3. Mojžíšova – kapitola 19

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Promluv k celé pospolitosti synů Izraele a řekni jim: Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.

• Je třeba být stejný jako je Bůh, kterého jsme si zvolili – oddělený a čistý.

3 Každý ať se bojí své matky a svého otce a zachovávejte mé soboty — ⁽já Hospodin jsem váš Bůh.⁾ 4 Neobracejte se k nicotnostem a nedělejte si slité bohy. Já Hospodin jsem váš Bůh. 

• [toto spojení se vyskytuje v StS 33× (@Ex 6,7p), nejvícekrát v Lv (a z 21 míst 8× právě v této kp.)] 
• Jde o jakýsi volný „průlet“ přikázáními, vždy s připomenutím, proč je třeba tyto věci zachovávat – je to proto, že máme za Boha Hospodina.

5 Když obětujete Hospodinu obětní hod pokojné oběti, obětujte ho tak, abyste došli zalíbení. 6 Bude se jíst v den vaší oběti i druhý den, ale co zbude do třetího dne, spálí se ohněm.  7 Jestliže by přece někdo jedl třetího dne, bude to znehodnocené, nenalezne zalíbení.

• Věci je třeba dělat správně. Pokud ne, je naše snaha znehodnocena. Nesprávně přinesená oběť žádnou hodnotu v Božích očích nemá. A to se týká i obětí pokojných, které jsou nejdobrovolnější.
• Jídlo se dá uchovávat pouze dva dny.

8 Ten, kdo by ho jedl, ponese svou vinu, protože znesvětil to, co je svaté pro Hospodina. Takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu.

• A ve hře není pouze to, že oběť je znehodnocena – porušením pravidel člověk Boha uráží.

9 Když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. 10 Svou vinici nepaběrkuj a ⁽spadlé bobule⁾své vinice nesbírej. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin  jsem váš Bůh. 

• Pěkný a důležitý příkaz ukazující v širších souvislostech na Boží pohled na chudobu a dobročinnost.
• Je důležité nebýt přehnaně šetřivý – ohledně majetku je vyžadována určitá velkorysost.
• Není přikázáno, že majitel je povinen rozdat chudým polovinu své produkce, ale že má při sklizni postupovat velkoryse. Harpagonské lakomství, úzkostlivé šetřilství, ochota nechat si pro groš „vrtat koleno“ nejsou rysy hodné Božího lidu.
• Jedna sestra měla před tím, než se stala křesťankou, ve zvyku mít pod kontrolou každou korunu svých výdajů. Psala si úplně všechno. Po obrácení tento zvyk opustila.
• Jeden bratr na základě tohoto místa nevrací do obchodu zálohované láhve – nechává je volně ležet u popelnice, aby si je mohli vrátit bezdomovci.
• Možná do tohoto principu spadá i ochota dávat spropitné nebo nenechat si u pokladny vydat drobné do posledního haléře.
• Dcera kdysi dělal brigádu u pokladny v Makru a zmínila se, jak jí přišlo nepatřičné, když někdo platil nákup za desetitisíce a nechal si drobné vydat do poslední korunky.

11 Nekraďte, nezapírejte a nelžete jeden druhému.

• h.: muž svému druhovi;
• V rámci komunity jsou takovéto věci vyloučeny.
• Co znamená nezapírat? Snad nezapírat nalezenou věc, jak bylo zmiňováno výše, snad jde o ochotu se přiznat k vlastním chybám a pokleskům.
• Jsou tyto věci mimo vlastní komunity dovoleny? Nebo jsou alespoň Bohem vnímány méně závažně? Těžko říci – pro křesťany jsou tyto zákazy určitě univerzální, tedy vztahující se i mimo církev. Nesmí tomu samozřejmě být tak, že v církvi jsme naprosto poctiví a otevření a mimo církev krademe, zapíráme a lžeme o sto šest. Pro židy je to jistě podobné.
• Vůči vnějšímu světu jsme ostražitější, než vůči „svým“; Bůh jistě nevyžaduje, abychom vůči vnějšímu světu měli vždy srdce na dlani či byli vůči světu naivní. Krást, lhát a zapírat je ale zajisté vyloučeno.
• V historii tomu tak ne vždy bylo – jak Izraelci, tak křesťané se nezřídka chovali vůči ne-židům a ne-křesťanům neupřímně, což Bohu jistě mnoho slávy nepřidalo.

12 Nepřísahejte lživě v mém jménu, ať neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. 

• Zde není přísaha zakázána obecně, ale pouze přísaha lživá a navíc v Hospodinově jménu – mohlo by se tedy zdát, že pokud je přísaha upřímná, je to v pořádku.
• Čistě logicky by mohla být v pořádku i přísaha lživá, pokud není pronášena v Božím jménu. To je ale zjevně nesmysl.
• My víme z Kázání na hoře a z Jakubova listu, že přísaha je křesťanům zakázána úplně. V zásadě proto, že nejistota našich životů je příliš velká na to, abychom se mohli za cokoliv autoritativně zaručit. Přísahu diskutuji více v Mt 5,33-37
• Přísahu zakazuje i Jakub 5,12: Především však, bratři moji, nepřísahejte ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Ale vaše ‚ano‘ ať je ‚ano‘ a vaše ‚ne‘ ať je ‚ne‘, abyste nepropadli soudu.
• Zdá se tedy, že principy ohledně přísahy jsou stejné jako u jiných starozákonních příkazů: Ježíš původní starozákonní příkaz dovysvětluje, dotahuje, potažmo zpřísňuje. SZ: S přísahou opatrně, NZ: Nepřísahat vůbec

13 Neutlačuj svého bližního a neokrádej ho. Výdělek najatého ať u tebe nezůstane do rána. 

• Příkazy jsou opět vztaženy na bližní, jsou ale zjevně univerzální.
• Utlačování je poměrně široký pojem – jde o zacházení s druhými, které je nespravedlivé, omezující, násilné nebo vykořišťovatelské. Takové jednání si můžeme dovolit vůči těm, kdo jsou vůči nám slabší, zranitelnější nebo závislí. Jde o jednání fyzické, ale i psychické (ponižování, marginalizace), ekonomické nebo sociální.
• Typicky jde o znevýhodněné skupiny, např. cizince, vdovy, zaměstnance či otroky.
• Zdržování nebo zadržování mzdy je toho typickým příkladem.
• Víme, že (Ž 103,6) Hospodin zjednává spravedlnost, zjednává právo všem utlačovaným. Bůh má utlačované vždy srdce a zastává se jich. Chovat se vůči nim nehezky tedy znamená zahrávat si s Božím hněvem, stavět se proti Bohu.

14 Neproklínej hluchého a nedávej překážku před slepého, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin.

• Jde o extrémní případy hnusného zákeřného jednání. Hluchý neslyší naše proklínání a slepý neví o překážce, kterou mu klademe.
• Tento zákaz ukazuje několika směry:
  • Chovat se škaredě vůči bezbranným je v Božích očích zvláště ohavné
  • Není přitom vůbec rozhodující, zda si oběti našeho jednání nebo někdo jiný naši vinu uvědomují (mohou si dokonce myslet, že jsme jejich přátelé). Bůh o ní ale ví velmi dobře a to stačí. Trest za takové jednání bude strašný.
  • Princip je jistě obecný – dělat zlo vůči bezbranným a/nebo ve skrytu je v Božích očích hrozné.
  • Jistě se tento příkaz vztahuje i na lidi méně chápavé – ve smyslu toho, že ti chytřejší nesmějí zneužívat své intelektuální převahy.

15 Při soudu nejednejte špatně: nestraň chudému ani nenadržuj vysoko postavenému. Svého druha suď spravedlivě. 

• h.: nepozvedej tvář; h.: neoslavuj tvář;
• Soud musí být nestranný – chudý i bohatý musí být souzeni podle práva ve smyslu plus i minus. Nesmí jim být nadržováno ani křivděno.
• Obojí se běžně děje: Bohatí si jistě mohou koupit dobré právníky, takže jim leccos projde.
• Zajistit, aby spravedlnost byla opravdu nestranná, není maličkost.
• Při nedávných nepokojích v Británii (2024) byli přísněji souzení účastníci demonstrací proti- imigrantských, než demonstrací muslimských.
• Nejde ale pouze o bohatství, ale také např. o rasu či tělesný vzhled:
  • Pamatuji si na soud v Itálii, kde neobyčejně krásná studentka Amanda Knox byla souzena kvůli podezření ze sexuálně motivované vraždy. Bylo těžké uvěřit, že by ona mohla být vraždícím krutým monstrem. Jak to bylo ve skutečnosti, nevím, byla za vraždu odsouzena, osvobozena, znovu odsouzena a pak znovu osvobozena. Veřejné mínění ale ovlivněno bylo.
  • Naopak v USA při nepokojích po smrti George Floyda v r.2020 byl souzen Kyle Rittenhouse za to, že zastřelil tři lidi. Vzhledově naplňoval představu „veřejného mínění“ o nesympatickém rasistickém bílém „frackovi“. Ve skutečnosti takovým nebyl a zabití byla v sebeobraně. Soud se veřejným míněním nenechal ovlivnit a osvobodil jej.
  • Italský i americký soudce rozhodování pod tlakem veřejného mínění rozhodování jistě neměli lehké.
  • Typické také je při případech šikany ve školách, že šikanující jsou často studenti sympatičtí a šikanovaní jsou ti problémoví. Nezkušení učitelé se tím mohou nechat zmást a nad šikanou neoprávněně mávnout rukou.
• Když někdo zkrátka vypadá jako „recidivista a násilník“ nebo naopak jako „anděl“, můžeme si vůči němu v mysli vytvořit předsudek. Být tomu tak ale nemá.

Amanda Knox

16 Nechoď pomlouvat mezi svým lidem. ⁽Nestav se na krev svého bližního.⁾ Já jsem Hospodin. 

• n.: Nepovstávej proti krvi …;
• n~: Nejednej proti životu …; ?; $ 
• O co jde? Jak to vidí jiné překlady?
  • Pavlík: Nesmíš mezi svým lidem chodit jako pomlouvač; nesmíš se postavit proti krvi svého bližního; já jsem Hospodin.
  • BKR   Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém, aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému: Já jsem Hospodin.
  • B21   Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin.
  • PKM  Neroztrušuj pomluvy na svého bližního a nestůj nečinně nad krví svého druha, já jsem Hospodin!
  • KJ2  You shall not go up and down as a talebearer among your people: neither shall you take a stand against the life of your neighbor: I am the LORD.
  • You shall not go around as a slanderer among your people, and you shall not stand up against the life of your neighbor: I am the LORD.
  • NWTEN  “‘You must not go around spreading slander among your people. You must not stand up against the life of your fellow man. I am Jehovah.
• Že v první části verše jde o zákaz pomlouvání, se překladatelé shodnou.
• Co dělá pomlouvač? Roznáší negativní informace o druhých. „Vtip“ je v tom, že pomlouváním je roznášení informací pravdivých i nepravdivých. Informace o tom, že „Petr Novák“ má slabost pro alkohol je pomluvou, ať už je to pravda nebo nikoliv.
• Vyvstává otázka, kdy jde o pomluvu a kdy pouze o předání informace. Existuje pravidlo, které může pomoci: O druhých můžeme mluvit tehdy, jsme-li součástí problému. Chystáš-li se s (alkoholikem) Petrem Novákem uzavřít obchod, může být legitimní tě na jeho slabost vůči alkoholu upozornit. Jinak ti ale po této informaci nic není a její šíření je hříchem – ničemu napomáhá, pouze škodí.
• Pomlouvače si představujeme většinou prvoplánově ve smyslu: Slyšel jsi to? Petr N. se už zase ožral. To je ale hrůza. Existují ale i subtilnější formy pomlouvání, zvláště odpudivé v křesťanském prostředí: Slyšel jsi, že bratr Petr N. se zase opil?

• Horší je to s druhou částí příkazu:  Nestav se na krev svého bližního. Co to znamená? Ostatní překlady mají postavit se proti krvi svého bližního; státi na hrdlo; neohrožuj život svého bližního;; nestůj nečinně nad krví svého druha; take a stand against the life of your neighbor;
• Nejpřesnější překlad zřejmě je „nebudeš stát nad krví svého bližního.“
• Snad tedy jde o zákaz nečinnosti ve chvíli ohrožení života: Nebudeš pouze přihlížet, když je někdo kolem tebe v ohrožení. V našem případě snad něco ve smyslu: Zastavíš u autonehody (i kdyby sis měl zakrvácet potahy sedadel), nepřekročíš ležícího (i když spěcháš), zastaneš se člověka bitého na autobusové zastávce (i když riskuješ, že také dostaneš). Pasivita v těchto případech je hříchem.
• Může jít také o podporu nespravedlnosti ve smyslu účasti nebo tichého souhlasu s nespravedlivým jednáním, které ohrožuje něčí život.
• Jako Hospodinův lid jsme povinni jednat ve prospěch druhých lidí. Nejen jim aktivně neškodit, ale také nebýt pasivní vůči jejich dobru.
• Je zopakováno: Já jsem Hospodin – ve smyslu Já tvůj Bůh tomu tak chci, takto to vyžaduji, takový je můj přístup.
• Vzpomínám si, jak jsem kdysi s jedním sousedem šel po parkovišti, kde někdo zapomněl zapnutá světla u auta. Když jsem se začal shánět po majiteli, řekl mi: Nechej to tak, jen ať se mu ta baterka vybije.

17 Neměj ve svém srdci nenávist vůči svému bratrovi. Přísně pokárej svého druha, ať kvůli němu neneseš hřích. 

• Jde o na první pohled skoro protichůdné příkazy.
• Zákaz nenávisti je jasný a univerzální. Divné je, že vůbec nejsou řešeny příčiny; něco jako oprávněná nenávist není bráno v úvahu.
• Jak tedy máme řešit situaci, kdy nám někdo škodí, ubližuje, napadá, vyhrožuje, nadává dětem, svádí ženu, dělá naschvály, apod.? Jak jinak, když ne nenávistí?
• Nenávist je „silná negativní emoce nebo postoj spojena s intenzivním odporem, zlobou, nepřátelstvím nebo přáním škody“. Opakem nenávisti je láska.
• Musíme tedy v takových případech nutně jít do druhého extrému, tedy „do lásky“?
• Ježíš to tak viděl: V kázání na hoře přikázal: „Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt), resp. „Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás urážejí.“ (Lk). Jan tvrdí (1J 4,20), že Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. 
• O tuto vysokou laťku jistě jsme povinní usilovat.
• Je možno diskutovat, kdo je a kdo není bratrem. Může žid či křesťan „svobodně“ nenávidět lidi mimo svou komunitu či alespoň mimo svůj národ? U židů těžko říci, jak tento příkaz chápou, ale křesťané jistě nenávidět nesmějí nikoho.
• Bez toho, abych tento Ježíšův příkaz relativizoval, jen připomínám, že láska agape v Kristově pojetí neznamená (nutně) cit, ale vědomé usilování o dobro druhého. V případě našich dětí neznamená láska rozmazlování, ale někdy také nastavení hranic. V případě nepřítele tomu může být podobně. Postavit se nepříteli je jedna věc, nenávidět jej věc druhá.
• Nenávist většinou chápeme jako emoci. Jde přitom o emoci destruktivní. Nenávist nikdy nic dobrého nepřinese.
• Nenávist budí nenávist – toho jsme denně svědky v místech konfliktů. V dnešní době např. na Ukrajině či mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Je opravdu těžké ne-nenávidět někoho, kdo mi zabil někoho blízkého nebo zničil můj dům či město. Když ale s nenávistí nebojujeme, roztáčíme „spirálu nenávisti“ do nekonečna (Nenávist se nezastaví, dokud všichni zúčastnění neskončí v pekle). Když se nenávisti naopak vzdáme, dáváme prostor Bohu.
• Připomínat si zákaz nenávisti je důležité v dnešní rozdělené společnosti – to, že někdo vidí jinak otázku homosexuality nebo má jiný názor na vládu, rozhodně nemá být důvodem k nenávisti. (2024).

• Druhá půlka verše je o něčem zcela jiném: Přísně pokárej svého druha, ať kvůli němu neneseš hřích. 
• Hned na začátku rozboru vidíme, že přísně někoho pokárat není totéž jako jej nenávidět.
• Přísné pokárání je naopak vyžadováno. Nekárat znamená být spolupodílníkem na druhově hříchu. Jako to? Protože my lidé často potřebujeme být varováni či napomenuti. Všichni máme slepé skvrny. Dokud za Davidem nepřišel Nátan, připadalo Davidovi, že je s Batšebou všechno v pořádku.
• Kárání se týká druha, tedy někoho blízkého. Nejde dokonce ani o bratra, kterého nesmíme nenávidět, ale asi nejsme povinni každého bratra napomínat. Druh je nám osobně blízký, jde o přítele nebo někoho na té úrovni. Nejsme povinni kudy chodíme, tudy trousit napomenutí, ale ty, se kterými máme užší vztah, jsme povinni kárat, když u nich vidíme nějaký jasný hřích.
• U pokárání může být přísné – není třeba věci eufemizovat nebo lakovat na růžovo. Když se člověk chová jako „dobytek“ nebo jako „debil“, je třeba, aby jej na to přítel upozornil.
• Ne-pokárání má za důsledek, že se člověk stává spoluviníkem přítelova hříchu.
• Jak přítel na napomenutí zareaguje (přítel nás může z naším pokáráním odmítnout nebo přímo poslat do háje), tedy zda si dá říci a své chování změní, je už jeho věcí, kterou my ovlivnit nemůžeme.
• Tento princip je podobný principu ne-varování, který známe z knihy Ezechiel 3 a 33: „Řeknu-li bezbožnému: ‚Zajisté zemřeš,‘ a ty ho nevaruješ a nepromluvíš, abys varoval bezbožného před jeho cestou k záchraně jeho života, ten bezbožný pro svou vinu zemře, ale jeho krev budu vyhledávat z tvé ruky. Jestliže však bezbožného varuješ a on se neobrátí od své bezbožnosti ani od své zlé cesty, zemře pro svou vinu, ale ty jsi svou duši vysvobodil.“
• Jak zdejší varování ať neneseš hřích, tak Ezechielovo vysvobodil jsi svou duši ukazují na stejný princip – tím, že víme o hříchu, stáváme se potenciálními spolupachateli. Vyvázat se lze pouze tím, že hříšníka varujeme či napomeneme. Od té chvíle jsme z věci osobně vyviněni.

18 Nemsti se a nehněvej se na syny svého lidu, ale miluj svého bližního jako sebe samého. Já  jsem  Hospodin. 

• n.: nedrž hněv;
• Podle Ježíše jedno z nejzásadnějších, (či spíše zcela nejzásadnější) přikázání Písma, shrnující vše ostatní.
• Ve SZ se vyskytuje pouze zde, v NZ je citováno Ježíšem, který je spojuje s přikázáním lásky k Bohu z Dt 6,4-5.
• Je to zapsáno ve všech synoptických evangeliích: Mt 22,37, Mk 12,31 (Většího přikázání nad tato dvě není), Lk 10,27.
• Dále je toto přikázání zmíněno
• Pavlem
  • v Ř 13,9, Vždyť přikázání: ‚Nesesmilníš, nezabiješ, nepokradeš, nebudeš žádostivý‘, a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
  • v Gal 5,14 „Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
    Pavel zde zdůrazňuje, že láska je jádrem Zákona.
• A Jakubem v Jk 2,8 „Jestliže tedy plníte královský zákon podle Písma: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe,‘ jednáte dobře.“ Jakub nazývá tento příkaz „královským zákonem“

