5. Mojžíšova – kapitola 23

1 Ať si nikdo nevezme ženu svého otce a (neodhalí cíp roucha svého otce.)

• h.: křídlo; n~: nedělá si právo na to, co patřilo jeho otci;
• Odpor k incestu je v lidech hluboce zakořeněný, ne však absolutní. V tomto případě jde zřejmě o macechu, ne tedy pokrevní matku.

2 Ať nevejde do (Hospodinova shromáždění) (ten, kdo má rozdrcená varlata) či odříznutý (mužský úd.)

• n~: kleštěnec; h.: pohmožděný rozdrcením; [směřováno proti obvyklým pohanských kultovním praktikám];
• Když něčemu nerozumíme, komentátoři většinou napíší, že šlo o vymezení se vůči nějakým pohanským praktikám
• Být to tak může – kleštěnci hrávali důležitou roli ve více oblastech života, zřejmě včetně náboženského (srv. zpěváci, kteří bývali kastrováni, aby nezačali mutovat).
• Šlo by tedy o prevenci cílených kastrací z kultických důvodů. Hospodin toto odmítá.
• Vyloučení či diskriminace invalidů asi smyslem tohoto zákazu není. (Bez penisu mj. nebylo možno být obřezán?)
• Dle ČSP je penis hebrejsky vylévač – to je zajímavé.
• Dle komentářů není známo, zda eunuchové, kteří byli ve službách izraelských nebo judských králů (1Samuel 8,15; 1Kr 22,9; 2Kr 8,6; 2Kr 9,32 atd.), byli rodem Izraelci, nebo ne. Etiopan Ebedmelech, který dostal od Jeremiáše zvláštní požehnání (Jer 39,15-18), byl cizinec, a taková byla velmi pravděpodobně většina, ne-li všichni, z jeho rodu v Izraeli.
• Podstatné mi přijde, že SZ i Ježíš mají pro kleštěnce zvláštní pochopení a zaslíbení:
  • Iz 56,3-4, kde je dáno zvláštní zaslíbení eunuchům, kteří zachovávají Boží sobotu a drží se jeho smlouvy. Bůh jim dá ve svém domě a ve svých zdech „místo a jméno lepší než synům a dcerám – věčné jméno, které nebude vyhlazeno“
  • Mt 19,12 Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.“

3 Ať nevejde do Hospodinova shromáždění potomek ze smilstva, ani jeho desáté pokolení ať nevejde do Hospodinova shromáždění.

• n.: bastard; [tak dle žid. práva h. mamzer: potomek smilstva či krvesmilstva mezi Židy;]
• Opravdu jde o nemanželské děti? Opravdu jsou prakticky trvale vyřazeny z toho, aby se staly plnohodnotnými občany a účastníky bohoslužby?
• Proč? Děti přece za svůj původ nemohou? Protože nemají rodokmen? Protože nemohou bezpečně prokázat své židovství? Možná – Stará smlouva je výlučně pro „opravdové“ Židy „s rodokmenem“. Pustit na bohoslužbu ne-Žida bylo nemyslitelné.
• Jako vždy je třeba na tuto věc pohlížet z lepší strany: Židé takového člověka navždy vyloučili ze smlouvy s Bohem – neobřezali by jej, nesměl by se oženit s Izraelkou ani by ho nepohřbili s jeho lidem. Je moc dobře, že my žijeme v Nové smlouvě, která dveře otvírá podle touhy srdce a ne původu.
• Několik komentářů: Matthew Henry’s Concise Commentary 23,1-8 Výsady Božího lidu bychom si měli vážit především pro sebe a pro své děti. Žádné osobní vady, žádné zločiny našich předků, žádná národnostní odlišnost nás nevylučují z křesťanského zřízení. Ale nezdravé srdce nás o požehnání připraví; a špatný příklad nebo nevhodné manželství může naše děti od nich oddělit.
• Jónatanův Targum; podle Maimonida byl tento zákon vydán proto, aby se nevěrníci vyhnuli nevěře a odradili od ní, aby viděli, jak poznamenává, že pokud se dopustí takového hanebného činu, postihne to celou jejich rodinu nenapravitelnou skvrnou; Bezesporu měl tento příkaz mít od nevěry odrazující funkci
• Ačkoli Židé to běžně vykládají jako toho, kdo se narodil z některého z incestních souloží zakázaných v 18. kapitole knihy Leviticus: Podle Jarchiho se takový člověk nesmí oženit s izraelskou ženou, nebo spíše nesmí být přijat do shromáždění starších a nesmí zastávat žádný veřejný úřad.
• Námitkou proti tomu se může zdát Jefte, který byl synem nevěstky, Soudců 11,1 což mohlo být způsobeno špatnou dobou, kdy byly zanedbávány Boží zákony, nebo tím, že to tak nařídila Boží prozřetelnost, která není vázána svými zákony, ačkoli lidé ano; nebyl synem obyčejné nevěstky ani krvesmilné osoby, ale otcovy konkubíny; kromě toho někteří soudí, že jsou míněni pouze takoví, kteří se narodili z cizinců, a ne z Izraelců:
• Vzpomněl jsem na film Kdo chce zabít Sekala? Hlavní antihrdina byl nemanželský – nesměl sedět v hospodě u stolu s ostatními. Vyloučení ho přivedlo k tomu, že se mstil všem kolem.
• Člověk ale za Staré smlouvy mohl změnit svůj osud, takových příkladů je mnoho – touha po Hospodinu již tehdy „přebíjela“ vše ostatní.
• I tak ale jde o „nepříjemný“ příkaz – nezbývá než se upnout k Nové smlouvě, která vstup umožňuje všem toužícím bez rozdílu původu

4 Ať nevejde do Hospodinova shromáždění (Amónec ani Moábec,) ani jejich desáté pokolení nikdy nevejde do Hospodinova shromáždění,

• [právě to jsou potomci z krvesmilstva, přesto je zde jiné zdůvodnění; Gn 19:30 – Gn 19:38];
• Šlo o krvesmilstvo Lotových dcer s Lotem.
• Situace těchto národů je rovněž beznadějně „nezvratná“.
• Jen si připomeňme, že Moábka Rút se dostala do rodokmenu samotného Spasitele.

5 protože vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou po cestě, když jste vyšli z Egypta, a najali proti tobě Bileáma, syna Beórova, z Petóru v Aramském Dvojříčí, aby tě proklel.

• [akkad. Pitru, na řece Eufratu, 20 km J od Karkemíše];
• Bůh věčné vyloučení těchto dvou národů nezdůvodňuje krvesmilstvem, ale jinou událostí. Rovněž velmi velmi dávnou.
• Několik věcí lze jistě vyvodit:
  • Pohostinství a slušnost k cizincům, uprchlíkům či poutníkům je zásadně důležitá.
  • Být proti poutníkům nepřátelský není správné.
  • Ještě horší je, když se vůči nim používají okultní metody.
• Takové chování buď o národu, národní povaze nebo o duchovní situaci národa něco vypovídá. Např. to, že národ, který se takto chová, je navěky duchovně nereformovatelný, již nikdy se nedokáže dostat na dobrou „duchovní orbitu“, přiblížit se k Bohu.
• Nebo podobně: národ již v takto špatné duchovní situaci je a je jasné, že se z ní nikdy nedokáže vymanit.
• Můžeme se z tohoto hlediska zamyslet nad historickými postoji našeho národa, např. vůči Židům, uprchlíkům apod.,
• Znovu vidíme, jak katastrofální a dlouhodobé důsledky může mít naše chování pro naše potomky a pra-potomky.
• Nevstřícnost k potřebným, ale asi zvláště okultismus jsou pro budoucnost našich potomků velmi rizikové.
• Naše rodokmeny zřejmě mají větší váhu, než se zdá: Když máme v rodokmenu okultistu, je to velká zátěž, když někoho zbožného, jde o velké plus.
• Existují celé oblasti, které zřejmě dodnes trpí následky toho, že byly centrem spiritismu (podkrkonoší, ostravsko)
• Prolomit toto prokletí je možné, ale ne snadné.

