Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 2

Vít Šmajstrla

5. Mojžíšova – kapitola 2

1 Pak (jsme se vydali na cestu) a vyrazili jsme do pustiny směrem k Rákosovému moři, jak mi řekl Hospodin, a obcházeli jsme po mnoho dní pohoří Seír. 

  • Nakonec nezbylo, než se podvolit. Co také jiného? Alternativy prakticky nebyly – vydat se někam podle svého uvážení by bylo sebevraždou – místní obyvatelé by je vyhubili. Vrátit se také nemohli – nebylo kam. Takto alespoň měli „své jisté“ – věděli, že Hospodin se o ně postará a nenechá je zajít hlady.
  • Být ve světě bez Boha vede dříve nebo později k zániku. Všechno je lepší, než toto. Židé sice „najeli na záložní plán“, na nikým nechtěnou „variantu B“, ale stále to byla „Boží“ varianta. A i ta nejhorší Boží varianta je lepší než ta nejlepší lidská.
  • Oni Boha sice rozzlobili, ale ne natolik, aby je definitivně zavrhl. Strunu přepnuli, ale nepřetrhli. Kdyby je Bůh zavrhl, sloup by zmizel, Boží moc by odešla a Izraelci by během krátké doby byli rozprášeni. Pokud by vůbec někdo přežil, jako národ by zanikli.
  • Ostatně zase tak špatná ta nabízená varianta nebyla – nechtělo se toho po nich až tak mnoho: měli následovat Boží vedení, občas popojít po poušti, živit se, mít děti a vychovávat je. Připravovat je na věci budoucí. Co jiného většina z nás v životě dělá?
  • Mohlo je do smrti mrzet, že minuli primární Boží plán pro své životy. Ale mohli také přijmout odpuštění, upokojit se a spočinout ve své účasti v Božího plánu číslo dvě. To nejhorší se nestalo – Bůh je neopustil.
  • Ostatně je otázkou, v jakých Božích plánech žijeme své životy my? Žijeme ty první? Nebo jsme své první plány minuli či odmítli a „jedeme“ v plánech B či C či D?
  • Lucinka v letopisech Narnie (C.S.Lewis) se ptá Aslana, co by se stalo, kdyby v určité chvíli neselhala. Aslan jí odmítá odpovědět.
  • Při vědomí Boží vševědoucnosti se samozřejmě ještě nabízí varianta, že plán B byl ve skutečnosti pro Izraelce plánem A. Tedy že Bůh s variantou jejich selhání počítal a čtyřicetileté toulání pouští bylo v Božím plánu od počátku. Vždyť kdyby všichni všechno zvládli napoprvé a na jedničku, jak bychom se my, jejich potomci dozvěděli, že selhání existují?
  • Tím se ale dostáváme do neřešitelných tajuplných „vod“ Božího předzvědění, které naše mysl nyní schopna pojmout.
  • Osobně mě v zásadě uspokojují tyto závěry: Boží plán pro Izrael byl, aby v krátké době vešli do zaslíbené země. Zbabělost v tom Izraelcům zabránila. Bůh z toho nebyl nadšený, ale ani tak na Izraelem nezlomil hůl a svůj plán nakonec prosadil. I z jejich selhání nakonec vytěžil něco dobrého – přinejmenším poučení pro nás.
  • Podobné otázky naskakují ohledně Adama a Evy (co kdyby neselhali?) a ohledně mnoha dalších světodějných událostí.

2 Tu mi Hospodin řekl: 3  dost dlouho jste obcházeli toto pohoří. Vydejte se na sever. 

  • h.: vám bylo obcházet;
  • To je přece zvláštní Boží poznámka: Vždyť kdo je asi tak kolem toho pohoří tak dlouho vodil? Copak si tu cestu vybírali sami? Bůh někdy jedná až nečekaně „lidsky“.
  • V prvním návalu vzteku Izraelce nechal nesmyslně se „motat“ kolem dokola. Po nějaké době Boha vztek přejde, možná se objeví lítost nad jejich ubohostí s jakou bezcílně bloudí pouští. Řekne si: Už toho bylo dost. Posuneme se nějakým smysluplnějším směrem. Potřebují změnu, z tohohle by se brzy zbláznili.
  • Naše životy potřebují zacílení, bezcílnost je zničující. Jít na sever je lepší, než chodit sem a tam. Jde sice jen o zástupný „pseudo“-cíl, ale lepší takový než žádný

4 A lidu přikaž: Budete procházet územím svých (bratrů, synů Ezauových,) sídlících v Seíru. Bojí se vás, tak se mějte velmi na pozoru. 

  • n~: soukmenovců, potomků E.;[tj. obyvatelů území Edómu, kde se usadil Ezau; ] 
  • Opět mnoho zajímavých informací. Ezau byl Jákobův (Izraelův) bratr. Odmítl účast na Božím plánu spásy světa (preferoval svobodný život lovce) a nebyla mu již dána příležitost k pokání. (Svou vinu na Ezauově selhání měly i Jákobovy podvody).
  • Ezau svůj život prožil podle svých představ a s Jákobem se nakonec nějak smířil.
  • Vidíme, že přes Ezauovo selhání něco dobrého v jeho potomcích zůstalo – nedosáhli zdaleka úrovně zkaženosti, do které se propadli ostatní obyvatelé Palestiny. (Těm už nebylo pomoci, veškerá Boží snaha o jejich nápravu vyšla do prázdna).
  • A Hospodin neměl v úmyslu Ezauovcům (Edémcům) ubírat cokoliv z jejich území.
  • Ezauovci se Izraelců báli – vidíme, že Boží přítomnost nad Izraelem byla stále „funkční“ a zjevná i pro okolí. Izraelci nad sebou mohli mít otazníky, mohli sebou za svá selhání opovrhovat, ale Bůh neměl problém se k nim nadále hlásit. Nadále svou přítomností hlásal do světa: Toto je můj lid, dávejte si na ně pozor.
  • Je pozoruhodné, s jakým „klidem“ Bůh nechal zapsat do Bible i ta nejhorší selhání svých následovníků. Bůh nejeví nejmenší tendenci obraz svého lidu stylizovat či jakkoliv vylepšovat. Jen málo hrdinů víry nemělo ve svých anamnézách závažná selhání a pochybení, někdy se dopouštěli i nepochopitelně hnusných podrazů.
  • Jasně na tom vidíme, že nikoliv dokonalost, ale chození ve světle je to, co Nejvyšší oceňuje a co nás chrání před Jeho hněvem. Je mnohem lépe (a méně rizikové), když na sebe Hospodinu i lidem kolem nás všechno „práskneme“, než když se děláme lepšími, než jsme.
  • Hospodin „vytroubil do světa“, že Izrael je (až na výjimky) bandou zbabělců a křiváků (vzpomeňme, jak hnusně Jej osočovali). Všem také řekl, že se zbabělou generaci rozhodl za její chování potrestat vymřením na poušti. Jedním dechem ale také sděluje, že stále zůstávají jeho lidem.

5 (Nepouštějte se s nimi do boje,) protože vám z jejich země nedám ani stopu, neboť pohoří Seír jsem dal do vlastnictví Ezauovi.

  • n.: Nepodněcujte je k boji; 
  • h. šlápnutí chodidla nohy; n.: kousek, na který šlápne chodidlo nohy;
  • Držte se zpátky. Budete procházet cizí zemí. Ne ať vás napadne zase vymýšlet nějaké vlastní plány, nějak se snažit si kompenzovat svou zbabělost. Dělejte přesně, co vám říkám a bude dobře.
  • Tohle nejsou nepřátelé, ale vaši vzdálení příbuzní. Tohle není vaše země, tak se chovejte jako hosté.
  • Izraelci se při svém putování pouští nenudili. Období klidu se střídaly s obdobím putování a to různými oblastmi.

6 Jídlo od nich získávejte za stříbro, (abyste se mohli najíst,) a také vodu si od nich opatřujte za stříbro, abyste se mohli napít. 

  • zákl. význam slsa: zlomit n~: nakupujte; srv. v.
  • [stříbro bylo používáno jako platidlo, lze tedy na mnoha místech StS přeložil doslovně: za stříbro, nebo volněji: za peníze / bez peněz;
  • n.: měli co jíst; h.: a budete jíst; (podobně dále) 
  • zákl. význam slsa: kopat; n~: kupujte
  • Žádné loupení, ale obchod. Ezauovci mohli na průchodu národa obchodně profitovat – jako dodavatelé obilí aj. komodit.
  • Mojžíš pravděpodobně místní předem informoval, že budou procházet a že mají mírumilovné úmysly.
  • Mimochodem: Izraelskou neposlušností získaly národy zaslíbené země čtyřicetiletý odklad svého rozsudku. Již když stál Izrael poprvé na hranicích, bylo míra jejich neposlušnosti naplněna a čas nabídnutý jim k pokání vypršel. Přesto dostali k dobru ještě čtyřicetiletou „prémii“ kdy se nad sebou mohli zamyslet. Jak víme, nevyužili ji, zřejmě se naopak ve svých postojích ještě utvrdili. Odchod Izraelců jistě interpretovali chybně – jako přitakání nebes jejich chování. Nic nebylo vzdálenějšího pravdě.

7 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehnal (při všem) díle tvých rukou. (Zná tvou cestu) touto velkou  pustinou. Těchto čtyřicet let byl (Hospodin, tvůj Bůh, s tebou,) a (neměl jsi v ničem nedostatek.)

  • h.: v každém;
  • n.: tvé chození / ví, jak jsi chodil;
  • Přestože Izraelci žili nechtěný sekundární plán svých životů, Bůh je neopustil. Jeho ruku nad sebou museli vnímat. Dařilo se jim dobře, prosperovali. Měli za co nakupovat, neputovali světem jako žebráci.
  • Odkud vlastně měli peníze? Něco si odvezli z Egypta – jednak svoje majetky, jednak při svém odchodu „vyrabovali“ místní. Možná se jim dařilo i jako chovatelům dobytka.
  • Neutráceli také za základní potraviny, protože byli zásobeni manou.

8 Tak jsme šli dál od svých bratrů, synů Ezauových, sídlících v Seíru, (cestou přes Arabu,) Élat a Esjón-geber. Pak jsme se obrátili a (šli jsme směrem k) moábské pustině.

  • n.: po cestě Araby, h. dosl.: od / z cesty;
  • [přístavní město Rudého moře v severním cípu Akabského zálivu, prav. dnešní Akaba (naproti současnému Ejlatu)];
  • [město nedaleko Élatu, snad dnešní Gezirat al-Fauran, 24 km JJZ od Tell el-Chelejfeh];
  • n.: vydali na cestu;
  • h.: procházeli jsme cestou po;
  • Ezau si musel oddechnout, když Izraelci opravdu jen prošli a začali se vzdalovat. Mít na území cizí vojska, byť ne nepřátelská, klidnému spánku nepřidá.
  • Směr cesty byl nicméně pro Izraelce depresivní, opravdu šli do pouště.

9 Tu mi Hospodin řekl: Nenapadej Moábce a nepouštěj se s nimi do boje, protože z jejich země ti nedám nic do vlastnictví, neboť Ar jsem dal do vlastnictví (synům Lotovým.)

  • TM: el (tj. k) čteno s mnoha masorety jako al (tj. ne-);
  • h. jeho – kolektivum;
  • [hlavní město Moábců;]
  • [tj. potomků Moába;]
  • další varování před aktivismem. Ohledně Moábu se také nebudeme pouštět do žádných akcí.
  • Bůh má ohledně národů své jasné představy. Některé národy zanikají, jiné přetrvávají. Základní podmínkou pro přetrvání je, aby byly zahrnuty v Božím plánu. Realita se pak již Božímu plánu „poddá“.
  • Kdo je a kdo není zahrnut, plně nedohlížíme – zde vidíme, že roli hraje (byť vzdálené) příbuzenství s Božím lidem (Ezau, Lot patřili do Abrahamovy širší rodiny). Z jiných míst vidíme, že roli hraje také způsob, jakým se národy chovají vůči Izraeli. A významné je rovněž chování národů obecně – jejich zbožnost či naopak zkaženost, zabřednutí do okultismu aj.
  • Bůh rozděluje zemi národům – a přes Jeho rozhodnutí „nejede vlak“.

10 (Předtím v něm sídlili Emejci, velký a početný lid, vysoký jako Anákovci; 11 byli také považováni  za  Refájce jako Anákovci, ale Moábci je nazývali Emejci.  12 V Seíru předtím sídlili Chorejci. Ale synové Ezauovi je vypudili, vyhladili je před sebou a sídlili tam místo nich, stejně jako to udělali Izraelci se zemí svého vlastnictví, kterou jim Hospodin dal.) 

  • Mojžíšovo historické okénko: pro nás může být zajímavé, že ani to, že národ je plný obrů, mu nic nezaručuje. Důležitější je, jak ohledně něho rozhodne Nejvyšší.
  • Izraelci nebyli jediní, kdo si zabírali své Bohem předurčené území.
  • Bylo by zajímavé vědět, jak to Nejvyšší „vidí“ ohledně ČR a jiných zemí či národů.

13 Nyní vstaňte a přejděte potok Zered. Tak jsme přešli potok Zered. 

  • [hraniční potok mezi Moábem a Edómem; nyní Wadi el-Hesa]

14 Doba, po kterou jsme šli z Kádeš-barneje, než jsme přešli potok Zered, byla třicet osm let, dokud nebyla z  tábora zcela vyhlazena celá generace bojovníků, tak jak jim Hospodin přísahal.

  • h.: Počet dnů;
  • [do čtyřiceti let patří ještě rok cesty do Kádeše a následující rok dobývání východních (zajordánských) území];
  • Smutné shrnutí lidského života. Pouhé čekání na smrt. Životy zajištěné, ale bez většího smyslu.

15 Ano, Hospodinova ruka byla proti nim, aby je vyhlazovala z tábora, až byli zcela vyhlazeni.

  • Nekonečně smutné: sám Bůh dbal na to, aby nežili příliš dlouho. Všichni čekali, až konečně vyklidí pole a oni budou moci vyrazit dělat něco smysluplného. Pro jednu generaci opravdu nic moc vysvědčení. Kéž se nám nestane, že naše děti a vnoučata budou čekat, kdy už budou moci naplno vyrazit za Bohem

16 I stalo se, když vymřeli všichni ti bojovníci z lidu, 

  • h.: zahynuli k smrti 
  • h.: zprostřed
  • takže nakonec se „dočkali“. Stalo se to. Každý dříve nebo později „vyklidí pole“. Památka na tuto generaci je v Bibli zaznamenána na věky a není příznivá. Navěky všichni budou vědět, že v osudovou chvíli selhali.
  • Jejich prohra nemusela být definitivní, svůj vztah k Hospodinu neztratili. Oni mohli své životy dožít ve víře a nakonec mohli skončit u Boha. Poučili se, podruhé by situaci už zvládli možná lépe. Činili pokání, litovali svého selhání, Bůh jim odpustil. Byli pokornější, poučení. To všechno mohla být pravda, ale tu pachuť selhání už nikdy nepřestali cítit.

17 že ke mně Hospodin promluvil:

  • Mojžíš byl skoro ve všem „nevinně“. To nebyly jeho nápady, jak se věci mají nadále vyvíjet. Pravděpodobně byl Božími pokyny často překvapen stejně jako všichni ostatní. On také určitě netušil, kam půjdou příště a co tam budou dělat.
  • Reagoval na ad hoc Boží pokyny.
  • Tak ale ostatně vypadá život všech věřících. Skoro nikdo nezná Boží vůli pro naše životy na dlouho dopředu. Chodíme se svíčkou (která osvětluje vždy jen jeden příští krok) a nikoliv s baterkou.

18 Dnes (procházíš územím) Moábu, územím Aru. 19 Až se přiblížíš k synům Amónovým, nenapadej je, nepouštěj se s nimi do boje, protože ze země synů Amónových ti nedám nic do vlastnictví, neboť jsem ji dal do vlastnictví synům Lotovým. 

  • n.: překročíš hranici;
  • dle v. Dt2,5+9 Ar chápáno jako paralela (=) Moábu – jednotlivé za celek, stejně jako Seír = území Ezauovců;
  • jde o podobný pokyn jako ve v. 9. Mezitím zřejmě uplynulo oněch 38 let. Nyní se Izraelci vracejí na své pozice před vstupem; nejprve šli tam, nyní jdou zpátky.
  • Princip je stejný – Moábce a Amónce nechej na pokoji.

20 (Také ta byla považována za zemi Refájců. Předtím v ní sídlili Refájci. Amónci je nazývali Zamzumci. 21 Byl to velký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Ale Hospodin je před nimi vyhladil, takže je vypudili a sídlili tam místo nich, 

  • [snad totožní se Zuzejci – Gn 14,5].
  • zřejmě opakování informací zmíněných již cestou tam.

22 stejně jako to udělal pro syny Ezauovy, sídlící v Seíru, když před nimi vyhladil Chorejce, takže je vypudili a sídlili tam místo nich až dodnes. 23 Avíjce sídlící ve dvorcích až po Gazu vyhladili Kaftórci, kteří vyšli z Kaftóru, a sídlili místo nich.) 

  • Ten, kdo zjednával Ezauovcům prostor, byl rovněž Bůh. Je to pravděpodobně ani nenapadlo, že za jejich úspěšnými výboji je Boží ruka, ale bylo tomu tak.

24 Vstaňte, vyrazte a přejděte potok Arnón. Pohleď, vydal jsem do tvé ruky Emorejce Síchona, krále Chešbónu, i jeho zemi. Začni ji obsazovat a pusť se s ním do boje. 

  • Vstaňte a vyrazte. To musel být úleva! Konečně se dočkali. Konečně budou moci dělat to, k čemu byli stvořeni. Konečně se mohou opět zapojit do realizace Božích plánů. Museli být natěšení, nadržení na boj. Vždyť na tuhle chvíli čekali čtyřicet let.
  • Šlo o válku, o nebezpečí a stres. Je ale mnohem lépe být s Bohem v první linii než bez bez Boha sedět v křesle.
  • Předtím to bylo pořád – s nikým si nic nezačínejte, neprovokujte, držte se zpátky. A najednou: Pusť se do boje.

25 Dnes začnu dávat (strach a bázeň z tebe) na národy pod celým nebem. Když uslyší  (zprávu  o tobě,  budou se před tebou třást a svíjet bolestí. 

  • h.: tvůj strach a tvoji bázeň;
  • do této chvíle měli jen tolik respektu, kolik potřebovali, aby je ostatní nechali na pokoji. Od nynějška začala ofenzíva a místní upadli do paniky. Jejich schopnost se bránit bude podvrácena.

26 Nato jsem poslal z pustiny Kedemótu posly k chešbónskému králi Síchonovi s (úmluvou o pokoji:)

  • [tj.: Východní kraje; snad ‘Aleiján, asi 13 km na S od Arnónu, mezi Díbónem a Mattanou] 
  • h.: se slovy pokoje; n.: pokojným poselstvím;
  • To je divné – Boží příkaz zněl, že s Chešbónovci bojovat mají. Proč tedy Mojžíš nabízí úmluvu pokoje? Co kdyby ji Síchon přijal? Mojžíš by tak trvale znemožnil získání části zaslíbeného území (uzavřené smlouvy se musely ctít, byť byly nevýhodné – srp. Gibeoňany).
  • Snad šlo o nějaké Mojžíšovo dílčí selhání. Možná po dosavadních příkazech, že nemá útočit, pro něho tento příkaz byl příliš nezvyklý?
  • Pokud opravdu šlo o Mojžíšovu neposlušnost, Hospodin je „naštěstí“ napravil tím, že Síchon nabízenou ruku odmítl.
  • Na druhé straně země Emorejců cílovou destinací nebyla – Mojžíš to věděl a Emorejskému králi to zdůraznil

Přehled národů:

Edómci: sídlili v Seíru. Potomci Ezauovi, tedy příbuzní, nebojovat.
Moábci: potomci Lotovi, nebojovat.

Amónci: potomci Lotovi, nebojovat.
Emorejci: bojovat, obsadit. 

27 Chci projít tvou zemí, půjdu (přímo po cestě,) neodbočím napravo ani nalevo. 

  • h. po cestě po cestě; n~: budu se držet jen hlavní cesty; 

28 Budeš mi prodávat jídlo za stříbro, abych se mohl najíst, i vodu mi budeš dávat za stříbro, abych se mohl napít. Jenom chci pěšky projít

  • n.: dodávat;
  • h.: na svých nohou;
  • Zajisté férová nabídka.
  • Síchon měl zajisté právo odmítnout – na druhé straně žijeme v reálném prostředí a nelze „močit proti větru“. Mám-li na hranicích takovou sílu, je moudré, když se snažím situaci vyřešit co nejsmírněji.

29 (stejně tak vůči mně jednali synové Ezauovi sídlící v Seíru a Moábci sídlící v Aru— dokud nepřejdu Jordán do země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh.

  • existují precedenty, že my jsme své slovo dodrželi a opravdu jsme jen prošli. Nejde žádnou fintu.

30 Chešbónský král Síchon nás však nechtěl nechat projít (jeho zemí,) protože Hospodin, tvůj Bůh, zatvrdil jeho ducha a upevnil jeho srdce, aby ho vydal do tvé ruky, jak je tomu dnes. 

  • h.: přes sebe;
  • n.: posilnil / zatvrdil;
  • Jde o analogický princip jako u srdce faronova – viz článek Farao a svobodná vůle v sekci Biblické studie.

31 Hospodin mi řekl: Pohleď, začal jsem ti dávat Síchona a jeho zemi. Začni obsazovat (jeho zemi a získej ji do vlastnictví.)

  • h.: před tebe;
  • h.: abys obsadil jeho zemi;

32 Když Síchon (se vším svým lidem) vytáhl proti nám do boje k Jahasu,

  • h.: on a všechen jeho lid
  • Sichón nabízenou ruku odmítl (nebylo mu umožněno na nabídku kývnout, neboť o jeho osudu už bylo rozhodnuto) a šel do totální konfrontace 

33 Hospodin, náš Bůh, nám ho vydal a pobili jsme jej i jeho syny i všechen jeho lid. 

  • h.: před nás;
  • Sichón neměl šanci. Boží přízeň byla i Izraelem a s ním nikoliv.
  • Pro Izraelce muselo jít o „opojnou“ zkušenost. Vidět, že máš moc, která „funguje“, je zvláštní pocit.
  • Podobný pocit musel zažívat Ježíš, když poprvé viděl, že jeho modlitby mají odezvu – když proměnil vodu ve víno, když uzdravil prvního nemocného.
  • Opojné je mimo jiné to, že si uvědomíš, že vítězství není závislé na tvém momentálním stavu. Že zkrátka Bůh je s tebou.

34 V té době jsme dobyli všechna jeho města a každé město jsme zasvětili zkáze, na muže, ženy i malé děti. Nenechali jsme nikoho přežít.

  • n.: vyváznout; vyváznuvšího; 
  • Jde bezesporu o historický záznam. Nicméně něco takového si byť jen představovat, je náročné.
  • Může nám částečně pomoci, když si připomeneme hloubku zla, kterému Emorejci propadli.
  • Nicméně nezbývá nám, než si podobné texty „překlápět“ do duchovních podobenství: Jakýkoliv, byť nejmenší a dobře vypadající kompromis se zlem, není možný. Vůči zlu není možný žádný kompromis, zlo se nezasluhuje žádného milosrdenství, apod.

35 Jenom dobytek jsme zabrali pro sebe a kořist z měst, která jsme dobyli. 

  • od dobytka nehrozila žádná duchovní nákaza. Dobytek je duchovně neutrální. Skrze lidi se vždy mohou přenášet negativní duchovní síly.

36 Od Aróeru, který je na (břehu potoka) Arnónu, města, které je v údolí, až po Gileád, nebylo město, které by před námi bylo v bezpečí; vše nám Hospodin, náš Bůh, vydal. 

  • [jižní hranice emorejského území; dnešní ‘Ara‘ir, 23 km vých. od Mrtvého moře;
  • n.: okraji údolí;
  • h.: bylo dost vyvýšené;
  • vítězství bylo absolutní. Na co sáhli, to se jim dařilo.

37 Pouze k zemi synů Amónových ses nepřiblížil, na celou stranu potoka Jaboku ani k městům v pohoří; vše, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. 

  • [nynější řeka Zerqa, hlavní přítok Jordánu; sloužila jako hranice mezi Amónem a Gádem];
  • hlídali si, aby se jejich euforie nevymkla kontrole, aby se necpali tam, kam nemají. Pokud se zdržíme v Božích hranicích, můžeme počítat s jeho podporou.

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení