2. letopisů – kapitola 26 (Uzijáš)

1 Všechen judský lid vzal Uzijáše, kterému bylo šestnáct let, a ustanovili ho králem místo jeho otce Amasjáše. 

• Jinak též zvaného Azarjáš ;
• Opravdu šlo o „názor“ lidu? Opravdu lidé tlačili na to, aby se Uzijáš stal králem? Je to možné – povědomí o tom, že kralování se dědí, bylo velmi silné po tisíciletí. Není dlouho, kdy je tomu jinak.
• Dědičný model má své klady i zápory, jiné modely rovněž. Horší, než jiné, ale není.

2 On vystavěl Elót a vrátil ho Judsku potom, co král Amasjáš ulehl se svými otci.

• Vystavění města a jeho znovudobytí bylo velkým úspěchem.

3 Uzijášovi bylo šestnáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jekolja z Jeruzaléma.

• Šlo o nad očekávání zbožného vládce a dlouhou vládu.
• Na trůn nastoupil poměrně mlád -zřejmě ale již ne natolik, aby potřeboval poručníka.

4 Činil to, co bylo správné v Hospodinových očích, stejně jako to činil jeho otec Amasjáš. 

•  Připomeňme si, že jeho otec kraloval 29 let, přičemž začínal v pětadvaceti. Začínal dobře, ale končil hůře. Jeho kralování je charakterizováno  „Činil to, co je správné v Hospodinových očích, ovšem ne celým srdcem“. Žádné ovšem v Uzijášově případě přidáno není. Naši rodiče nás determinují pouze částečně.

5 I stalo se, že hledal Boha ve dnech Zekarjáše, ⁽zkušeného v Božích viděních.⁾ Ve dnech, kdy hledal Hospodina, mu Bůh dopřával úspěch.

• n.(některé h. rkpp., LXX a Pš): který rozuměl / ho učil bázni před Bohem;
• Hledat Boha není jen tak. Znamená to, že si král vyhradil období k tomu, aby se Bohu přiblížil, aby hledal Jeho vůli pro svůj život a pro království. Někdy v samotě a modlitbách, někdy v postu, někdy v nazírském období.
• Jisté je, že na takovéto upřímné hledání Nejvyšší vždy reaguje.
• Král měl výhodu, že na to nebyl sám – měl kolem sebe někoho, kdo Hospodina znal a sloužil mu a mohl tedy králi poradit.
• Boží přízeň projevovala úspěšnou vládou.

6 Vytáhl a bojoval s Pelištejci. Protrhl hradby Gatu, hradby Jabne a hradby Ašdódu a vystavěl města kolem Ašdódu a mezi Pelištejci.

• [Zřejmě totožné s Jabneel (Joz 15,11); v době ř. řím. se nazývalo Jamnia a zde byl obnoven Sanhedrin po zničení Jeruzaléma v r. 70 po Kr. Dnes vesnice Jebna asi 20 km J od Jafy];
• Vedl si aktivně a udatně a podařilo se mu převzít aktivitu v nekonečné „přetlačované“ s okolními nejurputnějšími nepřáteli.
• Vystavěl pevnosti v nepřátelském území, záchytné body odkud bylo možno realizovat vlastní nadvládu.

7 A Bůh mu pomáhal proti Pelištejcům, proti Arabům sídlícím v Gúr-baalu a Meúnejcům.

• Zbožnost Bůh odměňoval prosperitou.
• (Jsme ve Starém Zákoně, kde je zbožnost s prosperitou na tomto světě přímo propojena. V Nové smlouvě již to není tak jednoduché a prvoplánové – i ti nejzbožnější mohou světem bloudit jako cizinci „oděni v kozích kůžích“ – Žd 11)

8 Amónci dávali Uzijášovi dávky a ⁽pověst o něm se dostala⁾ až na hranice Egypta, neboť se velmi vzmáhal. 

• h.: jeho jméno přišlo;
• Pověst o malém prosperujícím království se šikovným králem se donesla až do nedaleké velmoci.

9 Uzijáš vystavěl v Jeruzalémě věže, a to na Rohové bráně, na Údolní bráně a na rohu, a opevnil je. 

• Takovéto podniky vyžadují prosperující lid a dobrou státní správu s funkčním přiměřeným výběrem daní.
• Vylepšení opevnění hlavního města je jistě důležité.

10 Vystavěl také věže v pustině a vytesal mnoho cisteren, protože měl mnoho dobytka v Šefele a na rovině; měl také ⁽zemědělce a vinaře⁾ na horách a na Karmelu, neboť ⁽miloval půdu.⁾

• h.: byl milovníkem půdy;
• Zajímavá poznámka o králi. Jak k tomuto vztahu k půdě přišel?
• Jistě není myšlen kořistnický vztah ve smyslu půdu hromadit a exploatovat. Zemědělství není podnikání „jako každé jiné“ – vztah k půdě opravdu vyžaduje A králi zřejmě záleželo na jejím moudrém využití.
• Rozvíjel vinařství, což je v zemědělství určitou vrcholnou „nadstavbovou“ oblastí – vinařské oblasti bývají bohaté a úspěšné. Víno patří ke klidnému spokojenému mírovému životu.

11 Uzijáš měl vojsko bojovníků schopných táhnout s armádou v oddílech podle počtu vyměřeného skrze písaře Jeíela a správce Maasejáše, pod velením Chananjáše, jednoho z králových velitelů.

• Vojenská služba, povinné odvody do armády existovaly, ale zřejmě byly nastaveny přiměřeně. Pokud je práce v armádě slušně placená a armáda není tupou organizací „zelených mozků“, je pro řadu lidí vítanou možností obživy a seberealizace.
• V Izraeli služba v armádě tímto způsobem funguje dodnes – je ctěnou a efektivní institucí a branou ke kariéře v civilním životě.
• Negativním příkladem nefunkční armády byla Československá lidová armáda – služba v ní byla ztraceným časem. Velitelé byli často nekompetentní, byla přítomna šikana, apod.

12 Celkový počet předáků rodů, udatných hrdinů, byl dva tisíce šest set.

• To je počet velitelů, kteří byli zřejmě zároveň zodpovědni za brannou povinnost ve své oblasti.

13 Pod jejich velením bylo armádní vojsko, tři sta sedm tisíc pět set bojovníků schopných vojensky pomáhat králi proti nepříteli.

• To je 118 bojovníků na jednoho předáka.
• Obrat pomáhat králi ukazuje, že král armádu povolával do zbraně dle potřeby. Zřejmě měl menší profesionální armádu a velkou zásobu rezervistů.

14 Uzijáš pro ně, pro celou armádu, připravil štíty, ⁽oštěpy, přilby, pancíře,⁾ luky a praky na vrhání  kamenů.

• Armáda beze zbraní je samozřejmě nefunkční. Jedna věc je mít dostatek mužů schopných boje, druhá mít pro ně dostatečnou zásobu kvalitní výzbroje a výstroje. Jde o drahou a nesamozřejmou záležitost.

15 Udělal v Jeruzalémě důmyslné vynálezy, vymyšlené ⁽pro umístění⁾ na věžích a rozích ke střílení šípů a vrhání velkých kamenů. Jeho jméno proniklo až do dalekých končin, neboť se mu dostalo podivuhodné pomoci, takže se stal velmi mocným.

• Byl inovativní a přemýšlivý. Buď se obklopil velmi schopnými lidmi (vynálezci ve stylu Archimeda, který válečné stroje vymýšlel během obléhání Syrakus) nebo byl sám geniálním polyhistorem se širokým záběrem zájmů.
• Šlo zřejmě o samostříly k metání velkého množství šípů a katapulty na kameny.

16 Když zesílil, povýšilo se jeho srdce, až nakonec ⁽jednal zvráceně.⁾ Zpronevěřil se Hospodinu, svému Bohu, a vešel do Hospodinova chrámu, aby pálil kadidlo na kadidlovém oltáři.

• n.: se vrhl do zkázy;
• Jde o stále se opakující scénář: Bůh někomu žehná až takovým způsobem, že to člověka přivede k přesvědčení, že jeho úspěchy jsou důsledkem jeho kvalit. Ztratí pak pokoru a soudnost a vrhne se do nepatřičného podniku.
• V Uzijášově případě šlo nápad, že převezme i kněžské povinnosti a zkoncentruje tak veškerou moc ve státě do svých rukou.
• Odluka církve od státu je Božím geniálním opatřením. Je přitom nepohodlná pro obě strany – pro vladaře je na něm nezávislá církevní duchovní autorita nepohodlná. Církvi zase nevyhovuje absence výkonné moci. Ostatně „celý“ středověk byl sledem snahy obou stran zvrátit rovnováhu sil na svou stranu.
• Král se nepustil do ničeho „velkého“ – pálení kadidla asi nebyl kněžský „vrcholný úkon“.