• Zvláštní je, že je tento „královský zákon“ nenápadně ukryt mezi množstvím „balastu“ (což zní neuctivě), tedy spíše mezi stovkami nenápadných veršů (o tom, jak zacházet s ocasem obětovaného zvířete či jak nechat pářit dobytek).
• Proč tomu tak je? Proč není tento verš zdůrazněn ztučněním, podtržením a zapsán trojnásobnou velikostí? Proč před ním není alespoň „Amen a amen“, tedy „teď dávejte zvláštní pozor“?
• Je zdůrazněn přídavkem „Já jsem Hospodin“, ale ten je i u mnoha dalších, méně důležitých příkazů.
• Může to mít více příčin:
  • Jak Ježíš vysvětluje, když zdůvodňuje své časté používání podobenství, příčinou je, že Bůh chce, abychom si „namáhali mozky“.
  • „Odfiltrovává“ od pochopení biblických pravd povrchní čtenáře a posluchače.
  • Dopřává nám radost z hledání a nalezení vzácných perel či hlubokých pravd, z odhalování Božího charakteru.
  • Je to prevence toho, abychom důležitost ostatních přikázání podceňovali, mávli nad nimi rukou. Když si člověk v Bibli podtrhává důležitá místa, zvyšuje tím nebezpečí, že bude v budoucnosti již číst pouze podtržené texty a důležitost nepodtržených míst mu zůstane skryta.

• Příkaz lásky je navázán na zákaz msty a hněvu. Místo hněvu a odplaty tedy máme milovat.
• Je to vůbec možné? Vždyť hněv i odplata jistě mají svou příčinu? Nehněváme se a nemstíme tomu, kdo nám nic neudělal.
• Právě proto je zde přidáno „jako sebe samého„., které nám v opuštění hněvu a msty může pomoci. Vždyť sami na sebe se příliš nehněváme a sami sobě se nemstíme.
• Úplně vyloučeno to není – někdy mám sám na sebe vztek značný a jsou i lidé, kteří sami sebe trestají. V každém případě ale platí, že hněv a mstu vůči vlastní osobě opustím snáze, než vůči druhým.

• Připomeňme si ještě, že „láska není to, co říkáte nebo cítíte. Láska znamená jednání – je to volba, kterou musíte udělat“. (Láska je rozhodnutí, Gary Chapman)

19 Zachovávej má ustanovení. Nenechej pářit svůj dobytek dvojího druhu. Neosévej své pole  semenem dvojího druhu. Ať na tebe nepřijde oděv z dvojího druhu vlákna.

• n~: Neber si na sebe;
• Proč? Diskutujeme v podobném místě v Dt 22: Neosévej svou vinici dvojím druhem semene, jinak plný výnos semene, které jsi zasel, i úroda vinice propadne svatyni.
• Zvažovali jsme, že jde o zákaz nadměrného využívání půdy, zákaz „nenažranosti“, důležitost soustředit se na jednu věc.
• V Dt je zakázáno se smíšeným dobytkem orat, zde je zakázáno křížení.
• Oděv ze smíšeného materiálu je zmíněn zde i tam.
• Tyto tři zákazy jsou uvedeny společně, přestože spolu nikterak nesouvisejí (dobytek osivo a oblečení) – jde tedy o obecnější zákaz míšení věcí. Proč to vadí?
• Nejprve první problém: Není úplně jednoduché definovat druh: (odlišit jej např. od plemena).
  • Druh chápaný biologicky je schopen se přirozeně křížit, produkuje plodné potomstvo, je reprodukčně izolovaný, udržuje si svou genetickou integritu. .
  • Druh chápaný morfologicky je definován jako skupina jedinců, kteří sdílejí specifické morfologické (vnější) a anatomické (vnitřní) znaky (používáno např. u fosilií).
  • Genetický (fylogenetický) koncept druhu: Druh je nejmenší evoluční jednotka, která sdílí společnou genetickou historii. Tento přístup se opírá o analýzu DNA a odlišnost v genetickém materiálu.
  • Snad existuje ještě ekologický koncept druhu
  • Na složitost problematiky druhu často narážíme při diskuzích mezi kreacionisty a evolucionisty.
• Jaký je tedy důvod zákazu míšení? Možný výkladů je údajně více:
  • Důvody praktické:
    • Prevence přešlechtění: Přehnané křížení může vést k tomu, že z krávy se stává pouhá továrna na mléko, která málem neunese své vemeno. Ze psů vznikají zrůdná plemena, které se neunesou nebo se spontánně dusí, apod.
    • Nadměrná exploatace půdy při příliš intenzivním využívání.
    • U oděvu z dvojích vláken mě nic hrozného nenapadá. Jistě to lze dělat špatně, ale také dobře.
  • Důvody oddělení a zachování svatosti:
    • Svatost zahrnuje oddělení a rozlišování. Mísení symbolizuje chaos a narušení přirozeného řádu stvoření.
    • Maimonides údajně vysvětloval tento zákaz jako projev neúcty k Božímu dílu a pokus zasahovat do přirozeného řádu světa, který Bůh stvořil dokonalý.
    • Zákaz sloužil jako jako neustálá připomínka oddělenosti pro Hospodina.
  • Vymezení se proti pohanským praktikám: Tento argument je používán až příliš často – vždy když nevíme, co některý příkaz znamená, řekneme, že jde o vymezení se proti pohanům. Zda pohanské si pohanské národy v křížení či smíšených oděvních materiálech opravdu libovaly, nevím. Je ale fakt, že lidé ponecháni sami sobě nevynechají jedinou dostupnou zvrácenost – zvrácené křížení pamatujeme např. z dob Sovětského svazu, kde Mičurin byl schopen „rozdojit kozla“.,
  • Augustin údajně v tomto nařízení viděl symbolické zobrazením Boží touhy po čistotě a jednotě. Nemíšené věci mohou představovat život věrný Bohu, nerozdělený mezi svět a Hospodina. Možné to je – právě proto, že jde o mísení věcí tak nesourodých, může jít o obecný symbolický význam.

