5. Mojžíšova – kapitola 17

1 Neobětuj Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci, na kterých je vada, cokoliv špatného, protože je to pro Hospodina, tvého Boha, ohavností.

• Opět jedna z věcí, které Hospodin nesnáší, které se mu hnusí.
• Když vím, co moje žena nesnáší, co se jí přímo hnusí, je to známkou toho, že se již poměrně slušně známe.
• Slovo „ohavnost“ má 116 výskytů. Když si je projdeme, může nám to napovědět leccos o Božím charakteru.
• Ez (39); Př (19); Dt (15); Lv (5); 2Pa (5); Zj (4); Da (4); Iz (4); Jr (3); 2Kr (3); Ezd (2); Gn (2); Ž (1); Ex (1); 1Kr (1); Oz (1); Am (1); Na (1); Za (1); Mal (1); Mt (1); Mk (1); L (1);
• Gn 43:32, Gn 46:34: pro Egypťana je hnusné jíst s Židem nebo s pastevcem vůbec
• Takže pojďme na to – co hnusí Hospodinu a co z toho vyplývá:
  • souložit s mužem
  • pronárodům je to jedno, ty na to nehledí a stejně to dělají. (Neboť všechny tyto ohavnosti páchali lidé země, kteří byli před vámi, a země se poskvrnila)
  • Jde o vážné věci zakázané pod trestem smrti: Lv 18:29: Neboť každý, kdo by páchal nějakou z těchto ohavností, všichni ti, kdo je páchají, ať jsou vyhlazeni zprostřed mého lidu. (je to vážné)
  • tesané modly (ani si je nebrat domů, opovrhovat jimi)
  • obětovat děti – to je extrém
  • když povržené věci děláš, stáváš se sám pro Hospodina ohavností
  • oblékat se jako žena
  • nosit do Hospodinova domu mzdu prostitutky
  • znovu si vzít rozvedeného partnera
  • chrámová prostituce
  • provést syna ohněm
  • falešné váhy / dvojí závaží a dvojí míra
  • ty, kdo mají pokřivené srdce
  • lživé rty
  • oběť ničemů
  • cestu ničemy
  • každý povýšenec
  • kdo ospravedlňuje ničemu, i ten, kdo odsuzuje spravedlivého
  • kdo odvrací své ucho od slyšení zákona, i jeho modlitba je ohavností.
  • kdo dával na lichvu a vybíral úrok
  • někdo spáchal ohavnost se ženou svého bližního, jiný znečistil hanebností svou snachu a další v tobě ponížil svou sestru, dceru svého otce
  • když jste přiváděli cizince (neobřezaného srdce) a neobřezaného těla, aby byli v mé svatyni, aby ji znesvěcovali s celým mým domem, když jste mi přinášeli za pokrm tuk a krev
  • a dají tam tu pustošící ohavnost.
  • neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost
• Zde je jeden výčet z knihy Přísloví: Šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je pro něj ohavností:
  • povýšené oči
  • lživý jazyk
  • ruce, které prolévají nevinnou krev
  • srdce, které kuje zlé plány / zlé plány
  • nohy, které (rychle běží) za zlem,
  • falešného svědka, který šíří lži
  • toho, jenž zasévá sváry mezi bratry

• Co je společným jmenovatelem? Zvrácenosti, různé způsoby usilování o zlo, ignorace Zákona, pokrytectví.
• V Nové smlouvě se podobné pokyny týkají církve
• Křesťané nejsou zodpovědní za to, co se děje ve světě (dle svých možností se snaží svět kladně ovlivňovat, což se ale většinou nedaří.) Když NZ církev měla faktickou moc a snažila se společnosti vnutit své normy, většinou to přinejmenším nefungovalo, často vedlo ke zlu
• Za co ale křesťané zodpovědní jsou, je církev. Jsou povinni se snažit, aby církev zůstávala svatým místem.

2 Jestliže by se ve tvém středu, v některé z tvých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, našel muž či žena, kteří by spáchali to, co je zlé v očích Hospodina, tvého Boha, přestoupili by jeho smlouvu,

• Jsi zodpovědný za to, co se v komunitě děje; máš to sledovat a řešit
• Není tomu tak, že se tě to netýká;  protože to dělají druzí, ty to můžeš ignorovat
• Pohlaví nerozhoduje, každý je zodpovědný za své jednání.

3 šli a sloužili jiným bohům, klaněli se jim, před sluncem či měsícem či celým nebeským zástupem, což jsem nepřikázal,

• Jde tedy o vědomé  vzdávání úcty jiným bohům; účast v cizím kultu.
• Okolnosti nerozhodují – je jedno, jak duchovně, velkolepě, lákavě či jakkoliv dobře to bude vypadat.

