2. Mojžíšova – kapitola 14

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

• Bůh mluví k Mojžíšovi dále – za všech okolností (i za pochodu, resp. zvláště za pochodu) jsme závislí na průběžném spojení s Bohem. V okamžiku, kdy by Bůh svou komunikaci přerušil, jsme v mžiku ztracení.
• A informace, je třeba předávat dále (promluv k synům Izraele).

2 Promluv k synům Izraele, ať se obrátí a utáboří se před Pí-chírótem, mezi Migdólem a mořem; utáboříte se před Baal-sefónem, naproti němu u moře. 

• Map zobrazujících putování Izraelců je celá řada – o lokalizaci některých míst jsou spory. Pro porozumění smyslu to ale není zásadní.
• Text jasně ukazuje, že Boží trasa nebyla prvoplánově přímá vedoucí nejkratší cestou do cílové destinace. Slovo „obrátí“ ukazuje na změnu směru. Pro Izraelce to muselo být matoucí, možná demotivující (My se tady trmácíme na na východ a teď máme jít zase jiným směrem? K čemu to je? Jak dojdeme do cíle?). Mojžíš jim měl vysvětlit, že za změnami směru je Boží záměr.
• Symbolicky je putování Izraelců obrazem křesťanského života po obrácení. Můžeme extrapolovat, že Bůh nás po obrácení může vést klikatými a ne vždy dobře srozumitelnými cestami.
• Příčin, proč to dělá, může být celá řada – jednu již známe (chrání nás předčasných střetů s nepřáteli a nadměrného strachu), nyní uvidíme druhou.

3 A farao si o synech Izraele řekne: Zmateně se v zemi potulují, zavřela se nad nimi pustina. 

• Druhým důvodem může být, že Bůh mate nepřátele.
• Kdyby Bůh neměl v plánu úplně pokoření Egypta, pravděpodobně by faraon v této chvíli již nad osudem Izraelců mávl rukou – jsou pryč, zmizeli někde v poušti, kde bezcílně putují. Už je dále nebudu řešit.

4 Pak posilním faraonovo srdce a bude vás pronásledovat; oslavím se na faraonovi i na celém jeho vojsku a Egypťané poznají, že já jsem Hospodin. A tak to učinili.

• Bůh ale měl plán jiný, a v tomto směru působil na faraonovo srdce – chtěl Egypt pokořit až na samé dno (jak jsme již psali – jde o podobnou situaci jako ve Druhé světové válce, kdy Bůh vše směřoval k totální porážce Německa a nedovolil, aby žádné jiné vyústění).

5 Když bylo egyptskému králi oznámeno, že lid utekl, srdce faraona a jeho otroků se obrátilo proti lidu a řekli: Co jsme to udělali, že jsme Izraele propustili z otroctví? 

• n~: smýšlení … se změnilo;
• Cožpak faraon zapomněl na hroznou noc, kdy mu zemřel syn? Nenávist zjevně převýšila vše ostatní.
• Faraon byl rozhodnut Izrael zničit bez ohledu na následky. Možná mě to bude stát život, možná zničím říši – je mi to ale jedno, hlavně když se pomstím Izraeli a Hospodinu.
• Takový postoj sebedestruktivní nenávisti není vůbec výjimečný ani nepochopitelný. Typickým příkladem byl lotr na kříži po Ježíšově levici (Raději zemřu a půjdu do pekla, než bych se pokořil).
• Není výjimkou ani v běžném životě – i při nesmyslných běžných konfliktech (třeba za volantem) člověk může úplně ztratit hlavu a eskalovat spor bez ohledu na následky.

Vzpomínám si, jak na mě jednou při jízdě na kole agresivně křičel a troubil kolemjedoucí řidič. Šlo o banalitu, ale vytočilo mě to do běla a když zastavil na červené, rozhodl jsem se ho dojet a dát mu co proto (nejlépe ho zbít). Přesně si pamatuji, jak jsem ve vzteku odvrhl všechny racionální úvahy (To ti za to nestojí - buď mu něco uděláš ty nebo on tobě; obojí bude problém) a hnal se do konfliktu. Naštěstí (z Boží milosti) mu blikla zelená a z křižovatky mi ujel. 

• Možná faraon byl podobně „vytočený“. Ve hře mohla být i iracionální nenávist a touha po pomstě.

