2. Mojžíšova – kapitola 12

1 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: 2 Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. 

• Následující události budou tak významné, že se pro vás stanou počátkem kalendáře.
• Zřejmě pouze počátkem každoročního kalendáře, „lednem“ – a nikoliv počátkem letopočtu (jak to máme my s Kristovým narozením).
• Jako by pro nás byl prvním lednem vždy počátek velikonočního týdne.
• Židé počítají své roky od stvoření světa, začínají tedy 3761 př. Kristem. (Např. rok 2024 odpovídá roku 5784–5785 v židovském kalendáři.)
• Jde o židovský měsíc nisan (abíb).
• Kterého dne Bůh k Mojžíšovi hovoří? Zřejmě hned prvního nisanu? Deset dní před začátkem akce?

3 Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. 

• var.: Izraelců;
• h. slovo představuje jeden kus ze stáda menšího dobytka, tzn. beránka n. kůzle; tak v celé kap.
• Přípravy začnou „desátého ledna“ (nisanu): Toho dne si každá rodina si vyhlédne ze stáda beránka.

4 A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. 

• [v pozdější době byl stanoven jako nejnižší počet deset];
• Sníst beránka není maličkost. Zvláště když bylo důležité, aby nic nezbylo.
• I když rodiny byly početné a vícegenerační, jistě docházelo na večeři ke spojování rodin, ke sdílení.
• Deset lidí už asi zkonzumovat malého beránka asi je, i když to i u hubeného beránka vyžaduje sníst skoro kilo masa (Roční beránek, údajně váží 25–45 kg podle plemene a krmení. Jatečná hmotnost činí údajně asi polovinu, tedy 12-22 kg, masa mohlo tedy být mezi 8 a15 kg).
• V Africe se nás z jedné malé kozy najedlo asi třicet s tím, že každý dostal alespoň kousek masa.
• Sdružování bylo vynucené a mělo v komunitě jistě spojující funkci – bylo třeba se předem domluvit a vše naplánovat. „Integrovat se“ museli i lidé nesnášenliví či lidé bez rodin. Menší rodiny se musely spojovat.
• V dnešní atomizované západní společnosti by šlo o větší problém, než tehdy – domluvit se se sousedy v paneláku nemusí být vždy jednoduché.
• Nešlo ale o volitelnou dobrovolnou záležitost, šlo o otázku života a smrti. Nepostarat se znamenalo katastrofu.

5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. 6 A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. 

• pleonasmus (synonymum pro shromáždění) zde vyjadřuje, že zabití beránka se týkalo celé pospolitosti, každého jejího člena; Plenoasmus znamená nadbytečně opakování stejného významu jinými slovy.
• dle LXX; h.: mezi dvěma večery; [výklady tohoto časového údaje se velmi rozcházejí od času mezi západem slunce a objevením se hvězd (Tg Onqelos) až po cca 2h 30 min. odpoledne (Mišna)]
• Čtyři dny tedy beránek stráví mimo stádo, již přímo v rodině. Proč? Proč nebyl beránek vzat přímo ze stáda a hned obětován?
• Často se říká, že Božím záměrem bylo, aby si lidé v rodině k beránkovi vytvořili vztah. Je velký rozdíl jíst skopové z mrazáku v supermarketu a jíst beránka, který mi ještě před chvíli roztomile motal pod nohama.
• Při jedné z afrických výprav s námi v domě bydlelo malé hejno slepic – chodily nám kolem nohou, přátelsky nás zobákem dloubaly do prstů. Každý večer kuchařka jednu slepici vzala a zanedlouho jsme ji měli na talíři. Tak postupně celé hejno „zmizelo“ i s kohoutem.
• Bůh zřejmě zamýšlel, abychom si hodnotu smrti zvířete plně uvědomili. Beránek byl v celé záležitosti zcela nevinně – se sporem Židů a Egypťanů, Hospodina a ďábla, s lidskými hříchy neměl nic společného, nijak se ho netýkal. Neudělal nic špatného, čím by si takový osud zasloužil.
• Zabití probíhalo společně – všichni přítomní se ho účastnili, všichni „byli vinni“.

7 Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. 

• Naprosto nečekaný a koncepčně zcela nový příkaz. Dávat krev na „futra“ – koho by to napadlo.
• Proč vlastně? Šlo o signál. Signál čeho?
  • Příslušnosti ke smluvnímu lidu
  • Poslušnosti Božím příkazům
  • Toho, že v za těmito dveřmi jsou lidé, za které bylo zaplaceno
• Cožpak Bůh nevěděl, kdo je Jeho a kdo ne? Cožpak anděl zhoubce nebyl schopen odlišit Židy od Egypťanů? Samozřejmě, že byl.
• Vidíme, že někdy nestačí někam patřit, ale je třeba svou příslušnost dát jasně najevo. Bůh od svých vyžadoval veřejné přiznání se k Němu.
• Ale jde ještě o více, nešlo o obyčejnou „značku“ – k označení byla použita krev zabitého zvířete. Bůh se hněvá a chystá se trestat lidskou arogantní vzpouru proti Jeho vůli. Kdo se chce trestu vyhnout, musí jasně deklarovat, že se vzpoury neúčastní, resp. že své účasti lituje.
• Nebo přesněji – krev na veřejích deklaruje: V tomto obydlí už soud nad lidským hříchem proběhl.
• Zde již byl za náš hřích někdo potrestán – jako důkaz přikládáme jeho krev.
• Dalo by se říci, že Bůh lidem vědomě nabízí možnost vyhnutí se trestu skrze podvrh.
• Bůh se dělá „hloupým“, když ochotně přistupuje (více než to – sám lidem tuto možnost nabízí) na naivní lidskou fintu, jak se vyhnout trestu skrze nastrčenou zvířecí krev.
• Proč to Bůh dělá? Z milosti (nezasloužené přízně). Nad lidským hříchem nehodlá mávnout rukou, ale zároveň nechce celé lidstvo vyhubit. Proto nabízí toto náhradní řešení.
• Zajišťuje tím spravedlnost i milost zároveň.
• Lidem svým přístupem tento princip zároveň vysvětluje – každý může pochopit, jak to s hříchem je.
• Co musí člověk udělat pro to, aby se mu smrt vyhnula?
  • Musí uvěřit řečenému
  • Musí podle toho jednat
  • Musí si opatřit zástupce
• Aby se Edmond Dantès dostal z vězení, musel Abbè Faria zemřít.¹

• Zajímavá je otázka, zda si veřeje mohli krví potřít i Egypťané. Samozřejmě to nevíme, ale domnívám se, že možné to bylo. Je možné, že již tenkrát Bůh nabízel spásu za hranice svého lidu. Mezi Egypťany se mohli najít jedinci, na něž dosavadní Boží jednání (naposledy to byla třídenní temnota) udělalo takový dojem, že se rozhodli přidat k Hospodinovu lidu. Takoví lidé pak mohli být přimíšeným lidem, který s Izraelci z Egypta vyšel.
• Pokyn pro anděla zhoubce zřejmě „zněl jasně“²: Obydlí s krvavým nadpražím pomiň. Obyvatele nelustruj.

• Jde o nesmírně košatý princip, který nám odhaluje mnoho o Božích principech víry a spásy.
• Zarážející je např. skutečnost, že Bůh (anděl zhoubce) vůbec neřeší, kdo se v domě za krvavými veřejemi nachází – jestli je to člověk dobrý nebo špatný, laskavý nebo plný hříchu. Neřeší, jestli se manželé při večeři zrovna hádají, ani to, zda děti nezlobí. Rozkaz zněl jasně – krev je krev, krvavé dveře je třeba pominout.
• To je princip spasení z víry, nikoliv ze skutků. Respektive spasení z víry, která se projeví jedním vyznavačským skutkem (potřením dveří).
• Rozkaz mohl znít: Pomiň ty domácnosti, kde se nemluví sprostě, nikdo nekouří, manželé se nehádají a kde dodržují sobotu. Nebo cokoliv podobného.
• Tak tomu ale není. A my se na pesachovém příběhu můžeme naučit mnoho o záchranné (spásné) oběti Ježíše Krista, který se stal beránkem Božím, aby sňal hříchy světa.

8 Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.

• Beránek bude upečen na ohni a společně zkonzumován.
• Bude se jíst s přílohou a ochucen.
• Společné jídlo má více funkcí:
  • Symbolickou: Beránek, nejen že pro přítomné posoužil svou smrtí, která odvrátila smrt. Dal se lidem k k dispozici totálně, „do posledního kousku“.
  • Spojovací společenskou, „prorodinnou“.
  • Tělesnou: Izraelce čekal celonoční pochod – na takový je třeba se vydat s plným břichem. Najezený člověk je na tom po všech stránkách lépe – je silnější tělesně i psychicky.

9 Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi.

• h.: to, co je vevnitř / vnitřní část (těla, společnosti) / střed – ve významu „vnitřnosti“ v h. vždy sg. 
• Způsob přípravy beránka je dán.
• Musí být snězen celý – jak víme, tomu musel být přizpůsoben počet stolujících.

10 Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm. 

• Ze zvířete při nejlepší snaze nejde zkonzumovat vše.

11 A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. Bude to velikonoční oběť Hospodinu. 

• h. pesah. – pominutí;
• Hospodin určuje i způsob jídla – večeře proběhne „v plné polní“. Lidé budou oblečení a připravení na cestu. Vše bude zabaleno a přichystáno. Jídlo bude poslední akcí před odchodem.
• Nepůjde tedy o pohodovou rodinnou večeři, ale o nervózní zhltnutí jídla ve stoje ve fast-foodu.