4 a pokud by ti to bylo oznámeno anebo by ses o tom doslechl, dobře to vyšetři. Jestliže by to byla pravda, jistá věc, a v Izraeli byla spáchána tato ohavnost, 5 vyveď onoho muže nebo onu ženu, kteří spáchali (to zlo,) ke svým branám, muže či ženu, a ukamenuj je, (ať zemřou.)

• Je třeba vyloučit nespravedlivá obvinění, pomluvy, udavačství ze zášti. V dějinách se lidé často udávali ze zištnosti či ze zášti.
• Trestem za modlářství je smrt. V NZ kontextu vyloučení z církve.
• Ukamenování je drsné a flagrantní, veřejné.
• Pokud bychom se pokusili uvažovat o krutosti způsobu usmrcení, snad by se dalo říct, že je někde „uprostřed“. Smrt není okamžitá ani bezbolestná, ale existovaly v té době mnohem krutější a pomalejší způsoby popravy.
• Rysem ukamenování je, že se aktivně účastní celá komunita. Cílem zřejmě je vyjádřit, že se s trestem lidé ztotožňují.
• Dá se předpokládat, že na základě těchto „paragrafů“ byl ukamenován první mučedník Štěpán (a jak víme, Saul to schvaloval a hlídal kamenujícím svršky).

6 Ten, kdo má zemřít, ať je usmrcen (podle svědectví) dvou nebo tří svědků. Ať není usmrcen podle svědectví jediného svědka.

• h.: na ústa;
• Jde o supervážnou záležitost. Riziko justičního omylu, osobní pomsty atd. je velké. Proto Bůh ustanovuje pojistky. Nejsou ale bezbřehé. Je zjevné, že nejde o teoretickou záležitost, že k popravě může opravdu dojít.
• Přesto se justiční vraždy děly – typickým příkladem byl sám Kristus  – jeho soudci si dali práci, aby sehnali vícero (křivých) svědků, takže vše se dělo „podle zákona“. Ve skutečnosti šlo o výsměch právu.
• Víme, že Hospodin křivá svědectví nenávidí, toto varování ale ne vždy dostačuje.

7 Ruka svědků ať je proti němu jako první, aby ho usmrtili, a potom ruka všeho lidu. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

• Ten, kdo žaloval jako první, musí první hodit. Jde o varování, že není možné někde něco „plácnout“ a pak se tvářit „jako že nic“. Slova mají důsledky.
• Jde o další pojistku, který by mohla někoho zastavit před křivým svědectvím.
• Pro nás je obtížné si představit situaci, že bychom byli svědky modlářské bohoslužby a tak by nás to rozzlobilo, že bychom organizátory a účastníky „nahlásili“ s vědomím, že budou popraveni.
• Jsme navyklí spíše na to, že křesťané bývají oběťmi takových udání a trestů. Podobně se udává a trestá např. v Severní Koreji nebo v některých arabských zemích. Historicky tak byli zatýkáni tajní věřící římskokatolickou církví nebo komunistickým režimem.
• Ale že by věřící měli být iniciátory něčeho takového, je pro nás nepředstavitelné. Jak to pochopit?
  • Modlářství uvrhovalo do zkázy celou komunitu – když Akán ukradl věci propadle klatbě, vedlo to k porážce v bitvě. Nehctěl bych, aby moji synové zahynuli v bitvě kvůli něčímu lakomství. Když se pro modloslužbu Bůh odvrátil od svého lidu, vedlo to ke katastrofám. Nikdo si nepřeje, aby přišel hladomor nebo válka kvůli tomu, že někdo si chce doma pořádat okultní seance.
  • Můžeme si opět pomoci představou, že se národ se vším úsilím snaží virus hříchu udržet vně. Pak někoho přistihne, jak si doma hraje s virem pravých neštovic. Takto nezodpovědný člověk jistě je hoden smrti, vždyť reálně hrozí, že způsobí smrt všech.
  • Nebo nezaslouží smrt člověk, který ve velíně atomové elektrárny zkouší vypnout chlazení? (Vždyť ty ciferníky pak tak krásně červeně blikají a sirény houkají). Cože neriskuje zničení celé země a životy všech?
  • Když si někdo zahrává s se zámkem lví klece; s věcmi, kterým nerozumí, se silami, které mohou být zničující, což si takoví idioti nezasluhují potrestání? Což nemám nahlásit, že se nějaký idiot pokouší prolomit zabezpečení Jurského parku?
  • Ve 14. století dva vojáci neuposlechli karanténních opatření, vyplížili se z ležení a ukradli dvě deky. Přitáhli tak do tábora mor (blech) a způsobili smrt všech.
  • Když se obchodníkům s whisky podařilo propašovat alkohol do indiánské vesnice, zcela ji tím zničili – říká se, že když byl někdo chycen s whisky na cestě k indiánům, byl střelen do břicha – za to, jak krutou smrt chystal svým bližním.
• Mimořádné situace vyžadují mimořádná opatření. A tohle mimořádná situace byla – Hospodinova přízeň je pro národ esenciální. Zahrávat si s ní je nesmírně rizikové.