6 Hospodin, tvůj Bůh, však nechtěl Bileáma poslouchat a Hospodin, tvůj Bůh, ti změnil kletbu v požehnání, protože si tě Hospodin, tvůj Bůh, zamiloval.

• (srv. další proměny působené Hospodinem – 1S 10:9; Jr 31:13; Am 8:10; Sf 3:9);
• Bileámův příběh známe: okultní útoky na Boží lid (církev), jakkoliv „profesionálně“ jsou vedeny, se nemusejí setkat se zdarem. Bůh je může odstínit. Nelze je ale brát na lehkou váhu, nejde o maličkost, nad kterou lze mávnout rukou.
• Jako křesťané stojíme v duchovním boji, ve válce.

7 Neusiluj nikdy o (jejich pokoj a dobro) po (všechny své dny.)

• h.: Nebudeš hledat;
• n~: pokoj s nimi a blaho pro ně;
• Je to drsné. Žádná vyjednávání, žádné sbližování, žádné „smiřovačky“.
• Jim se nemá dařit dobře, Bůh si to nepřeje.
• Takto by vypadal Boží spravedlnost, kdyby nepřišel Ježíš. Takto beznadějná situaci by pro nás byla – od Boha, kterého jsme odmítli, žádný pokoj, žádné dobro, žádná podaná ruka, žádná naděje – a to po celý život a i po smrti.

8 Neopovrhuj Edómcem, protože je to tvůj bratr. Neopovrhuj Egypťanem, protože jsi byl příchozím v jeho zemi.

• Situace se liší národ od národu.
• Příčinou vstřícnějšího přístupu je opět historická událost, resp. „genetika“. Edómci jsou potomky Ezaua, což je zachraňuje a dává jim naději.
• Egypťané hráli v životě vyvoleného národa (i v života Krista) vícekráte významnou roli – klíčová asi byla jejich ochota ujímat se uprchlíků.

9 Synové, kteří se jim narodí, jejich třetí pokolení, mohou vejít do Hospodinova shromáždění.

• Stát se plnoprávnými Židy může třetí generace.
• Adaptace imigrantů všude na světě probíhá většinou podle podobných schémat (třeba Vietnamci u nás) – první generace to „odedře“ (např. ve večerkách), přičemž se nenaučí řádné ani jazyk. Druhá generace mluví plynně a víceméně přejímá kulturu okolí. Děti třetí generace již nemají žádný problém – splynou.
• Toto splynutí funguje v dobrém i ve zlém – třetí generace převezme dobré i špatné hodnoty a zvyky hostitelské země.

