2. letopisů – kapitola 33 (Menaše, Amón)

1 Menašemu bylo dvanáct let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. 

• Na počátku přemýšlení o Menašeho otci Chizkijášovi jsme se podivovali, odkud se vzala jeho radikální zbožnost, když jeho otec Achaz byl modlářem.
• Za chvíli uvidíme, že Chizkijášovi se nepodařilo svou víru předat dále – a opět se můžeme ptát, jak je to možné? Proč Chizkijáš zůstal ve zbožnosti osamocen? Proč je takový kontrast mezi jeho zbožností a modlářstvím jeho syna?
  • „Běžná“ generační vzpoura proti otcovské autoritě? Syn shledal otcovu zbožnost jako příliš omezující? Chtěl se vymezit? Udělat si to po svém?
  • Nastoupil na trůn mlád – nabízí se tedy negativní vliv poručníků, poradců nebo naopak vrstevníků z řad zlaté mládeže?
  • Snaha neprovokovat přehnaným monoteismem Asýrii? Předejít dalším hrozícím nepřátelským vpádům?
  • Modlářství bylo v národě příliš „zažráno“ a Chizkijášovy reformy nebyly schopny je vymýtit? Dřímalo celou dobu pod povrchem a čekalo na svou příležitost? (Někdy je uváděno možné Menašeho zklamání z toho, že Chizkijášova snaha o náboženské reformy vedla pouze k povrchním kosmetickým změnám, ale srdce lidu zůstalo modlářské.)
  • Úspěšný démonický útok na královu rodinu? Byl Menaše obrácený? Měl osobní vztah s Hospodinem? Není vzácné, že např. děti kazatelů si svůj osobní vztah k Hospodinu nenajdou.
  • Otec zanedbal synovu náboženskou výchovu? Zanedbal vztah k synovi? Nezajímal se o syna, vychovával jej příliš autoritativně, takže Menaše získal deformovanou představu o Nebeském Otci? Nebyl schopen jej řádné vychovat kvůli své nemoci? (Ale víme, že Chizkijáš nemusel nutně udělat ve výchově chyby – předat víru se podařit nemusí, ani když děláme ve výchově všechno správně).
  • Někdy je uváděno možné Menašeho zklamání z toho, že Chizkijášova snaha o náboženské reformy vedla pouze k povrchním kosmetickým změnám, ale srdce lidu zůstalo modlářské.

• Menašemu bylo při nástupu na trůn dvanáct, je tedy jasné, že se narodil tři roky poté, co byl jeho otec uzdraven ze smrtelné nemoci. Někdy se říká se, že Chizkijášovo uzdravení tehdy nebylo Božím prvním plánem. Tím bylo, aby Chizkijáš na vrcholu své zbožnosti zemřel a šel k Bohu. Že si uzdravení jaksi „vyvzdoroval“ proti Boží vůli.
• A pak během přidaných patnácti let Chizkijáš „natropil“ věci, které se původně stát neměly – choval se zpupně, ukázal babylónské delegaci věci, které neměla vidět, a … zplodil zlého Menašeho.
• Tato teorie je ale divná a přináší řadu otazníků:
  • Především je sporné, zdali je možno si „vymodlit“ uzdravení „proti Boží vůli“. Zda je možno zmanipulovat Boha k něčemu, co nechce udělat. Zda Chizkijáš při první Izajášově návštěvě (Dej příkaz ohledně svého domu, protože zemřeš, nebudeš žít) měl „sklapnout podpatky“ a začít se chystat na smrt.
  • Jeho modlitba mi arogantní nebo manipulativní nepřipadala, spíše zoufalá. (2Kr 20,2 Nato Chizkijáš odvrátil tvář ke stěně a modlil se k Hospodinu slovy: Ach, Hospodine, jen se rozpomeň, jak jsem chodil před tebou věrně a s celým srdcem a činil to, co je dobré v tvých očích. A Chizkijáš se dal do velkého pláče.) 
  • Je dále otázkou, zda je lépe, aby se naše charakterové vady, neproměněné části naší osobnosti během našich životů neprojevily. Ve smyslu: Kdyby Chizkijáš „včas“ zemřel, nenatropil by některé škody (např. nepočal Menašeho). Tím, že žil déle, než měl, zkomplikoval Boží plány (např. se k moci dostal jeho původně neplánovaný nezdárný syn).
• Příliš se mi to nezdá z více důvodů:
  • Každý si s sebou do nebe jistě poneseme věci, které jsme zde během pobytu na zemi nestihli vyřešit. Zlé charakterové vady, které nebyly vystaveny dostatečnému tlaku, aby vypluly na povrch. Zda je lépe, když se projevit nestačí, my se zle neprojevíme a odejdeme k Bohu.
  • Nebo když se projeví, natropíme sice škodu, ale zbavíme se části iluzí o sobě a těchto vad se zbavíme.
  • Naše pozemské životy jsou příležitostí k naší proměně do Kristovy podoby. Jistě platí, že kolik toho stihneme, tolik stihneme, nikdo to nedotáhne do dokonalého konce.
  • Jinak řečeno: Kdyby Chizkijáš zemřel „na první pokus“, všichni by jej považovali za dokonalého Božího služebníka. Nikdy by nevyplynulo, že měl své charakterové vady (např. sklon k nevděku). Bylo by to dobře?
  • Zdá se mi (odpovídá to tomu, co jsem v životě viděl), že někdy Bůh člověka raději nechá zemřít „včas“, v době po obrácení, v době, kdy je křesťanem, neboť ví, že by během svého dalšího života odpadl a skončil v pekle. Bůh vidí, že křesťan má „našlápnuto“ k odpadnutí a tak si jej raději včas vezme k sobě. Zda to takto někdy funguje, je ale také sporné.
  • Jak tyto věci obecně „fungují“, je tajuplné – souvisí to s ne zcela řešitelnými otázkami Božího předzvědění a předurčení.

