5. Mojžíšova – kapitola 6

1 Toto jsou příkazy, ustanovení a nařízení, která mi Hospodin, váš Bůh, přikázal vás učit, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. 

• Mluví Mojžíš: takže o tom to bylo. Tohle mi bylo svěřeno, abych vám to předal, abych vás v tom vyškolil. Tohle je zadání.
• Je to bezva země a bude se vám tam líbit. Nějaká pravidla tam ale platí.
• Izraelci obdrželi příručku. Průvodce pro život v zaslíbené zemi, bedekr. Průvodce po galaxii.
• Příkazy, ustanovení a nařízení – trojice, kdy je těžko jednotlivé položky odlišit Je to skoro totéž, ale není to totéž. Příkazy a nařízení vnímám jako skoro totéž, v hebrejštině jistě nějaké nuance budou.
• Ustanovení je něco jako: takhle to je, takhle to funguje a je třeba se tomu přizpůsobit.
• Možná něco jako: Jedete na dovolenou do Itálie. Příkazy vedoucího zájezdu jsou – nevzdalujte se od skupiny. Místní nařízení jsou – neplivejte na zem. A místní ustanovení jsou – že v zemi je vedro a je třeba s tím počítat a dostatečně pít.

2 Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a po všechny dny svého života zachovával všechna jeho ustanovení a jeho příkazy, které ti přikazuji, ty i tvůj syn i tvůj vnuk, aby se prodloužily tvé dny. 

• Respekt vůči Bohu je základem všeho. Z něho všechno vychází. Brát Boha vážně. Zajímat se o Jeho názor. Vědět, že On věci řeší a dotahuje.
• A je třeba se starat o to, aby se tento respekt předávat v rodinách dále.

3 Poslouchej je, Izraeli, ⁽zachovávej a plň⁾ je, aby se ti vedlo dobře a velmi jste se rozmnožili  v  zemi  ⁽oplývající mlékem a medem,⁾ jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. 

• h.: budeš dbát, abys činil;
• Pokud na tyto věci budeš dbát, bude se ti dařit dobře. O to se Hospodin postará.
• Ta země je opravdu dobrá.
• Mít se dobře, mít hodně dětí to je známkou Boží přízně. Jak se vlastně má projevit Boží přízeň tam, kde děti nejsou hodnotou? Tím, že toho hodně zažiješ a procestuješ? Že obepluješ Austrálii na kajaku, jak jsem zrovna četl v Regiojetu?¹
• Mít se dobře, o to stojí každý, ale to množení lidi v současnosti moc nebere, to pro ně není hodnota.
• Země oplývající mlékem a medem znamená zemi úrodnou a přátelskou, s dostatkem pastvin a života. Není to žádná poušť ani Grónsko.

• Používám tento verš někdy, když diskutuji s odpůrci mléčných výrobků – jestliže Hospodin svému stvoření (on nás stvořil a zná náš metabolismus jako nikdo druhý) mléko prezentuje jako jedno z dober, nemůže jít o nic škodlivého.
• Podobně někdy argumentuji ohledně vegetariánství – když Ježíš, svatý Boží Syn maso jedl, kdo jsem já, abych jeho jezení odsuzoval. Nic proti němu, ale k Bohu nás vegetariánství nepřiblíží ani o píď.

• Vláknem všech deseti přikázání je respekt. Úcta k Boží jedinečnosti, jménu a dni. K rodičům, a k životu, manželství, majetku a pověsti druhých lidí.
• Desatero se zabývá spíše vnitřní motivací, než vnějším chováním (Pawson).

4 ⁽Slyš, Izraeli,^) (Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.⁾

• [základní vyznání víry Izraele: Šema Jisrael;
• [tak dle kontextu smlouvy a zákona; (srv. h. tradici, např. Ibn Ezra;
• n.: Hospodin, náš Bůh, Hospodin je jeden;
• Asi opravdu jde o základ všeho – z tohoto konstatování se odvíjí vše ostatní. Kdyby toto neplatilo, nic dalšího v Bibli by nedávalo smysl.

5 Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou

• n~: myslí; [Izraelec myslí srdcem; srv. Mt 13,15 „Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo“] 
• n.: bytím
• v h. vyjádřeno jedinečným způsobem pomocí slova znamenajícího většinou „velmi“
• n~: zcela vším, co máš;
• Co je přesně srdce a jaký je jeho vztah k duši, mi není zcela jasné. Izraelci používají pro vyjádření různých částí našeho já různé vnitřní orgány – kromě srdce také ledviny (ledví), játra, kosti, vnitřnosti. A zdá s mi, že dosti volně, že nejde o nějaké jasné definice (kdysi jsem to zkoumal, ale k ničemu jasnému jsem se nedobral. Částečně viz přednáška Vnitřnosti v Bibli v sekci Kázání).
• My jsme zvyklí v našem já rozlišovat rozum, vůli a city.
• As by se dalo říci, že naše láska k Bohu má být totální, máme se jí věnovat absolutně, všemi složkami své osobnosti. Třikrát se opakuje slovo „celý“ – nemáme tedy nechat žádnou složku našeho já, která by Boha nemilovala.
• Snad by se dalo říci: Milovat Boha veškerým rozumem, emocemi i vůlí. A snažit se o to s absolutním úsilím.
• Nejde ale o nějaký technický popis toho, jak se do lásky k Bohu mají zapojovat složky našeho já. Jde o emotivní naléhavou Boží výzvu.

