1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Promluv k Áronovi a jeho synům a ke všem synům Izraele a řekni jim: Toto je to, co přikázal Hospodin:
- Mojžíš je opět jediným prostředníkem či předávajícím Božích informací.
3 Když kdokoliv z domu izraelského zabije býka nebo ovci či kozla v táboře nebo když ho zabije venku za táborem
- v h. vyjádřeno opakování: „muž muž“;
- Myslí se situace, kdy by někdo chtěl obětovat „podomácku“, mimo Stan.
4 a nepřinese ho ke vchodu do stanu setkávání, aby ho obětoval jako obětní dar Hospodinu před Hospodinův příbytek, bude se to onomu muži počítat jako krveprolití; prolil krev. Takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.
- Zřejmě tedy nebylo možné zabít žádné zvíře „jen tak“, pro jídlo. Každá smrt musela být součástí bohoslužebného systému.
- Každé zabití zvířete muselo proběhnout u Stanu a krev a tuk musely být předány knězi.
- Zdůvodnění je zvláštní – zabití zvířete mimo Stan se bralo jako vražda i s příslušným hrdelním trestem.
5 To proto, aby synové Izraele přinášeli své oběti, které obětují v otevřené krajině, — přinášeli je Hospodinu ke vchodu do stanu setkávání ke knězi a obětovali je jako pokojné oběti Hospodinu.
- I při běžné „zabíjačce“ šlo o pokojnou oběť – nic zvláštního (hříchy) se neřešilo, pouze majitel musel dát najevo, že si je vědom Boží existence, že jakékoliv zabití není jen tak, že nejde o rutinní nevýznamnou záležitost. Život je život, krev je krev.
- Nebyl před Stanem nával zájemců se zvířaty, které plánovali lidé toho dne zabít a sníst?
6 Kněz pokropí krví Hospodinův oltář u vchodu do stanu setkávání a tuk bude obětovat jako příjemnou vůni Hospodinu.
- Nebo přece jen mohlo být zvíře zabito kdekoliv a ke Stanu pak byla přinesena jen krev a tuk? Krev se asi musela přinést zvlášť v nádobě, protože zvíře bylo při zabíjení důkladně odkrveno.
- Ve smyslu: Rozhodl jsem se, že chci zabít a zkonzumovat zvíře — zabiji si zvíře doma — pak je donesu ke Stanu knězi se vzorkem krve — kněz použije krev k pokropení oltáře a spálí tuk.
7 Nebudou již obětovat své oběti běsům, za nimiž chodili smilnit. Toto bude pro ně věčné ustanovení po všechna jejich pokolení. 8 Řekni jim: Když kdokoliv z domu izraelského nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, přinese zápalnou oběť anebo obětní hod 9 a nepřinese ji ke vchodu do stanu setkávání, aby ji obětoval Hospodinu, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.
- Smysl tohoto opatření je jeden – je naprosto nepřípustné, aby si lidé dělali jakékoliv oběti podomácku, kde je napadne.
- Dříve to tak bývalo, že si Izraelci obětovali kde chtěli a komu chtěli. To je nyní naprosto nepřípustné.
- Nyní musí být veškeré oběti, veškerá bohoslužba výhradně Hospodinu a výhradně centralizovaná.
10 Když by kdokoliv z domu izraelského nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, jedl jakoukoliv krev, obrátím svou tvář proti tomu, kdo by jedl krev, a vyhladím jej zprostřed svého 11 Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás,
- neboť je to krev, která získává pro člověka smíření.
- n~: tvorstva;
- h.: vaše duše [stěžejní pro překlad a výklad tohoto klíčového v. je pochopení předložky bét, která má dle kontextu množství významových odstínů]
- Žádná krev za žádných okolností není určena ke konzumaci. Krev je něco speciálního, je spojena se samou podstatou života a určena k tomu, aby odnímala hříchy.
- Je otázka, zda proti provinilci má zakročit komunita nebo zda jej Bůh potrestá (zabije) vlastnoručně (ne nutně na místě, ale např. nějakou nemocí). Podle verše 14 šlo zřejmě o úkol komunity.
12 Proto jsem řekl synům Izraele: Nikdo z vás nebude jíst krev, ani příchozí, který pobývá mezi vámi, nebude jíst krev.
- h.: žádná duše;
- Zda jde o obecně platný nebo podmíněný příkaz, zda se tedy vztahuje i na křesťany, budeme diskutovat u příslušné pasáže Skutků. Odpověď podle mého názoru není jasná.
- Skutečnost, že krev je zvláštní tekutina, je třeba brát vážně.
13 Když kdokoliv ze synů Izraele nebo z příchozích, kteří pobývají mezi nimi, uloví zvěřinu nebo ptáka, který se jí, vyleje jeho krev a přikryje ji hlínou.
- h.: úlovek zvěře; h.: prachem;
- S krví je třeba zacházet správně i u divokých zvířat a ptáků.
14 Neboť život každého těla je jeho krev. Proto jsem řekl synům Izraele: Krev žádného těla nebudete jíst, neboť život každého těla je jeho krev. Každý, kdo by ji jedl, ať je vyhlazen.
- TM přidává: v jeho životě, což již LXX, Pš a Vul vypouští;
- Znovu: Krev má zvláštní vztah k samé podstatě života a jako taková je nekonzumovatelná.
15 Každý člověk, který by jedl zdechlinu nebo rozsápané zvíře, ať je to domorodec nebo příchozí, si vypere oděv, umyje se vodou a bude nečistý až do večera. Pak bude čistý. 16 Pokud si je nevypere a neumyje si tělo, ponese svou vinu.
- Zdechliny ve smyslu toho, že zvíře samo umře (stářím nebo na nemoc) nebo uhynulé zvíře nalezené v lese, zvíře se většinou nejedí z důvodů možné infekčnosti nebo škodlivosti.
- Kdysi jsem zažil v nepálské vesnici situaci, kdy se pádem ze skály zabil osel – vesnice se sešla, během půl hodiny jej rozporcovali a rozdělili si vše do posledního kousku. Takové zvíře bylo jistě z tohoto hlediska bezproblémové.
- Pokyn je zajímavý – sankce existuje, ale je mírná. Možná je pomýšleno na případy všeobecného nedostatku jídla nebo na chudé rodiny. V takových případech musel majitel volit mezi tím, že zvíře sní a do večera bude nečistý a tím, že zvíře „vyhodí“.