5. Mojžíšova – kapitola 12

1 Toto jsou ustanovení a nařízení, která budete zachovávat a plnit v zemi, již dal Hospodin, Bůh tvých otců, tobě, abys ji obsadil, po všechny dny, co budete živi na zemi. 

• Jde o opatření pro život v nové zemi. V nové realitě. Jinak se žilo v Egyptě, jinak na poušti, jinak se bude žít v zemi, která vám bude patřit a kde si věci bude moci zorganizovat „podle svého“.
• Pokud si dáte poradit, mohly by věci fungovat dobře a život by mohl být poměrně příjemný. Hlavně proto, že potom s vámi bude zůstávat Boží přítomnost.
• Opravdu budete Božím národem na této planetě. Kousíčkem Božího vlastnictví na této „ztracené“ Zeměkouli. Místem, kde se na Zemi prolamuje Boží přítomnost.

2 Zcela zničte všechna místa, kde národy, jež obsadíte, sloužili svým bohům — na vysokých horách, na návrších a pod každým zeleným stromem. 3 Strhněte jejich oltáře, roztřískejte jejich posvátné sloupy, jejich posvátné kůly spalte ohněm, tesané modly jejich bohů pokácejte a odstraňte jejich jméno z onoho místa.

• tj. stále zeleným, po celý rok; symbol přírodního kultu plodnosti, časté místo uctívání Ašéry; 
• Především je třeba zemi zbavit všeho zlého, ďábelského.
• Když si člověk pořídí nový dům nebo byt, jehož předchozími majiteli byli satanisté, vrazi, prznitelé dětí, okultisté či narkomani, jistě provede nejprve důkladné vyčištění a revitalizaci všech prostor. Odstraní všechny satanistické symboly, všechna cédéčka rozláme, virgule zahodí, všechen bílý prášek spláchne do záchodu. Nenechá si na památku vůbec nic. Nenechá ani jeden kumbál nevyklizený.

4 ⁽Nepočínejte si takto vůči⁾ Hospodinu, svému Bohu, 

• n.: Nedělejte něco takového
• Své nové obydlí tedy důkladně vyklidíte.
• A nyní další důležitá věc: Ať vás při tom „ani ve snu nenapadne“ se něčím z toho, na co narazíte, začali zabývat. Že byste si nechali pár pornografických obrázků na prohlížení nebo chtěli vyzkoušet, jaké to je vdechnout ten bílý prášek.
• Jako kdyby si po svatbě člověk nechal „na památku“ fotky svých milenek.

5 ale vyhledejte místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí ze všech vašich kmenů, aby si tam učinil jméno a tam přebýval, a tam choď.

• Z celého jejich území, rozděleného mezi kmeny bude vybráno jedno místo, kde se budou všichni scházet bohoslužbě.
• „Nakonec“ byl vybrán Jeruzalém a tam byla postavena svatyně
• Proč nemohl mít každý kmen své „uctívací“ místo?
  • Jednak je to drželo pohromadě, udržovalo se tak povědomí o jednom národě, šlo o jednotící prvek
  • Dále to nutilo celý národ spolupracovat – udržovat bohoslužbu v chodu bylo nad síly jednoho kmene – příliš by je to vyčerpávalo personálně i materiálně. Služba Bohu nemá zcela vyčerpávat zdroje, lidé nemají být přetíženi a sbory příliš vysávány.
  • Výsledkem by mohla být „síť“ nekvalitních středisek, kde by si každý „lepil na koleně“ bohoslužbu, jak by ho zrovna napadlo.
• Bohoslužbu je třeba dělat „správně“. Nelze Boha uctívat, „jak se komu zamane“. Křesťanství dělané „podomácku“ může fungovat v na přechodnou dobu či za mimořádných podmínek.
• Když Bůh vybral jako centru bohoslužby Jeruzalém na území Judy, nutně jedenáct kmenů muselo být zklamáno. Jinak to ale nejde, vyhovět nikdy nelze všem. Někdo to má vždycky blíž a někdo dál.

