5. Mojžíšova – kapitola 13

5. M 13, 1 (Všechno, co/ Každé to slovo, které,) vám přikazuji, to zachovávejte a plňte. Nic k tomu nepřidávej ani z toho nic neubírej.

• [V tomto verši zvláště vyniká to, co je časté a typické pro celé Deuteronomium: rychlá změna čísla u podmětu – množné na jednotné a naopak. Můžeme tomu rozumět jako výrazu smluvní teologie, kdy je Izrael viděn jako kolektivní celek (sg.) vytvořený z mnoha jednotlivců (pl.)]
• I detaily jsou důležité.: ber věci vážně, „neflákej“ to.  Opět absolutní kvantifikátor. Není nic, nad čím bys mohl mávnout rukou a říct: tohle je detail, to budu ignorovat.
• Ale platí to i naopak: Boží příkazy není dovoleno zjednodušovat nebo ignorovat, ale ani nadbytečně komplikovat, zesložiťovat či k nim něco přidávat
• Bůh lidem nemluví do životů více, než je nutné a zlobí, když to dělají jeho služebnici
• Typicky se mi vybavují Moravští bratři (srv. knihy Edity Štěříkové), kteří měli ve zvyku mluvit svým členům téměř do všeho včetně jejich milostného života – hrabě Zinzendorf např. kontroloval své ovečky, zda se náhodou nemilují příliš často

2 Jestliže ve tvém středu povstane prorok či (ten, kdo má sen,) a (učiní pro tebe) znamení nebo div, 3 i kdyby se naplnilo to znamení nebo div, které ti řekl se slovy: Pojďme za jinými bohy, (které jsi neznal) a služme jim, 4 neuposlechni slova toho proroka či toho, kdo má sen, protože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.

• n~: ten, kdo předpovídá budoucnost skrze sny [i prorok mohl mít stejný způsob zjevení – srv. Nu 12:6; teprve později byl tento úřad „snícího“ zneužit a získal negativní přídech;
• Jde zjevně člověka s nadpřirozenými „schopnostmi“, resp. nadpřirozeným potvrzením svých slov, své zvěsti
• Navíc to není nikdo zvenčí  – jde o jednoho z nich.
• Znamení nebo div – tedy jasně nadpřirozené činy. Znamení je čin, který přímo potvrzuje nadpřirozené schopnosti mluvícího. Div je něco zvláštního, co tě překvapí, šokuje.
• V tomto případě je tedy důležitější obsah, než forma. Pokud obsahem prorokovy zvěsti je snaha odvést člověka od Hospodina, nic dalšího nehraje roli. Je to vždy špatně.
• I kdyby ti takováto výzva byla doručena na „zlatém podnose“ a doprovázena zázraky, je třeba ji odmítnout.
• Nejde o pocity, nejde o „důkazy“, jde o to, co ten člověk říká.
• Tím se židovství a křesťanství liší od východních náboženství, kde je prožitek či pocit vším. V těchto náboženstvích platí, že máš-li duchovní moc, můžeš tvrdit prakticky cokoliv. V židovství a křesťanství je to přesně naopak: Zvěst je zásadní a vše kolem je sekundární. Jde o náboženství zvěsti.
• Ten „prorok“ to říká jasně, nejde o nic jinotajného: Pojďme jinam a služme jinému Bohu. Nemělo by být těžké to rozklíčovat. Není to nějaká nuance, kterou přehlédneš, nejde o „petit pod čarou“¹
• Zajímavé je zdůvodnění: protože Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, jestli milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší.
• To, že se takoví lidé objeví, není „náhoda ani nehoda“ – Bůh to dopustil jako zkoušku. Zkouší ďábel², ale Bůh mu to dovoluje. A důvodem, proč to dovoluje, je prozkoušení naší víry.
• A také určité osvěžení pozornosti: i ve vojsku je třeba občas vyhlásit planý poplach, aby se ověřila připravenost a osvěžila bdělost.
• Svět, ve kterém žijeme, není zbaven všech pokušení. Stejně jako zaslíbená země nebyla zbavena všech předchozích obyvatel.

5 Za Hospodinem, svým Bohem, jděte, jeho se bojte, jeho příkazy zachovávejte, jej poslouchejte, jemu služte a k němu přilněte.

• Znovu a znovu je připomínáno to nejdůležitější – všemi možnými způsoby a formulacemi: Hospodin a pouze On. Vztah, loajalita, poslušnost, úsilí, respekt – vše směřováno k Němu a pouze k Němu.
• Formálně sloužit a poslouchat nestačí – je třeba k Bohu přilnout, mít s ním úzký osobní vztah, milovat ho a držet se Ho.
• To je nejlepší možnou náplní pro lidský život. Nic lepšího si nelze přát. Takový život pak lze prožít šťastně a naplněně jako manželství s dobrým partnerem.

6 Takový prorok či ten, kdo měl sen, ať je usmrcen, neboť naváděl ke vzpouře proti Hospodinu, vašemu Bohu, který vás vyvedl z egyptské země a vykoupil tě z domu otroctví. (Chtěl tě svést) z cesty, po které ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal jít. Tak (vyhlaď zlo ze svého středu.)

• Takové svádění z cesty je závažnou věcí, která nemůže zůstat nepovšimnutá, nesmí se přejít mlčením.
• A znovu: je jedno, kdo to říká a jak to říká.
• Důsledky jsou natolik katastrofální, že smrt je jediným adekvátním trestem.
• Opravdu se našel někdo, kdo se postavil a začal zvát lidi na pohanskou bohoslužbu? Proč ne? Přijďte na návštěvu, budeme dělat okultní seanci; pojďme navštívit festival místních Kenaanců a trochu si tam vyhodit z kopýtka; když obětuješ téhleté sošce, uzdravíš se. Nic z toho nezní příliš hrozně a je to lákavé.
• Tragédii takovýchto svodů si člověk uvědomí, když pak sklízí ovoce svých špatných rozhodnutí – např. vidí vlastní děti na cestě do pekla.

7 Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo (žena tvého klína /ve tvé náruči / tvá milovaná žena) nebo tvůj (přítel, který ti je drahý jako tvůj život,) tajně naváděl slovy: Pojďme sloužit jiným bohům, které jsi neznal ty ani tvoji otcové,

• Tyto věci jsou natolik zásadní a osudové (jde o věčný život), že neexistují výjimky, neexistuje přijímání osob.
• Jsou uvedeni lidé, kteří opravdu jsou nejmilejší a nejbližší. Ti, kterým nejvíce důvěřujeme, jsme otevření jim naslouchat. Nejbližší rodina³
• Takové věci se nedějí veřejně – nikdo se nepostaví na náměstí a nezačne vyzývat k odpadnutí od Hospodina. Toho by si každý všiml, každý by zpozorněl.
• Tak to ale nebývá. Takové věci se dějí ve skrytu – u piva, u večeře, u kávy, v posteli.

8 některým z bohů národů, které jsou okolo vás, ať jsou blízko tebe či daleko od tebe, z jednoho konce země až na druhý, 9 nesvoluj mu, neposlouchej ho, ať se nad ním tvé oko neslituje, neměj soucit a nekryj ho, 10 ale rozhodně ho zabij. Ať je tvá ruka jako první proti němu, abys ho usmrtil, a potom ruka všeho lidu.

• Je přitom jedno, o jakého boha, o jaký svod konkrétně jde.
• Např. hnutí new age se vyvinulo do tak široké palety možností, tak prorostlo všemi oblastmi života, že je prakticky nemožné vyjmenovat všechny jeho odnože a větve⁴.
• Co tedy máme v takovém případě (ne)udělat?
  • nesvolovat: nesouhlasit; neříci ano; nedovolit to; nepřipustit tuto možnost.
  • neposlouchat ho: nevěnovat mu pozornost; vypnout pozornost; ucpat si uši; odejít.
  • neslitovat se, nemít soucit
  • nekrýt ho: nenechat věci tak; nepřejít je; neignorovat; nemávnout nad nimi rukou.
  • zabít ho – ty jako první a pak celá komunita
• Věc je natolik závažná, že není prostor dokonce ani pro soucit.
• Je to obtížně představitelné a těžko pochopitelné. Pomoci může, když si představíme, o jak závažnou věc se jedná:

Když bude před školou mému dítěti někdo nabízet drogy, nebudu pro takového člověka mít žádné pochopení - vždyť kdyby mé dítě jeho svodům podlehlo, bude velmi trpět a pravděpodobně zemře. Podobně nepůjdu na kompromis s těmi, kdo by na internetu chtěli svádět mé děti k sebevraždám, sebepoškozování, anorexii, pochybnostem o vlastním pohlaví, sexuálně je zneužívat a podobně.
Zcela analogicky jako Hospodin budu svým dětem zdůrazňovat: Kdyby ti někdo nabízel drogu, nesvoluj, neposlouchej ho,  neměj soucit, nekryj ho, nahlas ho k potrestání.

• Bůh je dobrý Otec svého lidu. Zvát lidi za jinými bohy, je stejně zničující jako drogy. Jaký tedy div, že své děti znovu a znovu důrazně varuje.

Již jsme zde přirovnávali duchovní zákony k zákonům přírodním: Síla gravitace je velká a nerespektovat ji, je bláznovstvím. Člověka, který by naváděl mé děti, aby na horské vyhlídce nerespektovaly zábradlí, bych bez zaváhání nahlásil policii a zřejmě bych jej byl v zájmu záchrany svých dětí v případě potřeby ochoten i zabít.

