2. letopisů – kapitola 30 (Chizkijáš)

Vít Šmajstrla

2. letopisů – kapitola 30 (Chizkijáš)

1 Chizkijáš vzkázal celému Izraeli a Judsku a také napsal dopisy Efrajimovi a Manasesovi, aby přišli do Hospodinova domu v Jeruzalémě slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele.

  • tj. ostatku obyvatel sev. království, které bylo r. 722 zničeno Asyřany;
  • K náboženské obnově přizval i severní království.

2 Král se dohodl se svými knížaty a s celým shromážděním v Jeruzalémě, že budou slavit Velikonoce ve druhém měsíci, 3 protože je nemohli slavit v tom čase, neboť kněží se nestačili posvětit a lid se neshromáždil v Jeruzalémě. 

  • tj. obvyklém;
  • Na slavení jim záleželo, ale nebylo technicky možné to stihnout. Do příštího roku čekat nechtěli.
  • Usoudili tedy, že lépe později, než vůbec.

4 (Líbilo se to králi i celému) shromáždění.

  • h.: Byla to správná věc v očích krále a v očích celého;
  • Tento plán se všem zdál vhodný.

5 Stanovili, (aby se rozšířila zpráva) po celém Izraeli od Beer-šeby až po Dan, aby přišli slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele, do Jeruzaléma, neboť to dlouho nedělali tak, jak je psáno.

  • h.: slovo nechat projít hlasem;
  • Chtěli, aby možnost účasti dostali všichni včetně severního, již dávno odpadlého království.
  • (Víme ale, že i Izraelci na severu byli schopni velkých duchovních vzepětí – jejich propuštění judských zajatců byla velká věc).

6 Běžci běželi s dopisy od krále a jeho knížat po celém Izraeli a Judsku a podle králova příkazu ohlašovali: Synové Izraele, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele aby se vrátil k těm z vás, kteří zůstali, kteří vyvázli z ruky asyrských králů. 

  • Návrat k Bohu je tím, oč běží.

7 Nebuďte jako vaši otcové a vaši bratři, kteří se zpronevěřili Hospodinu, Bohu svých otců, a učinil je předmětem hrůzy, jak to vidíte. 

  • Naše hrozná situace je důsledkem odpadnutí našich předků i současníků.

8 Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv.

  • h.: dejte ruku;
  • Naše situace nemusí být definitivní – cesta k pokání je otevřena.

9 Jestliže se navrátíte k Hospodinu, vaši bratři a vaši synové dojdou slitování před svými vězniteli a vrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný, neodvrátí od vás svou tvář, jestliže se k němu navrátíte. 

  • Na pokání Bůh reaguje vždy.

10 Běžci procházeli od města k městu (územím Efrajima a Manasesa) až k Zabulónu. Tam se jim však vysmívali a posmívali. 11 Jenom někteří z Ašera, Manasesa a Zabulóna se pokořili a přišli do Jeruzaléma. 

  • Reakce byly různé.
  • Posměch je pálivý. Není maličkost nechat se vysmívat.
  • Zareagovat na podobnou výzvu opravdu vyžaduje pokoření se.
  • Nezapomínejme, že běžci / poslové procházeli i nepřátelským severním Izraelem, který nespadal pod Chizkijášovu autoritu. Šlo vlastně o podvratnou činnost -jako kdybych zval na křesťanskou bohoslužbu do Jeruzaléma muslimy z Iránu.

12 Také na Judejcích spočinula (Boží ruka) a dala jim jednomyslnost, aby splnili příkaz krále a knížat podle Hospodinova slova. 

  • Reakce Izraele byla různá, Judejci reagovali svorně.
  • Bez toho, aby Nejvyšší na národ nevylil svého Ducha, by to možné ale nebylo.

13 V Jeruzalémě se shromáždilo množství lidu, aby v druhém měsíci slavili svátek nekvašených chlebů; bylo to převeliké shromáždění.

  • Šlo o celonárodní shromáždění, o probuzení, o mimořádné vylití Ducha.

14 Povstali a odstranili oltáře, které byly v Jeruzalémě. Odstranili také všechny kadidlové oltáře a hodili je do údolí Kidrónu.

  • Postupovali komplexně – chválili Boha a zároveň likvidovali oltáře modlám.
  • Údolí Kidrón bylo jakýmsi smetištěm, městskou skládkou. Často je obrazem pekla. Hodili tedy modly tam, kam patří na smetiště a do pekla.

15 Čtrnáctého dne druhého měsíce zabíjeli velikonoční oběti. Kněží a lévité byli zahanbeni; posvětili se a přinesli do Hospodinova domu zápalné oběti.

  • Proč byli kněží a levité zahanbeni?
    • Možná jim tváří tvář Chizkijášově horlivosti a slavnostnosti chvíle docházelo, jak velmi hanebné bylo, že bohoslužba v chrámě byla tak dlouho zanedbávána.
    • Teprve nyní vyplouvala jasně a veřejně na povrch jejich dosavadní nevěrnost a laxnost.
    • Pohybujeme-li se v bezbožném prostředí, může nám připadat, že náš duchovní stav není tak špatný. Jsme-li ale konfrontováni, kdo Boha opravdu zná, náš ubohý stav vystoupí v celé nahotě.
    • Možná bohoslužbu sloužili navzdory tomu, že se nestihli správně a dokonale připravit/očistit.
  • Nicméně v rámci možností vše probíhalo správně, tedy podle předpisů Zákona

16 Stáli na svém místě podle nařízení pro ně, podle zákona (Mojžíše, muže Božího.) Kněží kropili krví převzatou od lévijců. 