6 Zapřáhl tedy svůj vůz a svůj lid vzal s sebou. 7 Vzal šest set vybraných vozů a všechny další egyptské vozy s kapitánem na každém z nich. 

• h. slovo označovalo velitele vozu a dosl. zn. „třetí muž“; [Izraelci podobně jako Asyřané a Chetité používali válečné vozy s tříčlennou posádkou, ale Egypťané používali vozy se dvěma muži. Termín „třetí“ zde může být použit k označení velitele bez ohledu na počet mužů na voze, anebo může znamenat, že „další egyptské vozy“ představovaly námezdní vozbu cizího původu]; 
• Šlo o překotnou mobilizaci – farao vzteky bez sebe se vojsku postavil do čela.
• Válečné vozy si můžeme představovat jako dnešní těžkou techniku: 600 tanků a bojových vozidel by mohlo odpovídat velké obrněné divizi nebo několika tankovým brigádám či 10–15 tankovým praporům.
• V každém případě šlo o zničující sílu vojska, které jistě tvořily i další složky.

8 Hospodin posilnil srdce faraona, egyptského krále, takže syny Izraele pronásledoval. Synové Izraele vycházeli ⁽se vztyčenou hlavou⁾

• h.: ve (/ s, pod …) vysoké ruce; obvykle to je obrazem okázalé smělosti či arogance, zde však může zn.: pod záštitou svrchované ruky Hospodinovy;
• Jde o zvláštní poznámku (vycházeli se vztyčenou hlavou)- možná se Izraelci začali zvolna oprošťovat od strachu a otrocké mentality. Že by začali být vyloženě arogantní moc pravděpodobné není (jak je zmíněno v poznámce ČSP) – stále si museli uvědomovat, že egyptská armáda je může pronásledovat a zničit, že jsou zcela závislí na Boží ochraně.
• Spíše půjde o popis, jak se situace jevila Egypťanům: Otroci se najednou emancipovali. Ti, se kterými jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, najednou mají svou vůli a na nás kašlou.
• Možná něco ve smyslu historických vzpour otroků, kdy se z bezprávné utlačované skupiny stane síla, se kterou je třeba počítat.¹

9 a Egypťané je pronásledovali a dostihli je tábořící u moře — všechny koně a vozy faraonovy, jeho jezdci a jeho vojsko — u Pí-chírótu před Baal-sefónem.

• Překonat vzdálenost, kterou Izraelci procházeli několik dní, muselo být pro jízdní vojsko nepříliš obtížné – nejspíše šlo o otázku několika hodin či jednoho dne. Otázkou je, jak rychle bylo schopno dorazit pěší vojsko.

10 Když se farao přiblížil, synové Izraele pozdvihli oči, a hle, Egypťané táhli za nimi. Synové Izraele dostali veliký strach a úpěnlivě volali k Hospodinu. 

• Pokud se Izraelci začínali „zvolna „uvolňovat“, pokud začínali mít dojem, že jsou z nejhoršího ohrožení venku, že to vše „mají za sebou“ – rychle je to přešlo. Vše bylo opět na začátku, opět jim šlo o život: Před nimi moře, za nimi egyptské vojsko.
• Symbolicky jde opět o dobrý obraz křesťanského života – za našich životů, dokud jsme na „tomto břehu“ nikdy nejsme definitivně „za vodou“. Situace se může kdykoliv zvrtnout – z poklidného života náhle bojujeme o holé přežití.
• Je třeba se učit nepropadat panice – Bohu se situace nevymyká z rukou, jakkoliv dramaticky může vypadat.

11 Říkali Mojžíšovi: Což nebyly v Egyptě hroby, žes nás vzal zemřít do pustiny? Cos nám to udělal, žes nás vyvedl z Egypta? 12 Zdali to není to, co jsme ti říkali v Egyptě: Nech nás, ať otročíme Egypťanům, protože je pro nás lepší otročit Egypťanům, nežli zemřít v pustině.

• Reakce Izraelců je poměrně nehezká – jejich strach se proměňuje v agresi a vyčítání vůči Mojžíšovi, což je ten nejméně vhodný způsob, jak na obtíže reagovat.
• Později podobnou argumentaci uslyšíme ještě mnohokrát – nyní jim jejich reptání ještě Hospodin ani Mojžíš nemají příliš za zlé, zřejmě proto, že jsou stále duchovními novorozeňaty starými pouhých několik dnů. (Na druhé straně už v Egyptě viděli tolik zázraků, že by přece jen nějaké poznání o Boží velikosti mít mohli).
• V zásadě uvidíme, že Bůh lítostivé ohlížení se zpět za starým životem snáší velmi špatně, nicméně chápe, že uvěřit tomu, že má věci pod kontrolou, určitý čas a zkušenost vyžaduje.

13 Mojžíš však lidu řekl: Nebojte se, stůjte a hleďte na Hospodinovu záchranu, kterou vám dnes způsobí, protože Egypťany, které vidíte dnes, již nikdy více neuvidíte.

• Mojžíš reaguje klidně a věcně: Uklidněte se, dopadne to dobře; dokonce lépe, než si umíte vůbec představit.

14 Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčet.

• Vy sami nemusíte dělat ani říkat nic, jen se dívejte, co pro vás udělá Nejvyšší.
• To je pěkné a povzbuzující. Uvidíme, jestli Izraelci Mojžíšovým slovům uvěřili.

15 Hospodin řekl Mojžíšovi: Proč ke mně úpěnlivě voláš? Řekni synům Izraele, ať vyrazí.

• n~: pokračují / jdou dále;
• Mojžíš se choval jako vůdce – lid uklidňoval, ačkoliv sám měl nahnáno.
• Jeho strachu se není co divit – zodpovědnost měl gigantickou: Na jeho slovo se několik milionů lidí vydalo do nejisté budoucnosti. Představa, že všichni budou pobiti nebo po drakonických trestech nahnání zpět, byla děsivá (některé vzpoury otroků tak dopadly – viz poznámka pod čarou č.1). Že jeho modlitby byly zoufale úpěnlivé, možná až panické, je více, než pochopitelné.
• Často se mi stává, že s obavami a úzkostí pozoruji složité životní okolnosti v životech těch, které jsem přivedl ke Kristu nebo mi je Bůh svěřil. Modlím se za ně v panice, že cestu, na kterou jsem je přivedl, nezvládnou. Toto místo by mě mohlo uklidnit.
• Bůh nicméně od Mojžíše již očekával trochu větší důvěru, než od ostatních, a jeho strachu se podivuje.
• Proč tak vyšiluješ? Proč panikaříš? Cožpak jsi Mě a mé schopnosti ještě nepoznal? Pokračuj v tom, co jsem ti řekl, že máš dělat, a všechno bude v pořádku.
• Může to uklidnit i vedoucí v církvích: Pokračujte v nastoupeném kurzu péče o sbor a hledání nejlepších cest. Nemusíte panikařit – vy dělejte svoji práci a o ostatní se Nejvyšší postará.

16 A ty zvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele prošli prostředkem moře po suchu.

• n.: rozpolti; 
• A je to tady – něco naprosto nečekaného, co nikoho (ani Mojžíše) nemohlo napadnou ani v nejdivočejších snech. Mojžíš si v bezesných nocích, kdy možná seděl zpocený a vytřeštěnýma očima na lůžku a promýšlel všechny možné varianty záchrany jistě přehrál desítky variant toho, jak by jim Hospodin mohl pomoci.
• Mojžíš věděl nebo doufal, že Bůh je zachrání² – jak to ale proběhne, mu zatím Hospodin nesdělil, přesný mechanismus neznal.

17 A já, hle, posilním srdce Egypťanů, že půjdou za nimi, a oslavím se na faraonovi a na celém jeho vojsku, na jeho vozech i na jeho jezdcích. 

• Opět se dozvídáme, že Hospodin je pevně rozhodnut „záležitost“ s Egyptem dotáhnout až do jeho úplného zničení. A svou moc chce svému lidu demonstrovat až do krajnosti.
• Kdyby faraon v této chvíli odtáhl nebo kdyby Izraelce vůbec nepronásledoval, také by to byla Boží záchrana, ale nebyla by tak slavná.
• A Bůh si přeje, aby záchrana jeho dětí byla spektakulárně slavná a zničení Jeho nepřátel naprosté. To opět platí obecně v životě každého věřícího i v životě novozákonní církve. Vyhlídkou na Boží slavný zásah se můžeme potěšovat v kritických chvílích našich životů.

18 A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až se oslavím na faraonovi, na jeho vozech a na jeho jezdcích. 

• Jedním z cílů Božího jednání je, aby Egypťané poznali, že On je Hospodin – buď ve smyslu, že budou muset kapitulovat před Jeho mocí nebo možná i ve smyslu, že někteří z nich se „obrátí“, vymění své Bohy za Hospodina.
• Hospodin se na faraonovi a jeho armádě hodlá oslavit – chce tedy, aby se tyto události staly slavnými a obdivovanými. To se Mu bezesporu podařilo – příběh židovského exodu je bezesporu jedním z neznámějších příběhů v historii.

19 Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně 20 a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temnotou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhému nepřiblížil po celou noc.

• Šlo o prozatímní opatření, než Izrael definitivně unikne – sloup, který doposud měl funkci ukazatele směru, se přemístil a stal se ochrannou bariérou.
• Dozvídáme se, že za sloup byl zodpovědný Boží anděl, možná šlo přímo o anděla v neobvyklé podobě.
• Pohled na sloup skutečně musel mít na Izraelce a na Egypťany naprosto protichůdné účinky – pro Izraelce byl uklidňující důkazem Boží přítomnosti, pro Egypťany neproniknutelnou hrozivou temnotou. Pravděpodobně v noci sloup na Izraelské straně svítil a na Egyptské nikoliv.
• Egypťané jej možná vnímali „přirozeně“ (jako přírodní úkaz): Dnes večer ještě nemůžeme zaútočit kvůli tomu mraku a snížené viditelnosti. Napadneme je tedy zítra.
• Bůh jako obvykle jedná „přirozeně nepřirozeně“ – nespustil kolem svého lidu silové pole ani z nebe nespadla zeď. Oblakový sloup byl jistě nadpřirozený, ale kdo chtěl být zatvrzelý, mohl v něm vidět přírodní úkaz.

21 Mojžíš pak vztáhl ruku nad moře a Hospodin silným východním větrem rozháněl moře po celou noc a obrátil moře v souš. Tak byly vody rozděleny. 22 Synové Izraele šli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou napravo i nalevo. 

• Mojžíš musel udělat prorocký úkon, gesto – kdyby je neudělal, nestalo by se nic. Toto je obecné a známe to i z Ježíšovy služby nebo ze Skutků: Pokud lidé chtěli od Ježíše pomoc, museli si o ni říci, pomodlit se, přijmout vložení rukou apod. Nestačí v duchu chtít.
• Bůh možná rozdělení moře zařídil také do určité míry „nadpřirozeně přirozeně“ (nebo „přirozeně nadpřirozeně“) – voda se možná vlivem silného větru nerozestoupila způsobem, jak je to zobrazeno na náhledovém obrázku (netvořila vodní stěny po stranách), ale pouze ustoupila, stáhla se a odhalila dno. Kdo chtěl zůstat zaslepený, mohl jev považovat za přírodní (např. před tsunami se voda také nejprve stáhne).
• Je to ale sporné – dvaadvacátý verš o hradbách vody po stranách explicitně hovoří. Pak ale zase vyvstává otázka, jaká může být souvislost větru se vznikem suché mezery v hlubokém moři. Je otázka, zda může vanout vítr tak silný, že vyfoukal průrvu v hluboké vodě. A pokud ano, musel by vanout nepřetržitě (po přerušení větru by se voda okamžitě vrátila) a asi by nebylo možné se v něm pohybovat – odfoukl by nejen vodu, ale i Izraelce.
• Je možná kombinaci obojího – silný noční vítr způsobil, že voda se stala mělčí, a zbytek Bůh nadpřirozeně rozdělil. Vodní bariéry po stranách tak nemusely výt vysoké metrů třeba deset, ale pouze třeba půl metru nebo metr.
• Nicméně považoval bych za pravděpodobné, že Bůh jednal do určité míry „přirozeně“, podobně jako při egyptských ranách – ty většinou (nebo všechny) také byly více či méně „přírodní“ (alespoň hmyz, žáby, zkažení vody, nemoci) i když nezaujatá mysl jejich nadpřirozenost rozpoznat musela.

23 Egypťané je pronásledovali — všechny faraonovy koně, jeho vozy a jeho jezdci — a vešli za nimi doprostřed moře.

• Možná rozdělení moře opravdu vypadalo alespoň trochu přirozeně. Faraon a jeho lidé možná tamní oblast neznali (mohli si třeba myslet, že jde o odliv).
• Pokud opravdu byly po stranách nadpřirozené mnohametrové vodní bariéry, šlo o nekonečnou iracionální aroganci, o strkání hlavy do oprátky.
• Sloup se musel alespoň částečně přemístit, viditelnost se musela zlepšit, takže Egypťané mohli za Izraelci vytáhnout.

24 V čase ranní hlídky Hospodin pohlédl na egyptský tábor z ohnivého a oblakového sloupu a přivedl egyptský tábor do zmatku.

• n.: vyhlédl; slso je sice užíváno pro hledění z okna, ale nikoliv výhradně; (Pokud je pro Boží pohlédnutí použito sloveso pro dívání se z okna, evokuje to zajímavou představu. )
• Izraelci překračovali moře v noci. Šlo o druhou noc strávenou pochodem. Mezitím snad několikrát spali i normálně v noci, snad se tedy trochu dospali. Stres a tlak ale byl v každém případě nadále enormní.
• Pokud by Izraelci moře v místě překročení mělo šířku např. čtyři kilometry, trvalo by překročení jednomu člověku asi hodinu. Moře bylo ale zřejmě širší:
  • Pokud by k přechodu došlo v oblasti severního Rudého moře, Suezský záliv zde má údajně šířku 10–30 km.
  • Alternativní teorie říkají, že k přechodu mohlo dojít v zálivu Akabském, jehož šířka je 13–18 km.
• Pro výpočet doby přechodu dvou milionů lidí bychom potřebovali vědět, jak široká průrva se v moři otevřela. Nemohla být úzká – kdyby byla např. dvacetimetrová (jak je běžně zobrazováno na obrazech), vešlo by se vedle sebe pouze deset lidí, muselo by tedy projít 200 000 desetistupů a přechod by trval několik dní. (Stačí si pro představu připomenout, k jak zásadnímu zpomalení provozu na dálnici dojde při uzavření jednoho pruhu)
• Průrva tedy musela být velmi široká, např. jedno nebo dvoukilometrová, pak se dá odhadnout, že přechod by trval pouhé jednotky hodin.

25 Vyvrátil kola u jejich vozů, takže je vedli s obtížemi. Nato si Egypťané řekli: Utečme před Izraelci, protože Hospodin bojuje s nimi proti Egypťanům! 

• n.: Odňal; LXX, Pš, SP: zablokoval (dosl.: svázal);
• Věci v egyptském vojsku se komplikovaly – docházelo zřejmě k divným nepravděpodobným poruchám na válečných vozech (upadávala jim kola?) a jiným zmatkům.
• Egyptští vojáci za tím správně rozpoznávali Boží ruku a možná někteří dezertovali.
• Možná šlo o poslední Boží varování, případně o varování pro obyčejné vojáky.
• Nicméně vytáhnout do moře za Izraelci se Egypťanům podařilo. Obtíže k vlastní škodě překonali.
• Někdy, když vidíme, že se věci nedaří až nepravděpodobným způsobem, je užitečné se zastavit a zamyslet, nejde-li o Boží signál, že jdeme proti Němu.
• Nemusí tomu tak být – někdy naopak je nutné zatnout zuby a překážky překonat.
• Rozlišit, o jakou situaci jde, není vždy snadné.

26 Tu Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad moře, ať se vody vrátí na Egypťany, na jejich vozy a na jejich jezdce. 27 Mojžíš vztáhl ruku nad moře a moře se před rozbřeskem navrátilo do svého normálního stavu. Egypťané utíkali jemu vstříc. Tak Hospodin uvrhl Egypťany doprostřed moře.

• Rozdělení i návrat moře se udály na základě Mojžíšova gesta. Zřejmě ne úplně bezprostředně, ale s odstupem.

28 Vody se navrátily a přikryly vozy a jezdce, všechny z faraonova vojska, kteří vešli za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.

• Načasování bylo takové, že moře vrátilo zrovna ve chvíli, kdy bylo v moři maximum vojska. Zkáza egyptské říše byla dokonána, jak bylo Hospodinovým plánem.
• Zahynul zřejmě i faraon, i když to není explicitně řečeno.

29 Ale synové Izraele šli po suchu uprostřed moře a vody jim byly hradbou napravo i nalevo.

• Kontrast nemohl být větší.

