1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když někdo učiní zvláštní slib a zasvětí Hospodinu duše podle tvého výměru,
- Jde o zaslíbení sebe sama (nebo někoho, nad kým mám autoritu, nebo něčeho mého) pro službu Bohu. Prvotním slibem bylo, že člověk na nějakou dobu nastoupí do chrámu jako pracovník nebo něco či někoho daruje chrámu do trvalého vlastnictví.
- Nastoupit tam člověk mohl buď sám nebo ke službě poslat např. svou ženu, dítě, služebníka nebo otroka. Nebo mohl chrámu darovat svůj majetek, např. otroka nebo zvíře nebo pole.
- Šlo o nějakou obdobu nazírského slibu, kdy si člověk vyčlenil nějaké období k intenzivnímu přiblížení se k Bohu.
- Zdá se, že bylo poměrně běžnou praxí, že člověk sám sebe nebo něco/někoho Bohu slíbil, ale místo toho posléze pouze daroval peníze – tedy se ze služby „vykoupil“.
- Slovo vykoupil se běžně používá k popisu toho, co udělal Ježíš pro lidi – vykoupil je z otroctví ďáblova.
- Není vzácné, že lidé zasvětit sama sebe Bohu v situaci krajní nouze – např. Jákob na útěku z domova (1M 28,20-22)1, Samuelova matka o svém ještě nenarozeném synu (1 Sam 1)) či Jiftach před bojem (Sd 11,30). Je ale i řada mimobiblických příkladů takového jednání – někoho (možná to byl Martin Luther?) přepadla na cestě katastrofální bouře a on slíbil Bohu, že když ji přežije, zasvětí se službě Jemu. Slyšel nebo četl jsem ale o více podobných případech.
- Moci na nějakou dobu odejít sloužit co chrámu nemusí být vůbec špatný nápad ani z dnešního pohledu. Lidé dnes běžně dělají různé „restarty“: berou si sabatikly, tráví týdny v temnotě, chodí na poutě nebo si jezdí „vyčistit“ hlavy do klášterů.
- To, že lidé darovali svůj majetek církvi bylo v minulosti také běžnou praxí2.
- Z dalšího se zdá, že běžnou praxí bylo, že lidé na službu nakonec nenastoupili, ale místo toho darovali chrámu určitou částku peněz. Připadá mi, že věc tím částečně pozbývá smyslu. Nebylo by jednodušší prostě říci, že daruji chrámu šedesát šekelů, než učinit slib, že do chrámu nastoupím jako dobrovolník a pak se tohoto slibu vykupovat?
- Z textu se ale zdá, že Hospodin tuto praxi akceptoval – domnívám se, že jde o „ne ojedinělý“ Boží ústupek lidské slabosti, hříšnosti či zmatenosti3. Lidé činí nerozvážná či uspěchaná rozhodnutí – je něco jiného slíbit něco Bohu během smrtelného nočního strachu a pak to znovu v klidu promýšlet, když panika odezní.
- Bůh tedy dává lidem pro tyto případy únikovou cestu, ale stanovuje pro ni pravidla.
- Navíc vysílá signál, že se sliby je třeba nakládat uváženě – neuvážený slib má řešení, ale to není zadarmo. Nějakých „sto tisíc“ darovaných chrámu, abych tam na půl roku nemusel nastoupit jako dobrovolník, je již citelným poučením.
- Pro děti a mládež mohl být pobyt v chrámu zajímavou a užitečnou stáží.
- Pro seniory zase smysluplně stráveným závěrem života (srv. prorokyně Anna z Lk evangelia).
- Zřejmě bylo možno dávat do chrámu k vychování i malé děti – šlo o nějakou formu „nalezinců“ či církevních školek a škol.
3 bude tvůj výměr tento: za muže ve věku od dvaceti let do věku šedesáti let bude tvůj výměr padesát šekelů stříbra podle šekelu svatyně; 4 pokud je to žena, bude tvůj výměr třicet šekelů. 5 Pokud je ve věku od pěti let do dvaceti let, bude tvůj výměr za muže dvacet šekelů a za ženu deset šekelů. 6 Pokud je ve věku od měsíce do pěti let, bude tvůj výměr za muže pět šekelů stříbra a za ženu bude tvůj výměr tři šekely stříbra. 7 Pokud je ve věku od šedesáti let výše, bude tvůj výměr za muže patnáct šekelů a za ženu deset šekelů.
věk | muž | žena | |
20-60 let | 60 (1/1) | 30 (1/1) | 1/2 ceny muže |
5-20 let | 20 (1/3) | 10 (1/3) | 1/6 muže |
1 měsíc – 5 let | 5 (1/12) | 3 (1/10) | 1/20 muže |
60+ let | 15 (1/4) | 10 (1/3) | 1/6 muže |
- „Cenou“ člověka je nepochybně myšlena cena na trhu práce, tedy kolik práce je schopen pro chrám odvést. Nejde tedy o nic diskriminačního – nikdo by „nezaměstnal“ sedmileté dítě4 za stejnou mzdu jako dospělého. Kvalifikace a schopnosti lidí se přirozeně liší.
- V absolutních číslech není snadné se zorientovat. Šekel by na dnešní ceny měl zřejmě hodnotu nízkých jednotek tisíc.
- Zajímavé je ale přemýšlet nad vzájemnými poměry ceny: dospělý muž, žena, malé dítě, dítě až teenager, senior:
- Největší „hodnotu“ má muž v aktivním věku – např. já jako „šedesát plus“ mám oproti němu „cenu“5 čtvrtinovou
- U seniorek 60+ klesá oproti dospělým ženám cena pomaleji – je třetinová. Proč? Zřejmě proto, že ženy žijí déle, stárnou pomaleji a jsou vitálnější.
- 5 až 20 letý muž je cennější než senior. To tak asi bude.
- 5 až 20 letá dívka je stejně cenná jako seniorka – to bude souviset se zmíněným lepším stavem starších žen než mužů.
- Rozmezí 5 až 20 let je zajímavé – devatenáctiletý muž má stejnou cenu jako pětileté dítě. To se zdá neadekvátní. Snad že v pětiletém dítěti je velký potenciál (má za sebou dětské nemoci, nepotřebuje již takovou péči), kdežto teenager se již brzy „vrhne do života“ a odejde.
- Cena ženy je oproti muži poloviční. Zřejmě tedy šlo o převážně o fyzickou těžkou práci.
- Malé dítě ženského pohlaví je relativně cennější než mužského – má desetinovou cenu dospělé ženy, kdežto chlapec jen dvanáctinovou. Proč? Opět zřejmě již tehdy bylo známo, že ženy jsou odolnější a vitálnější. Chlapci více umírají.
- Dosažením šesti let stoupne cena chlapce čtyřikrát, děvčete jen 3,3 krát. Zřejmě chlapec, který překonal pět let má již slušný potenciál vyrůst v muže
- Muž senior je cennější než 5 až 20 letá žena.
- Cena muže a ženy se ve věku 60+ přibližuje, je dvou třetinová; stejně tak rozdíl ceny malých dětí není poloviční (tří pětinový). Jinak řečeno – u dětí a seniorů se z hlediska „využití“ stírá rozdíl mezi pohlavími.
- Lze říci, že „ceník“ je z hlediska pracovní síly nastaven chytře. S korektností si starosti nedělá.
8 Pokud je zchudlý a nestačí na tvůj výměr, postaví ho před kněze a kněz (mu vyměří jeho zasvěcení.) Kněz mu vyměří podle toho, na co stačí prostředky toho, kdo učinil slib.
- Ohled na chudé je u Boha přítomen vždy.
- Neplatí tedy pravidlo: Jsi chudý, tak si svůj neuvážený slib v chrámu musíš „odkroutit“, kdežto bohatý se vyplatí.
- Často v dějinách platilo, že „synáčkové“ bohatých rodičů při mobilizaci do armády nechodili- otec je nějakým způsobem vyplatil.6 Zde zvýhodnění oproti chudým nejsou.
9 Pokud je to zvíře, které (se přináší) Hospodinu jako obětní dar, všechno, co se z něj dává Hospodinu, bude svaté.
- Že zvíře přinesené v oběť se stává svatým – tedy čistým a odděleným pro Boha – je známo.
10 Nenahradí ho ani ho nezamění dobré za špatné ani špatné za dobré. Pokud by přece zaměnil zvíře za zvíře, bude svaté to první i vyměněné.
- Tento příkaz má za cíl zabránit tomu, aby se praxe vykupování se ze svatých slibů rozšířila i na další oblasti, např.na oběti zvířata.
- Ale jde ještě o více. Kdyby bylo zakázáno vyměňovat pouze dobré za špatné, byl by smysl přikázání jasný – šlo by o to, aby někdo nechytračil ve smyslu: Vybral jsem sice k oběti v chrámu tohoto perfektního beránka, ale mezitím mi začalo být líto tolika peněz a rozhodl jsem se místo něho podstrčit podřadnější kus.
- Zde je ale i zákaz vyměnit špatné za dobré. To navozuje více otázek:
- Jednak nebylo povoleno k oběti přivádět jiná zvířata, než ta bez vady. Špatné tedy principiálně nebylo možno obětovat.
- Zde zřejmě šlo o „nadstandardní“ dobrovolné oběti, ne o oběti povinné – a tam možná toto pravidlo nebylo vyžadováno. Když se dobrovolně rozhodnu Bohu něco obětovat nad povinný rámec, mohu se možná rozhodnout, jestli zvolím zvíře lepší nebo horší.
- Jde zřejmě o to, že jakmile už se jednou rozhodnu něco dát Bohu, stává se to svatým, tedy odděleným pro Něho. Ať „takové nebo onaké“, je to už Jeho, ne moje. A s cizím (Božím) už dále nemám právo manipulovat, třeba to zaměňovat.
- Zlomový je zřejmě okamžik rozhodnutí nebo nějaký akt darování – pak už se zvíře dostává mimo moji pravomoc.
- Pokud bys něco takového přece jen zkusil, přijdeš o obě zvířata – to první už zpátky nedostaneš a to druhé také nezvratně spadne do kategorie Božího
- Ukazuje to na závažnost námi pronášených slov, slibů a rozhodnutí. Se sliby a slovy je třeba nakládat s maximální obezřetností, neboť Nejvyšší je bere velmi vážně. Dává nám sice „únikové cesty“, když se do svých slibů a slov neuváženě zapleteme, ale ani ty nejdou zcela bezbolestné. Slova mají důsledky a za neuvážené sliby se platí.
11 Pokud je to jakékoliv zvíře nečisté, které se nepřináší jako obětní dar Hospodinu, postaví to zvíře před kněze 12 a kněz to vyměří, (jestli je dobré či špatné.) Jak to kněz vyměří, tak to bude. 13 (Pokud by ho chtěl vykoupit,) přidá k výměru jednu pětinu.
- Zvláštní princip: Rozhodnu se, že chci Boha uctít (chci podpořit chrámovou službu) tím, že Mu daruji nečisté zvíře. Proč bych to dělal?
- Mohu např. být obchodník s velbloudy nebo osly a mohu si to dovolit. Osel či velbloud by se hodil kněžím či levitům např. na vožení palivového dříví. Nečisté zvíře samozřejmě nelze obětovat na oltáři.
- Pokud si zvíře chci zase odvést zpátky, musím knězi dát jeho cenu navýšenou o dvacet procent – zřejmě proto, aby si kněz mohl pořídit podobně kvalitní a měl při nákupu určitou rezervu.
- Princip je tedy takovýto: Vidím, že chrámová služba by potřebovala transportní zvířata. Chci v tomto směru přispět a mám dvě možnosti – buď přinesu přímo zvíře nebo zvíře přivedu, nechám knězem ocenit a s rezervou mu na stejné zvíře nechám hotovost.
- Můžeme si aktualizovat: Církvi by se pro službu hodilo auto. Mohu si to dovolit, mám doma jedno navíc, i když není nové ani dokonalé. Přivezu je do církve a nechám k užívání nebo dám peníze na auto podobné nebo lehce lepší. Může jít o starší Fabii, nejde nutně o BMW.
14 Když někdo zasvětí svůj dům jako svatý Hospodinu, kněz ho vyměří, jestli je dobrý či špatný. Jak to kněz vyměří, tak to zůstane. 15 Pokud by ten, kdo ho zasvětil, chtěl svůj dům vykoupit, přidá pětinu (k jeho vyměřené ceně) a bude jeho.
- Princip je stejný – mám nemovitost, chci ji dát k dispozici službě ve Stanu.
- Pokud dům chci dát „církvi“, je to jasné.
- Zpětné vykupování je opět poněkud „kostrbatý“ proces – jednodušší by bylo přinést přímo peníze. Možná jde o to, že tímto způsobem dárce jednoznačně určuje, k čemu peníze mají být použity (ke koupi domu). Kněží za peníze nemohou koupit, co chtějí, ale zase jen dům.
- Nebo jde spíše o situaci, kdy si to člověk rozmyslí (např. se mu změní rodinná situace a dům začne potřebovat). Možné to je, ale dvacet procent si připlatí.
16 Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole ze svého vlastnictví, bude tvůj výměr podle zrna k jeho osetí: plocha osetá chómerem ječmene bude za padesát šekelů stříbra.
- Zřejmě je myšleno padesát šekelů (pachtovného) ročně.
- Je možno si udělat hrubý obrázek o tehdejších cenách půdy (nezapomínaje, že půda se při milostivém létě vracela majiteli, takže šlo spíše o (maximálně padesátiletý) pronájem).
- Chómer je starověká jednotka objemu odpovídající přibližně 220 litrům.
- Spotřeba osiva na hektar při pěstování ječmene dnes činí údajně 150–200 kg/ha. Ječmen má hustotu asi 0,6 kg/l, což znamená, že jeden chómer (220 litrů) váží přibližně 132 kg.
- Jeden chómer postačí k osetí 0,66–0,88 hektaru
- Jeden šekel odpovídal přibližně 11,4 gramu stříbra. Tedy 50 šekelů by bylo 570 gramů stříbra.
- Aktuální cena stříbra (leden 2025) je přibližně 15,80 Kč za gram
- 570 gramů stříbra by tak stálo 8 850 Kč.
- Cena půdy za hektar by byla 10 056–13 409 Kč
- V ČR se údajně tržní cena zemědělské půdy v roce 2024 pohybovala mezi 15 až 45 Kč za m² (Úřední hodnota je 7,13 Kč/m²), což odpovídá 150 000 až 450 000 Kč za hektar.
- Musíme ale zvažovat, jde spíše o pachtovné, než o skutečný prodej. Průměrné pachtovné se u nás pohybuje mezi 2 500 až 5 000 Kč za hektar ročně, u luk a pastvin 1 000 až 3 000 Kč za hektar ročně, u lesa 500 až 1 000 Kč za hektar ročně. Za deset let to je 25 000-50 000 Kč.
17 Jestliže zasvětí své pole od milostivého léta, zůstane to podle tvého výměru. 18 Pokud zasvětí své pole po milostivém létě, spočítá mu kněz cenu podle let zbývajících do milostivého léta a bude to ubráno z výměru.
- Potvrzuje se, že jde vlastně o pachtovné dle počtu let, kdy půda bude k dispozici.
19 Pokud by ten, kdo ho zasvětil, (chtěl pole vykoupit,) přidá pětinu k jeho vyměřené ceně a připadne jemu.
- Stejný princip jako u domu – změní se mi situace, pole jsem sice dal k dispozici kněžím, ale nyní je začnu potřebovat.
- Možné to je, ale lehce si připlatím.
20 Jestliže však pole nevykoupí, a prodá pole někomu jinému, nebude ho moci již vykoupit.
- O jakou situaci jde? Rozhodl jsem se své pole dát k dispozici pro bohoslužbu. Pak se mi změní ekonomická situace a nutně potřebuji peníze – zasvěcené pole tedy někomu prodám.
- Tím pádem polem přestanu disponovat a pokud bych se rozmyslel, nemohu si již pole vykoupit zpátky ani při dvacetiprocentním navýšení. Polem po milostivém létě bude disponovat už nový majitel.
21 Pole uvolněné v milostivém létě se stane svaté pro Hospodina, stejně jako pole, které bylo zasvěceno zkáze; stane se vlastnictvím kněze.
- Vypadá to tedy, že u polí byla situace jiná, než u domů – i po milostivém létě zůstávaly v trvalém užívání kněží. Pokud je chtěl původní majitel zpět, musel je vykoupit (plus dvacet procent).
- Situace je připodobněna poli zasvěcenému zkáze. O co jde? Jde o podobný princip jako u zasvěcení Hospodinu – věc je naprosto a nezvratně určena k určitému osudu: buď k úplnému zničení nebo k úplnému přivlastnění Bohu. S tímto osudem už nejde nic dělat, je nezvratný.
- Když bylo něco určeno k úplné zkáze (např. Jericho), šlo údajně o tzv. cherem. Šlo o většinou o věci naprosto zkažené hříchem. Termín se používal za války.
- Jako Jozue nemohl žádným způsobem modifikovat osud Jericha (muselo být zcela zničeno), tak nelze nic dělat se skutečností, že zasvěcené pole již nezvratně a cele patří Bohu.
- Nemohlo se stát, že se tímto způsobem půda kumulovala v rukou kněží? Kněží a levité (Nu 18,10-24) nesměli být majiteli půdy. Nemohli pozemky trvale vlastnit, prodávat, ani je předávat svým potomkům. Půda se tedy kumulovala spíše v rukou „chrámu“, kněží a levité tedy snad neměli na hromadění osobní zájem.
22 Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole koupené, které není polem z jeho vlastnictví, 23 kněz mu spočítá hodnotu výměru až do milostivého léta a ještě v ten den dá ten výměr jako svatou věc Hospodinu. 24 V milostivém létě se vrátí pole tomu, od koho jej koupil, jehož vlastnictvím země byla.
- Zřejmě jde o případ, kdy užívám pole, které ale není mým dědičným vlastnictvím a v milostivém létě ho tedy budu muset vrátit. (Mám ho propachtované).
- Výdělek, který mi pole přinese, se mohu rozhodnout dát k dispozici Hospodinu (knězi, chrámu).
- Velikost daru se ale nerovná skutečnostému výnosu, ale stanovuje se podle toho, jak jej odhadne kněz. Kněz řekne, jaký výdělek lze z takového pole za určité období očekávat a ty tuto částku na místě knězi zaplatíš.
- Všichni křesťané zasvětili sami sebe Hospodinu – na pozadí právě přečtených veršů se můžeme domnívat, že tento proces je nezvratný.
25 Každý tvůj výměr bude v šekelech svatyně. Dvacet gér bude jeden šekel.
- Svatyně měla svou váhovou či měnovou jednotku.
26 Avšak prvorozené ze zvířat, které jako prvorozené patří Hospodinu, nikdo nemůže zasvětit; ať býk či ovce, patří Hospodinu.
- Provorozené zvíře patří Hospodinu ať tak nebo tak.
27 Pokud je to z nečistého zvířete, může být vykoupeno podle tvého výměru a přidá se k tomu pětina. Pokud nebude vykoupeno, prodá se podle tvého výměru.
- Zřejmě jde o prvorozené mládě z nečistého zvířete (např. osel, velbloud). V každém případě patří Bohu. Pokud si ho chceš nechat, musíš dát knězi 120% jeho odhadované ceny.
- Pokud si ho nechat nechceš, dáš ho knězi a ten ho prodá a peníze si nechá pro chrám.
28 Avšak nic zasvěceného zkáze, co někdo zasvětil zkáze pro Hospodina, nic z toho, co někdo má, ať člověk, zvíře či pole jeho vlastnictví, nebude moci být prodáno ani vykoupeno. Cokoliv zasvěcené zkáze je nejsvětější věcí pro Hospodina. 29 Nikdo z lidí zasvěcených zkáze, nebude moci být vykoupen; jistě bude usmrcen.
- Opět zajímavé rovnítko mezi zasvěcením Hospodinu a zasvěcením zkáze. Jsou si podobné v naprosté nezvratnosti jejich osudu.
- Proč by někdo měl zasvěcovat zkáze člověka, zvíře nebo pole? Zřejmě v případě, když jsou naprosto propadlé zlu. Když lidé v nějaké oblasti urputně a vytrvale činí a vzývají zlo (ďábla), zlo se nakonec nezvratně propíše do lidí, zvířat i území.
- Když se po staletí v nějakém městě nebo oblasti děly ty nejhorší satanské hříchy (obětování dětí, všechny druhy zvráceností a modlářství), muselo takové místo být do základů zničeno. (Což byl případ záboru zaslíbené země).
30 Celý desátek země, ať ze semena země či z ovoce stromů, patří Hospodinu. Je to svatá věc pro Hospodina.
- S desákem je tomu jako s prvorozenci – automaticky patří Hospodinu.
- Jde o Hospodinův majetek – když dáváme Bohu desátek, nejde z naší strany o dar, ale o vracení věci pravoplatnému majiteli. Neplacení desátku je okrádáním Boha.
- Domnívám se, že jde o univerzální princip platný i pro novozákonní církev. Desátek z našich příjmů patří Hospodinu – za jeho odvádění nám nepatří žádné „zásluhy“. Ty získáváme až za to, co dáváme nad desátek (almužny, dary, apod.)
- Desátek se platí ze všech našich příjmů (v dnešní době jde v naprosté většině případů o peníze).
31 Pokud by někdo chtěl vykoupit něco ze svého desátku, přidá k tomu pětinu.
- Pokud se chceme vyhnout odvedení něčeho konkrétního jako desátku, je to možné, ale věc musíme jako obvykle vyplatit sto dvaceti procenty ceny.
32 Celý desátek ze skotu a bravu, všechno, co prochází pod pastýřskou holí, každý desátý bude svatou věcí pro Hospodina.
- Poměrný princip je geniální a nejspravedlivější ze všech možných.
- Deset procent je tak „akorát“.
- Srovnáme-li deset procent s daňovým zatížením, jde o nízké procento. Např. v ČR připadl v roce 2024 Den daňové svobody na 11. června, což je skoro padesát procent odvedených ve prospěch státu.
33 Nebude se zkoumat, jestli je dobrý či špatný, ani ho nezamění. Pokud by jej přece zaměnil, bude svatý ten první i vyměněný. Nemůže být vykoupeno.
- Desátek se vybírá „padní komu padni“ – kvalita zvířat se nezkoumá.
- Věta Pokud by jej přece zaměnil, bude svatý ten první i vyměněný žádný prostor pro výměnu nedává. Při snaze o výměnu si jedině uškodíš – kromě kusu, který jsi chtěl zachránit pro sebe, přijdeš ještě o jeden další.
34 Toto jsou příkazy, které dal Hospodin Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře Sínaj.
- Mojžíš s Hospodinem tyto věci čtyřicet dní „projednával“. Je zajímavá představa, jak spolu o těchto věcech diskutovali.
- Zřejmě nešlo o diskuzi v tom smyslu, že by Mojžíš nějak „smlouval“7 nebo příkazy ovlivňoval – spíše se doptával a snažil se pochopit podstatu.
.
.
- 1M 28,20-22 Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek ↩︎
- Ostatně i dnes lidé nezřídka odkazují i velké majetky dobročinným organizacím ↩︎
- Podobně jako Bůh do určité míry legitimizoval rozvod – ne jako svůj první plán, ale jako ústupek lidskému zlému srdci ↩︎
- Samozřejmě teoretický příklad ↩︎
- Dále již bez uvozovek ↩︎
- Stejné je to i v dnešní válce na Ukrajině – do armády nerukují bohatí synové z Moskvy či Petrohradu, ale „no name“ synové z okrajových částí Ruska. Výjimkou jsou v tomto země, kde by vyhnutí se vojenské službě bylo považování za zbabělost. ↩︎
- Jako se říká ve známém vtipu: Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu: Dobrá je, že jsem to usmlouval z dvaceti na deset. Špatná zpráva je, že „nesesmilníš“ tam zůstalo. ↩︎