10 Když vytáhneš s vojskem proti svým nepřátelům, měj se na pozoru před (každou špatností.)

• (zde a na mnoha místech -) h.: táborem;
• h.: každou zlou věcí; n~: nečistotou / pokleskem (kontext ukazuje, že jde o tělesný nikoliv morální p.);
• I v dnešní době existují období „běžná“ a období vypjatá, období vyostřeného duchovního boje
• Nevím, jestli jde o přesně tento případ, ale vždycky, když jsem v Jižním Súdánu, dávám si zvláštní pozor na svatost svého života, zvláště na jazyk. Doma mívám někdy problémy se „slušnou mluvou“, v Jižním Súdánu si žádné nevhodné slovo nedovolím. Křehkost života je tam mnohem odhalenější a já nechci ničím Boha ani v nejmenším pokoušet či provokovat. Když se vrátím do běžných poměru, přestanu se cítit ohroženě a „dovolím“ si více.
• Dalším důvodem je, že nechci být slabým článkem týmu. Nechci být tím, kdo je nejzranitelnější, kdo je vydíratelný, na koho ďábel „něco má“. Nechci být „nejslabším kusem stáda“.
• Mít se na pozoru před každou špatností je široký pojem. Každý si sem jistě může dosadit svoje slabá místa, která si musí hlídat. U vojáků si slabá místa nelze dovolit – mohla by vést ke katastrofě pro celou armádu.
• Je důležité, abychom sami sebe znali, abychom měli v ohni zkoušek otestováno své chování pod tlakem. Jen tlak totiž odhalí naše slabiny.
• Proto jsou vojáci od svých velitelů v rámci výcviku vystavování tlaku – jsou uvedení do stavu hladu, nevyspání a stresu. Teprve za takových podmínek vyplave na povrch, co v každém člověku ve skutečnosti je.

11 Jestliže bude (mezi vámi) muž, který bude nečistý kvůli noční příhodě, ať odejde ven z tábora. Nesmí hned vejít do tábora.

• [h. eufemismus – nějaký druh samovolného znečištění, prav. výron semene];
• Dovysvětlení, před jakou špatností se mají frontoví vojáci mít na pozoru.
• Buď je myšleno noční poluce nebo masturbace. Existuje samozřejmě poluce bez masturbace, tedy v hlubokém spánku¹, ale lze se domnívat, že úplně běžná není.
• Pokud je myšlena spontánní poluce, lze se ptát: Co je na ní špatného? Je přece vůlí neovladatelná? Zdá se, že přesto poněkud znečišťující je.
• Domnívám se tedy, že je myšlen výron semene obecně, ať už v v rámci poluce nebo masturbace.
• (Odjinud víme, že ve válce, tedy pro boj muže do určité míry duchovně zneschopňuje i běžný pohlavní styk s manželkou).
• Takový muž je tedy vyřazen s táborového života a tedy i z případného boje. Je nepoužitelný.
• Jak uvidíme dále, toto vyřazení je na přechodnou a ne příliš dlouhou dobu.
• Ale znovu: Proč to vadí?
  • Na pohlavním styku nic nečistého není – je to Boží dar.
  • Masturbace je do určité míry „ubohá“, je náhražkou, pouhým uvolněním pudu bez přesahu. V některých případech (např. při sledování pornografie) může být téměř rovna smilstvu.
  • Je zřejmě ještě další aspekt, který není zcela jasný – výron semene je zřejmě nějak duchovně znečisťující sám o sobě.
  • Ve hře může být i psychologický aspekt – takovému muži je smutno, stýská se mu manželčině teplém náručí, je mu z opuštěnosti do pláče. Není připraven a odhodlán k boji. Je myšlenkami jinde.
  • Jak jsme slyšeli před několika verši – jejich mysl nemusí být jen u novomanželky, ale také u čerstvě dostavěného domu nebo nové vinice. Již jsme si řekli, že takového vojáka je lépe poslat domů, protože by mohl demoralizovat své kolegy-spolubojovníky.
• Co si z toho může vzít novozákonní křesťan? Že existují období duchovního boje, kdy je třeba být odhodlaný a pevný.
• Jde o pouze tuto záležitost s výronem semene nebo je na stejné úrovni třeba i nestřídmost nebo prokrastinace na internetu? Těžko říci – do určité míry lze tento příkaz rozšířit na další oblasti, nesmí se to ale přehánět. Věci dotýkající se sexuality mají některá specifika.

12 (Když se bude schylovat k večeru, umyje se) vodou a po západu slunce smí vejít do tábora.

• Toto znečištění není napořád – nejde o žádnou nezvratnou katastrofou. Nepoužitelnost je vlastně velmi krátká.
• Maličkost to není: i během oněch 24 hodin mohlo totiž dojít k bitvě – a propásnout bitvu není maličkost. Nestát ve chvíli bitvy po boku svým bratrům kvůli tomu, že jsem v noci onanoval, to už maličkost není, to je opravdová katastrofa.
• Příležitost zapojit se do boje se už totiž nemusí opakovat. Nevíš, kolik takových příležitosti se ti v životě dostane. Je to varování pro každého z nás.
• Jenomže výzva vyrazit do boje může přijít kdykoliv – kdykoliv může zazvonit telefon, že někdo měl autonehodu a je na pokraji života a smrti. Když jsem v takové chvíli přiopilý a sedící u televize, bude mi nějakou dobu trvat, než bude schopen se zvednout a jít.

V izraelském filmu Valčík s Bašírem je scéna, kdy armáda bojuje v Libanovu. Jeden důstojník nocuje v cizím opuštěném domě. Objeví tam videokazety s pornografií a stráví nad nimi večer. Je to nanejvýše pochopitelné a omluvitelné - je pod obrovským tlakem, ve stresu, s velkou zodpovědností - kdo by po něm "mohl hodit kamenem", že si dopřál chvíli oddechu a uvolnění?
Problémem bylo, že jeho jednotka, ponechána bez dozoru mezitím provedla masakr v táborech Sabra a Šatíla.
Důstojníkovo selhání bylo "malé" a pochopitelné, ale následky byly hrozné a nezvratné.

• Z tohoto příkazu můžeme také získat určité obecné poučení ohledně masturbace:
  • Není neutrální, nejde o nic kladného; je znečištující a zneschopňuje k duchovnímu boji. (Soudobý koncept, že masturbace je pozitivní, je chybný).³
  • Nejde o žádnou katastrofu a nejde o nic nezvratného. Vyřazení z boje je časově velmi omezené a očištění jednoduché.
  • (na druhé straně nejde o neřešitelnou katastrofu s dlouhodobými následky)
• Mimochodem „karanténní“ místo za táborem muselo být zajímavé: posedávali tam postižení muži a čekali na setmění. Věřím, že byli jako na trní a do boje se přímo „těšili“.

13 Venku za táborem měj vyhrazené místo a tam odcházej konat potřebu. 14 Ve svém nářadí měj kolík. Když si venku dřepneš, vyhrab s ním jamku a zase svou nečistotu zakryj.

• h.: namísto „místo“ ruku; (jeden z vícero obrazných významů h. výrazu);
• h. (eufemismus): ven;
• h.: sedneš;
• co z tebe vyjde;
• Bible řeší nečekané věci: když ale zvážíme, že někde kempovalo tisíce vojáků nebo celý národ, stává se otázka toalet hygienicky prioritní. Vyprazdňování tak velkých skupin nelze dát volný průběh – jinak vede ke znečištění okolí, okolních vod a případně až k epidemiím.
• (Můj přítel jednou na výjezdu v Jižním Súdánu použil toto místo při diskuzi o potřebě budování komunitních latrín).

15 Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, se prochází uprostřed tvého tábora, aby tě vysvobodil a dal ti tvé nepřátele. Proto ať je tvůj tábor svatý. Ať u tebe nevidí nic hanebného, aby se od tebe neodvrátil.

• Informace, že Hospodin se prochází uprostřed tábora je zcela zásadní.
• Někdy si neuvědomujeme, že Hospodinova přítomnost je až tak blízká a intimní.
• Tělesné projevy samy o sobě znečišťující nejsou – máme těla a i Kristus musel chodit na záchod.
• To ale neznamená, že s nimi přiměřeně nezacházíme, nevyměřujeme jim meze, že je nemáme pod kontrolou, apod.
• Můžeme si také připomenout, že naše úsilí „mít církev pěknou“, je legitimní. Když budou církve zanedbanými „pokálenými“ místy, může to Boha odradit.
• I naše domovy by zřejmě měly vykazovat určitou kulturu prostředí – chodit doma v trenýrkách, špinavý, smradlavý a „neoholený“ Boha „procházejícího se v obýváku“ asi nepotěší. Mít to doma hezké rozhodně neuškodí.

