2. Mojžíšova – kapitola 17

Znovu si připomeňme, že (Ř 15,4) Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a povzbuzení z Písem měli naději.

8 Pak přitáhl Amálek a v Refídímu bojoval s Izraelem.

Amálekovci jsou prvním národem, který na Izrael po po odchodu z Egypta zaútočil
šlo o poslední zastávku před horou Sínaj, tedy klíčový okamžik (amálekovský duch si pro své útoky vybírá kritické chvíle dějin)
Amálek byl Ezauův vnuk (Gn 36,12), který podle rabínů zdědil závist a nenávist svého děda vůči svému bratru/dvojčeti Jákobovi¹
Ezau se s Jákobem sice usmířil, ale jeho vnuk Amálek si tuto nenávist uchoval a stal se úhlavním nepřítelem Izraele až do konce dějin
tato vražedná nenávist má původ v žárlivosti na vyvolení Izraele k vykoupení světa
další amálekovské útoky byly: vypálení tábora (budoucího) krále Davida v Siklagu s únosem žen (1S 30)² – kritická chvíle pro budoucího krále, hrozilo mu ukamenování od vlastních lidí
zloduch Haman z knihy Ester byl Agagovec, což byl amálecký královský rod³ – kritická chvíle, kdy národu hrozilo vyhubení
Z 5M 25,17-18 se dozvídáme, že Amálekovci útočili v okamžicích oslabení Izraele a cílili na „civilisty“ a na nemocné.⁴ Démonický duch Amáleka se chová podobně až do dnešních dob
všechny útoky Amáleka (2M 17, 1S 30 i Ester) byly odvráceny díky modlitbě, případně půstu
duch Amáleka povstává v každé generaci znovu a znovu – posledním projevem jsou útoky Hamásu ze západního Negevu. Je tedy možné, že Izrael stojí na další křižovatce dějin. Je možné, že se blíží vylití Božího Ducha na Izrael? Že se blíží chvíle, kdy Židé poznají, koho probodli?⁵

9 Mojžíš řekl Jozuovi: Vyber nám muže a jdi bojovat s Amálekem. Zítra budu stát na vrcholu kopce s Boží holí v ruce.

[První zmínka o Jozuovi, kterého Mojžíš přejmenoval. Ponecháno tradiční počeštěné jméno; h. Jehóšua, resp. počeštěné Jóšua / Jéšua; od toho i počeštěné: Ježíš]
h. vazbu lze chápat také jako: nějaké naše
situace byla zřejmá – Amálekovci napadali zadní voj, útočili na civilisty a nemocné. Nebylo možné nereagovat. Válka byla neodvratná
Amálekovci nebyla pro Izraelce „cílová skupina“, nepatřili k národům, jejichž „okno“ k záchraně se již uzavřelo. Šlo ale o loupeživý národ, který se živil loupežemi a přepady. Kdyby se drželi zpátky, nemuseli dopadnou tak špatně
Jozue byl vždy skvělý: ve stanu setkávání „pečený vařený“, úslužný ochotný poslušný, přitom bojovník, jak se patří. Zbožnost a ochota poslouchat si s mužností si neprotiřečí
když Mojžíš vybírá vrchního velitele, je volba jasná
vyber muže: když dostaneš podobný příkaz, podle jakého kritéria bys vybíral? Fyzická zdatnost byla jistě podmínkou, ale šlo i o zkušenosti, ochotu, osvědčenost, schopnost se podřídit. V běžném životě toho hodně poznáš – kdo se hlásí, když je třeba něco udělat. Kdo si vybere největší bednu. Kdo „umyje nejšpinavější záchod“
znám lidi, se kterými bych do první linie šel rád
kdesi jsem četl⁶: Lidé si nás budou pamatovat jedním ze dvou způsobů: Buď jako ty, kdo problémy pomáhají řešit, nebo jako ty, kdo problémy působí
(novozákonní křesťané nevedou boj proti „tělu a krvi“, jinak řečeno náš boj tedy není tělesný, ale duchovní. Proto tělesná zdatnost není pro náš výběr tak zásadní. Spíše než: Znáš bojové sporty bychom se ptali: Jsi zvyklý se modlit? Vydržíš bez jídla? Jsi konfliktní?
a samozřejmě nastupuje základní otázka: Vybrali by si mě?
kéž nás Nejvyšší nepomine, když si vybírá lidi pro své boje

10 Jozue udělal, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amálekem. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol kopce.

nemusí každý dělat všechno. Mojžíš nemusel být v první linii. Jednak už na to zřejmě neměl věk, ale platí obecně, že není nutné, aby vedoucí „dělal všechno“
úkoly je možné delegovat
pro Jozua šlo o cennou zkušenost a možnost se osvědčit
Mojžíš se svým bratrem a věrným spolupracovníkem Chúrem⁷ vystoupili na „pozorovatelnu“
nebyli ale pouhými pozorovateli (ve smyslu: Podíváme se, jak se Jozuovi daří, jak to chlapec zvládá), ale byli aktivními účastníky

11 Když Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, a když ruku spustil, vítězil Amálek.

tehdy se vše odehrávalo fyzicky, ale pro nás jde o obraz
dokud se Mojžíš modlil, vítězil Izrael, když přestal vítězil Amálek
fyzicky jde o otázku hromadění laktátu, kyseliny mléčné ve svalech při anaerobní zátěži. Aby ruka přestala bolet, je třeba ji spustit a tím do ní pustit krev
duchovně jde o obraz namáhavosti vytrvalé modlitby. Modlitba je rozhovor s Otcem. Hovořit s Otcem se dá mnoha způsoby, některé jsou příjemné a snadné, některé jsou namáhavé
mohlo tomu přece být naopak – když by měl Mojžíš ruce dole, vítězil by Izrael. Mojžíš by na kopci jen „postál“ a nanejvýš by si dával pozor, aby se třeba nepoškrábal na hlavě. A vítězství by bylo hotovo
dokonce by to Bůh mohl zařídit tak, že dokud bude Mojžíš ležet (nebo dřímat), bude věc hotová
bohužel, Boží věci takto nefungují. Taky mě to netěší, ale pravidla určuje Nejvyšší.
dokonce ani jedno „pomodlení se“ nemusí stačit – vytrvalost v modlitbě je nezbytná:
– Lk 18: podobenství o vytrvalé vdově. Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.
– Mt 7,7-8 „Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
– Ko 4,2 V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční.
– 1 Tes 5,17 Neustále se modlete.
vytrvalost se může projevit pouze v situaci, kdy věci nejdou snadno.
naše účast na Božím plánu vyžaduje aktivitu a námahu

12 Když Mojžíšovi ruce ochably, vzali kámen a položili pod něho, aby se na něj posadil, a Áron a Chúr podpírali jeho ruce jeden z jedné a ⁽druhý z druhé⁾ strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce.

h.: byly těžké;
h.: jeden z jedné;
kdyby vše bylo na Mojžíšovi, byl by to malér – bitva by byla dlouhá a těžká a výsledek nejistý. Člověk při nejlepší vůli nevydrží mít ruce nahoře příliš dlouho
naštěstí si Mojžíš vzal s sebou bratra a spolupracovníka. Ti, začali postupně chápat, jak se věci mají
(muselo být zajímavé, když si zpočátku ověřovali, jak věci fungují: Mojžíši, zkus ruce spustit dolů, uvidíme, co to dole udělá. Jejda, jejda, zase je rychle zvedni)
první zjištění bylo: modlitby fungují, tedy ovlivňují dění ve světě. Máme už toto zjištěno?
druhé zjištění: modlitby jsou namáhavé. Už sis to zkusil?
třetí zjištění: ani ti nejzdatnější vedoucí a nejzralejší křesťané nevydrží modlit se nepřetržitě (zvažme, jak silně byl Mojžíš motivován! Když spustil ruce, viděl na vlastní oči umírat své bratry. Přesto to zkrátka nešlo)
čtvrté zjištění: Vzájemná podpora je možná. I to si Áron s Chúrem museli vyzkoušet – když viděli Mojžíšovo zoufalé úsilí, nedali jim to a podepřeli ho – a čekali: Bude to fungovat?
čtvrté zjištění: vzájemná pomoc v modlitbách je možná, funguje
Áron a Chúr nemohli ovlivnit přímo průběh bitvy, ale mohli podpořit Mojžíše
každý z nás má nějaký okruh zodpovědnosti a autority. Když podporujeme jedni druhé, nemusíme ani vědět, jaký to má dosah.
kdyby Mojžíšovi ruce podpírali ve stoje, dostali by se brzy do stejné situace vyčerpání jako on. Možná by to „ve trojko“ zvládli, ale s obtížemi
oni ale byli nápadití. Bude to fungovat, když Mojžíš bude sedět? Vyzkoušejme to. A fungovalo to i vsedě
pak už stačilo, aby stáli sedícímu Mojžíšovi po stranách a on si ruce o ně opíral
jak dlouho bitva trvala? Celý den! To je dlouho. Kdo čekal na konec noční hlídky nebo na konec nudné „šichty“, má představu, co to znamená
můžeme si vzájemně pomáhat. Je možno v tom být nápaditý. Jeden se modlí, druhý mu zajde nakoupit.
sbor je propojen předivem takovýchto vztahů. Naše vzájemné modlitby vytvářejí deštník, který sbor přikrývá a chrání
a nasměrovaná soustředěná modlitba církve mění dějiny

13 Tak Jozue porazil Amáleka a jeho lid ostřím meče.

kdo měl na vítězství největší zásluhu? Nikdo. Úkol každého byl nezastupitelný: nadarmo by Jozue předváděl hrdinství na bitevním poli – bez Mojžíše by mu to nebylo nic platné. Ale k čemu by byly Mojžíšovy znavené ruce, kdyby neměl, kdo bojovat? A jak by všichni dopadli bez Árona a Chúra?
křesťanství není záležitostí jednotlivců – všichni se navzájem potřebujeme, všichni se navzájem doplňujeme. Válku nikdy nevyhraje jeden voják
největší zásluhu měl Hospodin. To, že umožňuje lidem se na Jeho díle podílet, je ryzí milost.
Sk 5,41 Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. Sloužit Bohu není pro každého. Je to čest, když nás Bůh uzná za hodna, aby si nás použil

Stát se křesťanem je podobné tomu, když se člověk nechá najmout jako námořník na loď. Někdo ti v přístavní krčmě nadšeně vyloží, jak skvělý kapitán velí lodi jménem "Církev". Druhý den se tedy vypravíš do přístavu, aby sis s kapitánem promluvil. Je opravdu skvělý a je ochoten tě přijmout. Jen ta loď vypadá jinak, než jsi čekal: Není to luxusní výletní loď, ale vojenský křižník. A námořníci nefasují plavky a opalovací krém, ale uniformu a zbraně. Křesťanství je těžké - Ježíš nás varoval, že je třeba "spočítat náklady".

kdykoliv se během bitvy Jozue ohlédl přes rameno, vždy viděl tři postavy na kopci. Jedna z nich měla ruce nad hlavou. To mu dodávalo sílu
co uvidíme my, když vzhlédneme z našich bitev? Modlícího se pastora? To také, ale především vždy uvidíme kříž na Golgotě.
Žd 7,25 Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

14 Hospodin řekl Mojžíšovi: Zapiš to na památku do knihy a vštěp Jozuovi do uší, že zcela vymažu památku na Amáleka zpod nebes.

[Překladatelé zvolili pro h. sefer v celé ČSP kniha, (resp. též dopis / listina). Svitek byl dlouhý pás kůže nebo papyru, na který se psalo ve sloupcích. Při čtení se jednou rukou odmotával a druhou namotával.]
h.: ulož
Amálek způsobil Izraeli ještě řadu obtíží. Jeho osud je ale již zpečetěn. Konečné vítězství patří Božímu lidu

15 I postavil Mojžíš oltář a pojmenoval jej: Hospodin je má korouhev.

je dobré si připomínat Boží velké činy v našich životech
a je dobré být vděčný

16 A řekl: Neboť ruka je vztažena k Hospodinovu trůnu. Hospodinův boj bude proti Amálekovi z generace na generaci.

n.: ruku na H. korouhev! …; h. kés je dosti neobvyklý (HL) tvar pro „trůn“, proto to někteří považují za chybný přepis h. nés („korouhev“)
kdo se modlí, dotýká se samotného nebeského trůnu. Mojžíšova modlitba pohnula nebeskou říší a uvolnila nebeská vojska
konec Amáleka ze již zpečetěn
cestou k překonání tohoto bojovného násilného ducha nenávisti je cílená bojovná soustředěná modlitba s postem.⁸ Tato výzva se týká i křesťanů
obrat Nechť ruka je vztažena k Hospodinovu trůnu je nezvyklý, ale krásný: Naše modlitba se dostává až k Božímu trůnu. Naše „ruka modlitby“ dosahuje až do Boží přítomnosti

Slovo z Jeruzaléma prosinec 2023 ↩︎
Siklag je nedaleko kubuců Be´eri a Kfar Aza, kde došlo k nejhorším zvěrstvům při útoku Hamasu 7.října 2023 ↩︎
Haman plánoval vyhubení všech Židů ↩︎
Pamatuj na to, co ti po cestě, když jste vyšli z Egypta, udělal Amálek: Jak tě cestou potkal a zničil tvůj zadní voj, všechny ⁽slabé opozdilce⁾ za tebou. Ty jsi byl vyčerpaný a unavený, ale on se nebál Boha. ↩︎
Za 12,10 Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. ↩︎
byla to kniha o práci s problematickými dětmi v New Yorku. Autora ani název si nepamatuji ↩︎
o Chúrovi toho moc známo není ↩︎
ICEJ pořádá každé tři dny Esteřiny posty aj aktivity (info@icej.cz ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz