2. Mojžíšova – kapitola 19

1 Třetího měsíce po vyjití synů Izraele z egyptské země, v tentýž den, přišli do Sínajské pustiny.

Uplynulo asi dva týdny od seslání many – během té doby se odehrála bitva s Amálekem (Ex 17) a návštěva Mojžíšova tchána Jitra (Ex 18). Mojžíš se věru nenudil.
Izraelci jsou na cestě již tři měsíce.
Člověka napadá, že kdyby Hospodin Izraelce předem seznámil s „časovým rozvrhem“ a smyslem přesunu (do Zaslíbené země), snášeli by obtíže lépe.
Kdyby jim Hospodin řekl něco ve smyslu: Nyní vás čeká půl roku náročné cesty, pak to ale bude lepší. Chvílemi bude méně vody a strava bude jednotvárná. Příležitostně bude třeba svést bitvy. Nastanou i kritické situace, ale vše budu mít pod kontrolou. Cestou se musíme zastavit u jedné hory.
Kdyby byli lidé takto „připraveni“, byli možná ochotnější se překonat a méně by reptali. Když ale byli závislí na zcela nevyzpytatelném Božím sloupu, který je na nic nepřipravoval dopředu ani jim nic nevysvětloval, byla jejich nervozita a psychická nestabilita větší.
Víme ale, že Bůh tímto způsobem většinou v lidských životech jedná – vede nás po malých postupných krocích, dopředu nás většinou nevaruje a smysl okolností nevysvětluje. Očekává od svých dětí důvěru den za dnem.

2 Odtáhli z Refídímu, přišli do Sínajské pustiny a v té pustině se utábořili; Izrael se tam utábořil naproti hoře.

[Jde zřejmě o horu Sínaj];
Sloup je opět zavedl do značně nehostinných míst. V blízkosti byla hora. Bůh měl v úmyslu se svým národem na tomto místě vyřešit některé zásadní věci, tedy uzavřít či obnovit vzájemnou smlouvu.
Vodu a základní výživu manou měli zajištěnu, jinak ale o žádný lázeňský pobyt s plnou penzí nešlo.
Přišli na místo, které Mojžíš již znal ze svého prvního setkání s Hospodinem u hořícího keře (Choreb a Sinaj jsou synonyma).

3 Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z hory zavolal: Toto řekneš ⁽domu Jákobovu⁾ a oznámíš synům Izraele:

[první výskyt tohoto označení evidentně jako paralely k „synům Izraele“ / „Izraeli“;
Zřejmě je to myšleno tak, že Mojžíš vystoupal na horu a tam s ním Hospodin začal hovořit. Zavolal ukazuje, že Bůh mluvil hodně nahlas.
Nebo je to myšleno jinak? Možná na Mojžíše Hospodin „zakřičel“ již během jeho stoupání na Sinaj? Těžko.
V každém případě šlo o to, že Mojžíš od Hospodina dostával pokyny, které měl předat lidu „dole“.
Co měl vyřídit?

4 Sami jste viděli, jak jsem naložil s Egyptem, ale vás jsem nesl na orlích křídlech a přinesl jsem vás k sobě.

Odvolání se na vlastní zkušenost je vždy nejlepší.
Zkušenost, kterou za sebou Izraelci měli, byla rozhodně impresivní: deset ran včetně smrti prvorozenců, průchod mořem, vedení sloupem, zeslazení vody v Maře, mana, vítězná bitva. Nešlo pouze o vzpomínky, ale sloup a mana byly trvající každodenní zkušeností.
Bůh používá obrat: Nesl jsem vás na orlích křídlech. Jde o krásný obraz orla nesoucího svá mláďata do svého hnízda.
Hospodin tedy dosavadní průběh exodu vnímal tímto způsobem. Z hlediska Izraelců to může být překvapující – když přemýšlím o malých orlících cestujících na zádech orlího otce, představuji si jejich cestování jako naprosto pohodlné a bezpečné. Cesta Izraelců ale tak hladká nebyla:
Otec orel si zjevně dává záležet, aby svá mláďata příliš nerozmazloval – občas je vystaví nedostatku a nepohodlí; příležitostně je shodí ze zad, nechá letět samostatně a dokonce je nechává samostěně bojovat s nepřáteli.
A přinesl jsem vás k sobě ukazuje, že současnou situaci Hospodin vnímá již jako (téměř) cílovou. Lid je svobodný, bezpečně pod Hospodinovým vedením a pod Jeho péčí. A nejen pod Jeho péčí, ale i pod Jeho výchovou. Lid si ještě „nehoví“ v zaslíbené zemi (její zábor bude vyžadovat další úsilí), ale nezpochybnitelně již jde o Hospodinův lid. Hospodinův lid na cestě.
Podobně jsme na tom i my křesťané, novozákonní Boží lid. Jsme na cestě. Ještě nejsme v cieli, ale smer je fajn, jak zpívá skupina Tretí deň.

5 Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, i když moje je celá země.

Bůh tedy vnímá svůj vztah s Izraelem jako hotový i nehotový zároveň. Takový je ostatně každý vztah – manželé jsou „svoji“, to ale neznamená, že již o svůj vztah nemusejí nadále pečovat.
Pečovat o vztah znamená přesně to, co je zde napsáno – zachovávat smlouvu a poslouchat. Být si věrný a snažit se vycházet si vstříc.
Pokud se člověk takto snaží, Hospodin za „svou stranu“ slibuje, že Jeho lid pro Něho bude něčím speciálním. Něčím jako je manželka pro manžela. Je speciální, i když na světe existují ženy lepší a hezčí.
Zajímavé je slovo opravdu: Nestačí poslouchat, je třeba opravdu poslouchat. Jde o opravdovost, o poslušnost ze srdce, z dobrovolné ochoty. Ne o poslušnost formální, neochotnou, povrchní nebo vynucenou.

6 Ale vy budete mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele.

Pokud náš vztah zůstane zachován, budete v tomto světe někým velmi speciálním:
- Božím královstvím kněží: Všichni Izraelité dostanou „funkci“ – stanou se kněžími. Kněžími v tomto světě, kněžími pro tento svět, kněžími pro ostatní národy.
  - Kněz zastává zprostředkující roli mezi lidmi a Bohem.
  - Typické je to v ŘKC a v židovství, kde je role kněží nezastupitelná – nikdo jiný nemůže a nesmí provést přepodstatnění či oběť.
  - Zde vidíme, že Božím plánem je, aby se všichni židé stali těmi, kdo zprostředkují celému světu „kontakt“ s Hospodinem. Aby za nimi chodili lidé z ostatních národů: My chceme také navázat vztah s Hospodinem, jak to můžeme udělat?
- Svatým národem: Svatost obnáší oddělenost pro Boha a čistotu. Izrael takovým národem má být – je vyčleněn z ostatních národů a udržován ve stavu čistoty.

7 Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal.

Znělo to dobře a starším se to líbilo.
Mojžíš přenášel informace hierarchicky, již nemluvil ke všem najednou, což by stejně technicky nebylo možné.
Komu by se nelíbila informace, že jsi byl vybrán do největší a nejdůležitější „reality show“ ve vesmíru¹. Do show, kterou sledují miliardy andělů.
Účast v „show“ se ale ukáže náročnější, než si původně mysleli – je v ní testována schopnost přežít, odolnost a morální integrita.

8 Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu.

Předáci zřejmě přenesli Mojžíšova slova dále, až k poslednímu – lidé, stejně jako starší, rovněž souhlasili.
Odpověď byla přinesena zpět Bohu.

9 Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, když budu s tebou mluvit, a aby ti navždy věřili. A Mojžíš oznámil Hospodinu slova lidu.

Hospodin hodlal (znovu)uzavření smlouvy potvrdit spektakulárním způsobem – hodlal osobně sestoupit a veřejně nahlas s Mojžíšem hovořit.
Hospodinova přítomnost měla být osobní, nicméně skrytost zůstala zachována. Lidé Boha napřímo vidět nemohou – nepřežili by to.
Mělo jít zároveň o zřetelné veřejné potvrzení Mojžíšovy autority.
- Člověk se může ptát (a lidé kolem Mojžíše, včetně jeho rodiny se tak také opakovaně ptali), čím si Mojžíš takovou mimořádnou Boží přízeň zasloužil. Co tak zvláštního udělal, že za ním Bůh tak neochvějně stál? Jasná odpověď neexistuje – Mojžíšův život ničím až tak zvláštní nebyl.
- To je pro nás ale vlastně povzbuzující – Mojžíš zkrátka měl s Bohem hluboký vztah, o všem se s Ním radil a poslouchal ho. To stačilo k tomu, aby Bůh byl vůči Mojžíši neochvějně „loajální“.

10 Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k lidu a posvěcuj je dnes i zítra. Ať si vyperou oděvy

Příprava na Boží návštěvu vyžadovala pečlivé přípravy: dvoudenní posvěcování.
Mojžíš měl příští dva dny strávit s lidem a pomoci jim s přípravami, tj. posvěcováním (= očištění a oddělení).
Součástí posvěcování bylo i očištění fyzické – vyprání oděvů. Žijeme v tělech a ne všechno se děje pouze duchovně a symbolicky.
- V Žd 10,22 se říká, „Přistupujme s upřímným srdcem v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ Je otázka, jestli autor hovoří o křtu nebo opravdu o mytí před tím, než jdeme do církve.

11 a jsou připraveni k třetímu dni, protože třetího dne Hospodin před očima všeho lidu sestoupí na horu Sínaj.

Izraelci dosti často na něco čekali. Na dnešní dobu byla jejich cesta z Egypta poměrně pomalá. Nyní měli zase dva dny čekat. Oni samozřejmě neleželi s rukama v klíně – museli se starat o živobytí, sbírat manu, vařit, starat se o děti, obhospodařovat dobytek. O nějaký hektický životní styl ale zřejmě nešlo.
Kdyby mi bylo řečeno, že se ode dneška za tři dny setkám s Bohem, jistě bych se na setkání připravoval. Vydržel bych ale žít svatě? Nepustit internet? Nedělat nic marného?

12 Vyznač hranici lidu dokola a řekni: Mějte se na pozoru, abyste nevystupovali na horu, nebo se dotkli jejího okraje. Každý, kdo by se dotkl hory, bude jistě usmrcen.