12 A té noci projdu egyptskou zemí a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad všemi bohy Egypta. Já, Hospodin.

• n.: Já jsem Hospodin;
• Proč to všechno? Protože půjde o vražednou noc, o noc smrti, noc dlouhých nožů.
• Bůh se k zabíjení prvorozených hlásí: Já jsem o tom rozhodl a já to také vykonám. Já jsem vynesl rozsudek a vlastnoručně ho provedu.
• Jde o vážné varování pro všechny: Bůh opravdu není laskavý dědeček na obláčku. Bůh je Bohem soudu a Bohem vykonávajícím rozsudek. Bůh drsně nastoluje spravedlnost.
• Tak tomu bylo při potopě, je tak tomu při pesachu a bude tomu tak při posledním soudu. Boží nepřátelé budou brutálně zničeni.

13 Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi.

• n.: projdu nad vámi;
• Záchrana před Božím soudem je možná – Bůh cestu k záchraně nachystal. Záchrana ale zdaleka není univerzální ani automatická. Vyžaduje víru projevující se činem.
• Trest za lidskou vzpouru musí být vykonán. Jediný bonus je, že Bůh je ochoten skrze lidskou víru přistoupit na smrt zástupnou.
• Bůh stále mluví v první osobě – Já budu tím, kdo bude zabíjet i tím, kdo bude „přeskakovat“ zakrvácené dveře.

14 Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako Hospodinův svátek; po  všechny  své generace ho budete slavit jako ⁽věčné ustanovení.⁾

• h.: k připomínání; [To bylo chápáno nejen jako připomenutí určitých faktů, ale jako znovuprožití těchto událostí s připomínáním a potvrzením jejich významu. Zvláště je tento aspekt přítomen v obřadech připomínání smlouvy;
• [tato vazba je v této souvislosti použita v StS 26× (15× v Lv); 
• Bohu velmi záleží, aby tato událost nezapadla, neupadla v zapomnění; aby zůstala zachována v kolektivním povědomí Jeho národa.
• Svátek opravdu ustanovuje tak, aby se opakováním událostí všem vryly do paměti, aby se všichni účastníci pesachové večeře mohli maximálně vcítit do situace svých předků.
• Jak se toho Bůh snaží dosáhnout? Pečlivým nadiktováním průběhu jeho oslavy.

15 Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraele. 

• Týden trvá příprava – všichni židé změní jídelníček: Místo normálního pečiva budou jíst nekvašené placky.
• Odstranění kvasu může mít více významů:
  • Kvas je symbolem hříchu. Ten je třeba pečlivě vykořenit
  • Jezení nekvašeného pečivá připomíná situaci za pesachové noci, kdy na vykynutí těsta nebyl čas.
  • Kvašený chléb je nadýchaný a zvětšený, nekvašená placka je „obyčejná“ a placatá. Může jít o symbol potlačení pýchy a ega či o symbol kontrastu egyptské civilizace s prostým životem v poušti.
  • Odchod z Egypta byl novým začátkem, „resetem“ – odstranění kvasu může symbolizovat duchovní očistu a návrat k základům víry.

16 Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte.

• Týdenní svátek bude lemován dvěma bohoslužebnými shromážděními.
• Je zajímavé, že o svátcích je dovolena (na rozdíl od soboty) příprava jídla.
• Snad by se dalo vyvodit, že sváteční dny, jako je Pesach, mají být dny radosti a svatého shromáždění, kde určitý stupněm praktičnosti umožňuje, aby se lidé mohli plně radovat z hostiny.

17 Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení. 18 V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce.

• Bůh Svátek buď takto charakterizuje (čím se bude vyznačovat) nebo už mu přímo dává název: Svátek nekvašených chlebů.
• Slovo svátek je ale kurzívou, jde tedy o překladatelskou doplnění pro lepší srozumitelnost (v originálním textu se nevyskytuje), takže půjde spíše o první možnost.
• Jde o svátek navazující na Pesach – oba Svátky splynuly.
• Chronologie měla tedy být takováto:
  • Výběr beránka – 10. den měsíce Nísan
  • Péče o beránka – od 10. do 14. dne Nísanu
  • Zabití beránka – 14. den večer, krev natřena na veřeje
  • Sederová večeře – v noci na 15. Nísan
  • Průchod Hospodina Egyptem a smrt prvorozených
  • Odchod z Egypta – 15. Nísan ráno začátek sedmidenního svátku nekvašených chlebů
• Svátky začínaly pesachovou večeří, takže trvaly 7 dní.
• Svátky Pesach a nekvašených chlebů se pak v židovské tradici spojily a slaví se dohromady jako jedno období. Dnes v Izraeli trvá Pesach 7 dní, zatímco v diaspoře (mimo Izrael) 8 dní (údajně z historických důvodů souvisejících s kalendářním výpočtem).
  • 1. den (15. Nísan) – Sederová večeře, hlavní slavnostní den.
  • 7. den (21. Nísan) – Další sváteční den, připomínka rozdělení Rákosového moře.
  • Mezi těmito dny (16.–20. Nísan) jsou polo-sváteční dny, kdy je povolena práce, ale stále se nejí kvašené. (Během Pesachu se jedí macesy, tedy nekvašené pečivo).

19 Sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvas. Protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec. 

• Nejen, že se kvas nepřidává do pečiva, ale musí se z domů odstranit.
• Jde jistě o symbol kompletního odstranění hříchu z našich životů.
• Jak po skončení svátků Židé opět získají kvas? Údajně se to dnes děje několika způsoby:
  • Symbolickým prodejem a zpětným odkupem od ne-žida.
  • Tak mohly postupovat i obchody
  • Kvásek³ si lze vyrobit de novo smícháním vody a mouky.

20 Nic kvašeného nebudete jíst. Kdekoli budete přebývat, budete jíst nekvašené chleby.

• Svátek je nastaven názorně – Bůh ctí zásadu, že nejlépe si zapamatujeme věci, které vidíme, slyšíme i je na vlastní kůži prožijeme.
• Tento začátek nové etapy dějin židovského národa má být připomínán na věčné časy se vší možnou názorností.

21 Mojžíš tedy svolal všechny izraelské starší a řekl jim: Vyberte si a vezměte jehně po svých rodinách a zabijte velikonoční oběť.

• h.: Vytáhněte;
• Odpočet začal. Den D se přiblížil. Nastoupily poslední přípravy.
• Pro názornost si můžeme představit neuvěřitelně rozsáhlé přípravy a nervozitu před operací Overlord, vyloděním v Normandii.

22 Vezmete svazek yzopu, namočíte do krve v misce a z krve v misce nanesete na nadpraží a na obě veřeje. A nikdo z vás ať nevyjde ze dveří svého domu až do rána. 

• [Nejedná se o Hyssopus officinalis, který v Palestině neroste, ale prav. o Origanum Maru. Je to rostlina rostoucí na zdech, která se používala ke kropení.
• n.: na prahu; (h. homonymum); LXX: u dveří;
• Návod je jasný – krev měla být nahoře i po stranách dveří.
• Jediné bezpečné místo bylo uvnitř takto označených dveří.

23 Když bude Hospodin procházet, aby postihl Egypt, a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomine Hospodin ty dveře a nedovolí ničiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl. 

• Formulace je zajímavá – budí představu Boha procházejícího zemí se „zabíjáckým“ andělem „u boku“. Anděl zabijí všechny (prvorozené) kromě těch, kde mu to je Bohem výslovně zakázáno.
• Je důležité, že nestačí být Židem, nestačí být obřezán. Dělící linie nevede přes obřízku (bylo by to přitom poměrně jednoduché rozlišovací znamení pro anděla: Obřezané prvorozence pomiň) – je třeba k obřízce přidat ještě akt osobní víry a poslušnosti, akt osobního přiznání se k Hospodinu.

24 Tuto věc budeš zachovávat jako ustanovení pro sebe a pro své syny až navěky.

• Jakou věc? Veřeje se už během svátků Pesach už nadále každoročně nepotíraly. Zřejmě se hovoří o svátku Pesach jako celku, především o sederové večeři.

25 Až vejdete do země, kterou vám dá Hospodin tak, jak prohlásil, budete zachovávat tuto službu. 

• Zřejmě tedy zdůrazněno každoroční pečlivé dodržování svátku.

26 A až se vás vaši synové budou ptát, co pro vás tato služba znamená,

• Takto výrazný, zvláštní a dlouhý každoroční svátek otázky u dalších generací jistě musí vypůsobit.
• A je to tak v pořádku – jde o jeden z důvodů, proč Bůh svátky ustanovuje.

27 odpovíte: To je velikonoční oběť Hospodinu, který pominul domy synů Izraele v Egyptě, když postihl Egypťany a naše domy uchránil. Tu lid poklekl a klaněl se.

• [h. pasah., výraz, od kterého je odvozen h. (i ř.) název Velikonoc – pesah. (v. 11);
• Vysvětlení významu svátku je třeba podat a má být jasné.
• Lid bral zjevně Mojžíše již velmi vážně. Dosavadní události (např. selektivita ran) lid přesvědčily, že je nemluví do větru.

28 Synové Izraele šli a učinili tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi; přesně tak učinili.

• Přesným splněním pokynů si zachránili životy.

29 O půlnoci se stalo, že Hospodin v egyptské zemi pobil všechno prvorozené od prvorozeného  syna faraona, který seděl na svém trůnu, až po prvorozeného zajatce, který seděl v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka.

• Půlnoc může být hrozivým temným obdobím. Nad Egyptem musela té noci ležet hrůzná „deka“. Smrt obcházela Egypt je přesným popisem toho, co se dělo.
• Proč pomřel i dobytek? Zřejmě pro zvýraznění již tak hrůzné situace.
• Počítali Egypťané s tím, že se této noci bude něco dít? Nebo klidně spali a katastrofu zjistili až ráno?
• Asi věděli, že u Židů se té noci něco děje, že se vůbec neukládají ke spánku. Možná viděli jejich zkrvavené veřeje.
• Kromě krve nebylo před smrtí záchrany – prvorozence nešlo nikde ukrýt, zřejmě by nepomohl ani útěk. Smrt nešlo usmlouvat ani vymodlit. Neexistovalo nic, co by mohlo pomoci. Cesta k záchraně existovala, nebyla obtížná, ale byla naprosto výlučná – kdo se chtěl zachránit, musel ji respektovat, musel „hrát podle Božích not“.
• Jde o drtivý obraz Božího principu spásy skrze oběť Ježíše Krista.
• Proč Bůh zasáhl právě prvorozence? Šlo pro říši o drtivý zásah, nikoliv však likvidační. Bůh samozřejmě mohl pobít všechny Egypťany, to však nechtěl. Zásah byl tak tvrdý, že již proti němu nešlo vzdorovat.
• Co rodiny, které neměly děti nebo měly samé dívky? A do kolika let věku prvorozenci zemřeli? Umírali i dospěli prvorozenci? Spíše ne, rána se dotkla zřejmě „pouze“ dětí.

30 Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý. 

• Egypťané katastrofu zjistili hned v noci. Egyptem se dům od domu neslo naříkání a zoufalství.

31 Ještě v noci zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Vstaňte a odejděte zprostřed mého lidu vy i synové Izraele. Jděte a služte Hospodinu, jak jste říkali.

• Konečně bezpodmínečná kapitulace.

32 Vezměte také svůj brav a svůj skot, tak jak jste řekli, a jděte. Požehnejte také mně.

• Již žádné vymýšlení, žádná rukojmí.
• Jen strach ze smrti – když mohl Bůh udělat tohle, kdo bude další na řadě?

33 Egypťané naléhali na lid, aby je rychle poslali ze země, protože si říkali: Všichni zemřeme!

• Faraon musel zřejmě přihlížet i k „veřejnému mínění“ – kdyby chtěl dále Bohu vzdorovat, zřejmě by se proti němu jeho lidé vzbouřili.

34 Lid tedy vzal své těsto ještě nevykynuté, díže zavinuté v pláštích na ramenou. 

• n.: než byl přidán kvas;
• Lid se chvatně vydává na cestu. Jsou oblečení a přepásaní, mají připravené hole. Nesou si těsto.

35 Synové Izraele také učinili podle Mojžíšova slova a vyžádali si od Egypťanů stříbrné a zlaté předměty a oděvy, 36 a Hospodin dal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže jim vyhověli. Tak vyplenili Egypt.

• Egypťané byli ochotni udělat cokoliv, jen aby se Židů už konečně zbavili. Museli mít zlost, ale zároveň museli být strachy bez sebe.
• Částky, které Izraelcům „za odchod“ dávali, musely být značné.
• Na druhé straně Izraelci opustili a zanechali Egypťanům celé své majetky – domy a vybavení.
• Narazili na soupeře silnějšího, než cokoliv si dovedli představit. A na soupeře odhodlaného prosadit svou za každou cenu.
• Na druhé straně během ran se někteří Egypťané postupně mohli (přinejmenším vnitřně) postavit proti svým vládcům a s Izraelci sympatizovat. Mezi národy se vždy našli spravedliví, kteří utlačovaným židům pomáhali.
• Na druhé straně zde jde o jednu ze situací, kdy Židé jsou (díky Boží podpoře) těmi, kdo tahají za delší konec.

37 Synové Izraele vyrazili z Ramesesu do Sukótu v počtu kolem šesti set tisíc pěších mužů, kromě žen  a dětí.

• [prav. dnešní Tell el-Maskhutah ve V části Vádí Tumílát];
• Odchod musel být při veškeré snaze o organizaci velmi zmatečný – představa, že se všichni obyvatelé Prahy po půlnoci vydávají na pěší pochod (a to Izraelců bylo více, zřejmě ke dvěma milionům), je extrémní. Rodiny šly včetně miminek a seniorů, a také dobytka. Větší děti šly po svých. Museli mít povozy a/nebo nosná zvířata – na zádech všechno unést nemohli. Museli nést vodu a kromě těsta i další jídlo a stany, karimatky a přikrývky- protože nevěděli, kde a kdy budou příští „zásobovací stanice“.
• Vyrazili do pouště, tedy značně nehostinné krajiny. Nikdo nemohl mít přehled, co se děje před ním a za ním, zkrátka se zapojili do proudu kráčejících. Mojžíš musel vše předem domluvit a zorganizovat, delegovat pravomoci na kmenové vedoucí a ti zase dále.
• Můžeme si představit dopravní zácpu, pokud by se celá Praha naložila do aut a vyrazila jedním směrem.
• Hejtman vydal příkaz k evakuaci, delegoval pravomoci na starosty a ty připravovali evakuaci ve svých obvodech. Při nejlepší snaze muselo jít o dramatickou situaci.
• Jak je daleko z Ramesesu do Sukótu se údajně přesně neví. Muselo jít o vzdálenost jednodenního pochodu, tedy něco mezi dvaceti a čtyřiceti kilometry.
• Šli zřejmě na východ na nějaké místo v poušti, kde se měli konsolidovat a „naplánovat“ další postup (vyslechnout si od Mojžíše a Hospodina další instrukce).

38 Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu, brav a skot, veliké množství dobytka. 

• Šlo svým rozsahem o nepředstavitelnou akci.
• Kdo se k Izraelcům přidal? Možná nějací Egypťané, možná lidé a otroci z jiných národů. Dost možná žily v Egyptě i další skupiny nebo národy, kterým egyptská nadvláda nevyhovovala.
• Možná šlo včetně přimíšeného lidu celkem až o tři miliony lidí? (Výpočet záleží na početnosti rodin – přesně máme uveden jen počet dospělých mužů).

39 Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože nevykynulo. Když byli vypuzeni z Egypta, nemohli otálet a nepřipravili si ani potravu.

• Těsto upekli na ohni zřejmě při první příležitosti, snad při první odpočinkové zastávce na cestě.
• Naléhavost a rychlost odchodu je opakovaně zdůrazňována. Přitom, kdyby Bůh vydal signál „včas“, nebyl problém se na odchod připravit pečlivěji, např. si napéci pořádný chleba s větším předstihem.
• Zřejmě jde o to, že nastávají situace, kdy je třeba jednat rozhodně a rychle. Zvláště ve chvílích, kdy se rozhodujeme se „obrátit“, tedy opustit starý způsob života a vydat se za Bohem.
• S tímto přístupem korespondují Ježíšova slova, kterými nedovoloval těm, kdo se za ním chtěli vydat, aby si předtím ještě doma něco „vyřídili“ (pohřbít otce, rozloučit se s rodinou apod.). Rozhodnutí musí být radikálně realizováno ihned.
• Jde o to, že lidská psychika je křehká a počáteční, jakkoliv dobře míněné odhodlání, může rychle pominout. Po únavě celonočního pochodu při zastávce v poušti může člověka snadno napadnout – proč se nyní nevrátit domů a pořádně se nevyspat ve vlastní posteli?

40 Doba, po kterou synové Izraelovi pobývali v Egyptě, byla čtyři sta třicet let.

• Uzavírá se dlouhá historická etapa – Izraelci opouštějí čtyřsetletý !inkubátor“, který jim na jedné umožnil nebývalé rozmnožení, na druhé straně jim již začal být těsný.
• Čtyři sta let by v našich dějinách znamenalo 17. století, což je období Bílé hory. Židé opouštějí místo, kde žili od Bílé hory.

41 Když uplynulo čtyři sta třicet let, právě ten den vyšly všechny Hospodinovy oddíly z egyptské země.

• Zřejmě to bylo na den přesně – od kdy? Ode dnes, kdy do Egypta dorazili Jákob a synové?
• Je použit termín Hospodinovy oddíly, což zřejmě ukazuje na změnu vnímání národa – civilové se proměnili ve vojáky. Na tak rozsáhlou transportní akci byla nutná změna přístupu – běžný civilní způsob vedení přestal dostačovat.
• Tak rozsáhlá akce vyžadovala vojenský způsob organizace národa.

42 To byla noc ⁽Hospodinova bdění, aby⁾ je vyvedl z egyptské země. A tato noc je Hospodinova — noc bdění pro všechny syny Izraele po všechny generace. 

• n.: bdění pro Hospodina, když;
• Bylo Boží vůli, aby celý národ oné noci opravdu nezamhouřil oka. Je to náročné, ale přežít se to samozřejmě dá.
• Izraelci museli být druhého dne při pochodu ospalí, otupěli a depresivní; jejich psychika musela „pracovat“. Nevyspalý člověk je náchylný k depresím, má tendenci věci vidět černě.
• Postupně se jeho myšlení zúží na touhu po spánku – vše ostatní mu začne být jedno. Usíná při každé zastávce. Děti spí na ramenou svých rodičů nebo na transportních zvířatech. Dospělí usínají i při chůzi.
• Předcházející den a noc byly navíc extrémně náročné, stresové – jednak Izraelci teprve nedávno dostali rozkaz sbalit si zavazadla a připravit se k opuštění domova, jednak měli strach, aby jim doma někdo neumřel. Večeřeli ve spěchu a po půlnoci vyrazili na cestu. Šli ve tmě uprostřed davu.
• Šli do neznáma – nevěděli, co s nimi bude, co budou jíst, pít a kde budou spát.

43 Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: Toto je ustanovení o velikonočním beránku: Žádný cizinec z něho nebude jíst. 

• h.: syn cizince (/ cizího); 
• Je o svátek Pesach – je navždy zapovězen ne-židům.
• Když se člověk nenarodil jako Žid, měl smůlu. Ukazuje to na další pozoruhodný aspekt Boží spásy – cesta k Bohu je lidem nepatřícím k vyvoleným principiálně uzavřena. Jak víme, Bůh ale připravil řešení i pro ne-židy.

44 Ale každý otrok, muž koupený za peníze, když jsi ho obřezal, potom bude z něho jíst. 45 Příchozí ani najatý z něho jíst nebude.

• n~: smí;
• Zde je ukázána jedna z možností, jak se mezi Boží lid dostat, jak je možno překonat nepřekonatelné („špatný“ ne-židovský původ) – mezi vyvolené je možno se „vklínit“ za cenu ztráty osobní svobody.
• Otroci se po obřezání stávali plnoprávnými příslušníky izraelského národa.
• Přidat se k Izraelcům dobrovolně ani nechat se zaměstnat, nestačilo. Přichýlení muselo být absolutní, platilo se výměnou za osobní svobodu.
• Formulace když jsi ho obřezal ukazuje, že otroka se na jeho názor stran obřízky nikdo neptal. Dostal ji od svého pána příkazem, případně ji na něm pán přímo vykonal. Otrok neměl možnost odmítnout.
• Je to ve společenském rámci otroctví pochopitelné, ale také zvláštní – my jsme zvyklí o věcech víry uvažovat vždy v rámci svobodného rozhodování lidských bytostí: Víru podle našich představ člověku nelze vnutit ani mu ji vzít. (Josef egyptský si víru udržel i jako otrok u Potifara i jako bezprávný vězeň v egyptském kriminále).
• Platí to i naopak – vztah Izraelců k Hospodinu byl jistě velmi různý (jak uvidíme dále v Exodu, často velmi negativní), nicméně ani jejich nevíra nebo odmítání neměnily nic na jejich právu na přístup k pesachovému jídlu. Čím si toto privilegium zasloužili? Obřízkou a potřením veřejí. Na jejich vnitřní postoje se pak již nikdo neptal.
• Jak uvidíme dále, odpadnout od Boha, vypadnout z Božích smluv je principiálně možné, ale je to velmi obtížné.
• Křesťané to do značné míry mají podobně – o jejich spáse rozhoduje obrácení a křest. U dětí také do určité míry (nebo do určitého věku) narození do křesťanské rodiny. Výkyvy v jejich „chování“ na jejich křesťanství nedokáží nic změnit. Odpadnutí možné je (v tom se kalvinisté mýlí), ale vyžaduje značné „úsilí“.
• Pravděpodobně nedocházelo k tomu, že by se někdo dobrovolně prodával Izraelcům do otroctví za účelem získání plnoprávného přístupu k Božím věcem – neboť, jak uvidíme za chvíli, existovala jednodušší cesta k plnoprávnému židovství (nechat se jako cizinec/přistěhovalec obřezat).

46 Bude sněden v tomtéž domě, nic z jeho masa nevyneseš ven z domu; žádnou kost v něm nezlámete. 

• Jde o jasnou symboliku odkazující na Krista.
• Proč v tomtéž domě?
  • Beránek „vykrýval“ chránil pouze lidi přítomné v (okrvavělém) domě – jeho spásnou funkci nešlo vyexportovat mimo tuto domácnost. Podobně Noemova archa ani církev nejsou schopny přinést záchranu lidem, kteří se do ní neuchýlí. Ani Večeře Páně není určena nevěřícím lidem mimo církev. Obyvatelé domácnosti nemohli s beránčím masem či krví pobíhat po sousedech.
• Proč  kost v něm nezlámete?
  • Kristus byl Božím beránkem. Také jemu na kříži Římané nezlámali žádnou kost.

47 Toto bude dělat celá pospolitost Izraele.

• Pro Izraelce jde o univerzální příkaz.

48 Bude-li u tebe pobývat cizinec a bude chtít slavit velikonoční oběť Hospodinu, musí se dát obřezat všichni jeho lidé mužského pohlaví. Potom se přiblíží, aby ji slavil, a bude jako domorodec. Ale žádný neobřezanec nebude z ní jíst.

• Není tento verš v rozporu s veršem 45: Příchozí a najatý za žádných okolností nesmí, ale cizinec ano?
  • „Příchozí“ (תּוֹשָׁב, tošav) – je zřejmě cizinec, který v Izraeli žil dočasně, například námezdní dělník nebo obchodník. Neměl v úmyslu stát se součástí izraelského lidu.
  • „Najatý“ (שָׂכִיר, sachír) – Někdo, kdo pracuje za mzdu, ale není trvalým členem domácnosti.
  • „Cizinec“ (גֵּר, gér) – Cizinec, přistěhovalec, který se rozhodl trvale žít mezi Izraelity a přijmout jejich způsob života, včetně smlouvy s Hospodinem.
• Pokud se tedy cizinec / přistěhovalec nechal obřezat, byl pokládán za plnoprávného Izraelce.
• Jak uvidíme v Tóře dále, někdy plnoprávné přijetí nebylo možné okamžitě nebo nebylo možné vůbec:
  • Amónci a Moábci, Kenanejci a Amálekovci: Byli zcela a navždy vyloučeni (dokonce i po deseti generacích). (Ale Rút byla Moábka)
  • Edómci a Egypťané: Mohli být přijati do izraelského shromáždění ve třetí generaci.

49 Stejný zákon bude platit pro domorodce i pro cizince, který bude pobývat mezi vámi.

• Z toho, že některé skupiny nebudou mít přístup k sederové večeři, ale nevyvozujte nic dalšího. Neznamená to, že by byli méněcenní, že byste s k nim mohli chovat špatně nebo je diskriminovat. Budete se k nim chovat po všech stránkách férově, budou pro ně platit stejné zákony jako pro vás.
• Jde o naprosto zásadní ustanovení – náboženské záležitosti se nemají přenášet do civilního života.
• Pokušení diskriminovat lidí jiné víry je totiž stále přítomno. Bůh zdůrazňuje: To, že je někdo gój, neznamená, že by pro platily jiné zákony, než pro vás.
• Téměř žádná společnost (všechna náboženství) se tomuto pokušení někdy nedokázala ubránit: Ti, kdo jsou u moci jsou v pokušení diskriminovat lidí jiné víry.
• Pokušení může být i opačné – např. v některých západních zemích v současnosti je neochota vymáhat rovné právo po muslimech (srv. aféra s pakistánskými gangy znásilňujícími dívky v GB). Právo ale má být rovné.
• V této souvislosti se mi vybavil film Sweet Country (Austrálie 2017) – je výjimečný tím, že zde je jednoznačně kladnou postavou křesťanský farmář (většinou ve filmech bývají křesťané zlí) a tím, že zde vystupuje neohrožený spravedlivý soudce, který se nebojí jít proti veřejnému mínění.

50 Pak všichni synové Izraele učinili tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi; přesně tak učinili.

• Boží moc se projevovala tak mocně, že nebyl problém Boha poslouchat a dělat to „přesně“. Bylo jasné, že lidé mají co do činění s někým tak mocným a nebezpečným, že všichni byli velmi obezřetní.
• Jestliže se pohybuji na rizikovém pracovišti, kde každý špatný krok může být můj poslední, dávám si zatraceně pozor, kam šlapu a na co sahám.
• Moje nepozornost, lehkovážnost nebo neposlušnost mohou být navíc osudovými i pro ostatní. Říká se, že když si na šachtě někdo chtěl zapálit cigaretu (což je extrémně nebezpečné kvůli výbuch důlních plynů), ostatní havíři ho někdy na místě ubili.

51 A právě ten den Hospodin vyvedl syny Izraele po jejich oddílech z egyptské země.

• A bylo to. Byli venku, byli pryč. Velké dobrodružství začíná.
• Co je bude čekat v novém životě?

.

.

1. A. Dumas: Hrabě Monte Christo ↩︎
2. film Pelíšky ↩︎
3. Výroba kvásku a domácí pečení chleba je dnes moderní, namátkou: Kvásek je hrst čistě namleté celozrnné hladké žitné mouky smíchané s vlažnou vodou. Směs si rozmícháme v uzavíratelné sklenici, kterou necháme stát v teple, samozřejmě zatím bez víčka. Směs začne zhruba po čtyřech dnech kvasit a vznikne malý živý organismus. Jakmile kvásek vykvasí, zavíčkujeme ho a do víčka uděláme dírky kvůli přísunu vzduchu. Sklenici s kváskem přechováváme v lednici. Odbornice na pečení kváskového pečiva Lenka Žák, doporučuje neskladovat v lednici společně s kváskem žádné klasické droždí, které může kvásek „nakazit“ a zničit. Máme-li už založený kvásek v lednici, je třeba jednou za 14 dní upéct chleba. ↩︎