  • Stěžejní bylo vše a všechny opět očistit od nánosů hříchů posledních let. Udělat z chrámu a z celého Izraele opět místo, kde bude moci přebývat Svatý Bůh.
  • Pro očištění od hříchu existuje jediný nástroj – krev.

17 Protože ve shromáždění byli mnozí, kteří se neposvětili, lévijci zabíjeli velikonoční oběti pro všechny nečisté, aby je posvětili Hospodinu. 

  • Slavnost začala, aniž vše bylo dokonale před-připraveno. Navíc byli přítomni mnozí hosté ze severu, jejich duchovní stav byl ještě ubožejší – přišli „rovnou“, bez náležité přípravy.

18 Většina lidu totiž, mnozí z Efrajima, Manasesa, Isachara a Zabulóna, se neočistili, a nejedli  velikonoční oběť tak, jak je psáno. Ale Chizkijáš se za ně modlil slovy: Ať (dobrotivý Hospodin) daruje smíření 19 Každému, kdo zaměřil své srdce na hledání Boha, Hospodina, Boha svých otců, ačkoliv není  čist podle očišťování platného pro svatyni. 

  • Král si nedokonalostí byl vědom – věděl, že kdyby Bůh chtěl, celou bohoslužbu by jako nepřipravenou a nedokonalou mohl odmítnout, případně organizátory a účastníky ještě potrestat za neúctu.
  • Zároveň ale věděl, že Hospodin takový není. Spolehl se na Boží velkodušnost a milosrdenství.
  • Chizkijáš sám zřejmě byl připraven dobře – to, že mu záleželo na těch, kdo své přípravy „odbyli“ svědčí výrazně v jeho prospěch.
  • Budiž nám v tom příkladem – když my jsme horliví, může nás zlobit laxnost druhých. Náš postoj ale má být Chizkijášovský.
  • Když my se postíme, může nás dráždit, že vedle nás se modlí někdo, kdo je sytý.
  • Takový postoj je ale velmi škodlivý, zrádný, vedoucí do hořkosti, „Martovský“ (Marto, Marto,…).
  • Pokud jsme zbožní kvůli věci samé, to, co dělají ostatní, nás nevzrušuje – naopak máme pro ostatní pochopení.

20 Hospodin (Chizkijáše vyslyšel) a uzdravil lid.

  • Králův odhad Božího charakteru byl správný. Bůh na jeho přímluvu dal.
  • (Je otázka, jak by to dopadlo, kdyby se Chizkijáš za „ušpiněné“ účastníky bohoslužeb nemodlil).

21 Synové Izraele, kteří se nacházeli v Jeruzalémě, slavili svátek nekvašených chlebů po sedm dní s velikou radostí. Lévité a kněží chválili Hospodina den co den (se silnými nástroji Hospodina.)

  • n~: na hlasité nástroje pro Hospodinovu chválu; dle 1Pa 13,8 (srv. 2S 6,14) se lze domnívat, že v TM je chyba masoretů a opravený text by zněl: ze vší síly chválili Hospodina;
  • Svátek byl mnohadenní a spojen se silnými „chvalami“.
  • Není nic špatného na tom, když jsou chvály výraznou součástí velkých křesťanských událostí.

22 Chizkijáš promluvil (k srdci) všech lévijců, kteří byli (velmi zruční ve službě Hospodinu,) aby jedli sváteční oběti po sedm dní, obětovali pokojné oběti a chválili Hospodina, Boha svých otců. 

  • tj. přívětivě ke …;
  • h.: rozumní;
  • Zřejmě je chválil a povzbuzoval, ať pokračují v dosavadním nasazení.

23 Celé shromáždění se dohodlo slavit dalších sedm dní. A tak slavili svátek dalších sedm dní. 

  • Bylo to tak dobré, že se nikomu nechtělo domů.

24 Judský král Chizkijáš totiž daroval shromáždění tisíc býčků a sedm tisíc ovcí. Knížata darovala shromáždění tisíc býčků a deset tisíc ovcí. Kněží se posvětili ve velkém množství.

  • Navíc si nikdo nemusel dělat starosti s jídlem – vše bylo all-inclusive v režii krále a knížat.
  • Od nich to bylo značně velkorysé.

25 A tak se radovalo celé shromáždění Judejců, kněží i lévijci, celé shromáždění těch, kteří přišli z Izraele, cizinci, kteří přišli z izraelské země i ti, kteří bydleli v Judsku. 26 V Jeruzalémě byla veliká radost, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového. 

  • Svátky se povedly nad očekávání. Zřejmě ani sám král neočekával takové vylití Ducha, všeobecné nadšení a shodu.
  • Něco tak velkého se nekonalo přes dvě stě let.

27 Lévijští kněží povstali a požehnali lidu. Jejich hlas byl vyslyšen a jejich modlitba přišla do jeho svatého příbytku, do nebes.

  • Celý svátek splnil svůj účel – národ se navrátil k Hospodinu. Boží přístup k Izraeli se „přepóloval“ z prokletí na požehnání.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení