Vít Šmajstrla

2. letopisů – kapitola 5 (Šalomoun)

Vít Šmajstrla

2. letopisů – kapitola 5 (Šalomoun)

1 Tak byla dokončena všechna práce, kterou Šalomoun dělal na Hospodinově domě. Pak Šalomoun přinesl svaté věci svého otce Davida — stříbro, zlato a všechny předměty — a dal je do pokladnice Božího domu.

  •  Dům byl hotov.
  • Jeho součástí byla i pokladnice.
  • Do té nechal Šalomoun vnést poklady svého otce. Nepožil jich tedy při stavbě ani při zařizování interiérů. Proč? Chtěl vše zvládnout sám? Chtěl otcovy poklady použít jako „zlatou rezervu“?

2 Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny předáky pokolení a předáky rodů synů Izraele do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu.

  • Vše bylo připraveno k vnesení „reaktoru“, srdce celé stavby. Chrám byla pouze „obálka“, skořápka připravená pojmout to nejdůležitější.
  • Jak víme, při transportu Schrány se nesmělo nic podcenit (S2 6).
  • Muselo to být napínavé i při nejlepší snaze dodržet všechny „technologické postupy“. Podobně jako když poprvé najíždí jaderný blok, v jehož nitru se má poprvé rozhořet termonukleární reakce. Všichni u velína jsou napjatí.
  • Nebo jako v řídícím středisku v Houstonu, když měl Armstrong vystoupit na povrch Měsíce.

3 Shromáždili se tedy ke králi všichni izraelští muži ve svátek, to je v měsíc sedmý. 

  • Šlo o svátek stánků.
  • Byl to velký okamžik pro celý národ. Těžko tuto chvíli přirovnat k něčemu, co známe.

4 Když přišli všichni izraelští starší, lévité vzali truhlu 5 a přenesli truhlu. Stan setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, ty přenesli lévijští kněží.

  • Technologický postup balení a transportu stanu a truhly byly přesně dané. Nikdo jiný, než levité, to dělat nemohl

6 Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten.

  • Obětování znamená očišťování, vyznávání vlastní hříšnosti, volání o smilování, o přijetí zástupné oběti, vyjádření vděčnosti.

7 Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů.  Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem pro truhlu, zakrývali cherubové odshora truhlu i její tyče. Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí vyčnívající z truhly byly vidět před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes.

  • Tohle již byla záležitost kněží – to už nemohli dělat levité. Do Svatyně svatých nikdo jiný nemohl. Cherubové svatost Truhly odstiňovali svou přítomností.
  • To, že tam truhla opravdu je, signalizovaly přečnívající transportní tyče. Byly ale vidět pouze ze Svatyně, zvenku již ne.

10 V truhle byly pouze dvě desky, které tam Mojžíš dal na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele, potom, co vyšli z Egypta.

  • Byly to druhé desky, rovněž psané Božím prstem.
  • Písemné potvrzení toho, že Izrael opravdu je lidem, který patří Hospodinu.
  • Takovou věc je dobré mít černé na bílém. Na takový „papír“ je dobré mít možnost se odvolat, když je člověk v nouzi.
  • Je užitečná věc mít doma schovaný rodný list potvrzující, že prezident země je mým otcem – abych jej v pravou chvíli mohl vytáhnout a použít. Takový důležitá „papír“ chci mít uložen v bezpečnostní schránce s nejvyšším zabazpečením.

11 I stalo se, když vyšli kněží ze (svatého místa) — všichni kněží, co tam byli, se totiž posvětili (bez ohledu na rozdělení do skupin) — 

  • n.: svatyně 
  • h.: a nezachovali rozdělení na skupiny; 
  • Šlo o mimořádnou událost a proto opatření byla až přehnaná.
  • A také chtěli tomuto mimořádnému okamžiku být přítomni opravdu všichni, kdo mohli (i když třeba měli volno a nemuseli)

12 všichni lévijští zpěváci — Asaf, Héman, Jedútún a jejich synové a bratři oblečení do mořského hedvábí s činely, harfami a lyrami stáli na východ od oltáře a s nimi sto dvacet kněží troubících na trubky.

  • Hudba je důležitou součástí bohoslužby.
  • To, že tomu tak i dnes, je v pořádku.
  • Nástroje byly všech druhů včetně rytmických a oblečení bylo jednotné

13 I stalo se, že trubači a zpěváci společně, jednohlasně zvučeli, vzdávali díky a chválili Hospodina; a když pozvedli hlas s trubkami, činely a dalšími hudebními nástroji a chválili Hospodina, že je dobrý, navěky je jeho milosrdenství, dům, Hospodinův dům, naplnil oblak,

  • Náplní chvály bylo opěvovat a vzdávat díky Bohu za to, jaký je.
  • Ještě nebylo třeba ani začít dělat nic dalšího. Hudba sama stačila jako impuls k Božímu příchodu.

14 takže kněží nemohli kvůli tomu oblaku stát a sloužit, protože Hospodinova sláva naplnila Boží dům.

  • Toto je ideál a cíl všech bohoslužeb: „Dostat Hospodina do chrámu“. Aby On převzal otěže.
  • Co jiného je bohoslužba, než setkání s Bohem?
  • Všechny přípravy k tomuto směřují. Je jedno, jak dobrý program máme připravený, jak skvělé kázání má zaznít. Vše je jen prostředkem, nikoliv cílem. Cílem je „dostat Boha na místo“1

Jednou na biblické hodině zaznělo - škoda, že tady s námi nemůže sedět Ježíš, On by nám ta obtížná místa vysvětlil. Tak tomu ale není - kdyby byl přítomen Ježíš, Bible by byla k ničemu. Proč si číst dopisy milé, když ji mohu mít vedle sebe.


.
.
  1. V tomto jsou svou vírou „příkladní“ římští katolíci – při každé mši se samozřejmostí a jistotou předpokládají, že Bůh reaguje na víru své církve, přichází a nadpřirozeně proměňuje chléb v tělo. Já v tanssubstanciaci nevěřím, ale tato víra je inspirující. ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení