1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Promluv k synům Izraele a řekni jim: Když někdo učiní zvláštní slib a zasvětí Hospodinu duše podle tvého výměru,
- Jde o zaslíbení sebe sama (nebo někoho, nad kým mám autoritu, nebo něčeho mého) pro službu Bohu. Prvotním slibem bylo, že člověk na nějakou dobu nastoupí do chrámu jako pracovník nebo něco či někoho daruje chrámu do trvalého vlastnictví.
- Nastoupit tam člověk mohl buď sám nebo ke službě poslat např. svou ženu, dítě, služebníka nebo otroka. Nebo mohl chrámu darovat svůj majetek, např. otroka nebo zvíře nebo pole.
- Šlo o nějakou obdobu nazírského slibu, kdy si člověk vyčlenil nějaké období k intenzivnímu přiblížení se k Bohu.
- Zdá se, že bylo poměrně běžnou praxí, že člověk sám sebe nebo něco/někoho Bohu slíbil, ale místo toho posléze pouze daroval peníze – tedy se ze služby „vykoupil“.
- Slovo vykoupil se běžně používá k popisu toho, co udělal Ježíš pro lidi – vykoupil je z otroctví ďáblova.
- Není vzácné, že lidé zasvětit sama sebe Bohu v situaci krajní nouze – např. Jákob na útěku z domova (1M 28,20-22)1, Samuelova matka o svém ještě nenarozeném synu (1 Sam 1)) či Jiftach před bojem (Sd 11,30). Je ale i řada mimobiblických příkladů takového jednání – někoho (možná to byl Martin Luther?) přepadla na cestě katastrofální bouře a on slíbil Bohu, že když ji přežije, zasvětí se službě Jemu. Slyšel nebo četl jsem ale o více podobných případech.
- Moci na nějakou dobu odejít sloužit co chrámu nemusí být vůbec špatný nápad ani z dnešního pohledu. Lidé dnes běžně dělají různé „restarty“: berou si sabatikly, tráví týdny v temnotě, chodí na poutě nebo si jezdí „vyčistit“ hlavy do klášterů.
- To, že lidé darovali svůj majetek církvi bylo v minulosti také běžnou praxí2.
- Z dalšího se zdá, že běžnou praxí bylo, že lidé na službu nakonec nenastoupili, ale místo toho darovali chrámu určitou částku peněz. Připadá mi, že věc tím částečně pozbývá smyslu. Nebylo by jednodušší prostě říci, že daruji chrámu šedesát šekelů, než učinit slib, že do chrámu nastoupím jako dobrovolník a pak se tohoto slibu vykupovat?
- Z textu se ale zdá, že Hospodin tuto praxi akceptoval – domnívám se, že jde o „ne ojedinělý“ Boží ústupek lidské slabosti, hříšnosti či zmatenosti3. Lidé činí nerozvážná či uspěchaná rozhodnutí – je něco jiného slíbit něco Bohu během smrtelného nočního strachu a pak to znovu v klidu promýšlet, když panika odezní.
- Bůh tedy dává lidem pro tyto případy únikovou cestu, ale stanovuje pro ni pravidla.
- Navíc vysílá signál, že se sliby je třeba nakládat uváženě – neuvážený slib má řešení, ale to není zadarmo. Nějakých „sto tisíc“ darovaných chrámu, abych tam na půl roku nemusel nastoupit jako dobrovolník, je již citelným poučením.
- Pro děti a mládež mohl být pobyt v chrámu zajímavou a užitečnou stáží.
- Pro seniory zase smysluplně stráveným závěrem života (srv. prorokyně Anna z Lk evangelia).
- Zřejmě bylo možno dávat do chrámu k vychování i malé děti – šlo o nějakou formu „nalezinců“ či církevních školek a škol.
3 bude tvůj výměr tento: za muže ve věku od dvaceti let do věku šedesáti let bude tvůj výměr padesát šekelů stříbra podle šekelu svatyně; 4 pokud je to žena, bude tvůj výměr třicet šekelů. 5 Pokud je ve věku od pěti let do dvaceti let, bude tvůj výměr za muže dvacet šekelů a za ženu deset šekelů. 6 Pokud je ve věku od měsíce do pěti let, bude tvůj výměr za muže pět šekelů stříbra a za ženu bude tvůj výměr tři šekely stříbra. 7 Pokud je ve věku od šedesáti let výše, bude tvůj výměr za muže patnáct šekelů a za ženu deset šekelů.
| věk | muž | žena | |
| 20-60 let | 60 (1/1) | 30 (1/1) | 1/2 ceny muže |
| 5-20 let | 20 (1/3) | 10 (1/3) | 1/6 muže |
| 1 měsíc – 5 let | 5 (1/12) | 3 (1/10) | 1/20 muže |
| 60+ let | 15 (1/4) | 10 (1/3) | 1/6 muže |
- „Cenou“ člověka je nepochybně myšlena cena na trhu práce, tedy kolik práce je schopen pro chrám odvést. Nejde tedy o nic diskriminačního – nikdo by „nezaměstnal“ sedmileté dítě4 za stejnou mzdu jako dospělého. Kvalifikace a schopnosti lidí se přirozeně liší.
- V absolutních číslech není snadné se zorientovat. Šekel by na dnešní ceny měl zřejmě hodnotu nízkých jednotek tisíc.
- Zajímavé je ale přemýšlet nad vzájemnými poměry ceny: dospělý muž, žena, malé dítě, dítě až teenager, senior:
- Největší „hodnotu“ má muž v aktivním věku – např. já jako „šedesát plus“ mám oproti němu „cenu“5 čtvrtinovou
- U seniorek 60+ klesá oproti dospělým ženám cena pomaleji – je třetinová. Proč? Zřejmě proto, že ženy žijí déle, stárnou pomaleji a jsou vitálnější.
- 5 až 20 letý muž je cennější než senior. To tak asi bude.
- 5 až 20 letá dívka je stejně cenná jako seniorka – to bude souviset se zmíněným lepším stavem starších žen než mužů.
- Rozmezí 5 až 20 let je zajímavé – devatenáctiletý muž má stejnou cenu jako pětileté dítě. To se zdá neadekvátní. Snad že v pětiletém dítěti je velký potenciál (má za sebou dětské nemoci, nepotřebuje již takovou péči), kdežto teenager se již brzy „vrhne do života“ a odejde.
- Cena ženy je oproti muži poloviční. Zřejmě tedy šlo o převážně o fyzickou těžkou práci.
- Malé dítě ženského pohlaví je relativně cennější než mužského – má desetinovou cenu dospělé ženy, kdežto chlapec jen dvanáctinovou. Proč? Opět zřejmě již tehdy bylo známo, že ženy jsou odolnější a vitálnější.
- Dosažením šesti let stoupne cena chlapce čtyřikrát, děvčete jen 3,3 krát. Zřejmě chlapec, který překonal pět let má již slušný potenciál vyrůst v muže
- Muž senior je cennější než 5 až 20 letá žena.
- Cena muže a ženy se ve věku 60+ přibližuje, je dvou třetinová; stejně tak rozdíl ceny malých dětí není poloviční (tří pětinový). Jinak řečeno – u dětí a seniorů se z hlediska „využití“ stírá rozdíl mezi pohlavími.
- Lze říci, že „ceník“ je nastaven chytře.
8 Pokud je zchudlý a nestačí na tvůj výměr, postaví ho před kněze a kněz (mu vyměří jeho zasvěcení.) Kněz mu vyměří podle toho, na co stačí prostředky toho, kdo učinil slib.
- Ohled na chudé je u Boha přítomen vždy.
- Neplatí tedy pravidlo: Jsi chudý, tak si svůj neuvážený slib v chrámu musíš „odkroutit“, kdežto bohatý se vyplatí.
- Často v dějinách platilo, že „synáčkové“ bohatých rodičů při mobilizaci do armády nechodili- otec je nějakým způsobem vyplatil.6 Zde zvýhodnění oproti chudým nejsou.