16 Nevydávej otroka jeho pánu, když se chce u tebe (před svým pánem zachránit.)

• h.: vysvobodit od svého pána;
• Je zjevné, že v tomto případě má milosrdenství přednost před „vlastnickým právem“.
• Předpokládá se také zřejmě, že otrok měl k uprchnutí důvod – kdyby jeho pán byl laskavý a dobrý, neutíkal by.
• Lze-li to srovnávat, např. v Chaloupce strýčka Toma byla situace otroků velmi různá – od velmi snesitelné (mohli kdykoliv odejít, propouštěcí listiny měli kdykoliv k dispozici) až po naprosto nelidské.

17 Ať zůstane (u tebe,) ve tvém středu, na místě, které si vybere, v některé ze tvých bran, jež se mu líbí. Neutiskuj ho.

• Boží princip je stále stejný – ke znevýhodněným a ohroženým lidem se chovat nejen slušně, ale nadstandardně slušně. Zneužívání jejich slabosti se Bohu hnusí.
• Vyždímej člověka a pak ho odhoď je ďábelský princip.
• Takže takového člověka nechej žít, přijmi jej mezi sebe, chovej s k němu férově.

18 Ať žádná z dcer Izraele není chrámovou nevěstkou ani žádný ze synů Izraele chrámovým smilníkem.

• Je jedno, co provozují národy kolem. V naší „rodině“ se tohle zkrátka nedělá.
• Prostituci lze zjevně zaobalit do přijatelného, dokonce náboženského hávu. Jdeš do chrámu uctít boha a ještě si u toho užiješ nemanželského sexu. Komu by se tohle nelíbilo.

19 Nenos do domu Hospodina, svého Boha, mzdu prostitutky ani úhradu psa jako naplnění jakéhokoliv slibu, neboť obojí je ohavností pro Hospodina, tvého Boha.

• tj. za mužskou (nekultickou) prostituci;
• Na původu peněz záleží. Nejsou neutrální.
• Římané říkal Pecunia non olet v souvislosti s penězi vyplácenými za moč z veřejných toalet (používala se k praní).
• Není to ale pravda – pokud je původ peněz nečistý, Bohu je nelze obětovat.
• Jinak řečeno: Na oběť Hospodinu si nemůžeš vydělat nečistým způsobem.
• Sponzorské dary od mafiánů, drogových dealerů apod. zločinců do církve nepatří. Bůh je nepřijme – penězi si nelze zakoupit Boží přízeň.

20 Neber úrok od svého bratra, úrok z peněz, úrok z jídla, úrok z jakékoliv věci, která se půjčuje na úrok.

• Úrok mezi bratřími není povolen – kolik půjčíš, tolik ti bude vráceno.
• Předpoklad je, že ty jsi tím, kdo půjčuje, tím, kdo má, co půjčit.
• Tento příkaz má své důsledky – půjčující nemá žádnou jinou motivaci půjčovat, než své „dobré srdce“. Půjčování v rámci národa může být výhradně přátelskou výpomocí, nikdy se nemůže stát byznysem.
• V naší kultuře jsou úroky běžné, ale v rodinách se na úrok většinou nepůjčuje. Bůh izraelský národ určitým způsobem chápal jako širší rodinu.
• Takováto přátelská půjčka předpokládá, že člověk si potřebuje půjčit na něco důležitého – ne na nový televizor nebo na dovolenou u moře, ale na překlenutí nějaké kritické situace.
• Pouze nemoudří lidé si půjčují na hlouposti.

21 Od cizince můžeš brát úrok, ale od svého bratra úrok neber, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem podnikání tvých rukou v zemi, do které jdeš, abys ji obsadil.

