3. Mojžíšova – kapitola 13

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

• Opět pokyny pro oba. Možná opět provázené doprovodnými obrázky?

2 Když bude mít někdo na kůži svého těla otok nebo vyrážku či světlou skvrnu a může se změnit na kůži jeho těla v ránu malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi či k některému z jeho synů, kněží. 

• [výraz, který se v kpp. 13 a 14 vyskytuje mnohokrát, asi představuje nakažlivou kožní nemoc;
• Kněží byli vyškoleni v kožních chorobách. Šlo zřejmě především o to eliminovat nakažlivé kožní nemoci, především malomocenství.
• Kromě malomocenství zase tak mnoho nakažlivých kožních chorob alespoň u nás asi není, napadá mě impetigo, plísně (tinea), bradavice, svrab, opar, moluscum. Žádná z nich není příliš nebezpečná.
• Malomocenství (lepra, Hansenova nemoc) se svou závažností výrazně vymyká. Bylo neléčitelné (nyní je zvládnutelné antibiotiky) a po delším průběhu devastující (ztráty končetin, mutilace obličeje, apod.) Způsobuje je bakterie Mycobacterium leprae. Příliš nakažlivé malomocenství není – přenos malomocenství probíhá dlouhodobým a úzkým kontaktem s nakaženou osobou (ale přesně se to zřejmě neví). Zdaleka ne každý, kdo přijde do kontaktu, se nakazí. Inkubační doba může být pět i deset let i více.
• Mnozí tvrdí, že v popisovaných případech o pravou lepru nešlo, alternativních chorob je navrhována celá řada. Problematika je nepřehledná a za mým obzorem.
• Jasné je, že šlo o nemoc vysoce nakažlivou a pro komunitu nebezpečnou. Diagnóza musela být nanejvýše zodpovědná, protože pozitivní závěr člověka prakticky na trvalo vyřadil z běžného života.
• Problematika je nepřehledná. Našel jsem dlouhé video (https://www.youtube.com/watch?v=xjkfRBzmstk). Jednoduchý a snadno srozumitelný „atlas“ jsem nikde nenašel.

3 Kněz si prohlédne ránu na kůži jeho těla. Jestliže chlupy na ráně zbělely a rána vypadá hlubší než kůže jeho těla, je to rána malomocenství. Když to kněz uvidí, prohlásí ho za nečistého. 

• Diagnóza byla vynesena na základě některých poměrně jednoduchých znaků. Říká se, že stanovit diagnózu malomocenství v dnešní době tak jednoduché není
• Být prohlášen za nečistého, bylo pro člověka naprostou katastrofou. Během vteřiny došlo ke zhroucení celého života. Člověk byl vyloučen ze společnosti.

4 Jestliže světlá skvrna na kůži jeho těla je bílá, ale nevypadá hlubší než kůže a jeho chlupy nezbělely, kněz uzavře člověka postiženého touto ranou na sedm dní. 

• Popisu částečně odpovídá běžné a nezávažné vitiligo – kůže je bílá vč. chlupů. ale není hlubší.
• Postižený člověk jde na týden do karantény.

5 Sedmého dne ho kněz prohlédne, a jestliže mu rána připadá stejná, nerozšířila se po kůži, kněz ho uzavře na dalších sedm dní. 

• h. zůstala (stejná) / zastavila se v jeho očích;
• Kontrola po sedmi dnech – při stabilním nálezu následuje další týdenní karanténa.

6 Kněz ho prohlédne opět sedmého dne, a jestliže rána je vybledlá, nerozšířila se rána po kůži, kněz ho prohlásí za čistého; je to vyrážka. On si vypere šaty a bude čistý.

• Po čtrnácti dnech je při neprogredujícím nálezu věc uzavřena jako běžná „vyrážka“ a člověk je z karantény propuštěn.
• (Vitiligo se v čase také šíří).

7 Jestliže se však vyrážka dále šíří po kůži i poté, co se ukázal knězi ke svému očištění, ukáže se knězi opět. 8 Když kněz uvidí, že se vyrážka po kůži rozšířila, prohlásí ho kněz za nečistého; je to  malomocenství.

• Kritériem pro malomocenství bylo šíření nálezu.
• Zdá se to být sporné – i řada běžných kožních chorob (ekzémy, vyrážky, lupénka, aj., aj.) se časem šíří.

9 Když bude na někom rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi. 

• V čem je rozdíl? Zřejmě již na první pohled bylo okolím vysloveno podezření na malomocenství?

10 Kněz ho prohlédne, a když je na kůži bílý otok, který zbělel chlupy a na otoku je živé maso, 11 je to  chronické malomocenství na kůži jeho těla. Kněz ho prohlásí za nečistého; neuzavře ho, protože je nečistý.

• h.: zastaralé;
• V tomto případě je diagnóza okamžitá – defekt na kůži rozhoduje a není zapotřebí ani sledování.

12 Jestliže se malomocenství rozbují dále po kůži, malomocenství pokryje celou kůži člověka postiženého ranou od hlavy až k chodidlům, ⁽všude, kam kněz dohlédne,⁾ 13 a kněz vidí, že malomocenství pokrylo celé jeho tělo, prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; celý zbělel, je čistý.

• Vychází z předpokladu, že od určitého stádia choroby je již člověk neinfekční. Proč by tomu tak mělo být, není jasné.
• Sám postižený už nemá, co ztratit, horší už to být nemůže. Nemoc se „vyčerpala“, už se nemá, kam šířit nebo co zhoršovat.

14 V den, kdy by se na něm ukázalo živé maso, bude nečistý. 15 Když kněz uvidí živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté; je to malomocenství.

• Defekty na kůži jsou infekční a tedy nebezpečné – to je logické. Neporušená kůže jako bariéra funguje dobře, jakákoliv oděrka nebo defekt jsou rizikové.

16 Nebo když živé maso zase zbělí, přijde ke knězi, 17 kněz ho prohlédne, a jestliže rána zbělí, kněz prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; je čistý.

• Zřejmě jde o zhojení defektu, který přeroste kůží (byť bílou).

18 Když se stane, že tělo, na jehož kůži byl vřed, se uzdraví, 19 ale potom se na místě vředu objeví bílý otok nebo červenobílá světlá skvrna, ukáže se knězi.

• Defekt se zhojí, přeroste, ale ne na trvalo – místo později znovu oteče a změní barvu.

20 Kněz ho prohlédne, a jestliže to vypadá nižší než kůže a chlupy zbělely, kněz ho prohlásí za nečistého. Je to rána malomocenství rozbujelá na vředu.

• Malomocenství se může rozšířit z defektu.

21 Když kněz uvidí, že chlupy na něm nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní. 22 Jestliže se dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána. 23 Jestliže však zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se, je to jizva vředu. Kněz ho prohlásí za čistého.

• Známkou pozitivity je šíření v čase. Musí zároveň být splněna podmínka nezbělení chlupů a defekt nesmí být pokleslý.

24 Nebo když bude mít nějaké tělo na kůži spáleninu a na spálenině se objeví červenobílá či bílá světlá skvrna,  25 kněz ji prohlédne. Jestliže chlupy na světlé skvrně zbělely a vypadá to hlubší než kůže, je to malomocenství rozbujelé na spálenině. Kněz ho prohlásí za nečistého; je to rána malomocenství. 26 Jestliže kněz uvidí, že chlupy na světlé skvrně nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní. 27 Sedmého dne jej kněz prohlédne, a jestliže se to dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána malomocenství. 28 Jestliže zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se po kůži a je to vybledlé, je to otok na spálenině. Kněz ho prohlásí za čistého; neboť je to jizva na spálenině.

• Vstupní branou pro malomocenství může logicky být i spálenina – kritéria jsou stejná.

29 Když bude mít muž či žena ránu na hlavě nebo na bradě,

• [Zde dochází k přesunu od nemocí na relativně holém těle k výrazně ochlupenému – na hlavě a (u mužů) bradě]

30 kněz ránu prohlédne. Jestliže to vypadá hlubší než kůže, jsou na tom chlupy nažloutlé a jemné, prohlásí ho kněz za nečistého. Je to ekzém, je to malomocenství na hlavě či bradě. 

• [přesná identifikace postižení není známa (výraz souvisí se slovesem roztrhat, což se může týkat vlasů nebo kůže v souvislosti se škrábáním vyvolaným svěděním)]

31 Když kněz uvidí ránu ekzému, že nevypadá hlubší než kůže a chlupy na ní nejsou černé, uzavře kněz postiženého ranou ekzému na sedm dní. 32 Sedmého dne kněz ránu prohlédne. Jestliže se ekzém nerozšířil, nejsou na něm nažloutlé chlupy a ekzém nevypadá hlubší než kůže, 33 dotyčný se oholí, ale ekzém si neoholí. Kněz uzavře člověka postiženého ekzémem na dalších sedm dní. 34 Sedmého dne kněz ekzém prohlédne. Jestliže se ekzém nerozšíří po kůži, nevypadá hlubší než kůže, kněz ho prohlásí za čistého. On si vypere šaty a bude čistý.

• U nálezu ve vousech nebo vlasech trvá karanténa dva týdny. Kritériem je (ne)šíření nálezu, plus plochost a nepřítomnost nažloutlých chlupů.

35 Jestliže se však ekzém po jeho očištění rozšíří dále po kůži, 36 kněz ho prohlédne. Jestliže se ekzém po kůži rozšířil, kněz si nebude všímat nažloutlých chlupů, je nečistý.

• Postižený člověk neměl vyhráno – nález se mohl v domácím prostředí začít šířit. V tom případě je vynesena diagnóza nečistoty, a to bez ohledu na barvu chlupů.

37 Jestliže ⁽mu ale ekzém bude připadat stejný,⁾ vyrostly na něm černé chlupy, ekzém se uzdravil, je čistý. Kněz ho prohlásí za čistého. 

• Ale může se samozřejmě uzdravit.

38 Když bude mít muž či žena na kůži svého těla světlé skvrny, bílé světlé skvrny, 39 kněz to prohlédne. Jestliže jsou na kůži jeho těla světlé skvrny vybledlé, bílé, je to vyrážka rozbujelá na kůži; postižený je čistý.

• Snad může jít o vitiligo.

40 Když muž na hlavě olysá a je plešatý, je čistý. 41Jestliže na skráních vepředu olysá a je plešatý na čele, je čistý.

• Různé druhy alopecie mívají imunitní, nikoliv infekční příčiny.
• n.: + vzadu [oproti násl. v. – vepředu]; 

42 Když se však objeví na lysém místě vzadu či na pleši vepředu červenobílá rána, je to malomocenství, které vyrazilo na lysém místě vzadu či na pleši vepředu. 43 Kněz ho prohlédne. Jestliže má  červenobílou ránu otoku na lysém místě vzadu či na pleši vepředu a vypadá to jako malomocenství  na kůži těla, 44 je člověkem postiženým malomocenstvím; je nečistý. Kněz ho jistě prohlásí za nečistého; na hlavě má ránu.

• Plešaté místo je bráno jako další možná vstupní brána pro malomocenství.

45 Co se týče toho, kdo je postižen ranou malomocenství, jeho šaty budou roztržené, vlasy na jeho hlavě budou rozpuštěné, bude si zakrývat vous a bude volat: Nečistý, nečistý. 46 Nečistý bude  po  všechny dny, kdy na něm bude rána. Je nečistý, bude bydlet o samotě, jeho místo k bydlení bude venku za táborem.

• jako ten, kdo má smutek či ostudu;
• Postižený se nemá tvářit „jakože nic“. Jde o tragédii a tak je třeba k ní přistupovat.
• Je třeba varovat okolí.
• Je třeba bydlet v izolaci mimo komunitu.

47 ⁽Když se rána malomocenství objeví na oděvu,⁾ na oděvu vlněném či oděvu lněném, 48 na tkanině či na pletenině ze lnu nebo z vlny či na kůži anebo na jakémkoliv koženém výrobku

• h.: A oděv, když bude na něm r. m.
• Zřejmě se nehovoří o infekční chorobě v dosavadním smyslu.
• Co mohlo být příčinou? Plísně? Bakterie? Barevné skvrny vzniklé působením potu nebo jiných tělesných tekutin? Mohlo jít třeba o nevypratelně zažloutlé nebo zašedlé prádlo?
• Šlo o „malomocenství“ oděvů z různých materiálů, samozřejmě organických, ale i domů. O co mohlo jít? Co bylo smyslem příkazů?
• Jde o zdůraznění potřeby chodit v čistém oblečení?

49 a bude ta rána na oděvu, na kůži, na tkanině, na pletenině či na jakémkoliv koženém předmětu zelenkavá anebo načervenalá, je to rána malomocenství, ukáže se to knězi.

• Zdá se, že „malomocenství“ se projevuje stejně na různých materiálech.
• Rozhoduje barva.

50 Kněz věc postiženou ranou prohlédne a uzavře ji na sedm dní. 

• Potřeba karantény ukazuje na nějaký druh infekce, např. plísně nebo hniloby. Pouhé zbarvení špínou nevykazuje žádnou dynamiku,
• Potřeba pečlivě vydezinfikovat oblečení je známa u svrabu – mohlo jít tedy o něco podobného? Přítomnost zákožky svrabové se ale na oblečení barevně neprojeví.

51 Sedmý den prohlédne věc postiženou ranou. Když se rána rozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo po kůži a jakémkoliv výrobku, který se dělá z kůže, je to zhoubná rána malomocenství, je to  nečisté.

• Dynamika rozhoduje – pokud se věc šíří, je věc odsouzená k zániku.

52 Spálí oděv, tkaninu či pleteninu z vlny či ze lnu či jakýkoliv předmět z kůže, na němž bude rána, neboť je to zhoubné malomocenství. Spálí se to ohněm.

• Vyvaření nebo ponechání na slunci není alternativou. Věc musí být spálena.

53 Jestliže kněz uvidí, že se rána nerozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu, 54 vydá kněz příkaz, aby se vypralo to, na čem je rána, a on to uzavře na dalších sedm dní.

• Vyprání může sloužit pouze jako mezikrok, nemůže ale být definitivní „léčbou“.
• Co když šlo o likvidaci blech přenášejících morovou yersinii? Přítomnost blech ale na vzhledu oděvu také není patrná.

55 Kněz prohlédne věc postiženou ranou poté, co byla vyprána. Jestliže rána nezměnila vzhled,  i když se rána nerozšířila, je to nečisté. Spálíš to ohněm. Je to zažrané, ať na líci či na rubu.

• Praní by mělo pomoci – „divné“ místo by mělo vyblednout. Nestačí, že se nerozšiřuje, mělo by vyblednout. Pokud nevybledne, je to špatné, „zažrané“ a věc je třeba zlikvidovat.

56 Jestliže však kněz uvidí, že rána je vybledlá poté, co to bylo vypráno, odtrhne to z oděvu či z kůže, tkaniny nebo pleteniny.

• Vyblednutí je dobrou známkou, ale i tak je třeba odlišně zbarvené místo odstranit.
• Oděvy musely mít s dneškem nesrovnatelnou hodnotu – když se majiteli vyplatilo se jím tak dalekosáhle zabývat. Mohl ho spálit hned, preventivně a nemusel nic řešit.

57 Jestliže se to objeví znovu na oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu a bují to, spálíš ohněm to, na čem je rána.

• Recidiva po odstranění postižené částí je neřešitelná.

58 Oděv, tkanina či pletenina nebo jakýkoliv kožený předmět, který vypereš a rána z nich zmizí, se vypere podruhé a bude to čisté.

• Vypratelné barevné změny nejsou problémem.

59 Toto je zákon o ráně malomocenství na oděvu vlněném či lněném nebo tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu — jak prohlásit něco za čisté nebo nečisté.

• Nepodařilo se mi v opatřeních stran oděvů nalézt z dnešního hlediska smysl. Není ani uvedeno, jestli se všechna opatření dělají kvůli tomu, že „malomocenství“ oděvů je nebezpečné pro člověka nebo proto, že je nakažlivé mezi oděvy navzájem a hrozí tedy zničení celé garderoby
• Zůstává tedy samozřejmě nejpravděpodobnější možnost, že v tehdejší době opravdu něco takového existovalo.
• Symbolicky lze vyvodit, že záleží nejen na nás, ale i na tom, co si oblékáme.