6 Tam přinášejte své zápalné oběti a obětní hody, své desátky a dary pozdvihování svých rukou, své slíbené a dobrovolné oběti i prvorozené ze svého skotu a bravu. 

• Tam choďte a tam dělejte všechno, co bohoslužba obnáší. Pro nás to znamená: Choďte do církve a dělejte tam to, co církve dělají.
• A co to je? Co tedy církve dělají?
  • Oběti všech druhů – ty povinné, očišťující i ty nadstandardní.
  • Desátky¹ a dary² Bohu. Včetně daru času a služby.

7 Tam jezte vy i vaše rodiny před Hospodinem, svým Bohem, a radujte se ze všeho zisku svých rukou, protože ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh. 

• Opravdová bohoslužba je společná (komunitní) a radostná věc.
• Když si uvědomíme, že všechno od Hospodina dostáváme, důvodů k vděčnosti jistě najdeme mnoho
• Když přijmeme, že všechno je Boží dar a nadstandard a důvod k vděčnosti, velmi se nám uleví. Odhlédnutí od sebe, obrácení pozornosti k Bohu je osvobozující.
• Jde o „zisk tvých rukou“ – lidský podíl na těch věcech nikdo nerozporuje, zásluhy lidem nikdo nebere. Jsme-li vděční, můžeme být oprávněně hrdí na své úspěchy.
• Je radost chodit do práce, když si uvědomuješ, že Hospodin je tam s tebou.

8 Nejednejte tak, jak tady dnes jednáme my, kdy každý dělá to, co (je správné v jeho očích,) / co mu připadá správné / se mu líbí;

• Toto je určité přechodné období, kdy je bohoslužba prováděná „podle vlastního uvážení“ do určité míry tolerována. Pravidla se teprve usazují, nastavují.
• To, že děláme věci podle svého nejlepší svědomí, není zárukou že je to správně, podle Boží vůle.
• Potřebujeme korekci, potřebujeme vyšší expertní názor, který by nám pomohl správnost určit.

9 neboť jste dosud nevešli do odpočinutí a do dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 

• Boží lid zatím žije v provizoriu, je na cestě.
• Odpočinutí je teprve před ním.
• Platí to do značné míry i pro nás.
• Zatím je ještě tolerován určitý chaos cesty – to do určité míry vysvětluje, proč církve jsou takové, jaké jsou, tedy poněkud chaotické.
• Opravdová „definitivní“ bohoslužba dokonale podle Božího srdce bude teprve na druhém břehu.
• Slovo dědictví je taky důležité. Ke všem dobrým věcem jsme přišli nezaslouženě, vlastně ani nevíme, jak. Když jsme uvěřili a byli adoptováni do Boží rodiny, stali jsme se zároveň dědici těchto dobrých věcí. Nedědí se po zásluze, ale po rodině.

10 Až přejdete přes Jordán a budete sídlit v zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do dědictví a dá vám odpočinek od všech vašich okolních nepřátel a budete bydlet v bezpečí,

• Jednou bude líp, i ona vytoužená plnost a dokonalost jednou přijde. Dočkáme se. Dočkáme se místa, kde už žádné boje nebudou, kde nebude bolest, pláč, smrt atd.
• Zaslíbená země je toho předobrazem.
• Jordán je v tomto případě obrazem naší smrti – přechodu na druhý břeh.
• Odpočinek a bezpečí – to je to, po čem toužíme.

11 pak na místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budete přinášet všechno, co vám přikazuji: Své zápalné oběti, své obětní hody, své desátky, dary pozdvihování svých rukou a všechno nejlepší ze svých slíbených obětí, jež jste slíbili Hospodinu. 

• V zaslíbené země opravdu bude existovat místo, kde se bude protínat nebe se zemí. Místo, kde přebývá Bůh mezi lidmi.
• Vše se tam bude dít dobrovolně a s radostí. Ze srdce člověk dává to nejlepší. Když člověk ví, komu dává, může to dělat s radostí.
• Ježíš nás v tom předešel – dal to nejcennější co měl, tedy sám sebe. Nejvyšší kvalitu. Nelitoval toho, nelicitoval, že by dal jenom část sebe nebo místo sebe nějakou náhradu.
• Opakovaně se zde vyskytuje slovo slíbit, slib.
• je tam opakovaně zmíněné to „slíbení“ – když vstupujeme do smlouvy s Bohem, leccos slibujeme. Vztah s Bohem není bez závazků³.
• Bůh si vybral místo, ze které se nebude stydět, ke kterému bude ochoten se hlásit. Když bydlím v rozpadlé chýši, můžu se stydět pozvat si tam návštěvu. Když firma nese mé jméno, záleží mi na tom, aby se štít s mým jménem neobjevil na kdejakém „brlohu“
• V dnešní době jsou takovými průsečíky nebe na tuto planetu církve. Jsou místy, ke kterým se Nejvyšší hlásí.
• Církve jsou takovými místy na této planetě v dnešní době. Jsou jimi skutečně?
• Ano – pokud jsou živé a opravdové. Studená mrtvá odsuzující formální církev asi takovým místem není. K takovému místu se možná i Nejvyšší má problém hlásit. Nejde přitom o dokonalost, ale o život. Chaos nevadí.
• Snad i náš sbor takovým je – přinejmenším vynakládáme veškeré úsilí, aby takovým byl.
• Ježíš neměl problém se hlásit k Dvanácti učedníkům, přestože to byla pěkně problematická „sbírka“. Hlásí se dokonce i k nám. Nevadí mu, když se my hlásíme k Němu.

Možná máš za přítele bezdomovce. Rád s ním trávíš čas, rád si s ním povídáš, je to fajn chlap. Budeš se k němu ale hlásit, když půjdeš po městě se svými kolegy z práce  a on k tobě halasně poběží s otevřenou náručí?
Bůh v takovém případě nezaváhá ani vteřinu - ano, toto je Vít, to je můj člověk, je to můj přítel, jeho život patří Mi. 

12 Budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, vy i vaši synové, vaše dcery, vaši otroci, vaše otrokyně i Lévijec, který je ve vašich branách, protože s vámi nemá podíl a dědictví. 

• Budete se radovat: Je možné se „na povel“? Do určité míry ano. Vánoce, purim, státní svátky – je možno definovat, že nějaký den je dnem radosti. Koneckonců každý pátek je dnem radosti pro ty, kdo mají pětidenní pracovní týden
• Bohoslužba je rovněž radostnou záležitostí. Přestože něco obětuješ, tedy přijdeš o to, přesto se raduješ.
• V tomto příkazu jde spíše o to, že je třeba hlídat aby z té radosti nebyl někdo vyloučen. Např. z důvodu věku nebo „původu“ nebo sociálního postavení.
• Děti, otroci a lévijci jsou jmenováni jako „ohrožené skupiny“. Děti na bohoslužbu patří, lidé všech sociálních skupin na bohoslužbu patří. Není jen pro bohaté a pro majitele půdy, ale také pro ty, kdo pracují ve službách nebo dělnických profesích. otroci to je jasné – ti jsou v submisivním postavení a je velmi lákavé je z toho jako takové vynechat
• Lévijce bylo možno vnímat jako nemajetné chudáky závislé na ostatních. Takový postoj je naprosto nepatřičný. Svou závislostí jsou znevýhodněni, a závislí, je ale zakázáno toho zneužívat.

13 Měj se na pozoru, abys nepřinášel své zápalné oběti na jakémkoliv místě, které si vyhlédneš / uvidíš / ve kterém se zhlédneš / se ti zalíbí 

• Znovu připomínám jako opravdu důležité -věci týkající se bohoslužby není možno dělat libovolně. Musejí se dělat správně. 
• Člověk může mít „milion“ nápadů, co by se dalo vylepšit. Padne ti třeba do očí pěkné místo, kde by se dala zorganizovat krásná romantická bohoslužba. Nebo tě napadnou šikovná vylepšení průběhu bohoslužby. Nic takového nepřichází v úvahu.

• Je stejně striktně určen řád a místo současné bohoslužby? Místo určitě ne – již od doby diaspory, kdy se Židé začali scházet v synagogách bylo místo bohoslužby „diverzifikováno“. Stejně je tomu i v NZ církvi.
• A řád? Jam má vypadat NZ bohoslužba nikde přesně definováno není. V knize Skutků informace přítomny jsou, ale jsou poměrně kusé a rozhodně neobsahují podrobný řád.

14 ale jenom na místě, které Hospodin vyvolí v jednom ze tvých kmenů, tam přinášej své zápalné oběti, tam dělej všechno, co ti přikazuji.

• Bohoslužba zkrátka bude centralizovaná.

15 (Ovšem zcela podle touhy své duše) (můžeš zabíjet) a jíst maso (ve všech svých branách) podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti dal. Nečistý i čistý smí z toho jíst jako z gazely či z jelena. 

• n.: Kdykoliv však zatoužíš; … budeš obětovat…  v kterémkoli městě.
• Já, Hospodin se vám ale „nemontuji“ zdaleka do všeho. Ve skutečnosti reguluji pouze několik málo nejnutnějších věcí.
• Kromě centrální přesně určené bohoslužby, si žijte, „jak chcete“. Rodinné oslavy nebo festivaly si dělejte, jak uznáte za vhodné.
• Vaše míra autonomie je značná.
• To dobré, co život nabízí (je to samozřejmě dar ode Mne, od koho také jiného) si užívej dle libosti. Já jsem rád, že ti to můžu dopřát. 
• Je v pořádku si zajít na dobrý oběd, uspořádat rodinou oslavu, zajít na městské slavnosti. Je fajn, pokud si přitom uchováváme pocit vděčnosti.
• Mít se dobře, (tak, jak se na Západě máme dobře skoro všichni⁴) není hřích. Jde o dobra, která Nejvyšší poskytuje všem lidem, věřícím i nevěřícím (Mt 5,45 neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé).

16 Pouze krev nejezte. Vylej ji na zem jako vodu. 

• Omezení ovšem jsou. Některé věci jsou opravdu důležité a je třeba, abyste je znali a dodržovali.
• Krev se nejí.
• Je to zajímavé, protože vlastně nevíme, proč. Krev obecně vzato jako potravinu používat lze – je výživná a konzumovatelná.
• Přesto je zjevné, že krev je více než jen tekutina či potravina, že v jí je nějaká „přidaná hodnota“, která její konzumaci znemožňuje.
• To platí pro krev všech vyšších tvorů.
• Jakoby si i po smrti zvířete krev zachovávala nějaké „magické“ vlastnosti, které její konzumaci činí nebezpečnou.
• O co může jít? Musí to být něco duchovního – na první pohled to patrné není a konzumace krve fyzicky škodlivá není.
• Hodně lidí (a národů) krev běžně konzumuje⁵ a nic na nich není na první pohled vidět, nic se jim na první pohled neděje.
• Co když tomu tak ale ve skutečnosti není? Co když to, že Židé jsou mimořádně schopným národem⁶ souvisí s košer stravou? Nestálo by za to košer stravu vyzkoušet?
• Víme, že veškerá dietní omezení byla Bohem v Nové smlouvě  explicitně zrušena (když „vzpouzejícími se“ Petrovi Bůh ukázal plachtu se všemi živočichy s příkazem „Jez“).
•  Zda se toto zrušení týkalo i zákazu konzumace krve, není jasné: Příkaz ze Sk 15 může ukazovat, že tento zákaz platí i v novozákonní době.

17 Ve svých branách nesmíš jíst desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje ani z prvorozených ze svého skotu a bravu, jakékoliv (slíbené oběti,) které jsi slíbil, ani dobrovolné oběti či dary pozdvihování tvých rukou. 

• Něco je libovolné, něco striktně dané. Něco je běžné jídlo a něco oběť. Je třeba rozlišovat.
• Desátky a oběti pro tebe běžným jídlem nejsou.

18 Ale jez je před Hospodinem, svým Bohem, jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí – ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, který je ve tvých branách, a raduj se před Hospodinem, svým Bohem, ze všeho zisku svých rukou.  

• Jíst je sice můžeš (a nejen ty, ale i tvá rodina, služebníci a Lévijci), ale za určitých podmínek: jíst desátky a oběti je třeba „Před Hospodinem“. Ne doma.
• Jí se následujícím způsobem:
  • Před Hospodinem – s vědomím, že patří Jemu. Za Jeho přítomnosti.
  • Na jím vybraném místě.
  • Společně s rodinou, služebníky a Lévijci a ostatními z komunity
  • Radostně: je to fajn a je legitimní si to užít⁷
• Není zpochybňováno, že jídla a majetku ses domohl svou prací. To ale neznamená, že to není důvod k vděčnosti.

• Když někdo ve vesnici uspořádal „zabíjačku“, rozdělil jídlo pro celou vesnici. Sám by všechno jídlo stejně nesnědl a recipročně pak ostatní pozvali zase jeho. Společné oslavy a důvod k radosti tak byly častěji a bylo to „fajn“.

19 Měj se na pozoru, abys nezanedbával / neopouštěl Lévijce po všechny dny, které budeš žít ve své zemi. 

• Znovu ti připomínám, že je důležité, abys nezapomínal na ty zranitelné, na ekonomicky na tobě závislé.

20 Až Hospodin, tvůj Bůh, rozšíří tvé území tak jak ti řekl, a povíš si: Chci jíst maso, protože tvá duše bude toužit jíst maso, jez maso zcela podle touhy své duše

• Pěkný verš s více poučeními:
• Já tě neomezuji v užívání si života.
• (Jen se snaž nezapomenout na vděčnost).
• Zajímavé je, že naše duše touží jíst maso:
  • je jasné, že maso je dovoleno, vegetariánství není nutné⁸.
  • touha po jezení masa je v lidech přirozeně přítomna.
• Tato Boží vstřícnost vůči touhám naší duše je dojemná a jistě ji lze aplikovat obecně: Proč si nedat kousek čokolády, když na ni dostanu chuť? Proč si někdy večer neotevřít víno? Proč se nepomilovat?
• Je to legitimní a Bůh nám to ze srdce přeje.

21 Když bude od tebe daleko to místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby si tam učinil jméno, zabíjej ze svého skotu a bravu, který ti Hospodin dal, tak jak jsem ti přikázal, a jez ve svých branách zcela podle touhy své duše. 

• Zřejmě jde o to, že udělat si „grilovačku“ je možno dle libosti a žádná omezení stran místa konání se na to nevztahují.
• Dle MacDonalda je to myšleno tak, že „od nynějška mohli Izraelci zabíjet a jíst i domácí zvířata běžně používaná k obětem, stejně jako jíst gazely a srnčí (čistá zvířata, ale nepřinášená k obětem)“. To je divné – to by znamenalo, že doposud nebylo možno si vůbec zabít kůzle k večeři?
• Podobný je příkaz týkající se desátků v Dt 14:22: Jistě dávej desátek ze vší úrody svého semena, to, co (přináší pole,) 23 Na místě, které on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, jez před Hospodinem, svým Bohem, desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje a z prvorozených svého skotu a bravu, aby ses naučil bát Hospodina, svého Boha, po všechny dny. 24 Když by cesta byla pro tebe dlouhá, takže bys nebyl schopen to donést, protože místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby si tam učinila jméno, je od tebe daleko a protože ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, 25 proměň to ve stříbro,) (vezmi zabalené stříbro s sebou,) jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí 26 a dej stříbro za všechno, po čem tvá duše touží, za skot a brav, víno a pivo, za cokoli v, co si přeje tvá duše. Tam jez před Hospodinem, svým Bohem, a raduj se ty i tvá rodina. Tam jde ale zřejmě o tom, že když jdu obětovat do Jeruzaléma, nemusím transportovat zvířata na velkou vzdálenost, ale můžu je nakoupit za peníze v Jeruzalémě.
• Zřejmě tedy jde o zdůraznění, že je třeba striktně rozlišovat mezi jídlem obyčejným (které je možno dělat libovolně) a slavnostním jezením rituálně obětovaných zvířat, které může být pouze v Jeruzalémě za přesně definovaných podmínek.

22 Avšak jako se jí gazela či jelen, tak z toho smíš jíst; smí z toho jíst nečistý i čistý.

• Zřejmě dovysvětlení: gazela a srnčí byla zvířata čistá, ale nepoužívaná k obětem.
• Jedla se tedy výhradně „běžně“. Ovce a kozy, tedy čistá zvířata k obětem užívaná se mohla jíst dvěma způsoby:
  • stejně jako gazelí a srdnčí – tedy „běžně“.
  • nebo za speciálních podmínek při obětech.
• Než zabiješ ovci nebo kozu, ujasni si, k čemu ji chceš použít a podle toho se k zabitému chovej.

23 Pouze (buď pevný v tom / se drž / ovládej,) abys nejedl krev, protože krev je život. Nejez život s masem.

• Nyní jsem některá pravidla uvolnil. Pravidlo, že krev se nekonzumuje ale platí nadále v celém rozsahu.
• Zdůvodnění: že krev je život, moc smysl nedává. – u mrtvého zvířete už jistě ne. Nicméně je třeba akceptovat, že krev je kapalina zvláštní a že nejde o potravinu.
• „Nejez život s masem„: slovo krev je zaměněno se slovem život.
• Krev má nějakou nadpřirozenou vlastnost, kterou neztrácí ani po smrti zvířete. Nebo přinejmenším Bůh chce, abychom ji tak vnímali.

24 – 25 Nejez ji. Vylej ji na zemi jako vodu.  Nejez ji, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě, když budeš dělat to, co je správné v Hospodinových očích. 

• A co tedy s touto posvátnou tekutinou máme udělat? Vylít ji jako vodu. Zvláštní.
• Jde zřejmě o navrácení krve Stvořiteli. Jako my se navrátíme do země a rozpadneme na prvky, tak se to stane i s krví. Určitým způsobem krev „pohřbíme„.
• Je to důležité – pokud bychom to porušovali, ohrozíme prosperitu svou i svých dětí.

26 Pouze své (posvátné maso,) které budeš mít, a své slíbené oběti vezmi a přines na místo, které Hospodin vyvolí.

• Znovu rozlišení mezi jídlem běžným a tím, které je určeno k posvátné oběti. Rozlišovat věci je důležité.

27 Připrav své zápalné oběti, maso i krev, na oltář Hospodina, svého Boha. Krev tvých obětních hodů se vyleje na oltář Hospodina, tvého Boha, a maso sněz. 

• S krví se zachází speciálním způsobem u běžného jídla i u obětin: u běžného jídla se vylévá na zem, u obětí se pálí a/nebo vylévá na oltář.
• Jde o opakování stále dokola, vždy trochu v pozměněné podobě. Výsledný obrázek se z toho nakonec asi poskládat dá.

28 Zachovávej a poslouchej všechna tato slova, která ti přikazuji, aby se vedlo dobře tobě i tvým synům po tobě až navěky, když budeš dělat to, co je dobré a správné v očích Hospodina, tvého Boha.

• Znovu a znovu: zachovávej, poslouchej, dělej – pak to s tebou bude dobré.
• Všude jsou absolutní kvantifikátory – důležité je vše, nejde si vybírat dle osobních preferencí.
• A nejde pouze o tebe, ale i o tvé děti a potomky.
• Shodou okolnosti, když to píšu, je ve Středisku volného času vedle našeho sboru „Čarodějnický den“ – přicházejí davy rodičů s dětmi v čarodějnických převlecích. Těžko říci, jak takovou věc Nejvyšší „bere“ – jestli jako „nevinnou hříčku“ nepoučených lidí nebo jako aroganci. Se svými dětmi bych to ale určitě „neriskoval“.

29 Až Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhladí / vytne  národy, které přicházíš obsadit, až je obsadíš a usídlíš se v jejich zemi, 

• Není to „jestli“, ale „až“. Zkrátka se to stane. Možnost, že by se to nestalo, vůbec není ve hře.
• Škoda, že takhle samozřejmost chyběla lidu před čtyřiceti lety. 

30 měj se na pozoru, aby ses nechytil do pasti (a nenásledoval je,) poté, co před tebou byli vyhlazeni, a nevyptával ses na jejich bohy se slovy: Jak sloužili tyto národy svým bohům? Budu to tak dělat i já. 

• Jde o past. To, že proti tobě neobstojí vojensky, neznamená, že ti nemohou škodit. Existují i jiná ohrožení, než vojenská, někdy dokonce horší.
• To, že nejsi ohrožen fyzicky, neznamená, že jsi v bezpečí. V životě existují pasti, ďábel je v jejich nastražování nápaditý a vytrvalý.
• V čem je to nebezpečí? Proč je to past, tedy něco skrytého, dobře nebo nenápadně vypadajícího a přitom zlého?
• Nezajímej se o místní náboženství ani z „etnografických“ důvodů. Jejich bohoslužba jistě měla zajímavé či „atraktivní rysy“, např. chrámovou prostituci. Je řada rysů, která u falešných náboženství mohou být přitažlivá. 

31 (Nejednej tak vůči) Hospodinu, svému Bohu. Vždyť oni dělali kvůli svým bohům všechno, co je pro Hospodina ohavností, co nenávidí. Ano, dokonce své syny a své dcery spalují kvůli svým bohům ohněm. 

• Nejde o samoúčelný zákaz. Ty už svého Boha máš.
• (Proč bych se neměl vyspat s tou atraktivní ženou odvedle? Proč bych se o ni ani neměl zajímat? Přece proto, že jsi ženatý, protože ty už svou ženu máš).
• Ale nejde jen o to – to, co oni dělají, je mimořádně odporné. To nejsou obyčejné „neutrální“ věci. Oni se dopouštějí nechutností. a nejen to – ještě je halí do náboženského hávu.
• Může se nám to to jevit vzdálený a teoretický problém – ale pokud bychom např. zvažovali⁹, že potraty nebo eutanázie jsou oběťmi dětí a nemohoucích lidí bohům konzumu, hédonismu, životní úrovně a pohodlí, naše situace se nám začne jevit jinak -jako velmi hrozivá.

.

.

1. Desátky, stejně jako prvorozenci dle mého názoru nám vůbec nepatří – dáváme-li desátky, pouze vracíme Bohu to, co mu vždy patřilo. ↩︎
2. Desátky jsou „povinné“, dary dobrovolné či nadstandardní. ↩︎
3. Slibujeme proměnu života, poslušnost, ochotné srdce, službu lidem, aj., aj. Křesťanství není laciné ani snadné. Vše ale má smysl pouze dobrovolně. ↩︎
4. Teplo doma, dostatek až přebytek jídla, splachovací záchody, bezpečí, zdravotní péče,… ↩︎
5. U nás typicky jelita – to je čistá svařená krev. Ale maso se u nás ne vždy odkrvuje. Některé národy pijí krev zvířat – některé kmeny v Africe např. pijí velbloudí krev přímo ze žíly. ↩︎
6. srv. jejich prosperita, inteligence, počet nositelů Nobelovy ceny, aj. ↩︎
7. Nemám rád spojení „Užít si bohoslužeb“, nicméně zde vidíme, že úplně špatně to není. Společné jídlo obětí si lidé užívat měli ↩︎
8. Může být k diskuzi, zda jezení masa je důsledkem pádu, dočasným Božím ústupkem lidské hříšené přirozenosti ↩︎
9. A podle mého názoru zcela oprávněně ↩︎