5. Mojžíšova – kapitola 14

1 Jste synové Hospodina, svého Boha. Kvůli zemřelému si nezasazujte rány ani si nedělejte lysinu mezi očima.

• ČSP: [pohanské praktiky, (jejichž význam není zcela jasný,) které nemají Izraelci napodobovat;
• Jistě nějak vyjádřený výraz zármutku.
• Popel na hlavu, žíněné roucho, roztržený oděv jsou v pořádku (naopak je žádoucí a úlevné mít „k dispozici“ tělesné projevy vyjadřující zármutek). Mít možnost vyjádřit svou bolest je důležité¹. Ale toto je již z Božího pohledu za hranou.
• Mezi očima lysina je – snad nějaké vyholování hlavy někde jinde?
• Zasazování ran – sebetrýznění, „řezání se“, jizvení – něco na tento způsob.
• Jak víme z dnešní doby, kdy je „řezání se“ moderní a mezi mládeží široce rozšířené, sebepoškozování nějakou „úlevu“ od duševní trýzně přináší. V Božích očích o dobrý nápad ale nejde. Naopak – kdo se s touto praxí setkává, ví, že jde o věc vpravdě ďábelskou. Jednak z principu věci – proč by měl člověk poškozovat své tělo? Navíc se domnívám², že sebepoškozování je jednou ze vstupních cest pro ďábla, že otvírá dveře démonům. Praktiky, které poškozují integritu těla, jsou z tohoto hlediska přinejmenším rizikové (podle mého názoru se to týká kromě jizvení i většiny tetování a piercingů³). Navíc jde o nějakou formu bolestivého „zásvěcujícího“ krvavého obřadu, kterým se člověk „přihlašuje“ ke členství v určité „elitní“ skupině⁴.

2 Vždyť jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu, tebe Hospodin vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím

• Zdůvodnění, proč jsou tyto praktiky zakázané – jsi svatý, tedy očištěný a oddělen pro Hospodina.

Svatost se dá hezky vysvětlit na podobenství o hrníčcích v kredenci: jsou jich tam desítky, každý trochu jiný, některé pěknější, některé obyčejné, některé nové, jiné otlučené. Když si člověk některý z hrnků vybere pro sebe (klidně nějaký obyčejný),  oddělí ho od ostatních. Pečlivě umyje a oddělí pro sebe. Z obyčejného hrnku se stane hrníček svatý - očištěný a oddělený od ostatních "obyčejných" hrníčků. Nyní lepší, než ostatní, přesto je svatý. Svatost znamená být oddělen a očištěn pro službu Bohu.

hezčí, některé všechny jsou stejné.

• Ty jsi hrnek, který si Nejvyšší vybral pro sebe. Z tebe dává napít žíznivým, v tobě připravuje léky – jako takový už se nemůžeš chovat jako „nočník“, nabírání hnoje už není pro tebe.

3 Nejez nic ohavného.

• Není jedno, co konzumujeme. Alespoň ve Starém Zákoně nebylo. Proč?
• Proč jsou některá zvířata nevhodná k jídlu, je záhadou. Stvořil je přece Bůh. Určitě s láskou a po jejich dokončení byl se svými výtvory spokojený.
  • Že by byla po pádu natolik degradovaná, že svou čistotu ztratila? Těžko.
  • (Ostatní Bůh pravděpodobně v „prvním plánu“ konzumaci zvířat ani neplánoval)
  • Některá zvířata ke konzumaci nejsou vhodná z podstaty věci, na základě toho, jak vypadají, jaká mají těla – to je logické. Ale kritéria, která budeme číst dále, tímto směrem příliš neukazují. Vepřové je chutné a dobře konzumovatelné, apod.
  • Důvodem může být i snaha naučit lidi sebeovládání a respektování hranic. Ověřit si jejich ochotu poslouchat.
• Proč byla tato omezení pouze dočasná, „starozákonní“? Co se Kristovou smrtí a vzkříšením v tomto směru změnilo?

4 Toto jsou zvířata, která budete jíst: býka, ovce a kozy, 5 jelena, gazelu, srnce, divokou kozu, antilopu, (divokou ovci) a horskou kozu,

• dobytče / ovci z beránků, dobytče z koz
• daňka, kozorožce; antilopu / stepního tura; ovci; HL; $

6 tedy všechna zvířata, která mají rozdělená kopyta, obě kopyta zcela rozdvojená, přežvýkavce mezi zvířaty. Ty jezte.

• Co je na těchto zvířatech jinak? Co je odlišuje od prasete? Čistotnost? Prase se válí v bahně i ve výkalech. Kozel příšerně smrdí.
• Mluvívá se o menší náchylnosti k parazitárním chorobám, ale je to velmi sporné.
• Určitě by mě nenapadlo, že diskriminantem bude vzhled kopyt a přežvýkavost.
• Přežvýkavost by snad mohla ukazovat, že záleží na tom, čím se ta zvířata stravují a jakým způsobem tráví. Tedy, že rostlinná strava, tráva. je lepší než prasečí ochota sežrat cokoliv. Opravdu to ale vadí?
• A s čím souvisí tvar kopyt, opravdu netuším. Zřejmě jde jen o určovací znak – je ale nepřesný, jak uvidíme v dalším verši.

7 Z přežvýkavců a těch, kteří mají rozdělená, rozdvojená kopyta, však nejezte tyto: velblouda, zajíce a damana, protože jsou to přežvýkavci, ale kopyta rozdělená nemají. Jsou pro vás nečistí.

• Při rozdělení existují výjimky: Existují přežvýkavci s rozdělenými kopyty, kteří čistí nejsou.
• Výčet je spíše taxativní
• Ale zřejmě to nějak důležité je – proč by se jinak Hospodin namáhal s výjimkami? Hospodinu z nějakých důvodů záleží na tom, aby velbloud nebyl konzumován, přestože spadá do „čistých“ kolonek. Ale „proboha“ proč?
• Je příliš ušlechtilý? Jako moc nejíme krásné a ušlechtilé koně, nemáme jíst ani velbloudy? Mají zůstat transportním lidským partnerem a služebníkem?
• Možná – ale co zajíc? U něho je háček v čem? Ani nevím, je-li vůbec přežvýkavec.

8 Ani vepře, neboť má kopyta rozdělená, ale nepřežvykuje. Je pro vás nečistý. Jejich maso nejezte a jejich zdechlin se nedotýkejte.

• Prase je prototypem nečistého zvířete. Snad se to vzhledem k jeho „životnímu stylu“ dá pochopit.
• Zdechliny snad jsou nečisté vždycky, ne? Když víře umře, nesmí se jíst ani čisté?

9 Ze všeho, co je ve vodě, jezte toto: Všechno, co má ploutve a šupiny, jezte, 10 a všechno, co nemá ploutve a šupiny, nejezte. Je to pro vás nečisté.

• Voda se hemží opravdu pestrými živočichy. Bohatství tvarů ryb a jiných mořských živočichů (hlubinné ryby!) je neskutečná ukázka Boží fantazie.
• Dělící čára vede přes ploutve a šupiny – zřejmě tedy ukazuje k rybám. Jiné „mořské plody“ – mlži plži, hlavonožci a „kdo ví, jaké další potvory“, které uvíznou v rybářských sítích, jsou zapovězené.

11 Všechny čisté ptáky jezte. 12 Nejezte z nich tyto: orla, supa, orlovce, 13 (luňáka červeného,) (luňáka černého,) luňáky (všeho druhu,)

• ČSP [bělohlavý; lat. Gypaetus barbatus; největší ze supů má h. jméno („lamač“) díky svému zvyku pouštět kostru zdechliny z vysoké výšky, aby se kosti rozlámaly]
• supa černého;
• luňáka; Milvus milvus;
• jestřába; ? Milvus migrans
• dravce;
• Zdá se, že dravci všeho druhu jsou nevhodní. Jde ale o spíše taxativní výčet

14 (žádný druh havrana,) 15 pštrosa, sovu, racka, sokoly všeho druhu,

• ČSP: lelka;
• jestřába;
• My pštrosy jíme. Racci jsou elegantní. Nevím o tom, že by je někdo lovil. Sovy asi také ne.

16 sýčka, výra, sovu pálenou, 17 pelikána, mrchožrouta a kormorána, 18 čápa, volavky všeho druhu, dudka, netopýra.

• Výčet je obsáhlý. Spojovací znak se příliš nenabízí. Někteří ptáci jsou možná příliš krásní či ušlechtilí, jiní žerou mršiny či různou vodní havěť.
• Ptáci obecně jsou hodně inteligentní.
• Co z ptáků tedy ke konzumaci zůstává? Drůbež, tedy slepice, kachny, husy, bažanti, křepelky, koroptve, holubi.

19 Také (všechen okřídlený hmyz) je pro vás nečistý.

• Každá hemžící se věc s křídlem; Hemžící se věc je pěkný popis hmyzu. Křídla vadí.

20 Všechny čisté ptáky jezte.

• Zůstává toho dosti dostupného. Omezení opět nejsou toho druhu, že by člověka nechávala před „prostřeným stolem přírody“ frustrovaného a hladového.
• Tento princip mi přijde univerzální – Bůh omezení dává, ale nejsou zásadní. Nebýt naší hříšné přirozenosti, bylo by jablko v rajské zahradě okrajovou nepodstatnou „minoritou“ oproti všemu ostatnímu povolenému ovoci.
• Co se stane, když nebudeme jíst racka nebo pštrosa? Ochudí nás to nějak? Zdá se mi, že nikoliv.
• Připomíná mi to omezení v sexu – jsou přítomná, ale nejsou zásadní. Do značné míry máme v této oblasti „volnou ruku“, ochranné hranice ale stanoveny jsou.
• Boží omezení náš zřejmě mají chránit před bezbřehou „rozežraností“. Možná i před plněním zdrojů přírody.
• Jak vidíme v dnešní době, jídlo se snadno může stát modlou a i v oblasti jídla jsou možné zvrácenosti. Nic proti zážitkové kuchyni či „nóbl“ restauracím, ale určitá uměřenost je zřejmě v oblasti jídla na místě.
• Platí, že po světe lidé jedí skoro všechno, známé jsou tím např. čínské tržnice. Někdy jde o nutnost zajistit zdroje bílkovin, situace je ale nepřehledná. Lidé konzumují opravdu vše – stovky druhů hmyzu, i ty nejjedovatější ryby.

21 Nejezte žádnou zdechlinu. Dej ji příchozímu, který je ve tvých branách, ať ji sní, nebo prodej cizinci, ale ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu. Nevař kůzle v mléce jeho matky.

• Když tedy zvíře samo pojde, nekonzumuje se. To je asi logické – vždyť nemusí být jasné, proč pošlo.
• Zvíře zabité při úrazu by mohlo být v pořádku? Bráno jako zabité?
• (V Nepálu jsem byl svědkem, kdy se zabil osel pádem. Celá vesnice se sešla k jeho rozporcování a ke konzumaci a využití si z něho rozdělila úplně všechno).
• Nejde o „obecně lidský“ příkaz – týká se pouze Božího lidu. Jejich standardy mají být vyšší, nad běžný rámec ostatních národů.
• Proč je zakázáno nevařit kůzle v mléce matky? Z etických důvodů? Je to vůči ní „hnusně necitlivé“? Zabili jí mládě – už to je dost hrozné (ale v padlém světě to z důvodu obživy to Bůh je ochoten „zkousnout“)? Ale ještě být arogantní a vzít si k jeho uvaření matčino mléko (které ona tvoří kvůli svému již mrtvému mláděti) už je zřejmě „za čárou“.
• Když zabíjíme kvůli obživě zvířata, není to nic veselého ani radostného. Když už to za momentálního stavu světa jinak nejde, máme se alespoň k zabíjeným chovat slušně a s úctou. Svět je padlý a hrozným věcem, např. konzumaci mláďat se někdy nejde vyhnout. Ale nebuďme arogantní! Nejde o samozřejmosti ani maličkosti. Vzali jsme život mláděti a zarmoutili jeho matku – jinak to asi nejde, ale na aroganci si dejme velký pozor.
• To, že Židé z tohoto příkazu vyvodili zásadu všeobecného zákazu „omáček“, ukazuje na obvyklý problém: Židé dodržování příkazů přehánějí a nejdou po podstatě (použití mléka matky při vaření vlastního mláděte je možno se poměrně snadno vyhnout), křesťané je podceňují a nezamýšlejí se nad nimi vůbec. Jistěže tyto příkazy pro křesťany neplatí, ale některé rysy Božího charakteru ukazují.
• Snahy ochránců přírody zabránit nelidskému zacházení se zvířaty např. v některých velkochovech se z tohoto hlediska jeví biblické a správné. Nutno slušného zacházení se zvířaty je v Bibli zmíněna vícekráte. Jsme pány stvoření, ale máme být moudrými a laskavými správci, ne krutými kořistiteli.
• Na druhé straně militantní vegetariánství biblické není – náš Mistr maso jedl.

22 Jistě dávej desátek ze vší úrody svého semena, to, co (přináší pole,) (rok co rok.)

• Desátek je Boží princip. Desetina naší úrody (ať už je tou úrodou cokoliv) patří Bohu.
• Princip desátku je pravděpodobně takový, že Bohu nedáváme něco ze svého, ale že desátek nám vůbec nepatří. Patří Bohu a my Mu jen vracíme to Jeho.
• Deset procent je „tak akorát“ víceméně pro každého. Jde o spravedlivý princip. Absolutní částka by byla mnohem problematičtější.
• Odvádí se jednou ročně – logicky po žních. U ne-zemědělců je asi správné odvádět jej vždy po výplatě.
• U nás ve sboru považujeme desátky za Boží princip. Kážeme o nich asi jednou ročně. Jejich odvádění nekontrolujeme ani nevymáháme. S vědomím. že „radostného dárce miluje Bůh“ ponecháváme rozhodnutí na každém.

23 Na místě, které on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, jez před Hospodinem, svým Bohem, desátek ze svého obilí, z nového vína a oleje a z prvorozených svého skotu a bravu, aby ses naučil bát Hospodina, svého Boha, po všechny dny.

• Desátek se odvádí na definovaném místě a správným způsobem. Je dovoleno z něho jíst, jde či mělo by jít o radostnou záležitost. Ne tedy se skřípěním zubů si něco odtrhnu od úst, ale jde o akci radostné vděčnosti.
• Vracím Hospodinu, co Mu patří, a společně to oslavíme.

24 Když by cesta byla pro tebe dlouhá, takže bys nebyl schopen to donést, protože místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby si tam učinila jméno, je od tebe daleko a protože ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal, 25 (proměň to ve stříbro,) (vezmi zabalené stříbro s sebou,) jdi na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí 26 a dej stříbro za všechno, po čem tvá duše touží, za skot a brav, víno a pivo, za cokoliv, co si přeje tvá duše. Tam jez před Hospodinem, svým Bohem, a raduj se ty i tvá rodina.

• tj. zpeněž to
• h.: oblehneš stříbro ve své ruce;
• Není třeba vše transportovat do Jeruzaléma, zvláště pro ty bydlící ve vzdálenějších destinacích by to bylo obtížné až nemožné – je možno vše nakoupit až na místě
• Znovu a znovu je zdůrazňována Boží přejícnost: dej si, na co máš chuť, není důvod si něco nedopřát. Užijte si to – ať je to rodinná oslava se vším všudy.

27 Lévijce, který je ve tvých branách, nezanedbávej, protože s tebou nemá podíl ani dědictví.

• Opakovaně je zdůrazňováno, že když se člověku daří dobře, má být přejný a velkorysý vůči ostatním, „méně šťastným“.
• Mít se dobře není hřích. Nebýt přejný, už hříchem je.
• Nezanedbávat ukazuje na proaktivní pečlivý přístup. Nad situací lévijců je nutné se zamyslet, péči o ně nelze odfláknout, nelze je odbýt „drobnými“, mávnout nad nimi rukou. Měli by se mít alespoň tak dobře, jako se máš ty.

28 Vždy (po třetíma roce) přines celý desátek ze své úrody toho roku a zanech je ve svých branách.

• h.: na konci / n.: Po uplynutí tří let;
• Podle židovského práva existovaly tři druhy desátků:
  • Ma’aser rišon (první desátek): Jedná se o první desátek z úrody, který byl odevzdáván levitům.
  • Ma’aser šeni (druhý desátek): Tento desátek se vybíral v prvním, druhém, čtvrtém a pátém roce sedmiletého zemědělského cyklu. Měl být odvezen do Jeruzaléma a tam sněden majitelem půdy a jeho rodinou.
  • Ma’aser Ani (chudý desátek): Ve třetím a šestém roce sedmiletého cyklu byl druhý desátek nahrazen chudým desátkem. Tento desátek se dával chudým, sirotkům, vdovám a cizincům.
• Chápu to jako rozpracování ne vždy zcela jasných příkazů Tóry do prakticky aplikovatelné podoby.

29 Ať přijde Lévijec, protože s tebou nemá podíl a dědictví, i příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách, a nechť jedí a nasytí se, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal v každém díle tvých rukou, které konáš.

• Pamatovat na méně šťastné je podmínkou Božího požehnání. Bylo by naivní se domnívat, že Bůh člověka nechá „rozvíjet podnikání“, resp. hromadit majetek, pokud u něho nebude vidět ochotu se podělit s potřebnými.
• Potřebné skupiny jsou čtyři: levité, imigranti, sirotci a vdovy. Podobných skupin je jistě více – důležitý je princip jejich výběru, který je zjevný: jsou znevýhodněni, nemají ve společnosti dostatečné zastání, jsou slabší či mají méně možností se o sebe postarat.
• Moudrý podnikatel tedy nezapomíná na charitu. Ví, že jde o podmínku Boží přízně v podnikání.
• Není ovšem charita jako charita: charitu je třeba dělat v souladu s „Božím srdcem“ – určitě nejde o levicové přerozdělování peněz od pracovitých a schopných směrem k neschopným a líným, ale o pomoc opravdu potřebným. Rozhodování v dnešní době nemusí být jednoduché.

1. Dnešní trend neuspořádávat pohřby, je zhoubný a špatný. Pohře „se vším“ všudy je pro vyrovnání se se zármutkem důležitý. ↩︎
2. I když je těžké to dokázat. ↩︎
3. Kromě poškozování integrity stvořeného a nám svěřeného těla navíc má mnoho tetovaných symbolů duchovní význam. Dle mého názoru je naivní se domnívat, že když si nechám vytetovat hlavu na tělo např. hlavu démona, náboženský symbol nebo nahou ženu, nebude to na mě mít duchovní dopad. ↩︎
4. Situace není jednoduchá: co náušnice? Izraelky nosily nosní kroužky – to nebyl piercing? Jak zdobení těla je pro muže a ženy ještě legitimní? ↩︎