8 Jestliže by byla záležitost pro tebe příliš nesnadná k rozhodnutí — ohledně (různých krveprolití,) (různých právních nároků) a (různých ublížení,) (sporných záležitostí) ve tvých branách — vstaň a vystup na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí,

• Nic na tom není, když si na kauzu „netroufneš“.
• Není ostuda přiznat, že některá závažná rozhodnutí jsou nad tvoje síly.
• Existence vyšších instancí je velkým požehnáním.
• Život je tak složitý a přináší tolik variant, že nikdy nemohou být všechny popsány v žádném zákoníku.
•  Je třeba je řešit s respektem k Božím/biblickým principům, láskyplně a přitom spravedlivě. To vůbec není maličkost.

9 jdi k lévijským kněžím a k soudci, který bude v oněch dnech, vyptej se jich a oni ti oznámí rozsudek.

• Tou vyšší instancí je lévijský kněz a soudce. Lidé s dobrou znalostí Zákona a dobrým charakterem – milující Písmo o lidi.
• Protože ani Tóra nepostihuje vše, je třeba pátrat po tom, jak jsou věci Bohem myšleny.

10 Pak jednej podle toho, co ti oznámí na tom místě, které Hospodin vyvolí. Zachovávej a plň vše tak, jak tě vyučí. 11 Podle poučení, kterým tě vyučí, podle rozsudku, který ti řeknou, jednej. Neodvracej se od toho, co ti oznámí, napravo ani nalevo.

• Když už vyšší instanci vyhledáš, ber ji pak se vší vážností.
• Nemůžeš její rozsudek zpochybnit, když se ti pak nebude zdát.
• A snaž se poučit do budoucna.

12 Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží Hospodinu, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak (vyhlaď zlo z Izraele.)

• Pojistky jsou četné, nicméně poslušnost je vyžadována nekompromisně.
•  To je ale obvyklé všude. Soudy je třeba respektovat.
• Kněz byl nezpochybnitelnou autoritou, kterou pod hrdelním trestem nebylo možné ignorovat.

13 Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně.

• Cílem trestu je také odstrašení.
• O čem lidé uslyší? O tom, že byl popraven modlář nebo někdo, kdo se nebyl ochoten podřídit rozhodnutí kněze. Mělo nebo mohlo by je to vrátit na zem – mohli by si uvědomit, že nejsou mistři světa, pánové tvorstva, že jsou součástí komunity, za kterou nesou spoluzodpovědnost.

14 Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, obsadíš ji a usadíš se v ní a řekneš si: Ustanovím si nad sebou krále jako všechny národy, které jsou okolo mě,

• Bůh předjímá budoucí vývoj. Proč? Musí k tomu dojít? Je tento vývoj nevyhnutelný? Proč to Bůh nezakáže?
• Touha po králi bude příliš velká? Jde o Boží ústupek jako třeba při rozvodech? Ve smyslu: Ideální to není, ale lidé jsou tak problematičtí, že jim je v tomto třeba ustoupit?
• Vzor okolních národů je příliš silný? Příliš lákavý?
• Co je ale na králi tak lákavého? Proč po něm lidé po nějaké době nevyhnutelně zatoužili? Negativ a rizik je celá řada, jak uvidíme dále. Jaké jsou přínosy proti současnému stavu?  Izraelci žili ve značné svobodě – rozhodně ne v anarchii, nicméně do značné míry byli samosprávní, vládli si kmenově, s centrem a spolu navzájem je spojovala pouze společná bohoslužba.
• Ve srovnání s námi byla jejich svoboda nepředstavitelná – a to žijeme v jedné z nejsvobodnějších zemí planety. Neodváděli centrální vládě daně, pouze přispívali na provoz chrámu a na lévijce. Kmenová zvyklová samospráva funguje většinou velmi dobře. Ke zvykovému právu měli podrobnou a moudře nastavenou Tóru. Co jim chybělo ke štěstí, že toužili značnou část své svobody přenechat králi?
• Zřejmě šlo o prestiž – ve srovnání s okolními národy si bez centrální „osoby“ připadali ubozí a nevýznamní.
• Možná ale šlo o běžné tíhnutí k otroctví, které je lidem vlastní. Svoboda je nepohodlná a náročná. Nelíbila se jejich otcům po vyjití z Egypta, nebude se líbit ani další generaci.
• Takovýto scénář známe dobře z vlastní zkušenosti – např. z vývoje v naší zemi po roce 1989: získaná svoboda je natolik náročná, že významná část obyvatel se jí raději vzdá, než by měli nést její tíhu. Touha po silné vůdci, který převezme zodpovědnost za naše životy je univerzální napříč věky a okolnostmi. Proto ji „může“ Hospodin s takovou jistotou předvídat.

15 pak rozhodně ustanov králem nad sebou toho, koho Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí. Ustanov nad sebou krále ze svých bratří. Nesmíš si nad sebou určit cizince, který není tvým bratrem.

• Není to sice nejlepší nápad (s ustanovením krále), ale nejde o žádnou katastrofu nebo zničující hřích.
• Je jen třeba si pohlídat několik podmínek:
• Za prvé: musí být jedním z tebe, nemůžeš krále „outsourcovat“

16 Jen ať nemá mnoho koní a neposílá lid zpět do Egypta, aby si obstarali mnoho koní. Hospodin vám přece řekl: Již nikdy se nevracejte touto cestou.

• Za druhé: nesmí mít mnoho koní. Zřejmě nejde až tak o celkové královo bohatství, ale opravdu o tuto konkrétní zálibu. Záliba v koních totiž zřejmě nevyhnutelně vyústí v navázání příliš úzkých vztahů s touto zemí.
• Egypt nebyl žádným královstvím zla (víme z proroků, že s Egyptem to nakonec dopadne vcelku dobře), nicméně svá lákadla měl – a koně byli nepochybně jedním z nich.
• Zřejmě šlo o něco ve smyslu: Ať není královým koníčkem kriket – dříve nebo později by ho to zavedlo do Británie. Ať to nepřehání s vínem, to by začal příliš obchodovat s Francií. Když si zamiluje rychlá auta, naváže kontakty s Itálií, apod.
• Egypt zřejmě byl velmocí v chovu koní a evidentně nebylo možné se úzkým vztahům s Egyptem na tomto poli vyhnout.

17 Ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce, ani příliš mnoho stříbra a zlata.

• Za třetí: Přemíra žen
• Za čtvrté: Přemíra bohatství.
• Je do očí bijící, že Šalomoun tyto pokyny flagrantně porušoval ve všech ohledech – koně byli jeho koníčkem a s Egyptem stran nich obchodoval nezřízeně. O ženách (tisíc!) a bohatství ani nemluvě. V těchto ohledech byl zcela „odbržděný“ a také na svou nezřízenost „dojel“.

18 Až usedne na (svůj královský trůn,) ať (si před lévijskými kněžími napíše) do knihy opis tohoto zákona.

• n.: ať si nechá od lévitských kněží pořídit;
• Má mít svou osobní Bibli a má ji používat. Musí si ji pořídit. Je to jeho povinnost.

19 Ať je u něj a ať si v něm čte po všechny dny svého života, aby se naučil bát Hospodina, svého Boha, zachovávat všechna slova tohoto zákona a tato ustanovení a plnit je.

• h.: volá; [to odpovídá obvyklému způsobu hlasitého čtení;
• Znovu a znovu člověka napadá, že Šalomoun tohle určitě nedělal – vždyť by ho muselo trknout, že je to psáno přímo pro něj, že porušuje všechny uvedené pokyny.
• Když si člověk pravidelně a vytrvale Bibli čte, ovlivní ho to, formuje to jeho myšlení. Průběžně jej to koriguje. Člověk průběžnou korekci potřebuje, ponechán sám sobě, „vlčí“, vzdaluje se Bohu.
• Bázeň, tedy respekt k Bohu se dá naučit.

20 Ať není jeho srdce povýšené nad jeho bratry a ať se neodvrátí od příkazů (napravo ani nalevo,) aby (prodloužil dny nad svým královstvím)

• uprostřed Izraele on i jeho synové;
• tj. mohl dlouho vládnout;
• Nemá si o sobě příliš myslet, nemá se vyvyšovat, považovat se za něco lepšího, než ostatní.
• To, že Bůh člověka někam vyzdvihl, nevypovídá nutně o jeho kvalitách.
• Nejdůležitější je, aby si král zachoval respekt před Bohem a snažil se jednat podle jeho příkazů.
• Tato poslušnost je podložena zaslíbením, že takového vládce Nejvyšší ve funkci ponechá delší dobu. To je logické – o autoritách rozhoduje Hospodin – a jestliže vidí snahu vládnout zbožně, je větší šance, že takového člověka bude podporovat, kdežto bezbožníka bude mít tendenci odstranit.
• Jak to u takovýchto zaslíbení bývá, nejde o garanci, ale šance na „znovuzvoleni“ to rozhodně zvyšuje.