1 Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:
- do hovoru se vkládá třetí přítel
- a, jak uvidíme, vkládá se pěkně „zostra“. Také on nemůže „vydržet“ Jóbovy řeči. Má potřebu „přijít se svou trochou do mlýna“. Uvidíme, jestli se mu podaří vnést do diskuze něco nového
- mimochodem: v minulém „vstupu“ byl Jób zřejmě „snesitelnější“
2 Cožpak tohle množství slov nemá být zodpovězeno? Zdalipak bude žvanil v právu?
- to je hodně drsný začátek nazvat zoufalého člověka žvanilem. Namluvil ses toho, Jóbe už hodně, tak já se do toho vložím. To, co říkáš, jsou žvásty a já budu na to reagovat
- když jsi v nemocnici na návštěvě u člověka umírajícího na rakovinu slinivky, nejsi drsný, ať říká prakticky cokoliv. Asi můžeš nesouhlasit, jemně ho korigovat. Ale nazvat ho žvanilem mi přijde za hranou.
- něco jiného je, pokud vedeš „teologickou“ debatu s přáteli „u piva“: v takovém případě si můžeš dovolit být drsný, agresivní či kousavý. Mám pocit, že tohle Jóbovi přátelé „nedávali“
3 Umlčí tvé prázdné řeči muže? Posmíval ses a nikdo tě nezahanbí?
- nebylo by správné, aby muži mlčeli, když někdo takhle žvaní. Muži mají zasáhnout a promluvit, když jsou hlásány tak zjevné (a navíc rouhavé) nesmysly (pravděpodobně přátele nejvíc iritovalo Jóbovy rouhání, jeho provokace vůči Bohu: Kdybys, Jóbe, urážel nás, to bychom překousli, ale urážet Boha ti nedovolíme1)
- ty si, Jóbe, myslíš, že si v tomto stavu můžeš dovolit všechno a „není na tebe metr“. Myslíš, že tvá bolest ti dává „zelenou kartu“ k hlásání kdejaké zhovadilosti
- tak tomu ale není – já mlčet nehodlám
4 Řekl jsi pak: Má nauka je ryzí, jsem čistý ve tvých očích.
- dobře jsem slyšel, co jsi nám tady říkal – tvrdils, že jsi před Bohem čistý a vůči němu přímý
5 Avšak kéž by se Bůh rozhodl promluvit a otevřel by proti tobě své rty.
- ideální by, Jóbe, bylo, kdyby na tvé řeči zareagoval Nejvyšší sám a usvědčil tě, že žvaníš
- (ale protože to se asi nestane, budu Nejvyššího muset zastoupit já sám)
6 Kéž ti oznámí tajnosti moudrosti, protože (obezřetnost má dvě stránky,)
- pozn. ČSP: a věz, že Bůh kvůli tobě zapomíná část tvé zvrácenosti.
- [Sófar, který je nejkrutější z přátel, tvrdí, že Bůh nedává Jóbovi ještě tolik, kolik si zasluhuje.]
- poznámka zřejmě ukazuje variantu překladu, která by znamenala, že Sófar říká, že Hospodin na Jóba ještě nenechal dopadnout trest v plné šíři, jak by si jej zasloužil
- text v překladu by se snad dal parafrázovat: Ideální by, Jóbe, bylo, kdyby ti sám Bůh vše vysvětlil. Jde totiž o dosti složité věci, ne snadno pochopitelné, dvojznačné
- obezřetnost má dvě stránky: moc nechápu
- obecně je ale asi možno říci, že Bůh na nás téměř nikdy nenechává dopadnout svůj hněv za naše hříchy v plné míře. Kdyby nás adekvátně trestal, musel by nás během krátké doby „vymést jako mrvu“
- říkat takové věci trpícímu, ale je zcela nepatřičné. U Jóba to navíc nebyla pravda – nešlo o trest za hříchy
7 Cožpak vystihneš pochopení Boha, vystihneš snad Všemohoucího v jeho dokonalosti?
- copak si, Jóbe, opravdu myslíš, že jsi schopen vystihnout Boží myšlení: Pochopit, věci jako On?
- vždyť On je dokonalý a všemohoucí
8 (Vyšší než nebesa) — co s tím uděláš? Hlubší než podsvětí — co o tom zjistíš? 9 Její míra je delší než země a širší než moře.
- vždyť On přesahuje všechno, všechny představy, všechna měřítka – jak Mu můžeš chtít porozumět?
10 (Pokud chce něco změnit, uzavřít, shromáždit, kdo jej od toho odvrátí?
- Hospodin je svrchovaný – naprosto suverénní. Není, kdo by změnil jeho úradky. Když se pro něco rozhodne nic s tím nenaděláš
11 Vždyť on rozezná podvodníky, zahlédne nepravost, aniž by to musel pozorně zkoumat.
- On ví vše o každém člověku – a to včetně morálních věcí. Není to pro něho žádná velká práce se v nás zorientovat a to včetně našich myšlenek nebo motivů
12 I tupec nabude rozumu a z hřebce divokého osla se zrodí člověk.
- [Dle paralelismu myšleno obrazně – i z tvrdohlavce se stane rozumný člověk]
- možná: Hospodin má moc lidi proměňovat k lepšímu. Změna je možná
- možná má Sófar na mysli: Tato změna k lepšímu se může stát prostřednictvím utrpení. To ti, Jóbe dává šanci, že ta tvoje anabáze nakonec k něčemu užitečnému bude. Že to tvoje utrpení nebude nadarmo
13 Pokud ty připravíš své srdce a vztáhneš k němu své dlaně
- a na to konto, že změna je možná, lze očekávat, že i ty, Jóbe, pokud budeš ochotný své srdce připravit a k Bohu se modlit, že s tebou může něco udělat
- jako z tupce udělá rozumného a osla člověka, může něco udělat i s tebou
- jen se k Němu musíš modlit a být ochotný naslouchat a změnit se
- zatím toho tedy Sófar moc „nepředvedl“. „Klasicky“ zdůrazňuje Boží neporovnatelnou velikost a rozumnost a pak Jóba vyzývá, aby se pokořil a modlil se k Bohu, že mu to nakonec může prospět. Což Jób ale po celou dobu dělá.
- a protože si Sófar nedovede představit jinou příčinu Jóbových problémů, než nějaký problém na jeho straně, podsouvá mu, že by se měl zamyslet a svůj problém odhalit
- obecně to úplně špatně není: každé utrpení může být příležitostí ke zpytování sebe sama, ke snaze očistit svůj vztah k Bohem. U Jóba to ale pravda nebyla – takže zdůrazňovat mu znovu a znovu, aby pátral, kde udělal ve vztahu k Bohu chybu, není na místě
14 je-li ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost
- je to pořád „dokola“. Trochu mi to připomíná výslech na gestapu nebo na STB – jeden vyslýchající je zlý a jeden „hodný“. Sófar takto přepíná mezi „hodným a zlým estébákem“: chvíli na Jóba hartusí, pak to zkouší po dobrém: No tak, pane Jóbe, tak už to na sebe vyklopte. Uleví se vám. Půjdete domů a nic se vám nestane. Ale když budete takhle zatvrzelý, nevylezete odsud nikdy
- stále a stále se vrací k tomu, že není možné, aby se Jób něčeho zlého nedopustil
15 tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát.
- poučuje Joba, že i hřích má řešení. Že když hřích vyzná Bohu, uleví se mu, spadne to z něho a bude žít bez skrytých tajemství a beze strachu z trestu
- to je obecně jistě pravda, v Jóbově případě ale nikoliv
16 Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla.
- snaží se Jóba „nalákat“: jak se mu po vyznání hříchů uleví
- opět: obecně to platí (po vyznání hříchu opravdu přijde úleva), v tomto případě ale nikoliv
- vzpomínat na trápení jako na vodu, která odtekla, je pěkný obrat. Odteklo to, je to pryč.
17 A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno. 18 Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.
- všechno pak bude, Jóbe, lepší, budeš se cítit mnohem lépe
- obecně vzato jsou to dobré rady pro člověka, který se užírá svým hříchem, nechce jej přiznat a vyznat. Případně nese plody svého hříchu a svého narušeného vztahu s Bohem. Takovému se jistě hodně uleví, když Bohu vše vyzná, přijme odpuštění a jeho vztah s Bohem se narovná. Může to i přinést úlevu od problémů, které hřích způsobil. Bůh se může do situace vložit a problémy vyřešit.
- obecně může jít o dobrý pastorační přístup, který se možná Sófarovi v minulosti osvědčil – někoho dohnaly nějaké důsledky jeho hříchu, Sófar mu poradil, ať to Bohu vyzná a vše se pak zlepšilo
- bohužel ne v Jóbově případě
19 Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň.
- vyznej to a bude ti líp; konečně spočineš, odpočineš (od svých vin). Když to máš v pořádku s Bohem, nic tě nemůže vyděsit ani „rozhodit“, budeš mít pokoj.
- a zase se staneš vyhledávaným a důležitým
- opět dobré rady pro někoho, kdo má vinu
20 (Zeslábnou oči) ničemů, (jejich útočiště zaniklo) a jejich nadějí je vydechnutí duše.
- pokud to ale neuděláš, nemáš naději: tvůj život skončí s jejich posledním vydechnutím bez naděje
- kromě Boha se není, kam uchýlit, není útočiště mimo něho
- opět si připomeňme pozoruhodnou věc, že přestože Jób se v jednom kuse rouhá a provokuje a přátelé fungují jako Boží apologetové, při závěrečném hodnocení Hospodin vidí jejich řeči jako nepatřičné, hodné potrestání ↩︎