinak tě Bůh přivede k pádu před nepřítelem. Vždyť Bůh má sílu pomoci i přivést k pádu.

• Bůh mu poslal korekci – nápad ze žoldáky z Izraele není dobrý. Bůh s nimi není a nebude. Je lépe táhnout v menším počtu s Boží přízní, než ve větším a bez ní.

9 Amasjáš se zeptal muže Božího: A co mám dělat se sty talenty, který jsem dal izraelskému oddílu? Muž Boží odpověděl: Hospodin ti může dát mnohem víc než to.

• Co se stalo, stalo se. Byla to chyba a o ty peníze jsi přišel. Ale co z toho, hlavně, že budeš jednat v linii Boží vůle.

10 Amasjáš oddělil oddíl, který k němu přišel z Efrajima, aby šli domů. Ti vzpláli proti Judejcům velkým hněvem a vrátili se domů s planoucím hněvem.

• Král (kupodivu) proroka poslechl.
• Najatým vojákům se to nelíbilo – proč? Král jim peníze nechal, mohli být rádi, že získali aspoň něco a „bez práce“, bez rizik
• Buď šlo tedy opravdu o málo peněz, které jim nevyrovnalo ani náklady na cestu a vynaložené úsilí.
• Nebo spíše se jich to dotklo, urazili se: To jsme pro ty Judejce tak nečistí, že nejsme hodni ani jít s nimi do války?
• Judsko-Izraelským vztahům tato králova chyba příliš nepomohla – ale opět: Co z toho, hlavně, že je plněná Boží vůle. Když my Jej posloucháme, Bůh má moc se postarat se o vše ostatní.

11 Amasjáš se však vzchopil a vedl svůj lid. Vytáhl do Solného údolí a pobil deset tisíc synů Seíru. 12 Deset tisíc zajali synové Judovi živých. Přivedli je na vrchol skály a hodili je z vrcholu skály, takže se všichni roztříštili.

• Po této peripetii tedy král vytáhl a vyhrál.
• Dále bez komentáře.

13 Příslušníci oddílu, který Amasjáš poslal zpět, aby netáhli s ním do boje, vtrhli do judských měst od Samaří až po Bét-chorón, pobili v nich tři tisíce lidí a uloupili mnoho kořisti.

• Žoldnéři se ohledně kořisti „zahojili“ na bezbranných judských městech.
• Vtahovat do děje žoldácké armády je vždy velmi rizikové – jsou obtížně říditelné, zkušené v boji a kruté (Vidíme v Africe, kde jsou námezdní vojáci, zvláště z Ruska běžně používáni).

14 I stalo se potom, co Amasjáš přišel z boje proti Edómcům, že přinesl bohy synů Seíru, ustanovil si je za bohy, klaněl se před nimi a pálil jim oběti.

• Neuvěřitelné! Amasjáš jde z jednoho extrému do druhého.
• Jak k tomu mohlo dojít? Co jej na těch edómských božstvech tak zaujalo? Jak uvažoval? Co si myslel? Byl s Hospodinem nespokojen? Vždyť mu dal vítězství!
• Nebo se ho tak dotkly ty škody, které mu nadělali řádící žoldnéři? Řekl si: Kašlu na Hospodina, již nikdy neposlechnu jeho rady. Jednou jsem poslechl a takhle to dopadlo? Vždyť „malér“ s izraelskými žoldněři byl jeho chybou.
• Tři tisíce obětí je samozřejmě hodně, ale v kontextu celé války nešlo o zásadní „škody“. Celkově šlo o velké vítězství a „pobočné“ škody byly způsobeny králových chybným rozhodnutím.
• Poučení pro nás: Dílčí důsledky našich hříchů na nás mohou dopadat, i když celkové vyznění našich životů zůstává příznivé.
• A ohledně edómských bohů – vždyť muselo jít pouze o nějaké sochy. Navíc šlo o bohy národa, který právě (se svým Bohem Hospodinem po boku) porazil. To nedává smysl.
• Choval se jako blázen. Pozadí jeho rozhodnutí bylo zřejmě duchovní – jeho mysl nebyla chráněna proti duchovním útokům. Nebyl cele při Hospodinu. Nebyl rozhodnut Jej vždy a za každých okolností poslouchat.
• Polovičatost, vlažnost, jak jsme řekli, se nakonec vždycky někam vyvine – v Amasjášově případě bohužel špatným směrem.

15 Hospodin vzplanul proti Amasjášovi hněvem a poslal k němu proroka, který mu řekl: Proč se dotazuješ bohů národa, kteří nevysvobodili svůj lid ze tvé ruky? 

• Naprosto logická otázka: Jaký smysl dává, aby se služebník vítězného Boha na něco dotazoval bohů poražených?.

16 I stalo se, když k němu mluvil, že mu Amasjáš řekl: Cožpak jsme tě ustanovili za králova rádce? Přestaň! Proč by tě měli zabít? Prorok přestal, ale řekl: Vím, že Bůh se rozhodl tě zničit, protože jsi toto spáchal a neuposlechl jsi mou radu. 

• ČSP: srv. odpor jiných králů vůči prorokům: 2Pa 16:10; 2Pa 18:25; 2Pa 24:21;
• Král nechtěl nic slyšet, okřikl proroka příkře.
• Ten sice zmlkl, nicméně neodpustil si poslední varování – tvé chování je sebezničující.

17 Judský král Amasjáš se poradil a vzkázal izraelskému králi Jóašovi, synu Jóachaza, syna Jehúova: Pojď, střetneme se tváří v tvář. 

• Vypadá to, že Amasjášovi definitivně „přeskočilo“: Vymyslel další sebezničující hloupost.
• Vítězství mu stouplo do hlavy, pálilo ho dobré bydlo.
• Radit se musel s nesoudnými poradci.

18 Izraelský král Jóaš vzkázal judskému králi Amasjášovi: Libanonské trní vzkázalo libanonskému cedru: Dej svou dceru mému synovi za ženu. Polní zvěř libanonská prošla a pošlapala to trní. 19 Říkáš si: Hle,  pobils Edómce — a tvé srdce ⁽prahne po slávě.⁾ Jen seď doma. Proč by ses měl zaplétat se zlem a padnout ty a Juda s tebou? 

• h.: povznáší tě k oslavování;
• Izraelský král Jóaš (jde o jmenovce Amasjášova otce) měl více rozumu než Amasjáš. Přesně vystihl, co se Amasjášovi zřejmě honilo v hlavě – nedávné vítězství mu stouplo do hlavy, zalíbila se mu sláva vítěze a prahl po další.
• Způsob, jakým Amasjášovu nabídku na „souboj“ zamítl byla sice urážlivá, ale rozumná. Zachoval se vlastně zdrženlivě. Asi nešlo očekávat, že by odpověděl nějak pokorně, ale už to, že vůbec odmítl mu jde k dobru.
• A správně Amasjáše upozornil, že se zaplétá se zlem a že to pravděpodobně povede k pádu jeho i celého království.

20 Ale Amasjáš neposlechl. Bylo to totiž od Boha, aby je vydal do jeho ruky, protože se dotazovali edómských bohů. 

• Je možné, že Bůh poté, co král odmítl prorokovu korekci, v rámci potrestání zatvrdil jeho srdce.
• Opakovaně je zmíněno, že král se edómských bohů dotazoval – šel tedy zřejmě za místními kněžími s dotazy ohledně svých dalších kroků. Možná právě ohledně možné války se Severem.
• Jak jsme již řekli, je to absurdní, podobné jako kdybych se šel po porážce ve sportovním utkání radit s trenérem poraženého týmu

21 Izraelský král Jóaš vytáhl a střetl se tváří v tvář s judským králem Amasjášem v Bét-šemeši v Judsku.

• Amasjáš si říct nedal, možná povzbuzován radami edómských kněží, a vytáhl do války.

22 Juda byl od Izraele poražen a všichni utíkali ke svým stanům.

• Boj dopadl, jak musel – totální porážkou.

23 Judského krále Amasjáše, syna Jóaše, syna Jóachazova, chytil izraelský král Jóaš v Bét-šemeši. Přivedl jej do Jeruzaléma a protrhl jeruzalémské hradby od Efrajimské brány až k bráně Rohové, na čtyři sta loket. 

• Porazil vojsko, zajal krále, poničil hradby hlavního města.

24 Pobral všechno zlato a stříbro a všechny předměty, které se nacházely v Božím domě, u Obéd-edóma a v pokladnicích královského paláce, i rukojmí a vrátil se do Samaří. 

• Město vyraboval včetně chrámu a paláce a pobral rukojmí (zřejmě z královské a jiných vysoce postavených rodin).

25 Judský král Amasjáš, syn Jóašův, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, patnáct let.

• Amasjáše nicméně nezabil. Stal se z něj vlastně vazal Severu.
• Nicméně krále Jóaševýznamně přežil. Kraloval dalších patnáct let. Celkově kraloval 29 let, takže „větší“ polovinu svého kralování (vlastní vinou) prožil ve vazalském postavení.
• Jestli se po Jóašově smrti zlepšilo jeho postavení, není zmíněno.

