2. Samuelova – kapitola 7

1 I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek od všech jeho okolních nepřátel, 

• I taková období v životě nastávají.
• V našem případě je to např. období dovolených, kdy odsuneme na nějakou dobu starosti stranou.
• Někdy to nejde, ale někdy se to podaří.

2 že řekl král proroku Nátanovi: Pohleď, já sídlím v cedrovém domě a Boží truhla sídlí pod stanovou plachtou. 

• Svá uvažování král konzultovat s okolím. Nevěřil plně svému úsudku, což je vždy zdravé.
• V tomto případě mu přišlo, že se má až příliš dobře.
• Dokud řešíme katastrofické situace, bojujeme s nepřáteli, starostmi či nemocemi, nezůstává nám prostor ani energie pro nic dalšího. To je v pořádku a jinak tomu ani být nemůže.
• Když ale přijde období klidu, je dobré se na svou situaci podívat zvnějšku. Je čas na rekapitulaci.
• David se zastavil a zamyslel – a uviděl věci, které předtím neviděl: Přišlo mu nepatřičné, že on sám se má lépe, než Boží truhla. Boží truhla symbolizovala nebo spíše přímo byla místem Božího přebývání v národě. Na jejím místě se prolamovala duchovní sféra do našeho fyzického světa.
• Každému by přišlo hloupé, kdyby si pozval na domů na návštěvu třeba prezidenta a ubytoval by ho v garáži na karimatce. Sám by přitom spal ve své pohodlné posteli.
• Izraelci si pozvali Hospodina, Stvořitele nebe a země a vyšoupli ho mimo tábor do stanu. V tu dobu přitom už oni sami začali bydlet v domech.
• My jsme pozvali Nejvyššího do svých životů a tak pro nás vyvstává podobná otázka: Nemáme se lépe, než Bůh v nás? Nevystrčili jsme Boha někam na okraj našeho ájmu? Jak se daří našemu sboru? Nemám to doma hezčí, než je to ve sborové budově?¹

3 Nátan králi odpověděl: Jdi a učiň vše, co ⁽máš na srdci,⁾ protože ⁽Hospodin je s tebou.⁾

• h.: je ve tvém; 
• n~: mysli; 
• David na tom byl v danou chvíli duchovně dobře a dalo se předpokládat, že bude dělat správná rozhodnutí. I pokorný způsob, jakým přemýšlel, ukazoval, že se na jeho úsudek lze spolehnout.
• Je otázka, jestli se Nátan pro jistotu stejně „přeptal“ Hospodina, zda nejde pouze o Davidovo přání, ale o Boží vůli Uvidíme totiž dále, že Davidův nápad byl i nebyl dobrý. Obecně dobrý byl, ale konkrétní realizace měla proběhnout jinak, než si David představoval.
• Je důležité se vždy ptát Boha na jeho názor. Křesťané dělají chyby nejen z nedostatku, ale i z přebytku aktivity – např. že se začnou věnovat něčemu, co není Boží vůli. Líbivá myšlenka nemusí být vždy Boží vůlí.

4 Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo k Nátanovi: 

• Nátan se tedy možná při rozhovoru s Davidem na Boží vůli neptal – reagoval spontánně. Myšlenka na vystavění chrámu se mu líbila – byla pokorná a vypadala dobře.
• Nejde ale o tragédii – všichni děláme chyby. Důležitá je ochota nechat se korigovat.

5 Jdi a řekni mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin: ⁽Ty mi chceš postavit⁾ dům, abych v něm sídlil? 

• h.: Což ty mi postavíš; tj. Nepostavíš mi …!;
• Dělba práce mezi prorokem a králem byla striktně dodržována. Bůh k Davidovi nemluvil napřímo, ale prostřednictvím Nátana.
• Bůh nazývá Davida svým otrokem – jde o to nejčestnější pojmenování, kterého se člověku může dostat. Dobrý otrok musí být s pánem „jedna ruka“, jednoho srdce a mysli, vždy ochoten splnit Pánovu vůli. David takovým byl.
• Kéž by Nejvyšší takto mohl smýšlet i o nás!

6 Vždyť jsem nesídlil v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel jsem ve ⁽stanu jako příbytku.⁾

• n~: žil;
• n.: stanovém příbytku; h.: stanu a příbytku;
• Jde o Boží řečnickou otázku. Ve smyslu: Tak jsem se, Davide, doslechl o tvém nápadu, o tvé „iniciativě“. Uvažuješ o tom, že bys mi postavil „lepší“ místo k přebývání.
• (Davidovým motivem bylo hlavně to, že mu bylo hloupé, že on sám bydlí lépe, než Hospodin).
• Hospodin pokračuje: Tvá myšlenka není špatná, je ale složitější, než dohlížíš a má několik aspektů, na které tě chci nyní upozornit.
  • Za prvé: Jednak mi na místě mého přebývání až tak nezáleží. Mnoho let mezi vámi přebývám ve stanu a nemám s tím zásadní problém.²

7 Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael: Proč mi nepostavíte cedrový dům? 

• dle TM (možná ve významu: kmenových vůdců. var. dle (srv.)  soudců 
• h.: + , něco (h.: slovo) takového:
  • Za druhé: Jak sis všiml, během těch dlouhých let jsem nikdy nikoho o nic takového nepožádal.

4 A nyní toto pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin, od ⁽chovu ovcí,⁾ abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. 

• h.: chození za …;
• Následuje rekapitulace Davidova života. Je nesmírně povzbuzující a dojemná:
  • Vzpomeň si, Davide, odkud jsi vzešel: Byl jsi naprosto nevýznamný „no name“, poslední z posledních v rodině i ve společnosti.
  • Dělal jsi tu nejméně ceněnou nekvalifikovanou práci, práci pro prosťáčka.
  • Já jsem tě tamodtud vzal a udělal jsem tě králem. Svěřil jsem ti tu nejzodpovědnější práci- starat se o můj lid.
• Tato slova nelze, než aplikovat na život každého křesťana, na život každého z nás:
  • Nikoho z nás si Bůh nevyvolil kvůli našemu původu nebo našim kvalitám. Nikoliv – vytáhl nás „od ovcí“. Vzpomeňme si, do jaké rodiny, do jaké situace, do jaké doby jsme se narodili.
  • Bůh nás vzal od ovcí a ustanovil „králi“ a kněžími v tomto světě. Jsme ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili (mocné skutky) toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
  • Máme zodpovědnost za lidi kolem sebe – v církvi i mimo ni. Bůh nás svěřil zodpovědnost za bratry a sestry v církvi, ale i za to, abychom byli světlem a solí lidem vně.

9. Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké, jako je jméno velikánů na zemi. 

• tj. slavné; 
• n.: velmožů / nejslavnějších; h.: velkých;
• Davidův život byl více, než pestrý (vzpomeňme např. jeho „vikingské“ období, kdy se jako psanec živil přepadáním měst). Boží přízeň jej nikdy neopustila.
• To mohou vyznat všichni křesťané všech věků a všech zemí – bez ohledu na okolnosti, byl Bůh vždy s nimi.
• Jména křesťanů se většinou nestanou světoznámými zde na zemi. Nebeská sláva jim ale upřena nebude. To, že věřící zůstávají věrni Kristu navzdory všem okolnostem, je velmi slavné – a v nebi na to andělé „nevěřícně zírají“ a aplaudují.

10 Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho nebudou již pokořovat jako na počátku, 

• n.: Dám / Ustanovím ^t13 n~: domov;  místo; 
• O věci tvého kralování se postarám já sám. Hlavním cílem každého dobrého krále je, aby se jeho lidu dobře dařilo.

11 ode dne, kdy jsem ustanovil soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on postaví dům tobě.

• Má přízeň vůči tobě neskončí – ochráním tě před nepřáteli. Dopřeji ti klid.
• S domem pro mě si nedělej starosti. To, že ty máš dům a já nikoliv, není problém – je to jen další důkaz mé velkorysosti a laskavosti vůči tobě.

12 Až se naplní tvé dny a ulehneš ⁽se svými otci,⁾ dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. 

• n~: ke svým otcům; 
• h.: semeni;
• h.: vnitřností;
• Tvou smrtí mé laskavé jednání vůči tobě neskončí – tvůj nástupce bude také kralovat dobře, úspěšně a pevně.

13 On postaví dům pro mé jméno a upevním ⁽jeho královský trůn⁾ navěky. 

• h.: trůn jeho království; 
• Takové zaslíbení pro vlastní děti je z „říše snů“.
• Zde je již jasný odkaz na Krista a Jeho království.

14 Já ⁽budu jeho⁾ otcem a on ⁽bude mým⁾ synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat ⁽lidskou holí a ranami lidských synů.⁾

• tj. jakou používají lidé a ranami, které dopadají na lidi;
• Vztahuje se na Šalomouna i na Krista současně. Šalomoun od Boha postupně odpadal a byl za to zřejmě kárán.
• Hlavně se ale mluví o Kristu, který sice žádné zlo nečinil, ale byl krutě „po lidsku“ potrestán za hříchy jiných lidí.

15 Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil.

• [h. kořen u všech třech sloves ve větě je stejný];
• Už nikdy se nestane, že bych nad někým z tvé / Kristovské rodové linie definitivně zlomil hůl. Kristovo království se prosadí.

16 Trvalý bude tvůj dům i tvé království navěky před tebou, tvůj trůn bude navěky pevně stát. 

• Nikdy nedojde k tomu, že by křesťanství zaniklo. Naopak – bude se neochvějně prosazovat a růst.

17 Nátan Davidovi pověděl ⁽všechna tato slova⁾ a ⁽celé toto vidění.⁾

• h.: Podle všech těchto slov; h.: a podle celého tohoto;
• Zřejmě Boží hlas vůči Nátanovi byl natolik výrazný a jasný, že neměl problém obsah králi přesně přetlumočit.
• Možná za králem přiběhl hned po jeho skončení a s očima na vrch hlavy mu sděloval: Tak si představ, králi, že s tím domem pro Hospodina to bude jinak! Mám pro tebe vzkaz od Nejvyššího!
• V Davidovi zřejmě byla malá dušička – znal své nedokonalosti a dobře věděl, že kdyby Bůh chtěl, měl by mu věru, co vyčítat.
• Boží odpověď ale byla tak milostivá, tak velkorysá a laskavá, že jej to „posadilo“.

18 Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? 

• [tj. do dočasného stánku s truhlou];
• Davida Boží odpověď přemohla. Byl přemožen Boží dobrotou v nejhlubším smyslu toho slova.
• Ve Stanu si David před Hospodinem sedá – domnívám se, že proto, že mu zeslábly nohy. Tolik Boží laskavosti, to přece nemůže být pravda! Opravdu je Bůh až tak dobrý? Zrovna ke mně? To přece nemůže být pravda!

19 I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⁽Ať je to poučením pro člověka,⁾ Panovníku Hospodine. 

• h.: To je zákon člověka;
• A tvá laskavost se nepochopitelně projevuje nejen vůči mně, ale dokonce bude zasahovat i mou rodinu, mé potomky.
• Tohle nesmí zapadnout, to nesmí zůstat nepovšimnuto. Až taková Boží dobrota se musí zaznamenat: SLYŠÍTE, LIDÉ? MÁME NEUVĚŘITELNĚ DOBRÉHO A MILOSTIVÉHO BOHA!
• A také se to poučením pro lidi stalo – každý si to může přečíst na tomto místě v Bibli.

20 Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine.

• Nemám slov; tohle je víc, než lze slovy vyjádřit.
• Je to nepochopitelně milostivé, zvláště, když zvážíme, že mě opravdu dobře znáš. Že o mě nemáš žádné iluze.

21 Kvůli svému slovu a podle svého srdce jsi učinil ⁽všechny tyto velké věci⁾ a dal jsi to svému otroku poznat.

• n~: záměru^; h.: celou tu velikost; n.: přivedl k poznání; 
• Dokonale chápu, že všechna tato milost není důsledkem mých kvalit, ale Tvé dobroty. Ze sta procent Tvojí dobroty. Ty ses takto nepochopitelně milostivě rozhodl a mě jsi s tím pouze seznámil. A já nestačím žasnout. Tohle mi hlava nebere – taková nepochopitelná a nezasloužená štědrost!

22 Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, ⁽není nikdo jako ty⁾ a není Boha kromě tebe — tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. 

• Takhle by se nikdo jiný nezachoval. Tohle by nikdo jiný pro člověka neudělal. Tomu se nic a nikdo ani nepřiblíží.

23 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a ⁽učinil si jméno,⁾ když vykonal pro ně velké a hrůzu vzbuzující činy, pro tvou zemi. Vyhnal jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, ⁽národy a jejich bohy.⁾

• n~: získal si pověst;
• A nejen to, co jsi učinil pro mě, ale zvláště to, co jsi udělal pro Izrael, je neuvěřitelné: Vybrat si národ a získat ho pro sebe tak mimořádným způsobem, proklestit mu cestu – to vše je naprosto nebývalé a unikátní.

24 Určil sis svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.

• h.: Založil;
• Izrael sis vybral, vysvobodil, připravil mu cestu a stal ses jeho Bohem. Neuvěřitelné!!

25 A nyní, Hospodine Bože, naplň navěky slovo, které jsi promluvil o vém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil. 

• A já nyní tvým plánům se mnou, s mou rodinou i s národem nadšeně přitakávám. Říkám ANO! Udělej to, chci to, toužím po tom. Nadšeně to přijímám.
• Nadšeně přijímám všechno to dobro, které na nás chceš vylévat.
• Také my se nemusíme ostýchat přijmout dobro, kterým nás Nejvyšší marnotratně zahrnuje a chce zahrnovat. Můžeme mu přitakat, říci mu „Ano a amen, ať se to stane“.
• Jak uvidíme dále, poslouží to především Boží slavě.

26 ⁽Tak bude⁾ tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou. 

• Pokud to opravdu uděláš, sláva z toho všeho připadne, Bože, Tobě. Sláva z toho, žes to udělal, žes to dokázal.
• Když zvážíme, jak problematický jsem já a můj národ, bude každému naprosto jasné, že tohle je Boží „majstrštyk³„.
• David se tak dotýká samé podstaty Božího plánu spásy lidstva – To, že Bůh nakonec docílí toho, že bytosti nadané svobodnu vůlí se sklonem ke zlému se dobrovolně a rády skloní pod Jeho vládu, je naprosto neuvěřitelné. Kristus to dokázal. To je opravdu plán, nad kterým celá nebesa zůstávají stát němá a v úžasu.

27 Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. 

• Ty jsi mi dal toto pochopit.
• Tvá zpráva, že nepostavím dům já tobě, ale ty mi, mě přemohla. Na to konto se nyní modlím, jak se modlím.
• Bůh nás přemáhá svou dobrotou. Jeho dobrota je klíč k lidským srdcím. Pochopit Jeho dobrotu je klíčem k obrácení a následování.

28 Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova jsou pravdivá a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro.

• Bože, ty vždycky mluvíš napřímo a říkáš pravdu. Nikdy nemluvíš a neslibuješ do větru. Odvažuji se tedy věřit těm dobrým věcem, které jsi o mě řekl.

29 Nyní ⁽rač požehnat⁾ dům svého otroka, aby byl navěky před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky. 

• n.: svol a požehnej;
• Ať se tedy veškeré dobro naplní na mně, na mých potomcích i na národě.
• Já se tě chci napořád držet, tak dej, ať se mi to podaří.

.

.

1. U nás ve sboru to naštěstí vypadá hezky. Vypadá-li to ale v církvi jako v padesátých letech a kazatel tře bídu s nouzí, dobrou vizitkou to není ↩︎
2. Při návštěvách Jižního Súdánu mají místní, kteří se o nás během pobytu starají, pocit, že nám jako Evropanům musí zajistit to nejlepší: pohodlné bydlení a dobré jídlo. Že je pro nás nemyslitelné, abychom neměli k dispozici sprchu, evropský záchod a k jídlu každý den maso. Pravdu mají i nemají (kromě masa, bez toho, bychom se klidně obešli) – takovýto, z jejich hlediska komfort, pro nás důležitý je, ne ale zásadně. Přijeli bychom, i kdyby k dispozici nebyl. ↩︎
3. Mistrovský kousek ↩︎