Duchovní zákony mají stejně neochvějnou platnost jako ty fyzikální - a říkají nám , že odpadnutí od Hospodina vede k časné i věčné destrukci a smrti.  

11 Ukamenuj ho, ať zemře, protože tě chtěl svést od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

• Důsledky odpadnutí od Boha jsou i v novozákonní době vážné – přesto Bůh v Novém Zákoně tento přístup opouští a přenáší věci do roviny duchovní. Ježíšovo: Nevíte, jakého jste ducha (když chtěli učedníci na vesnici poslat oheň z nebe), je pro vždy platným varováním.
• Novozákonní církev nemá usilovat o faktickou moc a Boží věci nemá prosazovat silou.
• Čím méně faktické moci církev má, tím větší je její moc duchovní a naopak.
• Odluka církve od státu je velkou vymožeností.
• Opravdové dobro musí být nevynucené.
• Zákon může a má být vynucován, věci víry mají ale smysl pouze na základě dobrovolnosti⁵.

12 (Když o tom všichni Izraelci uslyší,) budou se bát a takovou zlou věc ve tvém středu již páchat nebudou.

• Přístup má být radikální, tresty drakonické a exemplární také proto, že mají mít varovnou a odrazující funkci
• Zda funguje „odrazovací funkce“ trestu smrti, je diskutabilní. Názory⁶ jsou různé⁷. Bůh se však zjevně domnívá, že ano.

13 (Kdyby ses v některém z měst, která ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys tam sídlil, doslechl,) ze tvého středu vyšli nějací ničemníci a svedli obyvatele svého města slovy: Pojďme sloužit jiným bohům, které jste neznali,

• synové ničemnosti / Beliálovi;  [pův. obecné h. slovo beliál se stalo později označení pro Satana, který je ztělesněním ničemnosti
• Když přemýšlím o fatálních důsledcích odpadnutí od Hospodina, napadají mě ještě tyto příklady:
  • Kdyby Adam s Evou věděli, že už jejich prvorozený zabije svého „bráchu“, možná by si to „s tím jablkem“ ještě rozmysleli.
  • Kdyby Saul věděl, že jeho potomci budou viset na kůlech Gibeoňanů (2S 21), možná by se choval zdrženlivěji
  • Kdyby obyvatelé Sodomy věděli, kdyby Noeho současníci věděli, atd. … do nekonečna.
• Souhrnně: Varování před fatálními důsledky rozhodnutí žít bez Boha je zásadní důležitosti.

15 vyšetři to, prověř a dobře se vyptej. Jestliže by to byla (pravda, jistá věc,) a ve tvém středu byla spáchána tato ohavnost, 16 jistě pobij obyvatele toho města ostřím meče. Ostřím meče zasvěť zkáze jej, vše, co je v něm, i jeho dobytek.

• Podobná místa je pro nás, NZ křesťany mnohem „příjemnější“ aplikovat duchovně.
• Co nám tedy říká?
  • Za prvé: kolektivní zodpovědnost existuje. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat⁸.
  • Platí pro národy – když německý národ uvěřil Hitlerovi, jistě se našli lidé, kteří všeobecné nadšení nesdíleli. Přesto byly důsledky katastrofální pro všechny.
  • Platí i v rodinách – je-li např. rodič alkoholik , „odskáčou“ to v rodině všichni včetně nevinných dětí.
  • Platí to i v církvích – špatná rozhodnutí vedoucích dokáží zničit místní sbory⁹ i celé denominace.
• Pečlivé vyšetření je naprosto nezbytné. Nelze jednat na základě „jedna paní povídala“ a v takto závažných případech už vůbec ne. To dává velký prostor pro korekci, pro jiná méně drastická „řešení“.

17 Všechnu (kořist z něj) shromáždi doprostřed náměstí a město i všechnu kořist z něj spal ohněm jako dokonalou oběť Hospodinu, svému Bohu. Stane se věčnou ruinou, nebude již zbudováno.

• Toto opatření by mělo do značné míry chránit před nespravedlivými nařčeními motivovanými zištností.
• Věci z města jsou modlářstvím navíc opravdu znečištěny. Jsou nepoužitelné pro cokoliv dobrého.
• Co z toho vyplývá pro nás z hlediska použití peněz získaných nečistým způsobem? Co dělat, když církvi přinese (nebo odkáže) peníze mafián nebo drogový dealer?
• O deset kapitol dále se 5M dočteme: 23,19 Nenos do domu Hospodina, svého Boha, mzdu prostitutky ani úhradu psa jako naplnění jakéhokoliv slibu, neboť obojí je ohavností pro Hospodina, tvého Boha. 
• Jednoduché to ale není – i na běžných penězích běžných lidí někdy lpí nečistota.
• Asi se dá generalizovat, že peníze pošpiněné okultismem nebo získané vyloženě nečistým způsobem by pro Boží účely být použity neměly.
• Město má být zbouráno a místo již navždy neobydleno.
• Zajímavý je obecný princip: Na věcech i místech zjevně ulpívá něco z toho, co se s nimi děje. Věci ani místa nemusejí být z principu věci neutrální. Platí to zjevně v negativním slova smyslu, ale pravděpodobně i ve smyslu pozitivním (bohoslužebné náčiní nemohlo být používáno k profánním účelům).
• Z toho vyvstává řada důsledků. Jen namátkou:
  • Nikdo netouží bydlet v bytě, kde se udála vražda nebo sebevražda
  • Nikdo si nepostaví dům na Šibeničním vrchu
  • Zbavit svůj domov všech okultních a modlářských předmětů je moudré, i kdyby ty předměty byly ze zlata
• Jak je to s „posvěcenými“ či posvátnými předměty, je složitější. Římští katolíci a pravoslavní v tom mají jasno – na existenci posvátných míst a předmětů¹⁰, mají postavenu významnou část své teologie a bohoslužebné praxe¹¹.
• Protestanté vycházející z Písma vědí o šátcích, které „přenášely“ sílu apoštolské modlitby. Ježíš respektoval Chrám jako dům svého Otce Další příklady v NZ nenacházíme, což vede přinejmenším ke značné zdrženlivosti.
• Na druhé straně ani protestanté zcela oproštění od těchto věcí nejsou – a zřejmě oprávněně.

18 Ať (ve tvé ruce neulpí) nic z toho, co bylo zasvěceno zkáze, aby se Hospodin odvrátil od svého planoucího hněvu, dal ti dojít slitování, měl s tebou slitování a rozmnožil tě tak, jak přísahal tvým otcům

• Neulpí na ruce je zajímavý obrat. Ať ti nic nezůstane „za nehty“ řekli bychom dnes. Nenecháš si ani nějakou drobnost, upomínku, hloupůstku. Jeto přitom velmi snadné -zaujme tě nějaká cetka a strčíš si ji do kapsy.
• Někdy mi jako hromada věcí určených ke spálení připadá internet – také má určitou svůdnou moc, vždy se najde něco, co přitáhne mou pozornost. Něco, na co kliknu, co mi „ulpí na ruce“, přestože to není hodno pozornosti.
• Bůh počítá s naší tendencí „přehrabovat se v hnoji“ a proto nás tak naléhavě varuje: Chceš-li mravenče, aby se ti dobře vedlo, neběhej kolem mravkolví jamky. Nevíš, kdy ti uklouzne noha.
• Na tvé poslušnosti v této věci závisí celá tvá budoucnost, tvá prosperita, to, jak vstřícně k tobě bude Hospodin pohlížet a přistupovat.

19 když uposlechneš Hospodina, svého Boha, budeš zachovávat všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, a budeš dělat to, co je správné v očích Hospodina, tvého Boha.

• Tyto podmínky se vztahují k předcházejícímu verši – pokud se takto budeš chovat, Bůh opustí svůj hněv, bude vůči tobě vstřícný a tobě se bude dobře dařit.

.

.

1. V podvodných smlouvách bývají důležitá ustanovení ukrytá pod čarou a psaná drobným písmem. ↩︎
2. Hospodin nikoho nepokouší (Jk) ↩︎
3. Manželka tě po milování pozve na jógu. Kdo by odolal. ↩︎
4. Pamatuji si, že když byly zaváděny do školek relaxační dechové techniky s prvky jógy, budilo to v devadesátých letech odpor rodičů. Nyní už se nad tím nikdo nepozastaví. ↩︎
5. Řada situací je složitých a nelehkých k rozhodování, ve smyslu: mají být drogoví dealeři trestáni smrtí jako v Thajsku, vězením jako u nás nebo mají být drogy ponechány na svobodném rozhodování lidí jako alkohol a cigarety? ↩︎
6. I výsledky studií ↩︎
7. Osobně jsem zastáncem trestu smrti za těžké zločiny ↩︎
8. Cimrman ↩︎
9. Slyšel jsem o evangelikálním sboru, který jeho vedoucí odvedli do mormonismu ↩︎
10. Posvěcené předměty, voda, krucifixy, obrazy, sochy, Jezulátka, ostatky, ikony, atd. téměř do nekonečna ↩︎
11. Alespoň některé z nich jsou přitom daleko za hranou a dle mého názoru zjevně modlářské. ↩︎