5. Mojžíšova – kapitola 18

1 Lévijští kněží, celý kmen Léviho, ať nemá podíl a dědictví s Izraelem. Ať jedí ohnivé oběti Hospodina, (jeho dědictví.)

• n.: jako svůj dědičný podíl;
• Levité to mají jinak. Nezískávají obživu jako ostatní kmeny, nemají půdu. Jsou závislí na ostatních.
• Jako kompenzaci zase mohou jíst to, co druzí nesmějí.
• Kdo je na tom lépe, těžko říci. Muset se uživit vlastním podnikáním je jistě náročné, ale pracovat v „neziskovkách“ také není žádný med.
• Levité jsou navždy závislí na prosperitě svého lidu. Kdyby národ hladověl nebo nějak velmi strádal, jistě by se to projevilo i na prosperitě levitů.
• Levité tedy měli i osobní ekonomický zájem, aby lid byl zbožný a Hospodinova přízeň tedy na něm byla přítomna.
• Některé oběti jsou definovány absolutně, nejde o podíl z něčeho, např. z úrody. Takže levité „své jisté“ měli.
• Mnoho obětí ale bylo odvozováno relativně nebo byly dobrovolné či děkovné. A v době strádání nikdo velké oběti do chrámu přinášet nebude.

2 Ať nemá dědictví uprostřed svých bratří. Hospodin je jeho dědictvím, jak mu řekl.

• Hospodin je jeho dědictvím – jde o pěknou formulaci. Levité zde na zemi nic nedědí, nemají majetky, které by mohli odkázat svým synům.
• Musejí se „spokojit“ s „nadpřirozenými“ věcmi.
• Co vlastně člověk zdědí, je-li Hospodin jeho dědictvím? Podíly na obětech tím zřejmě myšleny nejsou.
• Obdrží od Boha nějakou „nebeskou kompenzaci“ za své úsilí.
• Novozákonní věřící jsou na tom v mnoha ohledech podobně jako levité – také naším dědictvím je Bůh sám, poklady na zemi si nezakládáme. K tomu, co může nabídnout tento svět, se neupínáme, nehromadíme to, dobře vědouce, že to nemá trvalou hodnotu a že si to s sebou „na druhý břeh“ nevezmeme. Rubáš nemá kapsy je navždy platné ponaučení.
• Boží služebníci, pastoři apod. podobně jako levité legitimně žijí z darů věřících. Ostatní lidé k nim přístup nemají. ¨
• Pastoři jsou tedy, podobně jako levité, závislí na tom, jak se církvi daří. Jestli je v církvi deset nebo sto platících členů, je to významný rozdíl.

3 Toto je to, na co mají kněží právo od lidu, od těch, kdo obětují oběti, ať býka či ovci: Knězi se dá plec, čelisti a žaludek. 4 Prvotinu svého obilí, nového vína a oleje i prvotinu stříže ze svých ovcí dej jemu.

• Nyní hovoříme o kněžích, na co z obětí mají nárok oni.
• Jde opět o maso (maso hraje významnou roli, na vegetariánství se nikde „nehraje“).
• Jde o nečekané části zvířat některé zvláštní části: plec, čelist a žaludek.
• Plec je plec (p. je „významná část přední čtvrtě jatečně opracované půlky jatečných zvířat. Jejím podkladem je kostra hrudní končetiny bez zápěstních, záprstních a prstních kostí. Svalovina, která tvoří maso II. jakosti, je tvořena lopatkovými svaly, svaly paže a předloktí.“. Nejde asi o nejlepší biftek, ale zřejmě ani o nic podřadného.
• Ale čelist a žaludek se mi moc atraktivní být nezdají. Žaludek jsou asi dršťky. Vařili si kněží dršťkovou polévku?
• První částí se myslí desátek? Nebo nějaká jiná prvotina?
• Dává se z obilí, nového vína, oleje a stříže – zřejmě tedy ze všeho podstatného, co získáš.  Ze základních i nadstavbových potravin.

5 Vždyť jej Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby stál po všechny dny a sloužil v Hospodinově jménu on i jeho synové.

• Koho „jej“? Myslí podmnožinu kněze nebo nadmnožinu levitu? Rabíni jistě odpověď znají.  
• Bůh často pracuje tímto způsobem – vyvolí si podskupinu a skrze ni pak pracuje s celkem.
• Křesťané jsou rovněž vyvolenou skupinou pro tento svět. Plynou z toho závazky a povinnosti (např. být solí a světlem) a také některá privilegia (např. být Božími dětmi).
• Zde je tento úkol nazván: Po celý život stát a sloužit v Hospodinově jménu. Jinak řečeno jsme Božími vyslanci na této zemi a děláme Jeho agendu.
• Stát znamená být k dispozici, připraven uposlechnout, neopouštět své místo. Před vládcem stáli všichni jeho poradci, různí vezírové, mudrcové a kněží. Stáli tam a byli připraveni přiskočit, reagovat, jednat, když budou osloveni a požádáni.
• To být k dispozici a ve „standby“ stavu, je hodnotou. Ostatní se mohou spolehnout, že „neděli co neděli“ budeme k dispozici.
• Kéž se takto spolehnout může Hospodin i na nás.

6 Když přijde Lévijec z některé ze tvých bran, z celého Izraele, kde pobýval/pobývá, na místo, které Hospodin vyvolí, (může přijít zcela podle touhy své duše), 7 ať koná bohoslužbu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako všichni jeho bratři Lévijci, kteří stojí a slouží před Hospodinem.

• Lévijci byli rozptýleni ve všech kmenech. Služby v Jeruzalémě měli zřejmě rozepsané, je ale možné, že se mohli rozhodnout přijít na službu i mimo své pořadí.
• Možná je to myšleno nějak takto: Když přijde do katedrály svatého Víta (mezi samé biskupy a arcibiskupy) nějaký kněz, „vidlák z Hanušovic“ (který v životě neviděl nic, než svůj kostelíček), nebraňte mu a nechejte jej odsloužit mši. 
• A všichni přítomní preláti se na něj nemají vyvyšovat, ale respektovat jej se vší vážností.

8 (Ať požívají všichni stejný díl,) bez ohledu na zisk z prodeje (otcovského dědictví.)

• ČSP: Budou jíst podíl jako podíl
• O kom se mluví? Lévijci žádné majetky, které by mohli prodávat, neměli.
• Jde opět o nějakou formu prevence přijímání osob na podkladě majetnosti.
• Pokud by šlo o našeho kněze-vidláka, místní jsou povinni mu dát stejný podíl na jídle, jaký mají oni sami. Nemohou ho odbýt „kliškou“, když sami budou hodovat steaky.

9 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, neuč se jednat podle ohavností oněch pohanských národů.

• V nové zemi budeš začínat úplně jinak a nově. V žádném případě nebudeš přebírat cokoliv z toho, co se tam dělo či děje. Uděláš tlustou čáru, oddělíš se od všeho předcházejícího.
• Nastolíš nové standardy, nová pravidla.
• To, co se v zemi dříve dělo, bylo odporné.

10 Ať se (u tebe) nenajde ten, kdo by provedl svého syna či svou dceru ohněm, věštec přinášející věštby, hadač ani ten, kdo vykládá znamení, ani čaroděj ve tvém středu;

• (míněny lidské oběti);
• tj. předpovídání budoucnosti skrze různá znamení;
• n.: mrakopravec / jasnovidec; (možno odvodit od h. „mraky“ anebo „způsobit, že se něco objeví“
• tj. druh věštění, srv. věštění skrze kalich
• tj. magie a zaklínání s cílem manipulovat bohy či přírodními silami;
• Uváděny jsou typické příklady, co se v zaslíbené zemi před příchodem Božího lidu dělo. A co Boží lid nesmí napodobovat. Jde o okultismus ve všech formách
• Provádění dětí ohněm, čili jejich obětování je extrém – tím, že obětuješ něco tak cenného, si vynucuješ z nadpřirozeného světa intervenci ve svůj prospěch. je to silná duchovní manipulace, která opravdu funguje. V duchovním světě na tvou silnou oběť (silnou víru, dalo by se říci) bude ďáblem zareagováno. Oběť Izáka cenil Hospodin, ani ďábel ji nenechá bez reakce.
• Věštec se propojuje do duchovního světa – v tomto případě, aby přinesl informace o budoucnosti. Je otázka, zda se k informacím opravdu dostává, nebo jestli věštec budoucnost utváří.
• Hadač: zřejmě nějaká forma věštce. Možná ten, kdo se snaží pomoci při rozhodování. Nebo se také snaží „uhádnout“ budoucnost.
• Vykladač znamení: zjišťuje jinak nedostupné informace za použití znamení, u nás třeba kávová sedlina, karty, hvězdy, horoskop, zde třeba vnitřnosti zvířete.
• Čaroděj: rovněž aktivně ovlivňuje pozemskou realitu skrze zásahy do duchovního světa.

11 ani zaklínač ani ten, kdo se doptává ducha zemřelého, ani věštec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.

• h.: ten, kdo kouzlí kouzlo; dosl.: kdo váže vázání – tj. používáním magických slov „znehybní“ někoho či něco;
• n.: znalý duchů; h.: ten, kdo zná duchy;
• Pokračuje výčet okultistů:
• Zaklínač: ovlivňuje duchovní (a sekundárně pak svět fyzický) svět odříkáváním správných formulí.
• Doptávač ducha zemřelého: Spíše než o opravdové zemřelé jde o rozhovor s „převlečenými“ démony, kteří se za zemřelé vydávají.
• Jakýkoliv pokus o vstup do duchovního světa dává démonům „na tebe“ právo. Jak velké, jestli každý okultismus vede hned k démonizaci, nevím, ale možné to je.
• Člověk je vůči duchovnímu světu dobře chráněn – naše duchovní „kůže“ a imunita neumožňuje duchovnímu světu do nás volně pronikat. Musíme se dobrovolně otevřít, bariéru dobrovolně narušit – jakýkoliv druh okultismu je tímto otevřením se.

12 Vždyť každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina. Kvůli těmto ohavnostem je před tebou Hospodin, tvůj Bůh, vyhání.

• Všechny tyto věci dohromady a každá zvlášť jsou Bohu odporné. Nám to běžně nedochází, nepřipadá nám to jako až takový problém.
• Ale když to za závažný problém považuje Hospodin, musíme své myšlení korigovat.
• Mimo jiné je třeba si připomenout, že jde o jeden z hlavních důvodů, proč ty národy dopadly tak špatně, proč s nimi Hospodin nakládal tak tvrdě.

13 Buď bezúhonný vůči/před Hospodinu, svému Bohu.

• Ty, můj lide, nedělej nic z toho – ani nic podobného. Buď čistý.

14 Ano, tyto národy, které obsadíš, poslouchají hadače a věštce. (Ale co se tebe týče,) tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.

• Ano, oni tyhle věci dělají, to je nepopíratelné. Oni okultismus provozují a jednají podle něj.
• Vy, můj lid tohle dělat nesmítě.
• Být Božím otrokem je výhoda a výsada, ale určitá omezení to na tebe klade. Některé věci dovolené nejsou. Jakkoliv vypadá lákavě umět hádat budoucnost a ovlivňovat vlastní osud, tobě to dovoleno není.
• Proč vlastně? Jde o „případ jablko“ – člověk byl stvořen k tomu, aby žil s Hospodinem a ten, aby řídil jeho osud. Okultismus znamená: Být jako Bůh, tedy rozhodovat o svém životě autonomně.
• V lidském nitru se automaticky rozezní otázka: A proč nesmím rozhodovat sám o svém životě? Co je na tom špatného? Odpověď je jednoduchá – protože to má katastrofální důsledky. Pusť si zprávy v televizi nebo si přečti něco z historie – a pochopíš.

15 Hospodin, tvůj Bůh, ti ustanoví / vzbudí proroka jako jsem já ze tvého středu, ze tvých bratří. Jeho poslouchejte.

• Bez kontaktu s duchovním světem ale nemá zůstat ani Boží lid. Jen je třeba to dělat správně – tedy skrze Hospodina.
• I vy budete mít možnost nadpřirozeně ovlivňovat svůj osud (modlitbou), zasahovat do duchovních sfér (modlitbou) nebo vidět do budoucnosti (proroctvími).
• Jen se to musí dít správným způsobem – v tomto případě přes správné lidi, přes správného prostředníka.
• Model prostředníka, tedy člověka, který styk s duchovním světem zprostředkuje, je Bohem zhusta používaný. (Koneckonců i okultismus funguje skrze prostředníky).
• Takovým prostředníkem byl Mojžíš, pak postupně povstanou mnozí další.
• Hlavním prostředníkem pro kontakt s duchovním světem je pro křesťany Kristu a Duch Svatý.
• Oni jsou jedinou legitimní cestou do nadpřirozena.
• Mimochodem – křesťanské pronikání do duchovního světa je mnohem lepší, silnější a účinnější, než to okultní.

16 (Právě to) jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorébu v den shromáždění: (Nechci již slyšet) hlas Hospodina, svého Boha, a (nechci už vidět) tento velký oheň, abych nezemřel.

• Musím vám totiž zároveň připomenout, že prostředníka jste si od Boha vyžádali vy sami. Hospodin k vám chtěl mluvit původně napřímo, ale vy sami jste nechtěli

17 Nato mi Hospodin řekl: (Dobře to pověděli.) 18 Ustanovím jim proroka z jejich bratří jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáži.

• Těžko říct, jaký byl Boží primární plán, ale Hospodin vaši žádost o prostředníka nerozporoval.
• A princip prostředníka od té doby trvá a funguje a je třeba ho respektovat. A fungoval nadále – až do Ježíšových dob a až do dneška. K Bohu se dodnes přistupuje skrze prostředníka – nejprve skrze proroky, kněží, a nyní už po dva tisíce let skrze Krista.

19 I stane se, že toho, kdo neuposlechne má slova, která promluví v mém jménu, (toho sám povolám k odpovědnosti.) /od něj si vyžádám účty

• A jakmile bude prostředník ustanoven, budu vyžadovat, aby byl opravdu respektován.
• Pokud ho někdo odmítne poslouchat, poženu ho k odpovědnosti.

20 Ovšem prorok, který by jednal povýšeně a mluvil v mém jménu slovo, které jsem mu promluvit nepřikázal, anebo by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok zemře.

• Být prorokem má svá rizika – být Božím prorokem je lákavé, ale zneužití se trestá propadnutím hrdla.
• Podobně není maličkost být učitelem v církvi: Jk 3,1 Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. 
• Potenciální zájemci musejí být ochotni přinášet Moje slovo nezkreslené.

21 Možná (si v srdci řekneš:) Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?

• Bůh předjímá logickou a oprávněnou otázku.

22 To, co promluví prorok v Hospodinově jménu a nestane se to, jestliže se to slovo nenaplní, nepromluvil to Hospodin. Ten prorok to řekl v domýšlivosti; neměj z něj strach.

• Odpověď na ni je vcelku jednoduchá: Zkrátka prorokova slova sleduj a vyhodnocuj s odstupem času.
• Tento princip je nadčasový, platí dodneška.
• Slyšel jsem mnoho, mnoho různých proroctví. Většinou byla natolik obecná, že vyhodnocení bylo obtížné.
• Nicméně některé byla konkrétní a nenaplnila se – dočkat se od proroků sebereflexe je v dnešní době vzácné.