26 Ostatní Amasjášovy činy, první i poslední, jsou zapsány v Knize judských a izraelských králů. 27 Od doby, kdy se Amasjáš odvrátil od Hospodina, osnovali proti němu spiknutí v Jeruzalémě, a tak utekl do Lakíše. Poslali však za ním do Lakíše a usmrtili ho tam. 

• Král odpadl od Hospodina dávno – že by po celou dobu proti němu „běželo spiknutí“, že by spiklenci po desítky let čekali na příležitost? To těžko.
• Spíše spiklenci začali uvažovat o převratu od porážky a podrobení Severem, ale i to by trvalo spiknutí nepravděpodobných patnáct let.
• Kdy přesně král odpadl od Hospodina, je ostatně těžko říci – jedna věc je dílčí neposlušnost (která se může stát každému), druhá věc úplné a vědomé opuštění Boha. Člověk může velké chyby a hříchy a přitom si stále myslet, že plní Boží vůli.
• Přinejmenším od chvíle, kdy se doptával edómských bohů a kdy zcela odmítl poslechnout proroka a vytáhl proti Severu, to ale bylo s Amasjášovým „patřením“ Hospodinu značně nejisté.
• Otázkou je, jestli spiklenci nebyli Hospodinovými ctiteli, kteří se již „nemohli dívat“ na královo modlářství. Opravdoví věřící takové metody většinou nepoužívají, ale diskuze o tomto tématu nejsou jednoznačné.
• Známým příkladem je Dietrich Bonhoeffer, významný člen Vyznávající církve (protestantské hnutí v Německu, které se stavělo proti snahám nacistického režimu ovládat církve) v roce 1940 vstoupil do Abwehru. Abwehr byl také centrem protinacistického odboje a jeho prostřednictvím se Bonhoeffer zapojil do spiknutí proti Hitlerovi. Byl také nepřímo spojen s operací Valkýra, plánem zavraždit Hitlera a provést státní převrat. (Ačkoli do atentátu na Hitlera z 20. července 1944 přímo zapojen nebyl).
• V dubnu 1943 byl zatčen (také za pomoc Židům při útěku do Švýcarska). Zpočátku byl vězněn ve věznici Tegel, později byl převezen do různých koncentračních táborů. Po neúspěchu spiknutí z 20. července vyšly najevo důkazy o jeho zapojení do odbojové činnosti, což vedlo k jeho popravě oběšením 9. dubna 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg, jen několik týdnů před koncem války v Evropě.
• V svém díle se mj. zabývá, zda křesťané mohou proti tyranům použít násilí:
• Jeho díla „Etika“ (vydáno posmrtně v roce 1949): obsahuje některé z Bonhoefferových nejpodrobnějších úvah o morálních dilematech, kterým křesťané čelí, včetně používání násilí. Zabývá se složitostí morálního jednání v padlém světě a naznačuje, že v některých extrémních situacích může být použití síly oprávněné, aby se zabránilo většímu zlu.
• Dopisy a spisy z vězení (vydáno posmrtně v roce 1951):Tato sbírka dopisů napsaných během jeho věznění poskytuje vhled do jeho vyvíjejících se myšlenek o odboji a morální složitosti odporu proti nacistickému režimu. Obsahuje úvahy o odpovědnosti křesťanů tváří v tvář tyranii a o možném ospravedlnění mimořádných opatření.
• Církev a židovská otázka (1933): Bonhoeffer se v tomto eseji zabývá odpovědností církve tváří v tvář státnímu bezpráví a pronásledování Židů a naznačuje potřebu aktivního odporu vůči nespravedlivým režimům. Dílo odráží jeho hluboký etický a teologický zápas. Byl ovlivněn svým luteránským původem a existenciální hrozbou, kterou představoval nacistický režim, což ho vedlo k úvahám o činech, které by tradiční křesťanský pacifismus za normálních okolností neschvaloval.
• Bonhoeffer sice přímo neobhajuje násilí, ale pojednává o povaze učednictví a nutnosti radikálních kroků při následování Krista, což lze interpretovat jako výzvu k odporu proti zlu v různých podobách.

• Vraťme se k Amasjášovi – svým vrahům nakonec neunikl – bez Boží ochrany „člověk nemá šanci“.

28 Naložili ho pak na koně a pohřbili ho s jeho otci v městě Judově.

• Alespoň pohřben nakonec byl důstojně. Toto mu spiklenci „dopřáli“.