2. Mojžíšova – kapitola 4

1 Mojžíš však odpověděl: Co jestli mi neuvěří a neposlechnou mě? Vždyť řeknou: Neukázal se ti Hospodin!

• Přijde mi to od Mojžíše jako legitimní námitka. Vždyť opravdu neměl zatím nic moc „v ruce“. Co zatím Mojžíš měl?
  • Boží slib: „Poslechnou tě“ – Možná se s tím mohl spokojit?
  • Znal Boží jméno
  • Jako znamení, že v budoucnosti dorazí opět k Chorébu – to zatím nějakou dokazovací funkci nemělo.

2 Ale Hospodin mu řekl: Co je to ve tvé ruce? Odpověděl: Hůl.

• Hospodin Mojžíšův argument uznává (nebo ustupuje jeho nevěře) a dává mu zázračné znamení.

3 Hospodin řekl: Hoď ji na zem. Hodil ji na zem a stala se hadem. Mojžíš před ním utíkal.

• Jako znamení dosti přesvědčivé, ne ale dokonale. Dnešní kouzelníci podobné věci předvádějí celkem „běžně“. Jak uvidíme, ani egyptští kouzelníci na tom nebyli hůře a podobné věci dokázali.
• Hospodin měl své znamení dobře „promyšlené“, vyladěné „akorát“: Kdo z Egypťanů chtěl uvěřit mohl; kdo nechtěl, ani „silnější“ znamení by jej nepřesvědčilo. A Bůh si nechával prostor pro pozdější větší zázraky, pro stupňování tlaku.
• Tuto problematiku probírám v článku Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie.

4 Pak Hospodin Mojžíšovi řekl: Vztáhni ruku a chyť ho za ocas! Vztáhl ruku, chytil ho a v jeho ruce se stal holí. 

• Had musel být hrozivý – buď velikostí nebo jedovatostí. Např. mohlo jít o kobru.

5 Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

• Toto znamení je zatím primárně určeno pro izraelské starší.

6 Hospodin mu ještě řekl: Dej ruku za ňadra. I dal ruku za ňadra. Když ji vyndal, hle, jeho ruka byla malomocná, bílá jako sníh. 7 Nato řekl: Vrať ruku zpět za ňadra. Vrátil ruku zpět za ňadra, a když ji vyndal ven, tu byla znovu jako jeho tělo. 

• Další Boží „kouzlo“.
• Mojžíš strčil ruku za košili

9 I stane se, když ti neuvěří a neuposlechnou první znamení, že uvěří dalšímu znamení. 

• h.: k hlasu budoucího / posledního;
• Hospodin s nevírou starších počítá a dává Mojžíšovi celé „armamentárium“ znamení.

9 I stane se, když neuvěří ani na tato dvě znamení a neposlechnou tě, vezmeš vodu z Nilu a vyleješ ji na ⁽suchou zem.⁾ A voda, kterou vezmeš z Nilu, se na ⁽suché zemi⁾ změní v krev.

• n.: zem /-i; h.: souš /-i;
• [Nil, který byl pro Egypt vždy zdrojem života, zde představuje smrt!]
• Každé ze znamení má i symbolickou hodnotu: Bůh je Stvořitelem zvířat, má v rukách lidské životy a ani egyptská božstva na Něj nedělají velký dojem.

10 Mojžíš Hospodinu odpověděl: Dovol, Panovníku, nikdy jsem nebyl ⁽výmluvným člověkem, ani předtím, ani od té doby, co jsi promluvil ke svému otroku, protože jsem těžkopádných úst a těžkopádného jazyka.

• Mojžíš se zřejmě začíná vymlouvat. Možná ale má oprávněné obavy z vlastní nekompetence. Možná jde o známku pokory.
• Když začal domýšlet velikost úkolu, který měl Mojžíš provést, nelze se určitým pochybnostem o jeho zvládnutelnosti divit.
• Musíme se snažit odmyslet další průběh (deset ran, apod.) – zatím se stále nacházíme v pustině pod horou, kde má Mojžíš na starosti stádo ovcí.

11 Hospodin mu však řekl: Kdo dal člověku ústa? Či kdo učiní němého nebo hluchého, vidícího nebo slepého? Zdali ne já, Hospodin? 

