1 Potom Bůh vyhlásil (všechna tato slova.) Řekl:
- Mojžíš si tedy „odskočil“ dolů a zase (s Áronem) vrátil na horu.
- Ukazuje se, že je tam proto, aby přijal přikázání – tedy závazné pokyny pro Izraelce, pokud chtějí být Hospodinovým lidem.
2 Já (Hospodin jsem tvůj Bůh,) který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
- //Dt 5,6 – 5,21 (tam jsou podrobnější pozn.). Také já mám podrobnější rozbor Desatera v 5. Mojžíšově. Podrobněji tam.
- n.: jsem Hospodin, tvůj Bůh;
- Hospodin se představuje jménem a připomíná, co pro Izrael udělal.
3 Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.
- n.: mimo / nade …
- Znění je stejné jako v Dt.
- Ohledně „božství“ pro sebe Hospodin vyžaduje absolutní výlučnost. Izrael je Jeho lidem, pouze a výlučně Jeho. Nepřipadá v úvahu, že by tento vztah byl „naředěn“ vztahem paralelním (ještě s někým dalším). V tomto je Bůh naprosto nekompromisní.
- Srovnání s manželstvím se nabízí: Od svatby je vztah manželů výlučný (více v Dt).
4 Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.
- Znění je přesně stejné jako v Dt. podrobněji viz tam.
- Vzhledem k římsko-katolické a pravoslavné praxi vyvstávají dvě otázky:
- Nezměnilo se toto přikázání tím, že na sebe Boží Syn vzal lidské tělo? Je uctívání Syna na obraze nebo soše porušením tohoto přikázání1? Vždyť to, že mám v peněžence manželčinu fotografii2, většinou neznamená, že její fotku uctívám. Fotografie mi má manželku připomenout.
- Jinak řečeno: Je každé zobrazení si Syna modlářstvím?
- Při cíleném dotazu žádný římský katolík ani pravoslavný neřekne, že uctívá obraz či sochu – budou vždy tvrdit, že uctívají toho, kdo za zobrazením stojí, tedy samotného Krista (případně pannu Marii nebo svatého – to nyní ponechávám stranou).
- Dle mých zkušeností to často není pravda a předmětem úcty často je zobrazení samo. Ale i pokud by to pravda byla, je to v pořádku? Odpověď asi není jednoznačná a univerzální – záleží na osobním postoji každého.
- Nicméně opět3 bych viděl důležitý princip předběžné opatrnosti: Jestliže je v Písmu tato věc tak zdůrazňována, proč prorokovat Boha a riskovat její porušení tím, že si zobrazení udělám (a pak se horko těžko snažím si udržet správný vnitřní postoj, abych si jej nezbožštil).
5 Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,
- Znění je prakticky stejné jako v Dt 5,9, jen místo sloužit je zde otročit.
- Boží žárlivost je nebezpečná a důsledky těžké. Pokud si nedám pozor, Boží trest postihne ještě mé vnuky a pravnuky. To je umístění obrazů a soch v kostele opravdu tak důležité, abych tohle riskoval?
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
- Jde o „vyvažující“ verš k hrozbě za porušení zobrazování si? Ve smyslu: Ano, někdy trestám, ale mnohem raději prokazuji milosrdenství. Možná částečně ano – Bohu jistě dělá větší radost prokazovat milosrdenství, než trestat.
- Jde ale zároveň o dvojí motivaci – o motivaci „shora i zdola“, negativní i pozitivní: Když si budeš dělat moje zobrazení, trest dopadne na tvoji rodinu až po pravnoučata. Když ale budeš se mnou mít normální vztah lásky a poslušnosti, odměna se potáhne tvým rodem už napořád. To je nabídka, která se „neodmítá“.
7 Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
- Jde o přesně stejné znění jako v Dt. Podrobnější rozbor opět tam.
- Zde je motivace k příkazu pouze „zdola“.
8 Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil.
- Rozbor viz v 5M.
- h. inf. plní funkci důrazného imperativu; typický rozdíl oproti Dt 5,12: Zachovávej
- V Dt: (Zachovávej sobotní den a posvěť ho,) jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
- Rozdíl asi není významný – obě formulace ukazují, že jde o důležitý příkaz.
- Proč je znění trochu odlišné? Zřejmě, když Mojžíš knihy psal, dělal to „zpaměti“.
- Která z formulací byla použita na deskách Desatera, se asi nedozvíme (pokud někdo nenalezne archu úmluvy).
- Co vlastně znamená posvětit den? Na tomto příkladu lze dobře vysvětlit význam slova „svatý“. Posvětit den znamená oddělit a očisti. Oddělit od ostatních „obyčejných“ dnů a učinit jej čistým – to vše pro to, aby tento den mohl patřit Hospodinu.
- Na to je třeba pamatovat, tedy mít na mysli a nezapomínat na to.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10 ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,
- Vysvětlení, co posvěcení prakticky znamená.
11 protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
- Znění zdůvodnění („důvodové zprávy“) o sobotě je oproti Dt trochu odlišné: Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den.
- Proberme rozdíly:
- sedmý den je sobota patřící Hospodinu … sedmý den je sobota patřící Hospodinu, (přidáno) tvému Bohu.
- nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí … Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel (býk a osel přidáni), žádné tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách (přidáno),
- protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul (Odpočinek je v Ex zdůvodněn tím, že sedmý den odpočíval Bůh) … aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. (V Dt je zdůvodněna sobota nutností odpočinku pro všechny a připomenuto, jaké to je nesmět odpočívat).
- proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho … Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den. V obou případech je sobota zdůvodněna Hospodinovou vůli, jen pokaždé jinak).
12 Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
- Dt 5,16 připojuje: a aby se ti dobře vedlo; (Celé znění z Dt: Cti svého otce i svou matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby (se prodloužily tvé dny) a aby se ti dobře vedlo v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.)
- Dt tedy slibuje za úctu k rodičům více. než Ex – nejen dlouhověkost, ale i prosperitu.
13 Nebudeš vraždit! 14 Nebudeš cizoložit! 15 Nebudeš krást!
- Podrobnější rozbor je v Dt. Znění je stejně stručné.
16 Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!
- V Dt je „vypovídat“, což je nepodstatný rozdíl. Smysl je stejný.
17 Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.
- Oproti Dt jsou dva drobné rozdíly:
- je přehozeno pořadí domu a ženy
- v Dt je u ženy místo dychtit použito „nebudeš žádostiv“
18 Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.
- Zdá se tedy, že Desatero
a Ex 19:16
- 19Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.a a Dt 5:5
- 20Mojžíš lidu odpověděl: Nebojtea se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušelb a aby na vás byla bázeňc před ním, abyste nehřešili.d a Ex 14:13; Iz 41:10 b Dt 8:2; Dt 13:4 c Gn 20:11; Dt 6:24; Neh 5:15; Př 1:7p; Př 16:6 d Lv 4:2n; 1S 7:6; 1S 12:10; 1Kr 8:33; 1Kr 14:16; Neh 1:6; Jb 1:22; Ž 4:5; Ž 119:11; Jr 3:25; Pl 5:7; 1J 2:1
- 21Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k (husté temnotě,)a kde byl Bůh. a Dt 4:11; Dt 5:22; 1Kr 8:12; Ž 18:10
- 22Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe.a a Dt 4:36; Neh 9:13
- 23Neuděláte si vedlet7 mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté.a t7 h.: se mnou a Ex 32:31; Dt 29:17; Da 5:4; Da 5:23
- 24Uděláš mi oltářa z hlíny a budeš na něm obětovat své zápalyt8 a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno,b přijdu k tobě a požehnám ti. t8 n.: zápalné oběti; Ex 24:5 a Ex 27:1 b Dt 16:6; Dt 26:2; 2Pa 6:6
- 25Jestliže mi uděláš oltář z kamenů,a nesmíš používat kameny tesané,b protože když se nad nímt9 rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho. t9 tzn.: nad kamenem a Dt 27:5; Joz 8:31 b 1Kr 5:31srv
- 26A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota.a a Ex 28:42
n~: v podobě čehokoliv, co je;
Modla v tomto případě je jakékoliv zpodobnění Boha, která se stává objektem uctívání. Proč je to tak nepatřičné? Proč to tak vadí?
Protože Bůh chce mít s lidmi osobní vztah. Klanět se modlám je ve srovnání s osobním vztahem pouhou ubohostí. Snad by se to dalo přirovnat k uctívání manželčiny fotografie tam, kde s ní mohu být naživo. Nebo k zaujetí manželčinými dopisy tam, kde si s ní mohu povídat. Snad co do ubohosti není přehnané ani přirovnání k souloží s nafukovací pannou nebo ukájení se u internetu, když manželka je v ložnici.
Jsou vyloučeny jakékoliv myslitelné formy model. Nabízí se totiž dosti „věcí“, které by se jako modly mohly „hodit“ – pestrost živých tvorů či velikost vesmíru mohou k uctívání svádět. Jde však pouze o stvoření – důležitý je přitom stvořitel.
- Obrazy a sochy panny Marie a svatých nyní ponechávám stranou – zde je třeba řešit nejprve oprávněnost jejich uctívání obecně. Uctívání zobrazení Marie a svatých až druhotně. ↩︎
- Jakože osobně nemám. ↩︎
- Jako např. u Ježíšova příkazu: Nikoho nenazývejte otcem v Mt 23,9, kde princip předběžné opatrnosti rozebírám více. ↩︎