2. Mojžíšova – kapitola 16

1 Když vyrazili z Élimu, přišla celá pospolitost synů Izraele do pustiny Sín, která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce od jejich vyjití z egyptské země. 

• [obv. se ztotožňuje s písečným krajem Debbet er-Ramle, na JZ Sínajského poloostrova. Nezaměnit s pustinou Sin]
• U Mary byli zhruba desátý den, pak se nějakou dobu přesunovali k oáze v Elímu, takže tam mohli odpočinkem strávit např. necelý měsíc.
• Odpočinek v oáze skončil, bohužel oáza nebyla jejich destinací, čekal je další přesun. Když se sloup začal po měsíci zvedat, nadšení asi nebyli.
• Nějakou dobu putovali z oázy, dále, od vyjití z Egypta uplynulo šest týdnů.
• Čekal je opět obtížný pochod do pustiny.

2 A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. 

• Útrapy cesty na lid opět byly příliš – opět začali reptat, tentokrát dost škaredým způsobem.
• Obtíže každodenního náročného života rychle převýšily nad dlouhodobou perspektivou. Radost z toho, že jsou pryč z Egypta a výhled na to, že směřují do zaslíbené země nebyly schopné vyvážit nepohodlí cesty.
• Byli Izraelci málo odolní? Těžko. Zvládli bychom to lépe? Těžko. Jaké si z jejich postoje máme vzít poučení? Co udělat pro to, abychom obtíže svých životů zvládali lépe?
• Je určité dobré „zuby nehty“ si držet dlouhodobou perspektivu – nezapomínat, z čeho jsme byli vysvobozeni a kam směřujeme. To člověku může pomoci vydržet a nereptat, i když cesta je náročná. To se lehko řekne, ale hůře vykoná.
• Co ještě mohlo pomoci? Nenáročivost, pokora a vděčnost. Když člověk žije s pocitem, že na nic nemá nárok, že vše dobré, čeho se mu dostane, je nadstandardní nezasloužený dar, hodně to v nestěžování si pomáhá.
• Mojžíš a Áron v tom byli nevinně – nic z toho, co Izraelci prožívali, nebyla jejich iniciativa, natož jejich vina. Nikdo jiný, na kom by si člověk mohl vylít zlost, ale po ruce nebyl. Jít si stěžovat Božímu sloupu, že se zved předčasně a že je vede „blbou“ cestou, by k ničemu nevedlo a taky by se toho nikdo neodvážil. (A dost možná by to stěžovatel nepřežil).

3 Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady.