2 Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností národů, které Hospodin před syny Izraele vyhnal.

• Zlo je definováno Božím pohledem – zlé je to, co Hospodin za zlé považuje.

3 Znovu postavil návrší, která jeho otec Chizkijáš strhl. Postavil oltáře baalům, udělal posvátné kůly a klaněl se celému nebeskému zástupu a sloužil mu.

• A dal si s tím práci, chopil se věcí důkladně. Nešlo o pouhé zanedbávání bohoslužby, laxnost nebo toleranci modloslužby – Menaše si s obnovou modloslužby dal velkou práci. Postupoval systematicky.
• A sám se do uctívání baalů zapojil, šel příkladem.

4 Též postavil oltáře v Hospodinově domě, o kterém Hospodin řekl: V Jeruzalémě bude navěky mé jméno.

• Nečinil se pouze na periferii, ale modloslužbu zavedl do samého srdce Izraele.

5 Na obou nádvořích Hospodinova domu postavil oltáře pro celý nebeský zástup.

• Hospodina zřejmě v chrámu „ponechal“, ale postaral se o místo pro mnoho konkurenčních božstev.
• To je možná ještě urážlivější, než kdyby Hospodina z chrámu odstranil úplně.

6 On provedl své syny ohněm v údolí syna Hinómova, zabýval se hadačstvím, znameními a čarováním, ustanovil ty, kdo vyvolávají duchy zemřelých, a věštce. Páchal mnoho toho, co je zlé v Hospodinových očích, a tak jej provokoval k hněvu. 

• Menaše šel do extrému – stal se okultistou či satanistou se vším všudy.
• Podporoval všechny formy okultismu a čarodějnictví.
• Co znamená provést syny ohněm? Snad je přímo nezabil, neobětoval, ale provedl s nimi nějaký satanský rituál.
• Může se to zdát extrémní a neaktuální – ale nedávno jsem projížděl Josefovem v době, kdy se tam konal festival Brutal Assault. Městečko bylo plné uctívačů temnoty v černém oblečení. Co mě ale šokovalo, že někteří s sebou měli i děti. Na jedné fotografii dítě s úsměvem zvedalo ruku se zdviženým ukazovákem a malíčkem, jak vidělo všude kolem. To rozhodně daleko k provádění vlastních dětí ohněm daleko nemá.
• (Od rodičů na festivalu je opravdu naivní se domnívat, že dítěte se zlo kolem vůbec nedotkne)

7 Tesanou sochu modly, kterou udělal, postavil v Božím domě, o kterém Bůh Davidovi a jeho synu Šalomounovi řekl: V tomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, postavím navěky své jméno. 

• Brutální provokace. To si opravdu myslel, že tohle může zůstat z Boží strany bez odezvy?
• To znal opravdu Boha tak málo?