6 ⁽Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci.⁾

• n.: zůstanou 
• h.: na;
• n~: Měj tato … na mysli
• Slova máme mít v srdci nebo na srdci. To se dělá jak? Bůh nám to přikazuje. Já to chci dělat. Ptám se tedy – jak na to? Jak mít slova na srdci?
• Jistě to obnáší:
  • Číst je, seznamovat se s nimi, chodit na místa, kde se čtou a věnuje se jim pozornost
  • Snažit se je zapamatovat, učit se je nazpaměť
  • Snažit se jim porozumět, přemýšlet nad nimi
  • Aplikovat je, žít je, řídit se podle nich
• Následuje částečný popis toho, co konkrétně to obnáší.

7 Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ⁽ve svém domě,⁾ i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. 

• n.: Vštěpuj / Vrývej; [význam slova je možné brát od dvou různých h. kořenů];
• n.: sedíš 
• n.: doma; 
• Dbát o předávání další generaci je třeba průběžně. Nejde o záležitost, která by měla probíhat v nedělní škole nebo v synagoze. Není to ani záležitost vyhrazených domácích pobožností.
• Nejlépe je předávat Boží věci „on-line“, při běžných činnostech, doma i venku, ráno i večer, při přesunech apod.
• Společné cestování je pro povídání s dětmi o duchovních věcech zvláště „šikovná“ příležitost).

8 Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou ⁽mezi tvýma očima.⁾

• [dle pozdější žid. tradice malé kožené schránky přivázané na ruku a čelo označované jako tefillin (modlitební řemínky), obsahovaly úryvky z Tóry
• tj. na čele;
• Domnívám se, že tento příkaz nebyl myšlen doslovně tak, jak jej Židé praktikují – jde o využití všech vhodných pomůcek, abychom s Božím slovem byli ve stálém kontaktu. Tedy něco ve smyslu: Měj lístečky s verši z Bible „všude možně“, verš zastrčený za páskem hodinek a verš jako pozadí na obrazovce mobilu. Buď v tom vynalézavý a aktivní.
• Ruku máme stále na očích a to, co máme na čele, sice nevidíme, ale je na tom vidět, jak je to pro nás důležité.

9 Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.

• [h. mezúzá dnes označuje zároveň veřeje i krabičku na nich upevněnou, do které se vkládá pergamen s texty jako výše];
• Opět spíše něco ve smyslu: Měj magnetky na ledničce, lístečky s cítáty nad pracovním stolem, verše pověšené nade dveřmi. Tak se Boží slovo postupně prosakuje do naší mysli. Učíme se verše nazpaměť, meditujeme nad nimi.

 

10 I stane se, až tě Hospodin, tvůj Bůh, přivede do země, o které přísahal tvým otcům, ⁽Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi,⁾ že ti ji dá — zemi, kde jsou velká a dobrá města, která jsi nestavěl,

• Nezapomeň, že to, že tuto zemi obdržíš, není zásluhou tvých kvalit – jde o kombinaci historických smluv, ve kterých stojíš v kombinaci s fatální nepoučitelností místních obyvatel.
• Není pochyb o tom, že tuhle zemi dobudeš. A je pro tebe připravená – nejde o žádnou zanedbanou divočinu, ale udržovanou kulturní krajinu. Jen vejít a začít užívat.

11 domy plné ⁽všelijakých dobrých věcí,⁾ které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal, vinice a olivové háje, které jsi nevysadil, — až se najíš a nasytíš, 

• h.: každého dobra / dobroty; 
• n.: cisterny 
• Odpočineš si od putování po poušti, od nejistoty a drsného života. Začneš se mít dobře.

12 měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

• Je nesmírně snadné v pohodlí na Boha zapomenout. Na poušti byly podmínky drsné, ale závislost na Bohu byla každodenně na první pohled patrná.
• V komfortu je naopak snadné na závislost na Bohu zapomenout.
• A snadno se také stane, že si člověk začne myslet, že na tom, jak dobře se má, má vlastní zásluhu.
• Nic ale není vzdálenější pravdě. Kdyby Bůh nezasáhl, dodneška by Izraelci beznadějně otročili v Egyptě.
• Podobné je to s každým z nás – nebýt Boha, jako slepý Samson pod knutou ďábla točíme nesmyslnými mlýny.