• Je to tak – veškerá obdarování i ne-obdarování jsou v Božích rukách.
• Hospodin říká, že Mojžíšovy schopnosti zná dostatečně dobře (ve skutečnosti dokonale), aby věděl, čím jej může a nemůže pověřit.

12 Nyní tedy jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit. 

• Takže s výmluvností si nedělej starosti – já ti pomůžu a budu ti říkat, co máš tlumočit dále.

13 Nato odpověděl: Dovol, Panovníku, pošli prosím, ⁽někoho jiného, koho pošleš.⁾

• h.: to skrze (dosl. rukou) koho to pošleš. $; LXX: jiného schopného, koho pošleš.
• Mojžíšovi se do úkolu stále nechce nebo se na něj necítí. Jednoznačně odmítá.

14 Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: Cožpak není lévita Áron tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit! Nadto hle, vychází  ti naproti a když tě uvidí, bude se ze srdce radovat. 

• [první ze 24 míst StS, kde se mluví o vzplanutí H. hněvu]; Více o Božím hněvu viz v příslušné studii v sekci Biblické studie.
• Teprve nyní Mojžíš „přetáhl strunu“: Bůh se rozhněval. Zároveň ale na Mojžíšovu námitku (či obavu) přistupuje.
• Do hry je vtažen Áron, o tři roky starší Mojžíšův bratr. Je možné, že kdyby Mojžíš nebyl v odmítání tak úporný, Áron by roli ve vysvobození nedostal. Na jedné straně Mojžíšovi jistě jeho roli ulehčoval, na druhé straně někdy Áron situaci komplikoval.
• Áron zřejmě po celou dobu žil v Egyptě. Dozvídáme se, že na rozdíl od Mojžíše byl výmluvný.
• Možná s ním byl Mojžíš v písemném kontaktu? Nebo o sobě alespoň veděli?
• Áron vyšel Mojžíšovi naproti zřejmě až ve chvíli, kdy už se do Egypta později vydal. To bylo pro Mojžíše dalším potvrzením.

15 Budeš k němu mluvit a vložíš slova do jeho úst. A já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás učit, co budete mít dělat. 16 On bude za tebe mluvit k lidu. On bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.

• Postup bude následující:
  • Hospodin mluví k Mojžíšovi
  • Mojžíš to předává Áronovi
  • Ten to říká Izraelcům
• Příležitostně ale budou mluvit oba a Bůh je potom bude v jejich řeči podporovat (bude s jejich ústy).
• A Bůh bude samozřejmě oba průběžně instruovat, co mají dělat.

17 A tuto hůl si vezmi do ruky. Budeš jí činit znamení. 

• A „kouzla“ s holí budou součástí jejich jednání.

18 Mojžíš odešel, vrátil se ke svému tchánovi Jitrovi a řekl mu: Dovol, abych šel a navrátil se ke svým bratrům, kteří jsou v Egyptě, a uviděl, zda jsou ještě naživu. Jitro Mojžíšovi odpověděl: Jdi v pokoji.

• Zřejmě tchánovi nevyložil svůj zážitek v celé šíři? Neřekl mu, jaký bude jeho úkol?
• Pouze si vymyslel jednoduché a přijatelné vysvětlení, proč se do Egypta vypravuje?
• Možná měl Mojžíš obavy z Jitrovy reakce? Rozmlouval by mu to? Pochopení v rodině pro Boží „mise“ nikdy není automatické a snadné. Na to upozorňoval i Ježíš.

19 Pak Hospodin v Midjánu Mojžíšovi řekl: Jdi, navrať se do Egypta, protože již zemřeli všichni lidé, kteří ti usilovali o život.

• [Mojžíš byl v Midjánu čtyřicet let. V době přicházející v úvahu vládl takto dlouho pouze faraon Thutmose III. (1504-1450; Podle toho se Mojžíš vrátil kolem r. 1450 př. Kr., na počátku vlády Amenhotepa II.] 
• Je tedy možné, že Mojžíš po setkání na Chorébu ještě nějakou dobu normálně žil v Midjánu a čekal ny pokyn k odchodu?

20 Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. Do ruky si Mojžíš vzal Boží hůl. 

• [Geršóm a Elíezer]
• Manželka i děti museli být zvědaví, odkud to jejich otec vlastně pochází. Byla to zřejmě jejich první cesta do opravdové „civilizace“.
• Mojžíš po čtyřiceti letech také musel počítat s tím, že Egypt už nebude stejný, jako v době jeho odchodu.

21 Hospodin ještě řekl Mojžíšovi: Až se vrátíš do Egypta, ⁽hleď si všech divů, které jsem vložil do tvé ruky, a učiň je⁾ před faraonem. Já však posilním jeho srdce, takže lid nepropustí. 

• n.: hleď, abys všechny divy, … učinil 
• také: h. výraz je většinou překládán „zatvrdím (/-il)“ v souladu s LXX, Ř 9,17-18 a jinými místy, kde v TM je dosl. „zatvrdil“); vlastní význam h. h.izzaq však je „posilnil“; [to ukazuje, že Bůh faraona nepřiměl dělat něco, co farao původně nechtěl, ale fakticky ho pouze posilnil, aby byl schopen ve svých úmyslech pokračovat]
• Pokynů před cestou dostal Mojžíš více – mimo jiné neměl zanedbávat provádění zázračných znamení, která mu byla svěřena.
• Ohledně posilňování /zatvrzování faraonova srdce je relevantní poznámka ČSP výše a hlouběji viz Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie

22 Pak řekneš faraonovi: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn.

• p; [První z 289 míst, kde je takto uvedena Boží řeč. Výrazným rysem Boha Izraele je, že mluví se svým lidem;
• Jde o pokyny před cestou, co má Mojžíš říci faraonovi, až se k němu posléze dostane.
• Především má být faraonovi jasné, kdo k němu mluví – jde o JHV, Hospodina židovského Boha.
• Dále je faraonovi třeba zdůraznit, že Bohu na jeho národě velmi záleží. Každému záleží na jeho dětech a na prvorozeném synovi zřejmě zvlášť.

23 Řekl jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil, ale odmítl jsi ho propustit. Hle, zabiji tvého prvorozeného syna.

• Jde o pokračování řeči k faraonovi, o vyvrcholení celého souboje. Možná ale měl afaron dostat informaci, jak to celé dopadne, hned na počátku.
• Jde o důležitý verš k pochopení problematiky otroctví, se kterou se Písmu opakovaně setkáváme: Bůh vlastně říká:
  • Ty, faraone (dáble) držíš v otroctví mého syna a chováš se k němu hnusně
  • Chci, abys ho propustil
  • On pak půjde a bude „otročit“ mi
• Lid osvobozený z otroctví zlého faróna (nebo obecněji člověk osvobozený z otroctví ďáblova) není osvobozen k tomu, aby si dělal, co chce, ale k tomu, aby sloužil Otci – Bohu.
• Kristus nám vydobyl svobodu, ale my ji následně dobrovolně Bohu vracíme – nechceme již po „adamovsku“ sami rozhodovat o tom, co je dobré a zlé; chceme poslouchat Boha.
• Obrácení se k Bohu nefunguje ve smyslu: Otoctví ďáblovo – lidská svoboda, ale ve smyslu výměny pána. Při obrácení se k Bohu „pouze“ měníme pána – a to špatného za dobrého.
• Jaké tedy jsou rozdíly mezi „otročením“ ďáblu a Bohu?
  • Ďábel je zlým pánem – své otroky nenávidí a chce jim zle.
  • Bůh je pánem dobrým – své otroky miluje a chce jim dobře.
  • Otoctví ďáblovo je vynucováno násilím.
  • Otroctví Boží je dobrovolné.
• Přechod mezi oběma pány není možný bez Boží násilné intervence.
• Oba vládcové o otroky stojí a „bojují“ o ně.
• V jedné písničce Jiřího Sedláčka byl vystihující verš: Ti dva o tebe měli opravdový zájem. Myslí se samozřejmě ďábel a Bůh.

Můžeme si ďáblovo a Boží království představit jako dva letní dětské tábory: Hlavní vedoucí toho ďáblova děti nenávidí a ubližuje jim. Vedoucí toho "Božího" děti má rád a záleží mu na nich.

Čas od času přijde vedoucí dobrého tábora do tábora toho zlého - přemůže a na chvíli sváže zlého vedoucího a nastoupeným dětem řekne: Kdo z vás chce, může se mnou nyní odejít a stát se dítětem v našem táboře. 

Některé děti tohoto "okna" příležitosti využijí a odejdou. 

Osvobození z "dáblova" tábora ale není určeno k tomu, aby od nynějška dítě "svobodně běhalo po lesích". Zůstalo na táboře, pouze změnilo špatného vedoucího za dobrého. 

• Toto podobenství o táboře se nám bude ještě hodit, když budeme postupně zjišťovat, jak Izraelci reagovali na osvobození z faronova „tábora“, a jak, když se posléze začal obeznamovat s pravidly na táboře Božím.

24 I stalo se cestou v tábořišti, že ho potkal Hospodin a chtěl ho usmrtit. 

• n~: na místě k přenocování;
• z h. není zcela zřejmé, jestli Mojžíše či jeho syna; zdá se však, že Mojžíše, jelikož neobřezal svého syna];
• Jde o mimořádně záhadné a zajímavé místo. Mojžíš s rodinou (manželka a dva synové) se dle Božího příkazu vydal do Egypta. Cesta byla dlouhá, pěšky, ev. na oslu apod. Cestou nocovali v nějakém hostinci nebo někde „kempovali“.
• Mojžíš se opět setkává s Hospodinem – jde o druhé setkání, první bylo pod Chorébem u keře.
• Tentokrát je situace mnohem hrozivější – Bůh s Mojžíšem nediskutuje, nepředstavuje se mu. Není třeba, již se znají. Jak se Hospodin zjevuje tentokrát, není upřesněno. Hovoří Bůh nebo jde Mojžíšovi přímo „po krku“?
• Mojžíš a rodina cestou na tábořiště nebo na něm zažívají situaci kdy opět promlouvá Bůh (anděl/Ježíš). (Šlo opět oheň v keři?) ,Tentokrát Bůh mluví zřejmě hned od začátku rozzlobeně – při prvním rozhovoru Mojžíšovi dost dlouho trvalo, než Boha svými „výmluvami“ naštval.
• Hospodin se na Mojžíše hněvá, proto, že nemá svého syna obřezaného. Obřízka byla ustanovena pro Hospodinův lid již za Abrahama. Židé ji dodržovali – sám Mojžíš byl obřezán. Je tedy možné, že Mojžíš tím, že vyrůstal mimo svůj lid, povědomí o její důležitosti ztratil a na svého syna ji neaplikoval.
  • Možná byl v Midjánu (a v Egyptě) tento zvyk považován za barbarský a Mojžíš tento pohled přijal.
• Člověk si říká, že Hospodin situaci mohl vyřešit více „v klidu“ – tedy upozornit na chybění obřízky již při prvním rozhovoru apod. Je ale dost možné, spíše pravděpodobné, že to právě Bůh udělal (při rozhovoru u keře se na smlouvu s Abrahamem odvolává a hlásí se k ní) a Mojžíš neposlechl. Proto se nyní Bůh tak zlobí – Mojžíš se chystá sloužit Bohu jako významný ambasádor a přitom nemá ani tolik „slušnosti“, aby do do Boží smlouvy přihlásil vlastní děti.
• Než tak arogantního služebníka, to raději žádného.
• Bůh svůj hněv naštěstí (jak je Jeho zvykem) dává najevo předem, ostentativně a veřejně (před Siporou) – a ta tak může zachránit situaci.

25 Tu vzala Sipora ostrý pazourek, odřízla předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: Jsi ⁽mi ženichem krve.⁾

• n.: hodila ji k …; $
• [Mohl by to být eufemismus pro ohanbí;] 
• n~: můj ženich stvrzený / získaný krví; [Sipora vyjadřuje: Zachránila jsem ti život, takže jsi podruhé můj ženich, a tentokrát ženich získaný krví];
• To, že situaci zachraňuje žena a ne-židovka je paradoxní a úžasné. Mojžíš byl jedním z největších Božích služebníků a měl rest v základních věcech.
• Jde o poměrně běžnou věc – Boží služebníci nezřídka mívají „slepé skvrny“ (neřešené problémy) a to typicky ve vlastních rodinách.
• Sipora tedy zjistila, jaká je situace – že má manžela v ohrožení smrti a věděla příčinu.
• Zareagovala prakticky a jednoduše – syna zkrátka obřezala.
• Nešlo ale o pouze o „technickou stránku věci“ – jak uvidíme dále, Sipora dobře chápala, o co jde a vše vyřešila razantně, přitom pokorně a moudře. Není to poprvé ani naposled, kdy v kritických situacích ženy zachraňují maléry vlastních manželů.
• Co znamená dotkla se jeho nohou a řekla: Jsi ⁽mi ženichem krve.⁾?
  • Čích nohou? Zřejmě Mojžíšových – šlo o výraz poddání se. Možná chtěla dát najevo, že svým činem nechce nějakým způsobem v rodině přejímat vůdčí postavení?
  • Jsi mi ženichem krve může znamenat – realizovala jsem tímto Abrahamovu krevní smlouvu (ve které ty, Mojžíši, stojíš), i pro sebe a naše děti.

• Proč se hovoří pouze o jednom synovi, když do Egypta cestovali synové oba?
  • Může jít o zjednodušení vyprávění – a obřezání byli Geršóm i Elíezer.
  • Obřezán měl být hlavně prvorozený
  • Jeden nebyl zrovna přítomen.

26 A Hospodin ho nechal. Tehdy řekla: ženich krve, kvůli obřízce.

• h. s.; jinde užíváno pouze ve tvaru slovesa;
• Sipora zachránila manželovi život. Její zoufalá akce „zabrala“.
• Jde o pěkný příklad toho, jak se manželé doplňují. A že i zbožní lidé potřebují ostatní, aby jim ukazovali na jejich slepé skvrny.

27 Hospodin řekl Áronovi: Jdi do pustiny naproti Mojžíšovi. Šel, potkal ho u hory Boží a políbil ho. 

• Jak Bůh k Áronovi promluvil? Muselo to být velmi zřetelné a konkrétní.
• Mojžíš svůj příchod tedy neavizoval, ale Áron si ho našel.
• „Shodou okolností“ se opět setkávají pod Chorébem – Mojžíš tedy bratrovi mohl ukázat, kde to všechno začalo.

28 A Mojžíš Áronovi oznámil všechna ⁽slova Hospodina, který ho poslal,⁾ a všechna znamení, která mu přikázal.

• n.: Hospodinova slova, která mu poslal (/ vzkázal);
• Měli si hodně, co vyprávět.
• Byl Áron nadšený nebo rozpačitý?

29 Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny starší synů Izraele. 

• Nějak se mu podařilo zástupce národa shromáždit. Buď si Mojžíše někteří ještě pamatovali jako prince nebo mohl mít komunitě významné místo Áron.
• Když někdy Bůh promluví k některým křesťanským prorokům důležité věci „celostátního“ dosahu (Což se dle mého názoru stává častěji, než si běžně myslíme), málokdy jim někdo z autorit věnuje pozornost.¹ Na druhé straně je třeba říci, že vyznat se v proroctvích není snadné a nezřídka mohou být i navzájem rozporná a jejich výklad nejasný.

30 Áron říkal všechna slova, která Hospodin řekl Mojžíšovi, a on činil ta znamení před očima lidu.

• Vše proběhlo, jak vyplynulo z „diskuze“ mezi Hospodinem a Mojžíšem. Áron hovořil, Mojžíš vše potvrzoval znameními.

31 A lid uvěřil. ⁽Když slyšeli,⁾ že Hospodin navštívil syny Izraele a že pohleděl na jejich soužení, poklekli a klaněli se.

• LXX: Radovali se;
• Lidé bratry přijali a uvěřili jim. Z Boží intervence měli radost.
• Jak ale uvidíme, vše mělo proběhnout složitěji a obtížněji, než si kdo z přítomných vůbec uměl představit

.

.

1. Různých prorockých služeb je ČR více. Jako příklad prorockých slov, která se mi jeví relevantní a jejich autor přiměřeně pokorně zdrženlivý mohu uvést https://jirijoelkrupa.org/cs/ ↩︎