8 Nezpůsobím již, aby noha Izraelců odešla ze země, kterou určil vašim otcům, pokud ovšem budou zachovávat a plnit všechno, co jsem jim přikázal, celý zákon, ustanovení a nařízení vydaná  prostřednictvím Mojžíše.

• Tak zní smlouva – Menaše ji flagrantně porušoval, musel tedy vědět, že důsledky přijdou.

9 Avšak Menaše svedl Judejce a obyvatele Jeruzaléma, takže páchali horší věci nežli národy, které před syny Izraele Hospodin vyhladil.

• Král byl vůdčí osobností a lid ho ve zlém následoval.
• Chovali se dokonce hůře, než původní národy.

10 Hospodin mluvil k Menašemu a k jeho lidu, ale nevěnovali mu pozornost. 

• Snahy o korekci či varování nebyly brány v potaz na žádné úrovni.

11 Proto na ně Hospodin přivedl velitele armády asyrského krále. Ti zajali Menašeho s háčky, spoutali ho bronzovými okovy a dovedli ho do Babylona.

• h.: trny; [háky či kroužky byly provlečeny nosem;
• [Skutečnost, že byl odveden do Babylona, naznačuje, že událost se odehrála na konci vlády Menašeho v době (kolem r. 648 př. Kr.) vzpoury Šamaš-šum-ukina proti jeho bratru Ašurbanipalovi] 
• Stalo se, co se stát muselo. Jinak takové provokace dopadnou nemohly. A jak víme, Bůh se často s věcmi příliš „nemaže“ a na hrubý pytel aplikuje hrubou záplatu.

12 Když mu bylo úzko, snažil se udobřit tvář Hospodina, svého Boha, a velmi se pokořil před Bohem svých otců.

• Nějaké povědomí o Hospodinu Menaše zjevně měl.
• Dostal se na úplné dno.
• A jeho pokání bylo, jak uvidíme dále, Bohem vyhodnoceno jako hluboké a upřímné. I marnotratný syn se vzpamatoval až ve chvíli, kdy byl úplně na dně.

13 Modlil se k němu a on se k němu sklonil, vyslyšel jeho úpěnlivou prosbu a přivedl ho zpět do  Jeruzaléma, do jeho království. Tak Menaše poznal, že ⁽Hospodin je Bůh.⁾

• Úpěnlivá prosba jistě evokuje hluboké zoufalství.
• To, že Bůh Menašemu nejen odpustil, ale i mu vrátil jeho postavení, je pozoruhodné. Musel za tím účelem zcela změnit politickou situaci, smýšlení jeho věznitelů a mnoho dalších okolností. Ti Menašeho museli pozvednout z vězení a ustanovit ho zpět na jeho místo. Kraloval jistě ve vazalském postavení.

14 Potom postavil vnější hradby Města Davidova západně od Gíchónu, v údolí a kudy se jde do Rybné  brány, obehnal Ófel a postavil je velmi vysoko. Do všech opevněných měst v Judsku ustanovil velitele vojska. 

• Král po svém znovuuvedení na trůn nekraloval formálně, nešlo o zlomeného člověka. Chopil se znovu žezla se značnou razancí. Stavební díla, do kterých se pustil, byla velká a významná. Také provokativní:
• Stavění hradeb je pro vazalského krále riskantní – je to určitá známka nezávislosti, signalizuje tím snahu o nezávislou politiku až přípravu na vzpouru.
• Menaše kraloval dlouho, plných 55 let – není přesně známo, jak dlouhé období strávil „modlařením“ ,jak dlouho byl v zajetí a a jak dlouhý čas sloužil Hospodinu. O krátké období nešlo, protože stavební projekty na obnově hradeb byly velké. Pravděpodobně ale většinu života prožil špatně.

15 Odstranil cizí bohy a sochu z Hospodinova domu a všechny oltáře, které postavil na hoře Hospodinova domu a v Jeruzalémě, a hodil je ven za město. 

• Snažil se napravit své nejkřiklavější „přešlapy“.

16 Obnovil Hospodinův oltář a obětoval na něm oběti pokojné a oběti díků. Řekl Judejcům, aby sloužili Hospodinu, Bohu Izraele.

• Opravu se zdá, že se Menaše osobně setkal s Bohem. Že opravdu pochopil, kdo je skutečným vládcem vesmíru.

17 Lid ale stále obětoval na návrších, ovšem Hospodinu, svému Bohu.

• Nepodařilo se mu přesvědčit lid či prosadit, aby dělal vše správně – aby se sjížděli k uctívání Hospodina do Jeruzaléma. Bohoslužby probíhaly na různých místech po zemi, jak bylo do té doby zvykem.
• Objekt uctívání se ale změnil – lidé uctívali Hospodina a ne modly, což jistě je velký pokrok.

18 Ostatní Menašeho činy, jeho modlitba k jeho Bohu i slova vidoucích, kteří k němu mluvili ve jménu Hospodina, Boha Izraele, jsou v letopisech izraelských králů. 

• Mnoho dalších informací se v 2. Královské o Menašem nedočítáme.
• Je zde zmíněno, že k němu opakovaně mluvili proroci – jednak ho jistě varovali před modlářstvím, které provozoval. Je možné, že zmínka v 2Kr o tom, že prolil mnoho nevinné krve, se může některých z těchto proroků týkat.
• Je ale možné, že k němu proroci promlouvali i v době, kdy byl v zajetí a že některý z nich mu napomohl k prohlédnutí a k návratu k Hospodinu.

19 Jeho modlitba a jak se k němu Bůh sklonil, všechny jeho hříchy a jeho věrolomnost, místa, na kterých postavil návrší a vztyčil posvátné kůly a modlu, dříve než se pokořil, jsou zapsány v letopisech vidoucích.

• Množství jeho hříchů bylo pozoruhodně velké – o to více kontrastuje Boží ochota mu odpustit a začít znovu.

20 Menaše ulehl se svými otci a pohřbili ho v jeho domě. Po něm se stal králem jeho syn Amón.

• Smrti a Božímu soudu neunikne nikdo, pán ani kmán.
• Vypadá to, že Menaše nakonec svůj pobyt na zemi zvládl a jeho konec byl dobrý.

21 Amónovi bylo dvacet dva let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě dva roky. 

• Menašeho obrácení bohužel nestačilo zásadně ovlivnit postoj jeho syna. Jak dlouho Menaše žil po svém obrácení, nevíme (úplně krátce to nebylo, jistě více let, třeba deset) – nevíme tedy, zda zda měl ještě šanci zvrátit postoje svého syna.
• Když nás naše děti znají celý život jako modláře (násilníky, alkoholiky, sobce, vzteklouny, děvkaře či něco podobného), není pro ně lehké uvěřit v opravdovost našeho obrácení.
• Na druhé straně bylo tak těžké vidět na Menašeho životě Boží trestající a odpouštějící ruku? Jak to, že se Amón nebál, že dopadne stejně bídně (v zajetí, s kruhem v nose) jako jeho otec?
• Když ale nevěřící chtějí události interpretovat v neprospěch Boha či křesťanů, vždy si nějaké zdůvodnění najdou.

22 Páchal to, co je zlé v Hospodinových očích, tak jako to činil jeho otec Menaše. Amón obětoval všem modlám, které udělal jeho otec Menaše, a sloužil jim.

• Izrael se opět hluboce propadl do modlářství.

23 Nepokořil se před Hospodinem, jako se pokořil jeho otec Menaše, ale Amón rozmnožil provinění.

• Menaše je dáván za kladný příklad, což je při jeho katastrofální „anamnéze“ jistě zvláštní.
• V čem tento „ultramodlář“ mohl být svému synovi příkladem? Samozřejmě v pokoření se. Pokořit se je těžké, možná to nejtěžší v životě. Znamená to uznat, že já jsem neměl pravdu, že já jsem chyboval, že já jsem se choval špatně.

24 Jeho otroci se proti němu spikli a usmrtili ho v jeho domě.

• Spiknutí vlastních lidí je téměř vždy odporná věc. I když, jak jsme již diskutovali, třeba atentát na Hitlera, do kterého se zapojil i křesťan Dietrich Bonhoeffer, nutně špatný být nemusel.
• Amón mohl být krutým diktátorem, nenáviděným všemi.
• Z vývoje v dalším verši se ale zdá, že spiklenci byli spíše izolovanou skupinou a král všeobecně nenáviděn nebyl.

25 Avšak lid země ubil všechny, kdo se proti králi Amónovi spikli. Lid země ustanovil králem místo něj jeho syna Jóšijáše. 

• Spiklencům se jejich spiknutí těžce nevyplatilo.
• Povědomí o tom, že království se dědičně dědí bylo velmi silné.