20 Když muž ulehne s ženou a bude mít výron semene a ta otrokyně byla určena muži, nebyla ovšem ještě vykoupena ani jí nebyla dána svoboda, bude dána náhrada, ale nebudou usmrceni, protože nebyla svobodná. 

• Řada informací, řada nejasností:
• Jde zřejmě o případ otrokyně. Kdyby šlo o ženu svobodnou, tresty by byly (mnohem) přísnější: Pokud by se žena bránila, šlo by o znásilnění, pokud by se nebránila, šlo by hrdelní zločin.
• Otrokyně je zadaná pro manželství, ale ještě plně ve svém otrockém nesvéprávném postavení. Zadaná zřejmě neznamená totéž, co zasnoubená – to by byl přístup mnohem přísnější.
• Jde dost možná o případ, kdy s otrokyní spí její „majitel“.
• Divná je poznámka o výronu semene. Chce se poukázat na to, že „mazlení“ (nekoitální praktiky) nevadí? Že soulož je dokonána až okamžikem výronu? Že s otrokyní je možno dělat „leccos“, pokud nedojde k „plnohodnotné“ souloži?
• Pokud by tomu tak bylo, šlo by o nový princip – dovedu si představit, že Bůh nekoitální praktiky hodnotí shovívavěji: když se snoubenci přes svatbou neudrží a mazlí se spolu, cítíme, že jde o něco méně problematického, než když se spolu vyspí.
• Hranicí mezi souloží a ne-souloží tedy zjevně je výron semene. Otázky ale zůstávají:
  • Co koitus „se vším všudy“, ale bez ejakulace? Asi dost teoretická možnost.
  • Co petting, ejakulace bez koitu? Přináší všechny důsledky (při nevěře třeba fatální) jako koitus? Postižený manžel nebo manželka by se na takovou nevěru partnera asi moc shovívavě nedívali – asi by nemávli rukou, že přece o nic nešlo.
• Hlavní zdůvodněním, proč nejde o fatální hřích, zjevně je, že jde o otrokyni. To, že byla zadaná, nehraje roli. Přístup vůči otrokyni je „nevyvážený“ – není na ni prakticky brán ohled. Na jedné straně není zvažována žádná její potenciální vina, na druhé straně se jí nedostává žádného zadostiučinění (kromě pokuty jejího „partnera“, kterou ale dostává Bůh, nikoliv ona). Je brána víceméně jako „věc“, jako majetek.

21 On přinese Hospodinu ke vchodu do stanu setkávání svou oběť za vinu, berana jako oběť za vinu. 22 Kněz za něj před Hospodinem vykoná obřad smíření s beranem jako s obětí za vinu, za jeho hřích, kterým zhřešil, a jeho hřích, kterým zhřešil, mu bude odpuštěn.

• Viníkem je muž – u otrokyně se předpokládá, že byla obětí. Její potenciální vina řešena není.
• Mužovou „pokutou“ je beran, tedy pokuta je v řádu dnešních třeba deseti tisíc Kč. To mi přijde dost málo. Žádné další konsekvence pro muže nevyplývají. Nemusí si otrokyni vzít, nemusí jí dát svobodu, nemusí si ji „koupit“ – nic takového.
• Co když šlo o muže ženatého? Považovala se nevěra s otrokyní vůbec za nevěru? Po celá století byl sex pána domu se „služkami“ téměř tolerovanou „normou“.
• Pro křesťany jsou samozřejmě „normy“ nastaveny na naprosto nesrovnatelné úrovni – kázání na hoře je v tomto naprosto jednoznačné.
• Jde o poměrně drsná ustanovení – co si můžeme vzít pro dnešní dobu?
  • Sexuálních otrokyň jsou na planetě stále miliony – je třeba dělat maximum pro jejich osvobození.
  • Sexuální otrokyně jsou čistými oběťmi. (Ne každá prostitutka je sexuální otrokyní).
  • Zákazníci prostitutek jsou vinni, nejde z jejich strany o neutrální či nevinnou věc. Jejich hřích je proti ženám, ale i proti Bohu (každý hřích jde primárně proti Bohu).
  • Platí to i pro „zákazníky“ pornografie či „Only fans“ (To, že žena není fyzicky přítomna, že se „svlékla někde jinde“, konzumenta nevyviňuje).
  • Na okraj: Sledování pornografie či žen na internetu s masturbací je (dle mého názoru) rovno sexuálnímu aktu. (Bez masturbace snad jde „pouze“ o nečistý pohled?)

23 Až přijdete do země a vysadíte ⁽všelijaké ovocné stromoví,^) (necháte jeho ovoce nesklizené,⁾ po tři roky bude pro vás nejedlé, nebude se jíst.

• h.: každý strom jídla; 
• h.: neobřežete jeho předkožku, jeho ovoce; jiní chápou jako: budete považovat jeho ovoce za zakázané;
• h.: neobřezané; n~: zakázané;
• Nejde o ovocné stromy ponechané původními obyvateli, ale nově vysazené stromy.
• Kdyby šlo o stromy již existující, bylo by to pochopitelnější – mohlo by jít o jakousi „karanténu“ po původních hříšných obyvatelích.
• Ovocný strom hned první roky nerodí. U roubovaných stromů se údajně úroda dostaví po dvou až pěti letech, u stromů pěstovaných ze semene za čtyři až deset let.
• Snad jde o prevenci nadměrného využívání zdrojů – strom potřebuje svůj čas, než začne rodit.
• Snad může jít i o určitý výcvik sebeovládání – naučit se odkládat spotřebu; učit se trpělivosti ve smyslu, že nemusím mít všechno hned.
• V dnešní instantní době by mohlo být takové přikázání také užitečné: Chceš novou televizi, dovolenou nebo auto? Proč ne – ale musíš si na ně nejprve několik let šetřit. Chceš mít sexuální život? Proč ne – musíš si ale nejprve najít známost, zasnoubit se, ekonomicky se zajistit a oženit se.
• Člověk se na odložené potěšení také více těší.

24 Čtvrtého roku bude všechno jeho ovoce ⁽svaté ke slavnosti⁾ pro Hospodina. 

• n.: radostným svatým darem; ($);
• Tři roky těšení ještě hned nedojdou naplnění – první ovoce je určeno Bohu. Jde o slavnostní chvíli, o připomínku, že všechno, co máme, je z Boží ruky.

25 V pátém roce budete jíst jeho ovoce. Tak vám bude dále přinášet svou úrodu. Já Hospodin jsem váš Bůh.

• Naplnění dojde naše těšení se až roku pátého.
• Pokud vydržíme čekat, Bůh garantuje, že úroda bude dlouhodobá.

26 Nejezte nic s krví. Nevěštěte a nezabývejte se hadačstvím.

• Následuje „pel-mel“ příkazů.
• O nejezení krve jde o opakování z Lv 17.
• Ohledně zákazu věštění a hadačství jde o první výskyt. Podrobněji je pak zákaz rozveden v Dt 18,10n. Tam jej také podrobněji diskutuji.

27 Nestříhejte si dokola skráně své hlavy a nekaz si skráně své brady.

• Zřejmě jde i u vlasů o muže. U žen se určitá míra úpravy vlasů zřejmě předpokládá.
• Může jít o určitou ochranu „přirozenosti“ – s vlasy i vousy lze do nekonečna experimentovat; je otázka, zda k lepšímu.
• Bůh je zřejmě s naším vzhledem spokojen: „Líbíme“ se mu tak, jak nás stvořil. Experimenty s vylepšováním těla nemají konce a mohou nabývat bizarních rozměrů.
• Je použito slovo „kazit„, je tedy dost možné, že různé zásahy do volného růstu vousů vnímá Bůh jako kažení Jeho dokonalé práce.
• Bůh každého stvořil dle svého plánu a zřejmě preferuje do Jeho díla nadměrně nezasahovat. nechat vzhledu volný prostor.
• Již přirozeně se dosti lišíme – i vlasy a vousy má každý trochu jiné.
• Úpravy vlasů a vousů jsou ještě relativně nevinné – člověk sice může vypadat všelijak, ale nejde o žádné mutilace či bolestivé procedury.
• Snad by se dalo uvažovat, že nošení plnovousu je „přirozenější“, než holení.
• A existuje Boží „norma“ pro délku vlasů? Zřejmě ne. (Pro nás byly v mládí za socialismu krátké vlasy potupou. Pamatuji si také na oblíbenost knírů či na začátky punku.

28 Zářezy kvůli mrtvému si nedávejte na tělo ani tetování si nedávejte na sebe. Já jsem Hospodin. 

• h.: znaky tetování; HL;  Slovo „tetování“ se tedy v Bibli vyskytuje pouze jednou.
• Zásahy do těla jsou zakázány. Ozdobné či rituální jizvení a tetování, zřejmě i piercing aj.
• Způsobů, jak si lidé modifikovali těla, je nepřeberné množství – některé jsou vyloženě morbidní (žirafí krky, vytahování rtů, propichování penisu).
• V Jižním Súdánu je běžné broušení zubů a jizvení.
• Problematika je složitá – záleží jistě také na tom, co si člověk na kůži vytetuje – vcelku nechápu, jak si někdo může myslet, že když si bolestivou procedurou na kůži vytetuje na kůži nějakého démona, jde o duchovně neutrální proceduru.
• Mnoho tělesných modifikací je jistě kulturně podmíněných a sporných – je rozdíl mezi dírkami na náušnice u malé holčičky a u dospělého muže? Co nosní kroužky, které byly ve starověku běžné?
• Kde je hranice přijatelného zdobení ženy řeším v 1Pt 3,34. Píše se o něm ještě v 1Tim 2,9-10
• Tetování je obsažně a pěkně řešeno v knize: Zajímá Boha naše tělo? Její recenzi psanou pro Život víry jsem dal do rubriky Články.
• Pokud bych hledal obecnou hranici toho, co je při modifikacích našeho těla přijatelné, odhadl bych, že:
  • není povoleno proniknutí kožním krytem
  • změny nemají být nezvratné
  • nemají být mutilující
  • má být zachována určitá „přirozenost“ vzhledu

29 Neznesvětíš svou dceru tím, že ⁽bys z ní udělal prostitutku,⁾ aby země nesmilnila a nenaplnila se hanebností.

• n.: ji přivedl ke smilstvu;
• Přivést dceru ke smilstvu by mohlo být i schvalování předmanželského sexu.
• Zdůvodněn je zajímavé: aby země nesmilnila a nenaplnila se hanebností. Smilstvo nějakým způsobem ovlivňuje území, na kterém se odehrává. Je-li tedy v některé zemi běžný mimomanželský sex, je tím země znečištěna. Raději neuvažovat, co si Nejvyšší myslí o nás.

30 Zachovávejte mé soboty a mějte v úctě mou svatyni. Já jsem Hospodin.

• h.: bojte se;
• Oddělený den je velmi důležitý.
• Vše týkající se bohoslužby vyžaduje maximální respekt – mít uprostřed národa Boží přítomnost, je závažná a riziková věc, které nelze nikterak brát na lehkou váhu.

31 Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce, abyste se jimi poskvrňovali. Já Hospodin jsem váš Bůh. 

• Jakýkoliv styk s duchovním světem mimo Boha je přísně zakázán.
• Jde o poskvrňování; Člověka styk s okultním světem velmi znečišťuje.
• Je doplněno „zemřelých“, může jít ale o jakékoliv démony.

32 Před šedinami povstaň, cti starce a boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. 

• tj. starým člověkem;
• Před šedinami povstaň: Tento příkaz by mohl být vyvěšen v dopravních prostředcích hromadné dopravy, aby mladí pouštěli sednout starší 😊.
• Úcta ke stáří patří k Boží kultuře.
• Garantována je samotným Bohem – důvod, proč ctíme starší, je, že si to přeje Bůh.
• Takže, ctíme i starší, kteří třeba úcty hodni nejsou – neděláme to totiž kvůli nim, ale kvůli Nejvyššímu.
• Boj se svého Boha: Buď je to přidáno jako další příkaz nebo je to myšleno ve smyslu – kvůli respektu k Bohu měj úctu k seniorům.

33 Když bude s tebou ve tvé zemi pobývat příchozí, neutiskujte ho. 

• Je krásné, že Hospodinu záleží na situaci imigrantů. Příchozí či imigranti vždycky budou a je nesmírně důležité, abychom se k nim chovali dobře, resp. stejně jako k místním, jak uvidíme dále.
• Imigranti jsou oproti domácím vždy znevýhodněni – teprve, když někam vycestujeme, uvědomíme si, jak moc.
• Tento příkaz nám odhaluje hodně o Božím charakteru – Bůh se zastává a záleží mu na všech, kdo jsou znevýhodněni.

34 Příchozí, který s vámi pobývá jako cizinec, na tom bude jako domorodec mezi vámi. Miluj ho jako sebe, protože jste byli příchozími v egyptské zemi. Já Hospodin jsem váš Bůh. 

•  Cizinec na tom bude jako domorodec: Princip je jasný – NULOVÁ DISKRIMINACE na základě národnosti či místa pobytu.
• Bůh nenávidí diskriminaci – pokud se na cizince díváš skrz prsty a nejednáš s ním úplně stejně jako s kýmkoliv jiným, hřešíš.
• Stojí za povšimnutí, že se nehovoří o pozitivní diskriminaci – cizinci na tom mají být STEJNĚ, ne tedy lépe ale ani hůře.
• Na okraj: Affirmative action (pozitivní diskriminace menšin) byla na některých amerických univerzitách zrušena v r. 2023. Názory na to, co zrušení přineslo, jsem četl různé.
• Nároky klade Bůh vysoké: Nestačí se chovat stejně jako k domorodci, ale je třeba jej milovat jako sebe. To je vysoká laťka.
• Většina lidí svůj národ miluje více, než ostatní. Absolutní pravidlo to ale není – jsou věci, které mi na Češích vadí, a také věci, které se mi líbí na některých cizích národech.

35 Nejednejte špatně ⁽při rozhodování míry, váhy a objemu.⁾ 36 Budete mít spravedlivé váhy, spravedlivé závaží, spravedlivou míru a spravedlivý hín. Já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvedl z egyptské země. 

• h.: na soudu, v míře, ve váze a v odměřování;
• Šidit na měrách a vahách se nesmí. Bůh to nenávidí, je to pro Něho ohavností (Př. 11,1; 20,23; Dt 25,13n). Být odporný Bohu nikdo nechce.
• Princip je jasný: Místo kilogramového závaží mám 950 gramové. Na prodeji každého kila ošidím kupce o 5%.
• Jde o stejný princip jako při nepoctivě (pod míru) natočeném pivu.

37 Zachovávejte všechna má ustanovení, všechna má nařízení a plňte je. Já jsem Hospodin. 

• Zarámování kapitoly: Nic nevynechejte, vše je důležité. Nic nepodceňujte, berte Mé přikazy velmi vážně.