• Formulace stížností byla hodně nepřátelská:
  • Izraelci říkají, že to, co prožívají, je horší, než cokoliv, co prožili předtím. Asi částečně byla pravda, že v Egyptě měli pestřejší a masitější stravu, než při cestě pouští. Že by v Egyptě dokonce hodovali do sytosti, je možné – spíše to ale tak úžasné nebylo. Lidé často bývají klamání pamětí.
    • Jde o tzv. nostalgické zkreslení, kdy si lidé minulost „barví na růžovo“: Já jsem např. prožil mládí v dobách značně odporného „bezčasí“ komunistických sedmdesátých a osmdesátých let – přesto na své mládí vzpomínám rád.
  • Nicméně křičet, že si cením lepšího „žrádla“ (v otroctví) více, než svobody, než možnosti patřit Hospodinu, než možnosti jít do zaslíbené země, je urážlivé.
  • Dále si Izraelci stěžují, že jejich obtíže s jídlem jsou tak nesnesitelné, že by pro ně bylo lepší zemřít, než je podstupovat. Asi mohou v lidském životě hrůzy, kdy toto tvrzení může být pravdivé¹ – zda to platilo i pro situaci putujících, je sporné.
  • Závěrečné tvrzení je ze všech nejhorší – lid podsunuje Mojžíšovi a Áronovi (potažmo Hospodinu) zákeřné motivy (Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady). Samozřejmě logicky to vůbec nedává smysl – kdyby Bůh měl v úmyslu Izraelce vyhubit, mohl to udělat mnohokrát a mnoha jednoduššími způsoby.
    • Přičemž nejjednodušším z nich by bylo nevšímat si jich, nechat je v Egyptě svému osudu.
    • Izraelci přitom zapomněli, že Boží intervence byla reakcí na jejich úpěnlivé prosby o pomoc. (Je ale nutno přiznat, že Izraelci určitě od Hospodina neočekávali tak komplexní a hluboký zásah, jakým je úplné přesazení do nové země, navíc spojené s putováním pouští. Čekali pouhé dílčí zlepšení poměrů).
• Když člověka někdo (nejhorší je to od blízkých) uráží podsouváním zákeřných motivů, je to velmi zraňující.
• Domnívám se, že problémem není, že si lid o lepší stravu řekl, ale to, „jak“ si o ni řekl. Kdyby lidé s pokorou přišli za bratry s prosbou, jestli by nepoprosili Hospodina o nějaké vylepšení jídelníčku (či o usnadnění obstarávání jídla), je pravděpodobné, že by jim Bůh vyhověl a nemusela zůstat pachuť arogantního osočování.
• Jak uvidíme dále, Hospodin zatím lidu jejich reptání příliš nevyčítá a „ustupuje jejich požadavkům“. Zřejmě je ještě stále považuje za nezralé děti – a dětem leccos projde. Boží trpělivost nicméně, jak uvidíme později, bude mít své meze – Bůh od nás očekává charakterový růst.
• Ponaučení pro nás je více:
  • Když se modlíme za Boží pomoc, musíme počítat s tím, že nepůjde o dílčí vylepšení, ale o komplexní hluboké přeorání všeho, co jsme znali.
  • Musíme být připraveni, že cesta za Bohem může být „zatraceně“ náročná. (Jde o úzkou cestu).
  • Omezení v životní úrovni a nepohodlí jsou na této cestě pravidlem.
  • Pokud po Bohu něco chceme, mluvme s ním na rovinu a nepodsouvejme Mu špatné motivy – On to s námi vždy myslí jen dobře.
  • Nepodsouvejme zlé motivy ani lidem kolem sebe.

4 Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, sešlu vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou  každodenní potřebu, abych ho vyzkoušel, bude-li chodit podle mého zákona nebo ne. 

• h.: + jako déšť;
• n.: dávku; 
• Zatím Bůh stále reptání lidu nechává bez komentáře, to se ale má brzy změnit.
• Situace s jídlem navíc jistě nebyla růžová (těžko říct, zda byl jídla přímo nedostatek, pestrost ale trpěla jistě) takže stesky do určité míry byly „oprávněné“.
• Co vůbec Izraelci při putování pouští jedli? Co bylo k dispozici?
  • Zásoby z Egypta (např. nevykynuté těsto) musely už být dávno snězené (na cestě už byli několik měsíců).
  • Měli velká stáda („ohromné množství dobytka“), ale i ta byla omezená, takže maso mohli jíst jenom příležitostně – a jak vidíme z jejich stížností, nebyl ho dostatek, jak byli zvyklí z dřívějška. (Mimochodem, velká stáda potřebují hodně trávy a vody²)
  • Určitě konzumovali mléčné výrobky.
  • Snad mohli příležitostně něco ulovit, ale také nemohlo jí o podstatné množství
  • Zda poušť poskytovala nějaké jedlé rostliny, nevím – ale i kdyby, mohlo jít pro miliony kidí maximálně o přilepšení.
• Bůh se rozhodl otázku jídla vyřešit nadpřirozeně a „jednou provždy“: Sešlu vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou  každodenní potřebu. To, že chléb, jako základní potravina (když je chleba, není hlad), bude „pršet“ z nebe je řešení naprosto nečekané a bezprecedentní.
• Asi přitom logické – jak zajistit každodenní zásobování a distribuci pečivem pro obyvatele dvou či tří „Prah“? ČSÚ byla v roce 2022 průměrná roční spotřeba chleba na osobu v České republice 40 kg. Pro Prahu o 1,3M obyvatel by šlo asi o 150 tun chleba denně. Protože Izraelci neměli takový výběr jídla jako Pražané, spotřebovali many více – můžeme tedy odhadnou denní potřebu pro dva až tři miliony putujících třeba na 500 tun denně.
• Pokud by toto množství padalo rovnoměrně na plochu deset čtverečních kilometrů, připadlo by na metr čtvereční padesát gramů many. Pokud by zasažená plocha byla pouze kilometr čtvereční, dopadlo by na metr půl kila. Protože lze předpokládat ztráty (lidé nevysbírají všechno), muselo to být několikanásobně více.
• Jak velké byly padající kousky many? Kolem centimetru? To by se špatně sbíralo, takže spíše větší.
• Lidé si sbírali chleba ze země, což nebylo příliš hygienické. Vrstva nicméně byla vysoká třeba pět nebo deset centimetrů, takže šlo nasbírat horní vrstvu a spodní nechat ležet. Ta se pak rychle rozložila. Lidé pravděpodobně rozkládali plachty, aby pak měli ušetřenou práci se sbíráním.
• Mana zřejmě byla „nadýchaná“, nešlo o tvrdé drobky, které by „bombardovaly“ zemi, spíše se snášela jako sněhové vločky (připodobňuje se někdy k jedlému lišejníku).
• Muselo být zvláštní stát „v dešti“ many, nechat si ji snášet na hlavu.
• Mana jistě byla nadpřirozeným Božím zásahem, žádná přirozená teorie nedokáže vysvětlit každodenní objevení se stovek tun poživatelné substance.
• Některé teorie:
  • Exkrementy hmyzu (sekrece puklic Trabutina mannipara a Najacoccus serpentinus): ty vylučují sladkou, jedlou látku při sání mízy tamaryškových stromů. Tato látka má medovou chuť, rychle se kazí a objevuje se hlavně ráno.
  • Krystalizovaná míza tamaryšků: objevuje se v chladných nocích a ráno je možné ji sbírat.
  • Jedlý lišejník (Misnička jedlá, Lecanora esculenta): není údajně sladký.
  • Houby nebo plísně
• Hospodin pokračuje: Abych ho vyzkoušel, bude-li chodit podle mého zákona nebo ne – v jakém smyslu? Dost možná se tato poznámka týká příkazu nedělat si (kromě pátku) zásoby, spoléhat na Boží každodenní zaopatření. Šlo zřejmě o každodenní trénink víry, o každodenní pokušení nasbírat si více – vždyť co kdyby zítra nenapadalo?

5 I stane se šestého dne, když budou připravovat, co přinesou, bude toho dvojnásobně, než co budou sbírat jiné dny.

• Buď many v pátek padalo více nebo Izraelci měli povoleno si nasbírat dvojnásobnou zásobu.

6 Mojžíš a Áron všem synům Izraele řekli: Večer tedy poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země.

• Formulace „poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země“ je zvláštní – o tom nikdo nepochyboval.
• Zřejmě je myšleno: Poznáte, že Hospodin když vás vyvedl, neudělal chybu, a že je schopen se o vás postarat.
• Je zmíněn večer i ráno – takže uvidíme, kdy se co stalo.

7 A ráno uvidíte Hospodinovu slávu, protože slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť co jsme my, že reptáte proti nám? 

• Bratři upozorňují lid, že Hospodin jejich slov dobře slyší, i když je adresují pouze jim.
• Varují je také, že Hospodin jejich stížnosti vnímá jako reptání, tedy velmi negativně.
• A nakonec upozorňují, že nic z toho, co se odehrává není jejich iniciativa, nic z toho si sami nevymysleli. Reptat proti nim je nesmyslné – oni jsou pouhými vykonavateli.
• Zcela oprávněně „přehazují zodpovědnost“ na Hospodina, ale zároveň varují, že stížnosti tím pádem také jsou k Němu. A dráždit Nejvyššího není dobrý nápad.

8 Dále Mojžíš řekl: Když vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb k nasycení, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání, jímž jste proti němu reptali. Vždyť co jsme my? Vaše reptání nebylo proti nám, ale proti Hospodinu.

• Takže již víme pořadí: večer mělo přijít maso a ráno chléb.

9 Áronovi pak Mojžíš řekl: Řekni celé pospolitosti synů Izraele: Přistupte před Hospodina, protože slyšel vaše reptání. 

• Bůh řekl Mojžíšovi, ten Áronovi a ten lidu.
• Měli se shromáždit. Možná se třásli strachy, jestli za jejich řeči nepřijde trest. Zatím se na ně ale ještě nikdy Hospodin nijak vztekle neobořil, nikoho nezabil, apod.

10 A když Áron mluvil k celé pospolitosti synů Izraele, obrátili se k pustině, a tu se v oblaku ukázala Hospodinova sláva.

• Oblak musel nějakým mimořádným způsobem změnit vzhled. O co mohlo jít? Zvětšil se? Rozzářil? Objevilo se v něm něco zvláštního? Začala z něho vyzařovat Boží moc, která lidi tlačila na kolena?

11 Nato Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12 Slyšel jsem reptání synů Izraele. Pověz jim toto: K večeru budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh. 

• Reptání bylo reptáním. Bůh je zaregistroval – neprošlo bez povšimnutí (i když zatím bez trestu). U Boha nic není zameteno pod koberec, nic nezapadne.
• Vždycky přemýšlím, zda problémem byla forma, jakou si Izraelci stěžovali nebo zda se Hospodina dotýkala stížnost sama. Kdyby si Izraelci Mojžíšovi stěžovali slušnou formou, reagoval by Bůh jinak? Domnívám se, že dost možná ano: Kdyby přišli za Mojžíšem, s pokorou si postěžovali na jednotvárnou nebo nedostatečnou stravu a poprosili o přilepšení, pravděpodobně by Mojžíš jejich žádost předal výše a pravděpodobně by jim bylo vyhověno.
• Nebo byli Izraelci „rozežraní“ a problémem byla už sama stížnost (ne pouze její agresivní reptavá forma)? Jídla měli v zásadě dosti a přiměřeného, jen zkrátka bylo jednodušší než v Egyptě a Hospodin očekával, že se s tímto přechodným nedostatkem budou ochotni vyrovnat bez stížností? Že jim to bude stát za svobodu, kterou naopak získali? Jinak řečeno: Opravdu byli Izraelci v poušti drženi na nedostatečných denních výživových dávkách, podvyživení a s nedostatkem bílkovin? To se nezdá příliš pravděpodobné.
• Jinak řečeno: Byla mana Božím první nebo záložním plánem? Měl Hospodin v plánu dát lidu manu v každém případě nebo byl Jeho potravinový plán primárně jiný (např. přirozený, tedy že se uživí sami nebo si potraviny nakoupí³ od sousedních národů)? Těžko říci. Je v tom tajemství a zřejmě do určité míry platí obojí současně.

13 Večer přitáhly křepelky a pokryly tábor. Ráno zas byla vrstva rosy okolo tábora. 14 Vrstva rosy se odpařila a hle, na povrchu pustiny leželo něco jemného křupavého, jemného jako jíní na zemi. 

• n.: šupinatého; HL
• Z popisu se zdá, že vrstva many příliš velká nebyla.
• Křupavé jídlo je vždycky chutnější, než pouze měkké.
• Možná lze manu chuťově přirovnat k k popcornu?
• Mít v táboře vrstvu křepelek muselo být nechutné. Každá rodina si nechala pro svou potřebu, ale co s těmi ostatními? Muselo to být jako při egyptské ráně se žabami, kde všude ležely hromady chcíplých hnijících žab. Museli je vynosit někam za tábor na hromady nebo snad spalovat, pokud měli dost dřeva.
• Zřejmě ale v tomto případě nebylo křepelek tak extrémní množství jako později při reptání v Nu 11.

15 Když to synové Izraele viděli, říkali jeden druhému: ⁽Man hú?⁾ Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu.

• [„Co to je?“]
• První reakce byla rozpačitá a překvapená.

16 To je to, o čem Hospodin přikázal: Nasbírejte toho každý podle toho, co sníte. Vezmete si každý podle počtu lidí ve svém stanu, ómer na hlavu.

• míra pro obilí, cca 3,6 litru;
• Mojžíš byl poučen a instrukce předal.
• Z toho, že na osobu připadaly necelé čtyři litry, lze usoudit, na hustotu many. Pokud by člověk za den snědl průměrně kilogram, vidíme, že hustota many byla asi čtvrt kilogramu na litr, tedy decimetr krychlový. To odpovídá nadýchanému vzdušnému chlebu. Popcorn je o dost lehčí.

17 Synové Izraele tak učinili a nasbírali jedni více a jiní méně.

• Tedy podle počtu osob v rodině.

18 Pak odměřili po ómeru. Nepřebylo tomu, kdo měl více, a ten, kdo měl méně, neměl nedostatek.  Každý nasbíral podle toho, co snědl. 

• Respektovali příkaz, snažili se „nehamounit“ do zásoby.

19 Mojžíš jim řekl: Nikdo si nic z toho neponechejte do rána. 20 Ale neposlechli Mojžíše a někteří si něco z toho ponechali do rána. To však zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně rozhněval. 

• h.: změnilo se to v červy;
• Možná se Mojžíš hněval zbytečně, vždyť takoví jsme – mohla za tím být prostá zvídavost: Taky bych si dost možná ponechal vzorek do rána, abych viděl, co se stane. Pokud si ponechali pouze vzorek a ne celé džbery, nemuselo jít o neposlušnost. Chtěli si jen ověřit, jak to má Bůh zařízeno.

21 Tedy to sbírali ráno co ráno, každý podle toho, co snědl. Když začalo hřát slunce, rozplynulo se to. 

• Mana se nějak vsákla, rozložila se. Asi přirozeně. Jakým mechanismem, těžké řici.

22 A šestého dne nasbírali dvojnásobné množství potravy, dva ómery na osobu. Všichni ⁽předáci pospolitosti⁾ přišli a oznámili to Mojžíšovi. 

• Raději se respektem hlásili, co dělají, aby neudělali nějakou chybu. Šlo o první týden, kdy mana padala – zatím měli všichni stále „oči na vrch hlavy“. Postupně si na manu zvykli a po letech se jim stala běžnou rutinou.

23 Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí — svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. 

• přesněji: „přestání“; [tak jako Hospodin sedmého dne přestal se svým dílem, i člověk by měl přestat se svým dílem, aby se uvolnil pro obecenství s Bohem;
• výraz šabat šabátôn zdůrazňuje mimořádný význam soboty nebo označuje zvláštní, mimořádnou sobotu, která byla svěcena zvláštním způsobem; překládáme jej „nejsvětější sobota“ nebo „sobota odpočinutí“
• Zda šlo o mimořádnou sobotu nebo zda Mojžíš pouze vypichuje význam sonoty osobně, tedy není jasné.
• Ve vzájemné diskuzi ladili detaily.

24 Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, ani v tom nebyly larvy. 25 Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. Dnes na poli nic nenaleznete. 26 Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den je sobota, v ní nic nebude. 

• Buď byla páteční mana kvalitativně odlišná (trvanlivější) nebo to Hospodin zařídil jinak.
• Mana padala v režimu 6+0.

27 Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli. 28 Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat mé příkazy a zákony? 29 Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.

• n~: domova; 
• O nevinné experimentování tentokrát nešlo – tím, že si někteří šli ověřit, že opravdu nic nenapadalo, Boha zlobilo. Možná proto, že neuvěřili Božímu slovu, ale možná i proto, že tím porušovali sobotní příkaz odpočinku,
• Boha to dráždilo, zatím ale ne fatálně. Pouze znovu Mojžíšovi připomenul, že sobota je důležitá a že se se hodlá na sobotu postarat i o jídlo.
• Snad by se dalo vyvodit, že v sedmý den je nevhodné i nakupování. (Sbírání many se s nákupem v supermarketu nebo v pekárně asi dá srovnat – nejde o žádnou dřinu, opuštění domova a nějakou chůzi ale vyžaduje.

30 Lid tedy sedmého dne odpočíval.

• Sobota je dnem odpočinku – to je její smysl. Lidé si mají odpočinout. Mají také být vytrženi ze svých rutin, aby se mohli soustředit na Boha.
• Více než to – mají být před prací přímo chráněni.
• Zajímavá je otázka, jak má dodržování soboty (sedmého dne) vypadat dnes. Práce Izraelců byla jistě především tělesná, bylo proto logické, že odpočinek vypadal tak, že „nic nedělali“.
• V dnešní době mnoho lidí pracuje spíše duševně – může tedy jejich odpočinek vypadat jinak? Mohou kompenzovat duševní práci tím, že se budou hýbat? Mohou pracovat na zahradě, v dílně, udělat si výlet nebo si jít zaběhat? Z principu věci by se mohlo zdát, že ano. Jde ale o „šikmou plochu“, která nakonec může vést k tomu, že se sedmý den nedodržuje vůbec.

31 Dům izraelský to pojmenoval mana. Bylo to bílé jako koriandrové zrno a chutnalo to jako koláč s medem. 

• Jak vzniklo jméno mana, již víme.
• Koriandrové zrno bílé není, květy ano.
• Jak chutná, nevím, ale asi není problém si ho opatřit.
• Chuť byla do sladka – snad tedy něco jako popcorn s příchutí medu?
• Šlo pro Izraelce o „chleba“, o základní potravinu, se kterou jistě různě experimentovali, ochucovali ji, pekli z ní, využívali ji nejrůznějším způsobem. „Když je dost chleba, není nikdy hlad“, je známé obecně platné pravidlo. „Přinejhorším“ se dá chleba jíst i samotný.
• Nasládlá chuť u běžného pečiva příliš příjemná není: Osobně jsem vděčný, že český chleba a rohlíky sladké nejsou. V některých zemích běžné pečivo nasládlé je, a je pak problém, co jíst jako přílohu ke slaným jídlům.

32 Mojžíš řekl: Toto je věc, kterou přikázal Hospodin: Naplňte tím ómer, aby to bylo uchováno pro vaše generace, aby viděly chléb, kterým jsem vás krmil v pustině, když jsem vás vyvedl z egyptské země. 33 Mojžíš pak řekl Áronovi: Vezmi jeden džbán, dej tam plný ómer many a ulož ho před Hospodinem, aby to bylo uchováno pro vaše generace.

• Šlo o pozoruhodnou věc a Mojžíš (spíše Hospodin) ji chtěl uchovat na památku (na svědectví dalším generacím). Škoda, že se nedochovala, zajímala by mě.

34 Tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, Áron to uložil před truhlou svědectví, aby to bylo uchováno. 

• Tento džbán plný many nebyl přímo ve schráně, ale před ní. Musel být Bohem nějak konzervován, běžné pečivo by dlouho nevydrželo.

35 Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do obydlené země; jedli manu, dokud nepřišli na okraj země Kenaanu. 

• Čtyřicet let jezení many je dlouhé období. O lid bylo postaráno po čtyři desetiletí – mana padala od Boha „věrně“ den co den. Muselo to všem brzy připadat jako samozřejmost, jako běžný přírodní úkaz, např. jako že ráno vyjde slunce nebo je rosa. Pouze nečekaná sobotní pauza trvale upozorňovala na nadpřirozenost celého jevu.
• Mana byla zadarmo, což není samozřejmé. Mít denně jistotu, že před domem najdu pro svou rodinu někým darovaný bochník chleba, by jistě bylo důvodem k vděčnosti. Pouze bych dokupoval máslo, sýr a další doplňkové potraviny. Základ jídelníčku bych měl jistý.
• Mana byla jistě „nutričně vyvážená“, zřejmě bylo možno přežít pouze na maně. Hospodin ji v nebi denně „míchal“ z kvalitních přísad.
• Obsahovala mana lepek, železo, stopové prvky? Dostatek bílkovin? Byla ze škrobu? Z mouky?

36 Ómer je desetina éfy.

• Vysvětlující poznámka – éfa měla 22 litrů. Moc velký vzorek tedy Áron neuložil.

.

.

1. Např. pro Ježíše by jistě bylo značně „pohodlnější“, kdyby ho jako kojence zabili Herodovi vojáci, než když později podstoupil kříž. ↩︎
2. V Jižním Súdánu mají pastevci gigantická stáda dobytka. Ta se pohybují „samovolně“ buší (není vidět, že by je někdo naháněl, jsou roztažená na kilometry) a pasou se cestou. Buš v období sucha podle mého pohledu neposkytuje k pastvě skoro nic, ale zjevně tomu tak není. ↩︎
3. Peníze na to měli ↩︎