13 Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ a v jeho jménu přísahej.

• Hospodin je tvůj Bůh. To je základ. K Němu se vztahuje vše podstatné z tvého života.
• Co to znamená, když je někdo mým Bohem; co to znamená být někomu Bohem; kdo je to bůh – jsme již rozebírali. Jde o smluvní vztah mezi dvěma bytostmi. Jde o formu vazalské smlouvy.
• V našem případě jde o vztah „stvořitel – jeho stvoření“.
• Bůh je obecný pojem, bohem může být „kde kdo“. Je to otázka domluvy a definice. Bohem Židů a křesťanů je Hospodin. Onen jeden konkrétní Bůh jmenující se JHVH = Hospodin. Onen Stvořitel světa i nás samých.
• Jaké z toho, že je Hospodin naším Bohem, pro nás vyplývají „povinnosti“? Spíše – co z toho vyplývá? Zde je několik:
  • Boj se Ho: nejspíše, jak už jsme říkali, měj k Němu respekt, ber ho vážně.
  • Služ Mu: to je jasné. Dělej, co ti řekne. On poroučí, ty konáš.
  • Přísahej v Jeho jménu: nečekaný příkaz. Jak víme od Ježíše, přísaha je v NZ kontextu zakázána. Slova novozákonních věřících mají mít takovou váhu sama o sobě, že není třeba je „podkládat“ či zdůrazňovat ničím dalším. Ve SZ je přísaha běžnou součástí života.
  • Co vlastně je přísaha: Jde o zdůraznění významu pronášených slov. Něco říkám a chci, aby vážnost a závaznost pronášeného byla zdůrazněna. Pokud jde o slib, zdůrazňují odhodlání jej dodržet.
  • Při přísaze si přibírám do dialogu třetí osobu, svědka, někoho, kdo dohlíží na to, aby řečená slova byla dodržena. Často je přísaha podložena sankcí, trestem: „Ať „mi upadne ruka, jestli ti ty peníze nevrátím“. Vážnost přísahy lze stupňovat: „Ať se propadnu, jestli ti neříkám pravdu“ ještě může být formální, ale např. „Ať zemřu, jestli nedodržím slib“ nebo dokonce: „Ať mi zemřou děti“ to už všichni vnímáme jako extrémně závažné a málokdo by si takto se zapřísahat troufl.
  • Přísaha do pronesených slov „vtahuje“ vyšší sílu, nebesa, která by pak měla dohlížet na dodržení přísahy. Lidé při vzájemném jednání na sebe nemají „páku“, neexistuje vyšší síla, která by rozsoudila naše spory (soudy bývají v tomto omezené a nedostatečné). Přísaha je pokusem vyšší sílu do našich jednání vtáhnout.
  • Je vidět, že Hospodin proti tomu nic nemá, jen si vymiňuje, abychom jako onu vyšší dohlížející sílu do hry vždy přizvali Jeho a pouze Jeho.

.

14 Nechoďte za jinými bohy, ⁽za bohy⁾ národů, které jsou okolo vás, 

• Konkurenční nabídky bohů se budou vždy vyskytovat. Je třeba je vždy odmítnout.

15 neboť Hospodin, tvůj Bůh, ve tvém středu, je Bůh žárlivý. Jinak vzplane hněv Hospodina, tvého Boha, proti tobě a vyhladí tě z povrchu země.

• Zdůvodnění této naprosté výlučnosti?
• Hospodin je, jak víme, tvým Bohem, jak je uvedeno ve vaší vzájemné smlouvě.
• Z toho mimo jiné vyplývá, že je ve tvém středu. Což znamená, že bydlí s tebou, v tvém centru. Podařilo se ti připravit vše tak, aby Jeho přítomnost byla možná. Podmínkou je očista od hříchu.
• Když ale chceš mít někoho takového mezi sebou, musíš dbát na to, aby prostředí pro Něho zůstalo přijatelné.
• Mimo jiné musíš brát v potaz, že tvůj nový „nájemník“ je žárlivý. Když vstoupíš do manželského svazku, je to krásné, že se do tvého bytu nastěhuje nový partner. Je skvělé ho tam mít, moci s ním komunikovat, trávit spolu čas. Už nejsi sám ve světě, nejsi opuštěný, patříte k sobě.
• Některé věci ale musí skončit. S novým partnerem doma nejen nemůžeš nechávat oblečení na zemi, ale hlavně už si nemůžeš vodit na návštěvy milenky (platí pro oba partnery, tedy ani milence).
• Pokud bys takové věci dělal, tvého manželského partnera to zraní, ale také nesmírně rozhněvá (vzplane hněv a vyhladí tě z povrchu země). Je po všech stránkách skvělý, ale tohle opravdu netoleruje, tohle nenávidí a neváhá za nevěru drsně odplácet. On dal do svazku vše, vložil se do něho naplno – a totéž očekává i od tebe.

16 Nezkoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho zkoušeli v Masse.

• jméno je odvozeno od h. slovesa nsh: zkoušet!; 
• Další věcí, kterou tvůj Bůh bytostně nesnáší je provokování.
• Izraelci v Masse znovu a znovu zkoušeli Boží trpělivost jednak neposlušností a stěžováním si, jednak opakovaným vyžadováním nadpřirozených potvrzení.
• Testovat hranice Boží trpělivosti, zkoušet, kolik toho ještě vydrží, kolik nám ještě projde, není dobrý nápad. Stejně jako nevěra to může skončit krachem svazku a následnou naší „extinkcí“.

17 Bedlivě zachovávejte příkazy Hospodina, svého Boha, jeho svědectví a ustanovení, která vám přikázal.

• Pravidla „soužití“ není radno podceňovat.

18 Dělej, co je správné a dobré v Hospodinových očích, aby se ti vedlo dobře a abys šel a obsadil tu dobrou zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, 

• srv. častý opak v dějinách Izraele;
• Naopak, když budeš na Boží pravidla dbát, zjistíš, že tvůj svazek byl trefou do černého. S takovým manželským partnerem po boku se budeš mít jako nikdy.
• Mluvit přitom o dodržování pravidel soužití je velmi zjednodušující a vlastně nepatřičné. V manželství nejde o dodržování souboru pravidel, ale o vztah. Jádrem Božích přikázání také je „Miluj Hospodina“, ostatní příkazy jsou druhotné.
• Kdyby manželství bylo založeno na pravidlech typu: ty uklidíš, já nakoupím, ty se se mnou vyspíš, já zaplatím nájem, bylo by to ubohé manželství. Nakupujeme, uklízíme, milujeme se a hospodaříme, ale to vše vychází z láskyplného vztahu.
• Připodobnění vztahu s Bohem k manželství je v mnohém odpovídající, ale je třeba také nezapomínat na aspekt asymetričnosti, na to, že jde také o vazalskou smlouvu Panovníka s poddanými.

19 ⁽a abys vypudil⁾ všechny tvé nepřátele před tebou, jak Hospodin řekl.

• Šťastný život není samozřejmostí. Okolnosti kladou odpor. Boží sliby sice platí, ale po nás je vyžadována víra a spolupráce.

20 Až se tě tvůj syn později zeptá: Co znamenají ta svědectví, ustanovení a nařízení, která vám Hospodin, váš Bůh, přikázal? 

• n.: v budoucnu; h.: zítra;
• Tvé potomky nutně bude zajímat, o čem to všechno je. Jaký je příběh, do kterého se narodili. Proč čteme stále dokola Bibli, proč mluvíme o Bohu. Proč je to důležité a jaký to má smysl?

21 Odpověz svému synovi: Byli jsme v Egyptě faraonovými otroky, ale Hospodin nás z Egypta mocnou rukou vyvedl. 

• Všechno to začalo tím, jak mizerně jsme se měli v Egyptě.
• Volali jsme tenkrát k Hospodinu a ten zareagoval, do věci se vložil a s faraonem drsně zatočil.

22 Hospodin dal před našima očima velká a zlá znamení a divy na Egypt, na faraona a celý jeho dům

• n~: hrozná;
• tj. rodinu;
• Bylo to velké, bylo to hrozné. Bylo to nadpřirozené.

23 a nás odtamtud vyvedl, aby nás přivedl sem a dal nám zemi, o které přísahal našim otcům.

• Tak jsme se odtamtud dostali pryč a proto jsme tady v téhle bezvadné zemi.
• Bylo to proto, že „shodou okolností“ patříme do potomků těch, kdo kdysi s Bohem uzavřeli smlouvu.

24 Hospodin nám přikázal, abychom plnili všechna tato ustanovení a báli se Hospodina, svého Boha, aby se nám dobře dařilo po všechny dny a zůstali jsme naživu, jak je tomu dodnes. 

• Hospodin nám tehdy řekl, jaká tady platí pravidla – pokud je budeme dodržovat, přežijeme a bude se nám dařit dobře.
• Což jak vidíš, dodržuje.

25 ⁽To nám přinese⁾ spravedlnost, když budeme zachovávat a plnit každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal. 

• n.: Nastane nám; h.: Budeme mít;
• Přinese spravedlnost zřejmě znamená – náš vztah s Hospodinem bude nezkalený.

.

.

1. Němka Freya Hoffmeister, časopis Žlutý 3-4/2024 ↩︎