17 Přišel za ním kněz Azarjáš a s ním osmdesát Hospodinových kněží, udatných mužů. 

• Postavit se králi udatnost bezesporu vyžadovalo.

18 Postavili se proti⁾ králi Uzijášovi a řekli mu: Tobě, Uzijáši, nenáleží pálit Hospodinu kadidlo, ale kněžím, synům Áronovým, kteří jsou posvěceni, aby pálili kadidlo. Odejdi ze svatyně, protože ses zpronevěřil a nebude ti to ke cti od Hospodina Boha. 

• Řečeno jasně a slušně. Králova reakce mnoho napoví.

19 Uzijáš se rozčílil. V ruce měl kadidelnici, aby pálil kadidlo. A jak se rozčílil na kněze, vyrazilo se mu na čele malomocenství v přítomnosti kněží v Hospodinově domě u kadidlového oltáře. 

• A bylo po rozčilení. Ze suveréna, který si na kněží otvíral ústa, byl najednou nemocný ubožák se zničeným životem, odváděný do karantény.
• Často zapomínáme, s kým máme co do činění. Naše křehkost je extrémní. Jeden den jsem plný sil, druhý den je ze mě uzlíček nervů taktak se držící při životě. Stačí běžná viróza nebo úraz (obyčejný pád z kola).

20 Když na něj pohleděl vrchní kněz Azarjáš se všemi kněžími, uviděli, že je na čele malomocný, takže ho odtamtud rychle vyváděli. On sám si pospíšil, aby odešel, neboť jej Hospodin zasáhl.

• Někdo mu musel říci: Králi, máš na čele bílou skvrnu, podat mu zrcadlo.
• Bůh se jasně postavil na stranu kněží.

21 Král Uzijáš byl postižen malomocenstvím až do dne své smrti. Bydlel v odděleném domě jako  malomocný, neboť byl vyobcován z Hospodinova domu. Jeho syn Jótam byl nad královským palácem  a soudil lid země. 

• Taková „hloupost“, maličkost, nevelká chyba, řeklo by se. Král špatně vyhodnotil jednu situaci a důsledky si nesl až do smrti.
• Kdyby ho nenapadl ten nesmysl s kadidlem, mohl spokojeně a úspěšně kralovat.
• Pýcha je strašná věc. Pokory je třeba se držet „zuby nehty“. Pokora je bezpečná, držet při zemi je ta nejbezpečnější pozice.
• Ježíš to zdůrazňoval jasně v podobenství o vybírání si místa u stolu: Držte se vzadu – nic tím neriskujete. Když vás bude chtít Nejvyšší vyzvednout, nic Mu v tom nezabrání. Když vás ale bude muset poslat zpátky tam, kam patříte, bude to pro vás těžké.
• Uzijáš se cpal, kam neměl a Hospodin ho drsným způsobem vrátil zpátky do reality.
• Nemusel někam do leprosária, nicméně do smrti žil v karanténě.
• Jeho syn se ujal vlády v 25 letech – dá se tedy odhadnout, že malomocenství Uzijáše ranilo mezi 45-50 lety věku. Celkově vládl 52 let od svých šestnácti let věku, tedy zřejmě zemřel v 68 letech. Dobrých dvacet let prožil s malomocenstvím. Snad nezahořkl a umíral blízko Bohu.

22 Ostatní Uzijášovy činy, první i poslední, zapsal prorok Izajáš, syn Amósův. 

23 Uzijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho s jeho otci na pohřebišti, které patřilo králům, neboť řekli: Byl malomocný. Po něm se stal králem jeho syn Jótam. 

• [Toto „pole hrobů“ bylo zřejmě odlišné od královských hrobek];
• Strašná škoda promarněné části života nesmírně schopného vladaře. A znovu nemohu, než si povzdychnout: kvůli takovému „nesmyslu“.
• Bože, buď nám milosti a dej nám, ať se dokážeme vždy držet při zemi. Ať se naše srdce nikdy nepozvedne v pýše, ať nikdy nezapomeneme, že vše, co máme, je Tvoje milost.