30 Onoho dne Hospodin zachránil Izraele z moci Egypťanů. Izrael viděl Egypťany mrtvé na břehu moře.

• Izraelci byli na druhém břehu a moře vyplavilo mrtvoly egyptských vojáků. Záchrana byla dokonána. Byla definitivní a nezvratná. Najednou se nebylo čeho bát. Izraelci byli „za vodou“.

31 Tak Izrael uviděl velikou moc, kterou Hospodin prokázal na Egypťanech. Lid se bál Hospodina a uvěřil Hospodinu a jeho otroku Mojžíšovi. 

• Uvěření má mnoho stupňů – Izraelci se již mnohokrát měli možnost přesvědčit o tom, že Hospodin je mocný a že stojí na jejich straně, a víme, že do určité míry Mojžíši důvěřovali.
• Nicméně nyní jejich důvěra kvalitativně poskočila.
• Jak uvidíme zanedlouho, důvěra trvala jen do příštích problémů.
• Mojžíš o sobě píše jako o Hospodinově otroku – je to naprosto oprávněné: Nic z toho, co se událo, nebyla Mojžíšova iniciativa ani zásluha. Jeho zásluhou bylo to, že Boha poslouchal a přesně plnil Jeho pokyny.

.

.

1. Příklady několika vzpour otroků dle GPT:
   1. Vzpoura v Santo Domingu (1791–1804) – Haitská revoluce
   Největší a nejúspěšnější vzpoura otroků v historii. V roce 1791 se zotročení Afričané na francouzské kolonii Saint-Domingue (dnešní Haiti) vzbouřili proti svým pánům. Pod vedením vůdců jako Toussaint Louverture a později Jean-Jacques Dessalines se jim podařilo nejen porazit francouzské, španělské a britské vojáky, ale nakonec v roce 1804 vyhlásili nezávislost Haiti jako prvního státu založený bývalými otroky.
   2. Vzpoura otroků na Jamajce (1831–1832) – Baptistická válka
   Známá také jako Vzpoura Samuela Sharpa, byla jednou z největších vzpour otroků v britských koloniích. Sharp, baptistický kazatel, organizoval nenásilný odpor proti otroctví, ale události eskalovaly do ozbrojeného povstání. Britové ho potlačili a popravili přes 300 otroků. I přesto vzpoura pomohla urychlit zrušení otroctví v britském impériu (1833).
   3. Povstání Nat Turnera (1831) – USA, Virginie
   Jedna z nejslavnějších otrockých vzpour v USA. Nat Turner, otrok a kazatel, vedl v roce 1831 ozbrojené povstání, při kterém bylo zabito přibližně 60 bělochů. Povstání však bylo rychle potlačeno, Turner a desítky dalších byli popraveni. Následovala tvrdá protiopatření, která ještě více omezila práva otroků.
   4. Povstání Zandžů (869–883) – Chalífát Abbásovců (dnešní Irák)
   Jedna z největších otrockých vzpour ve středověku, vedená Alím ibn Muhammadem. Otroci z východní Afriky, kteří byli nuceni pracovat na plantážích v jižním Iráku, se vzbouřili proti Abbásovcům. Povstání trvalo 14 let a představovalo vážnou hrozbu pro chalífát, než bylo nakonec brutálně potlačeno.
   5. Povstání Malê (1835) – Brazílie, Salvador de Bahía
   Toto povstání vedli muslimští otroci v Brazílii (tzv. Malês, což byl výraz pro muslimské Afričany). Cílem bylo osvobodit otroky a vytvořit islámský stát. Povstání bylo tvrdě potlačeno a mnoho jeho vůdců bylo popraveno nebo deportováno.
   6. Vzpoura na lodi Amistad (1839) – Atlantický oceán
   Skupina afrických zajatců, kteří byli ilegálně přepravováni do otroctví, se vzbouřila na lodi La Amistad. Pod vedením Cinquého se zmocnili lodi, ale byli zajati americkým námořnictvem. Následný soudní proces však skončil jejich osvobozením – vzácný případ, kdy se otroci domohli spravedlnosti. ↩︎
2. Ex 14:1–4 – Hospodin říká Mojžíšovi, že přiměje faraona pronásledovat Izraelity a že na něm ukáže svou moc. Neříká však jak je zachrání.
   Ex 14:13–14 – Mojžíš říká lidu, že uvidí Hospodinovu spásu a že Egypťané budou zničeni, ale opět neprozrazuje, jakým způsobem k tomu dojde. ↩︎