5. Mojžíšova – kapitola 20

1 Když vytáhneš do boje proti svému nepříteli a uvidíš koně a vozbu, lid početnější, než jsi ty, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě (vyvedl z egyptské země.)

• Hospodin zde předjímá několik okolností:
  • Válku. Život je takový. Boj je součástí života – a to platí i pro vyvolený národ.
  • Nepřátele. V životě tomu není tak, že by sis „klidně žil“, nikoho si nevšímal, do ničeho se nepletl, byl hodný a laskavý a také ostatní by tě na to konto nechali na pokoji. Ani křesťanský život takto nefunguje.
  • Ty budoucí boje budou opravdové a těžké.
  • V naprosté většině případů bude situace pro tebe vypadat hrozivě. Nevytáhne proti tobě hrstička zoufalců, kterou „převálcuješ levou zadní“. Nikoliv – tví nepřátelé budou vypadat hrozivě, bude jich hodně a budou dobře vyzbrojeni.
• My, novozákonní křesťané prakticky nikdy nebojujeme boje fyzické, ale duchovní. I v těch platí vše výše řečené – tedy boje budou přicházet, duchovní nepřátelé vždy budou existovat a budou silní.
• Co je tedy třeba v takovém případě dělat?
• Především je nutno se nenechat vyděsit, nebát se předem.
• Hloupá je „smrt z vyděšení“. Co má přijít, přijde. ale zemřít strachem je hloupé a zbytečné.
• Jak je možné se nebát, když nepřítel je silný? Protože na naší straně bojuje někdo, kdo je ještě mnohem silnější, pro něhož není problém porazit jakéhokoliv nepřítele.

2 I stane se, když se přiblížíte k boji, že přistoupí kněz, promluví k lidu 3 a řekne jim: Slyš Izraeli! Blížíte se dnes do boje proti svým nepřátelům. Vaše srdce ať neochabne! Nebojte se, (nepodléhejte panice) a nemějte z nich strach,

• n.: Neukvapujte se / Neprchejte ze strachu;
• Morálku bojujících je třeba podpořit. Je to úkol kněží, tedy těch, kteří Boha znají nejlépe, kteří znají duchovní realitu. Jak to mají udělat?
  • Nezakrývat realitu – ano, boj se blíží. Boj se odehraje. Opravdu jsou zde nepřátelé a opravdu váš nemají rádi.
  • Řešení není v tom, že by Bůh zařídil, že boj nebude.
  • Vaše srdce ať neochabne! Tento stav známe všichni – okolnosti vypadají natolik hrozivě, že nám zeslábnou ruce a nohy, že ztratíme odhodlání bojovat.
  • Naše vůle bojovat se tváří tvář okolnostem nesmí vytratit.
  • Strach je možno ovládnout – a jsme zodpovědní za to, abychom to udělali.Odhodlání a síla do údů se může vrátit.
• Hlavně žádnou paniku! – panika je akutní přemáhající strach, který člověka paralyzuje. Přelije se přes nějak jako vodní vlna a ovládne jej. Člověk se třese, není schopen reálně uvažovat ani jednat. Jak víme, panické ataky jsou diagnózou a kdo je zažil, ví, že mohou být zničující. Panika je navíc nakažlivá, např. ve vojsku.
• Akutní paniku je třeba ovládnout za každou cenu. Věci totiž téměř nikdy nejsou tak horké, jak v danou chvíli vypadají. Realita většinou nebývá tak špatná, jako naše představy.
• Nebojte se a nemějte z nich strach – opakování téhož různými způsoby. Někoho může více oslovit nebojte se, někoho nemějte strach. Stálým opakováním vám to třeba pronikne do srdce a pomůže vám to.
• S tebou je Hospodin– to je ten důvod, proč se nemáš a nemusíš bát. Na nastálý boj nejsi sám.
• Situace není neřešitelná. To, co vidíš, není celá realita.
• Jde totiž o stále stejného Boha – o toho, který dělal všechny ty velké věci v minulosti, jak jsi o nich slyšel nebo četl. Jen si vzpomeň – deset egyptských ran, rozdělení moře, aj., aj. Tohle všechno bylo Jeho dílem.

4 protože Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby bojoval za vás proti vašim nepřátelům a (zachránil vás.) / pomohl vám / dal vám vítězství

• Hospodin není daleko, nepozoruje boj z povzdálí, je v našich bojových řadách osobně přítomen.
• Když jsou v našem týmu „hvězdy“, je to velmi povzbuzující.  Víme z filmů, jak povzbuzující je mít na své straně Achilla nebo Gandalfa.
• Bůh usiluje o naše vítězství. Není třeba mít obavy věci takto napřímo pojmenovat. Věci nejsou nejasné, není „všechno“ jedno. Je nepřítel a je Boží lid. My vyhrajeme, nepřítel bude poražen a zničen.
• Oni bojují, my bojujeme. My zvítězíme. Pravda a láska opravdu zvítězí. Dobro zvítězí nad zlem Bůh zvítězí nad všemi silami temnoty.
• Bůh zachraňuje.

Představme si sebe sama v bojovém šiku. Proti nám velká síla nepřátel, resp. pro nás spíše opravdu velký, potenciálně zničující problém. Do budoucnosti nevidíme – nevíme, co bude za hodinu nebo příští den. Budeme ještě naživu? Do této situace promlouvá kněz a povzbuzuje: Bůh bude bojovat, aby vás zachránil vás. / pomohl / dal vítězství. Různé překlady rovněž pěkně vyjadřují různé aspekty téhož.

5 Potom nechť správcové promluví k lidu takto: (Postavil někdo) nový dům, ale nezasvětil ho? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a zasvětil by ho někdo jiný.

• h.: Kdo je ten muž, který postavil; n.: Je zde někdo, kdo … (stejně v dalších verších)
• Kněží promluvili o strachu, následují další proslovy. Správcové, tedy nějaký druh běžných laických vedoucích či velitelů budou hovořit k různým skupinám lidí.
• se slovesem zasvětil souvisí název svátku Chanuka – znovuzasvěcení chrámu
• Promlouvají nejprve k těm z vojáků, kteří čerstvě postavili dům, a ještě jej nemají „zkolaudovaný“. Bez zasvěcení dům zjevně nebylo možno užívat. Zasvětit znamená oddělit jej pro Boha. Je to můj dům, ale protože já patřím Hospodinu, je Jeho i všechen můj majetek.
• Postavit dům není maličkost – dnes ani tehdy. Je za tím hodně peněz a hodně úsilí. Bůh to ví a respektuje to.
• Hospodin by považoval za nespravedlivé, kdyby po takovém vynaloženém úsilí majitel neměl zažít žádnou satisfakci. Kdyby mu nebylo dopřána ani radost z kolaudace, ze slavnostního otevření. Kdyby se v domě neměl ani jednou vyspat, užít si jej.
• Jde o zajímavý koncept, který nám odhaluje celou řadu věcí o Božích charakteru a Jeho způsobu uvažování: Bůh dobře ví o našem lopocení a ze srdce nám přeje, abychom si výdělek své práce užili. Považuje to za přiměřené a spravedlivé.
• Někdy po těžkém dnu v práci si říkám: Pane, viděls to? Ocenils to? Má pro tebe hodnotu, že jsem všechno dneska zvládl? Že přes všechnu únavu a komplikace jsem to v práci nezabalil? Zde je jasná odpověď – Hospodin o našem klopocení ví a oceňuje jej.

• Důležitý je aspekt zbožnosti – bláznivý boháč v Ježíšově podobenství si svých stodol moc neužil (zemřel hned první noc po jejich dostavbě). To bylo dáno jeho arogancí vůči Bohu a nevděčností – ani ho nenapadlo, že za za svůj úspěch vděč Bohu a že by měl stodoly Jemu zasvětit.

• Možná ale v Božím uvažování je přítomen i aspekt, že takoví lidé by nebyli „duchem přítomni“. Že by se nesoustředili na boj, byli by myšlenkami jinde. Možná by se cítila i ukřivdění a stěžovali si by svým spolubojovníkům (což je velmi demotivující).
• Než bojovat s nechutí, raději nebojovat – v Božích bojích to platí dvojnásob. Než „dělat křesťanství“ neochotně, s pocitem, že se o něco připravuješ, že je to křivda, je lépe křesťanem nebýt.
• Bůh miluje ochotného dárce– kdo dává se skřípěním zubů, ať raději nedává. Hospodin se bez jeho peněz i bez jeho přítomnosti obejde.
• Výsledek bitvy není na naší přítomnosti závislý. Dějiny dopadnou dle Božích představ i bez naší účasti. To, že můžeme Boží boje bojovat, je výsada pro nás, je to milost, ne oběť.

• Mluví se naprosto realisticky o riziku smrti. Ani to, že Hospodin je s námi, nezaručuje, že nikdo nemůže padnout. Jde o opravdový boj. Člověk by předpokládal, že Bůh se může postarat, aby nepadl nikdo, ale není to tak.
• Ale když už máš padnout, je třeba, abys padl dobrovolně a „ochotně“. Abys věděl, proč to děláš, pro co bojuješ. Taková smrt je cenná v Božích očích. Neochotná smrt Boha „nepotěší“.
• Ale i kdybychom padli, svět se nezbortí. Nejsme tak podstatní, jak si myslíme

Jeden přítel mi vyprávěl, že po léta organizoval letní tábory děti. Velmi si zakládal na tom, jak dobře byly tábory připraveny a jak dobře je vedl.

Jeden rok na táboře dostal zánět zubu. Velké bolesti ho prakticky vyřadily z účasti na čemkoliv, co se na táboře dělo. Na závěr vyprávění se přítel zeptal: A co si myslíš, jak tábor dopadl? Jak se projevila moje neúčast?

Odpověď zněla: Nestalo se vůbec nic. Tábor proběhl úspěšně jako kdykoliv jindy.

Přítel nakonec o svůj zub přišel. Dodnes tam má mezeru. Své vyprávění uzavírá: Kdykoliv mi jazyk zajede do mezery po chybějícím zubu, připomenu si lekci, které mě tenkrát Hospodin naučil: Nejsi nepostradatelný, já tě ke své práci nepotřebuji. Pokud máš možnost se na mém díle účastnit, je to moje milost.

Podobnou situaci jsem zažil jako mladý lékař na oddělení v nemocnici. Bylo nás málo a práce bylo hodně. Byli jsme v práci i osmdesát hodin v kuse. Měl jsem pocit, že kdyby někdo z nás vypadl, oddělení se zastaví.

Pak se jeden kolega zabil – a jako v předchozím příběhu: Nestalo se vůbec nic. Během pět minut jsme si rozdělili jeho pacienty a jeho služby a vše fungovalo jako doposud.

6 Vysadil někdo vinici, ale neužíval ji? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a užívala by ji někdo jiný.

• S vinicí je to podobně jako s domem: jde o dlouhodobou práci a hodně příprav a investic.
• Zde se nemluví o zasvěcení, ale o užívání – jde o radost a užitek, které z výtěžku své práce máš.
• S mobilizací obecně je to různé: při mobilizaci v Rusku naopak v USA za WW2, kdo nebyl odveden, se cítil velmi poníženě.
• Ochota bojovat souvisí s pochopením smyslu války – musíš chápat, za co bojuješ a proč. Motivace je zásadní
• Armáda vojáků odvedených nedobrovolně nikdy nebude tak kvalitní jako armáda motivovaných lidí.
• A zde Bůh laťku motivace nastavuje hodně vysoko – k tomu, abys nemusel narukovat, stačí, žes zakončil projekt, a ještě sis neužil jeho výsledky.
• Jistě nastávala řada hraničních situací – někdo sice vinici měl, ale jen krátce, někde byl krátce před dokončením apod. Přístup velitelů ale zjevně měl být spíše benevolentní.
• Něco ve smyslu: raději méně více motivovaných, kteří se neohlížejí zpět a nekladou ruku na pluh než více těch, kdo bojovat nechtějí, jejichž srdce je doma.
• K odchodu domů nikdo nikoho jistě nenutil – když někdo bojovat chtěl, mohl.
• Podobný přístup při „náboru“ svých následovníků měl i Ježíš – měl zájem pouze o ty nejmotivovanější, o ty, kteří opravdu chtěli a věděli, do čeho jdou. Ježíš spíše vysvětloval rizika, obtíže a překážky, spíše odrazoval, než by přesvědčoval či dokonce agitoval.
• Ukrajinci prý zatím (2024) do armády nabírají muže starší čtyřiceti let, mladší nechávají doma. Jde zřejmě o podobný princip jako zde.

7 Zasnoubil se někdo s ženou, ale nevzal si ji? Ať jde a vrátí se domů, jinak by mohl zemřít v boji a vzal by si ji někdo jiný.

• Jak víme odjinud – novomanželé byli rok z vojenské služby vyřazení. Měli si svých žen nejprve „užít“.
• Zde ale mluvíme o snoubencích.
• A argumentace je odlišná: aby si ji nevzal někdo jiný, tedy podobný argument jako, u domu nebo vinice. Jde o to, aby si tvé snoubenky „neužil“ někdo jiný. proč? Není to nepřejícnost, ale spravedlnost: Ty jsi s dívkou chodil“, ty ji miluješ, ty jsi do vztahu investoval – nebylo by správné, aby se to nezúročilo.
• Princip spravedlivé odměny z těchto příkazů jasně „vyskakuje“.

8 Nechť správcové dále promluví k lidu a řeknou: Bojí se někdo / je ustrašený a (má slabé / ochablé srdce?) Ať jde a vrátí se domů, aby (neoslabil srdce svých bratří tak, jako je jeho srdce.)

• n~: nevystrašil své bratry jako je on;
• Kolik procent vojska na dosavadní výzvy vstalo a odešlo domů? Když už jsi na frontě a před tebou jsou pozice nepřítele, je odejití téměř nepředstavitelné – mohl by si takový člověk vážit sám sebe a neztratil by navždy úctu ostatních?
• Pokud by ale podobné výzvy padaly ve vojenských registračních střediscích, pokud by každý branec musel vyplnit několik dotazníků typu: „Vlastníš dům nebo vinici? Kdy jsi je dokončil? Jsi zasnouben?“ a na základě svých odpovědí by byl vyřazen, o nějaké to procento by se armáda zmenšila.
• Bůh těmito „síty“ oslabujícími jeho armádu zároveň znovu a znovu deklaruje, že není závislý na naší přítomnosti. Jde o „gedeonský“ přístup: stále je vás příliš mnoho, stále byste si mohli myslet, že jste si to vydobyli vlastníma rukama.
• Proto se správcové nemuseli bát dávat další a další výzvy a vyřazovat další a další vojáky: věděli, že boj není jejich, ale Boží. Že to bude stejně On, kdo rozhodne o tom, jak boj dopadne, a nějaký ten člověk „víc nebo míň na tom již nic nezmění.
• Zdůvodnění zde je explicitní – jde o riziko demoralizaci ostatních. Strach je nakažlivý. Je menší škoda ztratit nemotivovaného bojovníka než riskovat, že bude demoralizovat ostatní.
• Mohl na takovou výzvu někdo reagovat nebo šlo o otázku spíše řečnickou? Těžko říci. Asi se někdo najít mohl – někdo kdo řekne: „Chlapi, sorry, na tohle já nemám, je to na mě moc, jdu domů“. Nikdo rozumný po něm „kamenem nehodí“.
• Jak se pak takový člověk cítí, když sedí doma v bezpečí a dostatku, je věc druhá. Šťastně určitě ne.
• Šťastni, ale být nemuseli ani ti, co odešli kvůli novému domu, vinici nebo svatbě.   Jak si máš užívat nového vína nebo sexu, když víš, že tvoji bratří jsou na frontě? (srv. Uriáš, manžel Batšeby – ten měl „dispenz“ pro sex od samotného krále, a stejně mu to svědomí nedovolilo).
• Jak víme, šťastný neodešel ani bohatý mládenec, který se nebyl ochoten vzdát svého bohatství.

9 Až správcové domluví k lidu, ustanoví do čela lidu velitele armády.

• Výzvy tedy musejí proběhnout. Netrvají ale donekonečna.
• Poté, co odejdou ti, kdo chtějí odejít, je lid proměněn ve vojsko.
• Diskuze končí, velitele je ve válce bezpodmínečně nutné poslouchat na slovo.

10 Když se přiblížíš k nějakému městu, abys proti němu bojoval, (vyzvi ho k míru.)

• n~: nabídni mu podmínky příměří; h.: budeš k němu volat mír;
• Zřejmě již jde o situaci pozdějších případných bojů – již po dobytí Zaslíbené země. Předtím takovéto výzvy nepřicházely v úvahu. Možná ty nejhorší národy již byly v tu dobu eliminovány.

11 I stane se, jestliže ti odpoví mírem a otevře ti, potom všechen lid, který v něm bude, ti bude vydán na nucené práce a bude ti sloužit.

• Je otázka, co to přesně znamená, tedy o jaké nucené práce šlo. Jestli šlo o nějakou lehčí formu nevolnictví ve smyslu – odpracuješ si pár dní v měsíci na „panském“ a jinak budeš mít klid.
• Mohlo ale jít o nevolnictví stalinského typu, kdy člověk dře až do úmoru pod knutami pohaněčů.
• To je z hlediska obléhaných velký rozdíl – v prvním případě je možno zvažovat kapitulaci, ve druhém je lépe bojovat do posledního muže.
• Nezapomínejme přitom, že Izraelci dobývali většinou města tvořená zvrácenými obyvateli a ovládaná zvrácenými vladaři.
• Z dnešního pohledu by již podobná argumentace neobstála: v postmoderní době se nikdo neodváží tvrdit, že naše Desatero je lepší než jejich satanské „devatero“. Nebo, že žena má právo se svým dítětem udělat, co se ji zlíbí atd.
• Jak se ke svým „nevolníkům“ pak Izraelci opravdu chovali asi nevíme. Nejspíše různě, jako tomu bývá vždy. V zásadě byli vedeni k milosrdnému zacházení, ale spíše jen se svými soukmenovci.
• Nezbývá než doufat, že izraelský národ byl již natolik vychován a jeho svědomí natolik zjemnělé neustálou Boží kultivací, že se po obsazení města nechovali krutě.

12 Jestliže s tebou neuzavře mír, ale pustí se s tebou do boje, oblehni ho. 13 Až jej Hospodin, tvůj Bůh, vydá do tvé ruky, pobij všechny, kdo jsou v něm mužského pohlaví, ostřím meče.

• Opět nejde o otázku „zda“, ale kdy. „Až“ ukazuje, že k tomu nevyhnutelně dojde.

14 Pouze ženy, malé děti, dobytek a všechno, co bude ve městě, celou kořist z něj zaber pro sebe. Jez z kořisti svých nepřátel, které ti Hospodin, tvůj Bůh, vydal.

• Opět je potvrzeno, že nejde o města zasvěcená zkáze, ale o „běžné“ války následné doby.
• Přemýšlení o těchto věcech je zcela mimo naši představivost. V historii šlo přitom o věci poměrně „běžné“. Na druhé straně naše zkušenosti s První a Druhou světovou válkou nám nedávají šanci se povyšovat.
• Veškerý majetek včetně žen a dětí a dobytka se stal „kořistí“.

15 Tak jednej se všemi městy, jež jsou od tebe velmi vzdálená, která (nepatří k městům) těchto národů.

• Je potvrzena naše úvaha, že šlo o války vzdálené Zaslíbené zemi.
• Vůči nim byl přístup „šetrnější“, možná proto, že nebyly tak zvrácené jako národy Zaslíbené země.
• Vraťme se raději do obrazné, obecně poučné zvěsti pro novozákonní věřící: S extrémním zlem, s ďáblem, s modlami je třeba se vypořádat do důsledků a extrémně. Tolerance musí být nulová, žádné kompromisy nejsou možné
• Na druhé straně žijeme ve světě a některé jeho výdobytky musíme a smíme užívat. Ne vše v tomto světě je úplně ďábelské a hodné úplného zničení – mnoho věcí světa je neutrálních.
• Svět nám může nějakým způsobem sloužit, smíme jej využívat pro svůj prospěch. Ne vše, co pochází ze světa, je třeba zcela zavrhnout a zničit.
• Jako příklad mě napadají knihy: Znám poměrně dost knih, které jsou hodny „spálení“; jde o knihy, které křesťan doma mít s klidným, svědomím nemůže. Což ale neznamená, že křesťan musí mít v knihovničce pouze Bibli a již nic jiného. Řada knih je užitečných nebo neutrálních. „Saturnina“ je možno si v knihovničce ponechat.

16 Pouze (ve městech) těchto národů, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, nenech při životě (nic, co má dech.)

• Historicky a doslovně opět raději neodmýšlet.
• Vzato symbolicky: V životě křesťana po obrácení k Bohu nesmí být ponecháno nic, naprosto nic, co by novou víru ohrožovalo. Zde je třeba postupovat s největší rázností a bez slitování.

17 Zcela zasvěť zkáze Chetejce a Emorejce, Kenaance a Perizejce, Chivejce a Jebúsejce, tak jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh,

• Bůh vyjmenovává zvláště zvrácené, a tudíž rizikové národy. Každý z nich byl jistě odlišný, jejich hříchy se lišily.
• Které oblasti života musí křesťan nekompromisně pročistit? Jistě všechny formy modlářství a nečistoty.
• Do značné míry to může být individuální: alkoholik musí ze svého domova vymýtit veškerý alkohol, nekompromisně odstranit všechny spouštěče, oddělit se ode všech, kdo by ho k alkoholu sváděli. Gambler a pornografista se musejí zbavit počítače, mladý člověk třeba mobilu nebo sociálních sítí.

18 aby vás neučili dělat všechny své ohavnosti, které dělali kvůli svým bohům, takže byste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu.

• Pronárody nutně budou vnášet svoje zvrácené zvyky do tvé komunity.
• Znovu nelze nezmínit, že je zajímavé, že zlo má tendenci pronikat do dobra. Dobro či víra zlo přemáhají, ale zároveň se před zlem musí bedlivě chránit.
• Nelze očekávat, že by Jebúsejci nadšeně Izraelce vítali a dobrovolně se podřizovali Bohu Izraele.
• Funguje to přesně naopak – tehdy i v nyní v životech křesťanů. Nevěřící partner téměř vždy odtáhne věřícího od víry, věřící nevěřícího k víře přitáhne spíše výjimečně.

19 Když bys obléhal město po mnoho dní, abys proti němu bojoval a zmocnil se ho, nenič jeho stromy a nerozháněj se proti nim sekerou; jez z nich, ale nevytínej je. Cožpak je polní strom člověkem, (abys ho obléhal?) 20 Pouze stromy, o kterých víš, že nejsou ovocné stromy, ty můžeš zničit, pokácet a postavit si obležení kolem města, které se s tebou pustilo do boje, dokud nepadne.

• Hospodin se ve svých pokynech věnuje nečekaným detailům.
• Zde jde o to, aby člověk ve válečném rozmachu a zmatku nenadělal více škody, než je nezbytné. Když útočící armáda za sebou zanechá spálenou a zaminovanou krajinu, těžko ji pak bude smysluplně osidlovat.