• V tomto kontextu je zajímavé, že Židé se v dějinách půjčkami ne-Židům často živili. Často byli do tohoto druhu podnikání nahnáni diskriminačními opatřeními, která jim zakazovala podnikat v běžných odvětvích (v řemeslech, v zemědělství apod.)
• Na braní úroku obecně nic špatného není – není povolen pouze mezi svými. Půjčování na úrok umožnilo do značné míry rozvoj hospodářství.
• Jde o jeden z pilířů kapitalistické ekonomiky – umožňuje podnikatelům získat prostředky na rozvoj podnikání.
• Koneckonců i Ježíš vyčítal línému služebníku, že svou hřivnu nedal na úrok do banky.
• Možná by se dalo shrnout: V ekonomice si úroky dávejte, jak chcete, je to zdravé pro hospodářství. Ale mezi sebou, v rámci rodiny, klanu, komunity, národa to nedělejte – tam buďte milosrdní a úrok nežádejte.
• Když úroky od svých vybírat nebudeš, Bůh se ti odmění prosperitou.

22 Když učiníš slib Hospodinu, svému Bohu, neváhej ho splnit, neboť Hospodin, tvůj Bůh, ho od tebe jistě vyžádá a byl by na tobě hřích.

• h.: vyhledá;
• Hospodin bere naše slova vážně. S tím je třeba počítat.
• Sliby vyhledává – tedy je „vytahuje z kartotéky“, připomíná a ptá se, jak to s nimi vypadá. Jak jsi na tom s plněním?
• Splnění je třeba neodkládat. Není možné váhat, zamýšlet se, zda slib plnit nebo jej pustit k vodě.
• Zajímavá otázka je, zda existuje legitimní cesta, jak se ze slibu vyvázat. Pravděpodobně spíše neexistuje. Slib je slib, z principu věci je závazný. Kdyby bylo možno každý slib nezávazně rušit, jaký by to byl slib? Pojem by zůstal vyprázdněn.
• Slib zřejmě zrušit nelze. Když si člověk není jistý, je lépe mluvit např. o předsevzetí, tedy závazku sám vůči sobě. To si člověk zřejmě může porušovat „kolikrát chce“.
• Nedodržení slibu se samozřejmě stává a člověk pak nese důsledky. Ty mohou být různé, snad mohou být i odpuštěny nebo minimalizovány, nikoliv však zameteny pod koberec.
• Když tedy bojuji s nějakým pokušením, je lépe dát sám sobě předsevzetí, než slibovat Bohu, že už s tím „definitivně skončím“.
• Zde jasně mluvíme o specifické skupině slibů – o slibech Bohu. Člověk s k něčemu zaváže, slíbí, že něco udělá nebo neudělá.
• Bůh se k tomu pak bude vracet a bude se doptávat, jak to s plněním slibu vypadá.
• Co si počalo čtyřicet židovských radikálů , kteří (Sk 23:12), se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí? Viděli svou misi jako krátkodobou záležitost jedné noci. Velitel jim vytřel zrak tím, že Pavla pod dohledem dvou set vojáků přetransportoval jinam. Striktně vzato by měli všichni spiklenci zemřít žízní.
• Ke slibům nás většinou nikdo, ani Bůh nenutí, často je ani neočekává ani nechce – zavazujeme se sami a dobrovolně.

23 Jestliže se však vyhneš/zdržíš slibování, nebude na tobě hřích.

• Přestože ke slibu člověka nikdo nenutí, je lehké se do slibů zaplést.
• Závěr je tedy jasný: se sliby opatrně. Je lépe neslibovat, než nedodržet.
• Většinou podceňujeme vlastní slabost, slabost těla, slabost duše, složitost a délku života.

24 Zachovej, co vyšlo ze tvých rtů, a splň, co jsi dobrovolně slíbil Hospodinu, svému Bohu, co jsi prohlásil svými ústy.

• Váha slova je ohromná.
• Proto je např. možno „věřit na modlitbu spasení“ – bere-li Hospodin vyřčené věci až tak vážně, bere zřejmě vážně i slova, kterými ústy vyznáváme svou víru ke spasení.
• Připomeňme si, že Ježíš v kázání na hoře zakázal přísahu.
• Bůh nesplněné sliby zřejmě nevyhledává paušálně až „na krev“ – to bychom byli všichni mrtví.
• Některé naše sliby mohou jít na vrub naivity, nezkušenosti, mladické nerozvážnosti. Podobně jako otec nebo manžel mohl zrušit neuvážený slib své dcery nebo manželky.
• Dívka je mladá, nezkušená, naivní – něco zaslechne a neuváženě se k něčemu zaváže, Zkušený poručník ale ví, že přestože to dívka myslí dobře, pojala věc přehnaně a zavčasu slib anuluje.
• Možná analogicky Nebeský Otec snad může v některých případech přikrýt a zneplatnit nějaké naše naivní nebo „hujerské“ sliby. Je dost možné, že „na to konto“ jsme stále naživu.

25 Když vejdeš do vinice svého bližního, jez / můžeš jíst hrozny podle svého přání do sytosti. Nedávej je však do své nádoby. 26 Když vejdeš do nepožatého obilí svého bližního, trhej klasy rukou, nerozháněj se však na nepožaté obilí svého bližního srpem.

• Jednoduchý princip – povolenou mírou je kapacita žaludku.
• Srovnáme-li důležitost nedotknutelnosti soukromého majetku a potřeby se nasytit v případě hladu, má nasycení přednost.
• Spíše než o přesně definované množství jde (jako vždy) o princip: Dát možnost se nasytit nemajetnému či hladovému je důležitější, než absolutní ctění soukromého vlastnictví. Na druhé straně nemajetný či hladový musí být rozumný a nebrat si více, než nutně potřebuje.
• Jaké je poučení pro naši společnost či pro křesťany? Jsme povinni mít pochopení pro potřebnější, než jsme sami, což ale neznamená, že se musíme nechat zneužívat nebo využívat.
• Křesťané mají být finančně velkorysí, nemají být „škrty“, nemají hlídat si každou korunu. Vypadá to, že i spropitné by mohlo být Božím principem.
• Když jsem v Makru udělal nákup za pět tisíc, je hloupé nedat pokladní ani drobné.
• Platí to zvláště pro ty bohatší – chudá vdova, která obrací každou korunu, je v jiné situaci, než bohatý farmář – majitel pole.
• Jsme upozorňování na důležitost principu solidárního sociálního zabezpečení. V dobře vedené zemi by nikdo neměl umřít hladem – ti šťastnější se mají podílet na tom, aby ti nejchudší měli alespoň životní minimum.
• Na druhé straně je zjevné, že Bůh není „levičák“ – není cílem, aby si všichni byli rovni. Bohatý není povinen tolerovat, když mu chudí z pole odnesou polovinu úrody. Není povinen rozdat svou úrodu. Nasytit hladové ano, více ale ne. „Bohatým brát a chudým dávat“⁴ není z Bible.
• Podobný smysl má příkaz nevyžínat pole až k okraji a nepaběrkovat.

.

.

1. Během REM spánku mají muž nejen rychlé pohyby očí, ale i erekci ↩︎
2. Masakr v Sabře a Šatíle (Bejrút) byl masakrem palestinských Arabů, který se odehrál  16.-18. září 1982 během občanské války v Libanonu. Odhady počtu zabitých se různí. Podle některých zdrojů se jednalo o 474 mužů, žen a dětí, podle jiných o 980, některé hovoří o 2300 (wiki) ↩︎
3. Masturbace spojená s pornografií je podle mého názoru na zcela jiné úrovni – její důsledky jsou zničující. ↩︎
4. Většinou tyto snahy o přerozdělování končí tak, že peníze jsou odebrány úspěšným a pilným a dány neúspěšným a líným ↩︎