9 Pokud je to zvíře, které (se přináší) Hospodinu jako obětní dar, všechno, co se z něj dává Hospodinu, bude svaté.
- Že zvíře přinesené v oběť se stává svatým – tedy čistým a odděleným pro Boha – je známo.
10 Nenahradí ho ani ho nezamění dobré za špatné ani špatné za dobré. Pokud by přece zaměnil zvíře za zvíře, bude svaté to první i vyměněné.
- Tento příkaz má za cíl zabránit tomu, aby se praxe vykupování se ze svatých slibů rozšířila i na další oblasti, např.na oběti zvířata.
- Ale jde ještě o více. Kdyby bylo zakázáno vyměňovat pouze dobré za špatné, byl by smysl přikázání jasný – šlo by o to, aby někdo nechytračil ve smyslu: Vybral jsem sice k oběti v chrámu tohoto perfektního beránka, ale mezitím mi začalo být líto tolika peněz a rozhodl jsem se místo něho podstrčit podřadnější kus.
- Zde je ale i zákaz vyměnit špatné za dobré. To navozuje více otázek:
- Jednak nebylo povoleno k oběti přivádět jiná zvířata, než ta bez vady. Špatné tedy principiálně nebylo možno obětovat.
- Zde zřejmě šlo o „nadstandardní“ dobrovolné oběti, ne o oběti povinné – a tam možná toto pravidlo nebylo vyžadováno. Když se dobrovolně rozhodnu Bohu něco obětovat nad povinný rámec, mohu se možná rozhodnout, jestli zvolím zvíře lepší nebo horší.
- Jde zřejmě o to, že jakmile už se jednou rozhodnu něco dát Bohu, stává se to svatým, tedy odděleným pro Něho. Ať „takové nebo onaké“, je to už Jeho, ne moje. A s cizím (Božím) už dále nemám právo manipulovat, třeba to zaměňovat.
- Zlomový je zřejmě okamžik rozhodnutí nebo nějaký akt darování – pak už se zvíře dostává mimo moji pravomoc.
- Pokud bys něco takového přece jen zkusil, přijdeš o obě zvířata – to první už zpátky nedostaneš a to druhé také nezvratně spadne do kategorie Božího
- Ukazuje to na závažnost námi pronášených slov, slibů a rozhodnutí. Se sliby a slovy je třeba nakládat s maximální obezřetností, neboť Nejvyšší je bere velmi vážně. Dává nám sice „únikové cesty“, když se do svých slibů a slov neuváženě zapleteme, ale ani ty nejdou zcela bezbolestné. Slova mají důsledky a za neuvážené sliby se platí.
11 Pokud je to jakékoliv zvíře nečisté, které se nepřináší jako obětní dar Hospodinu, postaví to zvíře před kněze
h.: z něhož t4 h.: přinesou
12a kněz to vyměří, (jestli je dobré či špatné.)t7 Jak to kněz vyměří, tak to bude. t7 h.: mezi dobrým a mezi zlým
13(Pokud by ho chtěl vykoupit,)t8 přidá k výměru jednut9 pětinu. t8 h.: Jestliže vykoupením vykoupí ho t9 h.: jeho
14Když někdo zasvětí svůj dům jako svatý Hospodinu, kněz ho vyměří, jestli je dobrý či špatný.t7 Jak to kněz vyměří, tak to zůstane. t7 h.: mezi dobrým a mezi zlým
15Pokud by ten, kdo ho zasvětil, chtěl svůj dům vykoupit, přidá pětinu (k jeho vyměřené ceně)t10 a bude jeho. t10 h.: stříbra tvého výměru na něj; srv. Ex 21:35p
16Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole ze svého vlastnictví, bude tvůj výměr podle zrna k jeho osetí: plocha osetá chómerema ječmene bude za padesát šekelů stříbra. a Ez 45:11p; Oz 3:2
17Jestliže zasvětí své pole od milostivého léta, zůstane to podle tvého výměru.
18Pokud zasvětí své pole po milostivém létě, spočítá mu kněz cenut11 podle let zbývajících do milostivého léta a bude to ubráno z výměru. t11 h.: stříbro
19Pokud by ten, kdo ho zasvětil, (chtěl pole vykoupit,)t12 přidá pětinu k jeho vyměřené cenět11 a připadne jemu. t12 h.: vykoupením vykoupí to pole t11 h.: stříbro
20Jestliže však pole nevykoupí, a prodá pole někomu jinému, nebude ho moci již vykoupit.
21Pole uvolněné v milostivém létě se stane svaté pro Hospodina, stejně jako pole, které bylo zasvěceno zkáze; stane se vlastnictvím kněze.a a Nu 18:14; Ez 44:29
22Pokud někdo zasvětí Hospodinu pole koupené, které není polem z jeho vlastnictví,
23kněz mu spočítá hodnotu výměru až do milostivého léta a ještě v ten den dá ten výměr jako svatou věc Hospodinu.
24V milostivém létě se vrátí pole tomu, od koho jej koupil, jehož vlastnictvím země byla.
25Každý tvůj výměr bude v šekelech svatyně. Dvacet gér bude jeden šekel.
26Avšak prvorozenéa ze zvířat, které jako prvorozené patří Hospodinu, nikdo nemůže zasvětit; ať býk či ovce, patří Hospodinu. a Ex 13:2
27Pokud je to z nečistého zvířete, může být vykoupeno podle tvého výměru a přidá se k tomu pětina. Pokud nebude vykoupeno, prodá se podle tvého výměru.
28Avšak nic zasvěceného zkáze,a co někdo zasvětil zkáze pro Hospodina, nic z toho, co někdo má, ať člověk, zvíře či pole jeho vlastnictví, nebude moci být prodáno ani vykoupeno. Cokoliv zasvěcené zkáze je nejsvětější věcí pro Hospodina. a Joz 6:17; Ezd 10:8; Ez 44:29
29Nikdo z lidí zasvěcených zkáze, nebude moci být vykoupen; jistě bude usmrcen.
30Celý desáteka země, ať ze semena země či z ovoce stromů, patří Hospodinu. Je to svatá věc pro Hospodina. a Nu 18:21; Dt 14:28
31Pokud by někdo chtěl vykoupit něco ze svého desátku, přidá k tomu pětinu.
32Celý desátek ze skotu a bravu, všechno, co prochází pod pastýřskou holí,a každý desátý bude svatou věcí pro Hospodina. a Jr 33:13; Ez 20:37
33Nebude se zkoumat, jestli je dobrý či špatný, ani ho nezamění. Pokud by jej přece zaměnil, bude svatý ten první i vyměněný.a Nemůže být vykoupeno. a Lv 27:10
34Toto jsou příkazy, které dalt13 Hospodin Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře Sínaj.a t13 h.: přikázal; Nu 36:13; Ezd 9:11; Neh 9:14 a Lv 7:38
- 1M 28,20-22 Potom Jákob učinil slib: Jestliže bude Bůh se mnou, bude mě chránit na této cestě, kterou se ubírám, a dá mi chléb k jídlu a oděv k oblékání, takže se vrátím v pokoji do domu svého otce, bude Hospodin mým Bohem a ten kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, bude domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, ti jistě dám desátek ↩︎
- Ostatně i dnes lidé nezřídka odkazují i velké majetky dobročinným organizacím ↩︎
- Podobně jako Bůh do určité míry legitimizoval rozvod – ne jako svůj první plán, ale jako ústupek lidskému zlému srdci ↩︎
- Samozřejmě teoretický příklad ↩︎
- Dále již bez uvozovek ↩︎
- Stejné je to i v dnešní válce na Ukrajině – do armády nerukují bohatí synové z Moskvy či Petrohradu, ale „no name“ synové z okrajových částí Ruska. Výjimkou jsou v tomto země, kde by vyhnutí se vojenské službě bylo považování za zbabělost. ↩︎