ČSP [první z 34 případů (z toho 30× s „jistě“), kdy je v Zákoně vysloven tento trest
Jistě usmrcen je přeložena h. formulace smrtí zemřít.
- Ex 21,12 „Kdo někoho udeří tak, že ten zemře, musí zemřít.“
- Lv 20,2 „Synům Izraele řekneš: Kdokoli ze synů Izraele nebo z cizinců, kteří pobývají v Izraeli, by dal některé ze svých dětí Molekovi, musí zemřít; lid země ho ukamenuje.“
- Nu 1,51 „Když se bude příbytek stěhovat, levité ho složí; když se příbytek utáboří, levité ho postaví. Kdokoli nepovolaný by se přiblížil, zemře.“
- Nu 35,31 „Nepřijmete výkupné za život vraha, který je hoden smrti; musí zemřít.“
- Dt 13,6 „Takový prorok nebo ten, kdo měl sen, ať je usmrcen, protože mluvil o odvrácení od Hospodina, vašeho Boha, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví, aby tě svedl z cesty, po níž ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal chodit. Tak odstraníš zlo ze svého středu.“
- Joz 1,18 „Kdokoli by se vzepřel tvému rozkazu a neposlouchal by tvá slova ve všem, co mu přikážeš, ať zemře. Jen buď rozhodný a udatný.“
- Sd 21,5 „Izraelci se ptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel k Hospodinu do Mispy? Neboť zavázali se přísahou, že ten, kdo by nepřišel k Hospodinu do Mispy, musí zemřít.“
- 2Par 15,13 „Kdokoli by nehledal Hospodina, Boha Izraele, ať malý nebo velký, muž nebo žena, měl být usmrcen.“
- Ez 18,13 „Lichvaří, bere úrok — takový jistě nezůstane naživu. Dopustil se všech těchto ohavností, jistě zemře, jeho krev bude na něm.“
Obecně hrdelní trest byl za tyto hříchy: Vražda, únos, bití rodičů, proklínání rodičů, cizoložství, incest, homosexualita, zoofilie, modlářství, obětování dětí Molekovi, čarodějnictví, znesvěcení soboty, rouhání, prorokování ve jménu jiných bohů nebo navádění k modlářství, vzpurný syn, nedodržení svěřených úkolů při službě, přiblížení se k posvátným předmětům nepovolanými osobami, konzumace krve, konzumace obětí přinesených modlám, falešné svědectví v hrdelních případech, útok na těhotnou ženu vedoucí k potratu, útok na otroka vedoucí k jeho smrti, nedodržení nařízení o obřízce, konzumace kvašeného chleba během svátku nekvašených chlebů, vstup do svatyně v nečistotě, opomenutí slavit Pesach podle předpisů, kněz sloužící v opilosti, kněz vstupující do svatyně bez oprávnění, přinášení obětí mimo stanovená pravidla, konzumace tuku obětí.
Místo, kam měl Hospodin sestoupit bylo natolik speciální, že bylo třeba vytyčit ochrannou linii.
- Zajímalo by mě, jestli prostor za linií byl tak „nabitý“ Boží přítomností (něco jako nabitý elektřinou nebo radioaktivitou), že člověk za čarou zemřel „automaticky“ nebo jestli Bůh ty, kdo by linii překročili sám zabil za neúctu a neposlušnost.
- Z dalšího verše se zdá, že ani jedno ani druhé: Ty, kdo by linii svévolně překročili, měli potrestat sami Izraelci.

13 Ruka se jí nedotkne, proto musí být ukamenováno nebo zastřeleno šípem, ať dobytče nebo člověk, nezůstane naživu. Až táhle zatroubí beraní roh, pak budou oni vystupovat na horu.

n.: ho; [není jednoznačné: hory n. provinilce];
Buď bylo zakázáno se hory Sínaj vůbec dotknout. Spíše se ale zdá, že pokud by se stalo, že zvíře nebo člověk za linii zašli, bylo třeba je zabít distančně, bezu dotyku ruky (šípem nebo kamením).
Bylo pro Izraelce těžké zákaz dodržet? Lákalo je to zajít „za čáru“? Nebo si na horu alespoň sáhnout? Jestliže člověku (dokonce již dítěti) něco zakážu, automaticky v něm vzbudím touhu to udělat.²
Nezdá se nicméně, že by někdo neodolal – bylo by to zřejmě Mojžíšem zmíněno.

14 Mojžíš sestoupil s hory k lidu, posvěcoval lid, a oni si vyprali oděvy. 15 I řekl lidu: Buďte připraveni za tři dny. Nepřistupujte k ženě.

Kromě vyprání šatstva bylo ještě jedno opatření, které měli Izraelci po dva dny přes Hospodinovým příchodem v rámci svého posvěcování dodržet – měli se zdržet pohlavního styku.
Je to zvláštní, protože obvykle sex³ jako něco znesvěcujícího chápán není. Výjimkou je zmínka o abstinenci během svatého válečného tažení při Davidově návštěvě u Achímeleka (1Sam 21,5).
Je tedy třeba počítat s tím, že milování i při dodržení všech pravidel⁴ může ve výjimečných případech narušovat svatost či soustředění na setkání s Bohem. Pokud prožíváme mimořádná duchovní období je vhodné zvážit i tuto možnost sebeodříkání.
Mojžíš se možná pohyboval mezi lidmi, vybízel je k posvěcování, praní oděvů, zdrženlivosti a celkové vnitřní přípravě na třetí den velkého Setkání.

16 Třetího dne, když nastalo jitro, se na hoře objevilo hřmění, blesky a ohromný oblak a ozval se velmi silný zvuk beraního rohu. Všechen lid v táboře se třásl.

[h. šófar; první z 72 výskytů v StS; často byl používán v boji jako svolávací i varovné znamení, ale také při bohoslužebných účelech;
Třetího dne to přišlo – Bůh se manifestoval v moci. Také Kristus byl Boží mocí vzkříšen ráno třetího dne.
Jak se Boží přítomnost projevila? Obrovským oblakem a silnými „bouřkovými“ příznaky. Silná bouřka sama o sobě dokáže člověk svou silou „přibít k zemi“. Toto bylo zřejmě ještě mnohem silnější.
Kromě toho se ozýval naléhavý pronikavý zvuk šófaru. Zřejmě troubili andělé, nešlo o zvuk „syntetický“.
Šófar je v Písmu nástrojem poměrně „univerzálním“ – používá se při nejrůznějších příležitostech:
- 🔹 Svolávání bojovníků a mobilizace armády
  Soudců 3:27 – Ehúd svolává Izraelce k boji proti Moábovi.
  Samuelova 13:3 – Saul oznamuje vítězství nad Pelištejci.
  🔹 Vedení útoku a zastrašení nepřítele
  Soudců 7:16-22 – Gideon a jeho 300 bojovníků troubí na šófar, čímž vyděsí Midjánce.
  Józue 6:4-20 – Kněží troubí na šófar při dobývání Jericha.
  🔹 Varování před nebezpečím
  Ezechiel 33:3-6 – Hlídač troubí na šófar, aby varoval město před útokem.
  Jeremjáš 4:19-21 – Prorok slyší troubení jako znamení nadcházejícího soudu.
  🔹 Pomazání a korunovace krále
  Královská 1:34 – Pomazání Šalomouna za krále.
  Královská 9:13 – Pomazání Jehúa.
  🔹 Oznamování důležitých událostí
  2. Samuelova 15:10 – Abšalóm se prohlašuje králem v Hebronu.
  🔹 Oslava Boží přítomnosti a uctívání
  2. Samuelova 6:15 – Přinášení truhly smlouvy do Jeruzaléma.
  Žalm 81:4 – Šófar při bohoslužbách.
  Žalm 150:3 – Chválení Boha zvukem šófaru.
  🔹 Svátek troubení (Roš ha-šana)
  Leviticus 23:24 – Svátek troubení (Jom Teruach).
  🔹 Den smíření (Jom kipur)
  Leviticus 25:9 – Šófar vyhlašuje léto milosti (jubilejní rok).
- 🔹 Boží zjevení na Sinaji
  Exodus 19:16-19 – Hřmění, blesky a zvuk šófaru při předání Zákona.
  🔹 Prorocké a eschatologické významy
  Joel 2:1 – Šófar oznamuje den Hospodinův.
  Zachariáš 9:14 – Hospodin troubí na šófar při soudu nad nepřáteli.
  Matouš 24:31 – Andělé zatroubí na poslední šófar při příchodu Syna člověka.
  Korintským 15:52 – „Zazní poslední polnice a mrtví vstanou.“
  Zjevení 8:6 – Sedm andělů s polnicemi ohlašuje soudy.
Troubení na andělské šófary muselo být ještě o poznání silnější. Dost možná takové troubení uslyšíme při Kristově návratu.

17 Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a oni se postavili na úpatí hory.

h.: nejnižší část; (dno);
Když „to“ třetího dne začalo, Mojžíš celý národ přivedl k hoře co nejblíže – jistě museli překonávat strach. Přijít k hoře blíže bylo opakem přirozené reakce (utéct).

18 Celá hora Sínaj byla zahalená kouřem, protože na ni sestoupil Hospodin v ohni. Vystupoval z ní kouř jako kouř z hrnčířské pece a celá hora se velice třásla.

Jde o značně „dänikenovský“⁵ popis – není těžké si představit přistání obrovské kosmické lodě. Tak tomu samozřejmě nebylo, ale i Mojžíš hovoří o Božím sestoupení na horu, takže je možné, že Hospodin na Sinaji opravdu fyzicky „přistál“. (Nebo spíše spíše Ježíš).
Že nešlo pouze o akusticko-světelnou „show“ s cílem co nejvíce zapůsobit na přítomné Izraelce (a potvrdit Mojžíše), ale že Bůh opravdu nějakým způsobem planetu navštívil.

19 Zvuk beraního rohu byl stále silnější a silnější, Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.

n.: zvukem hromu; h.: zvukem / hlasem;
Muselo jít o něco neuvěřitelného: stále se zesilující hluk troubení, ale hlavně z hory hovořící Boží hlas, také jistě neuvěřitelně hlasitý.
Vrcholem bylo, že Mojžíš do toho hluku něco zavolal a Boží hlasu mu odpovídal.
Co „si“ tak (Mojžíš s Hospodinem) asi mohli říkat? Možná nějaký pozdrav a něco ve smyslu: „Tak jsme tady, jak sis přál“? A co říkal Bůh? Uvidíme dále.

20 Hospodin sestoupil na horu Sínaj, na vrchol hory; pak Hospodin zavolal Mojžíše na vrchol hory a Mojžíš vyšel vzhůru.

Hospodin tedy řekl (zaburácel) něco ve smyslu: „Nyní, Mojžíši, tady za mnou na horu přijď“.

21 Hospodin řekl Mojžíšovi: Sestup a varuj lid, aby nezkoušeli proniknout k Hospodinu, aby ho viděli, aby jich mnoho nepadlo.

Že by první věc, kterou Hospodin Mojžíšovi po vystoupení na horu řekl, byla, že má jít zase zpátky? Zřejmě ano – lid si mezitím pravděpodobně řekl: „Když může on, můžeme my taky“ a začali se chystat či vzájemně povzbuzovat k výstupu.
Šlo o značně troufalý plán – hora se třásla, byla v oblaku, hřmění, troubení a blesky trvaly. Mojžíš byl k výstupu osobně a veřejně pozván (Lid zřejmě slyšel Boží hlas říkající: Mojžíši, vystup tady ke mně). Rozhodnout se za této situace „cpát“ do Boží přítomnosti svědčí pro ztrátu soudnosti a značnou aroganci. Izraelci jdou z extrému do extrému – buď se Boha nepřiměřeně bojí nebo jsou nepřiměřeně troufalí. V tomto případě lidé chtěli na horu „aby Hospodina viděli“ , což pro smrtelníka není možné.
Takový přístup je u lidí obecný – buď mají z Boha respekt přehnaný nebo žádný. Obojí je špatně – k Hospodinu lze za určitých podmínek přistupovat (a je to žádoucí), jen je třeba zachovávat respekt a odstup.
Výstup na horu nebylo jako „vyběhnout do třetího patra“ – jistě šlo o nějakou tu hodinu strmého stoupání. Žádný výtah na Mojžíše nečekal.
Mojžíš tedy dorazil na horu, uviděl se s Ježíšem a ten ho ihned upozornil, že dole se schyluje ke katastrofě. Překročení ochranné linie by totiž vedlo ke smrti mnohých.
- Pokud by ochranná linie vytyčená kolem hory byla nějakým způsobem „nabitá elektřinou“ (tedy každý, kdo by ji překročil, by padl mrtev k zemi) tolik lidí by nezemřelo. Smrt prvních opovážlivců by ostatní odradila. Smrt překročivších tedy nenastávala okamžitě.
Mojžíš měl zase sestoupit a dole k lidem naléhavě promluvit.

22 Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, se musí posvětit, aby se na ně Hospodin neobořil.

Bůh ještě upozorňuje Mojžíše, že ani kněží si nesmí myslet, že se mohou vydat na horu „jen tak“. (Vždyť ani ve Stánku později nesměli sloužit bez pečlivého posvěcení – a zde šlo o něco ještě významnějšího).
Bůh samozřejmě věděl, co se dole děje – tedy, že kněží se chystají vydat za Mojžíšem spoléhajíce, že se jim díky jejich postavení nic nestane. Šlo by ovšem o fatální omyl.

23 Mojžíš řekl Hospodinu: Lid nemůže vystoupit na horu Sínaj, protože jsi nás sám varoval slovy: Vyznač hranici kolem hory a posvěť ji.

Mojžíšova důvěra v lid byla větší, než Boží – myslel si, že lid varoval dostatečně naléhavě a nepřekročitelnou linii vytyčil dostatečně jasně. Bůh si to nemyslel.

24 A Hospodin mu řekl: Jdi, sestup a zase vystoupíš ty a Áron s tebou. Avšak kněží a lid ať nezkouší proniknout a vystoupit k Hospodinu, aby se na ně neobořil.

Bůh (Ježíš) trvá na opětovném sestupu a opětovném varování lidu.
Poté, co bude záležitost vyřízena (lid varován, se má Mojžíš opět vrátit, a má s sebou nahoru přibrat Árona.

25 Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.

Mojžíš se tedy po krátké době (několika hodin?) opět vrací dolů mezi lid. Lid jej najednou spatří sestupujícího z mraky zahalené hory.

Dle GPT existuje několik populárních reality show, kde jsou soutěžící izolováni na jednom místě a musí plnit různé úkoly: Big Brother (Soutěžící žijí v domě pod neustálým dohledem kamer.
Plní úkoly a postupně jsou vyřazováni hlasováním diváků nebo ostatních hráčů), Survivor (Soutěžící jsou vysazeni v divočině a musí si sami obstarat jídlo, přístřeší a plnit fyzické i psychické výzvy.
Hlasováním se postupně zbavují členů, dokud nezůstane poslední přeživší). The Circle (Soutěžící žijí izolovaně v jednotlivých bytech a komunikují pouze přes sociální síť „The Circle“. Mohou se vydávat za sebe nebo za někoho jiného a snaží se získat popularitu, aby vyhráli), Love Island (Skupina lidí žije na luxusní vile a tvoří romantické páry. Plní úkoly, randí a diváci rozhodují o jejich osudu.), Too Hot to Handle (Soutěžící jsou na tropickém ostrově a mají zakázané fyzické kontakty, aby si vybudovali hlubší vztahy. Každé porušení pravidel snižuje jejich finanční výhru). Temptation Island (Páry jsou rozděleny a vystaveny pokušením od svobodných mužů a žen, aby se otestovala jejich věrnost).
Život věřících na této planetě v sobě má prvky každé z těchto soutěží. ↩︎
Srv. scéna z filmu Obecná škola, kde ředitel nechal vyhlásit ve školním rozhlase, aby děti za mrazu neolizovaly kovové zábradlí. Samozřejmě někteří žáci neodolali a k zábradlí jim pak jazyky přimrzly. ↩︎
Samozřejmě manželský, jiný není zvažován – za ten byl trest smrti. ↩︎
Manželské milování při zachování všech pravidel rituální čistoty. ↩︎
Erich von Däniken (*1935 je švýcarský spisovatel a záhadolog, známý svou kontroverzní teorií o zásahu mimozemšťanů do vývoje lidské civilizace. Jeho nejznámější kniha, Vzpomínky na budoucnost (1968), tvrdí, že mnohé starověké stavby a artefakty jsou důkazem návštěvy mimozemských bytostí. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz