autor: Vít Šmajstrla
Široká, do nedohledna rozlitá a mělká řeka jen neznatelně plyne kupředu. Vody je v ní většinou tak málo, že je patrné dno, které místy bažinatě vystupuje. Mezi bažinami voda místy plyne poněkud rychleji, aby se vzápětí opět rozlila do stojatých mělčin. Utěšeněji působí občas roztroušené drobné ostrůvky.
Po řece pluje velké množství lodiček. Sedí v nich lidé a snaží se dostat svá plavidla kupředu. Někteří veslují, některé se odstrkují bidly, ti nejsilnější se brodí před loďkou a táhnou loďku na lanech. Jiní sedí v loďkách nečinně.
Všude v mělčinách a bažinách kolem loděk stojí další lidé – osamoceně i ve skupinách přešlapují na místě, někdy se na krátkou dobu nejistě vydávají některým směrem, všichni se však boří do bahna a jejich chůze je obtížná. Určitý odpočinek nalézají na některém z ostrůvků.
Lidé v loďkách zvou brodící se okolostojící i lidi z ostrůvků k sobě do loděk, reagujících je ale velmi málo – nevidí důvod, proč by měli nastupovat, protože postup lodiček kupředu je jen stěží zřetelný. Přesto občas někdo přistoupí, ale většina jen na krátkou dobu. Jen nemnozí z nich v loďkách vydrží natrvalo, a ještě méně se jich zapojí do veslování nebo zachraňování okolostojících.
Lidé v loďkách jsou frustrování pomalostí postupu, trpí ponorkovou nemocí, přou se mezi sebou, mnozí zapomínají na lidi kolem a řeší pouze problémy spolupasažérů. Je stále méně těch, kteří vytrvale veslují, odstrkují bidly, koníčkují vpřed nebo zachraňují.
Mnozí cestující v loďkách vyhlížejí přes okraje hledajíce tekoucí vodu – té je ale málo, teče vždy jen pomalu a jen krátce, pak se zase rozlije do stojaté mělčiny. Tak každá loďka prochází rychlejšími a pomalejšími úseky.
Pasažéři přestupují z těch zrovna pomalejších do rychlejších lodiček, v zásadě ale svůj postup nedokáží urychlit. Občas někdo úplně vystoupí a zůstane na dobře vypadajícím ostrůvku nebo i na mělčině. Loďky jsou také vystaveny nejrůznějším útokům zvenčí.
Cestující v loďkách vyhlížejí velkou skutečně proudící vodu, ta ale nepřichází. Povídají si o zemích, kde voda skutečně teče, vzpomínají na rychlejší úseky i na dávno minulé časy povodní, které ale znají jen z literatury a vyprávění.
Někteří pro to vzpomínaní a snění o velkých vodách zapomínají veslovat, odstrkovat a vléct, jiní pro samou dřinu zapomněli proudící vodu vyhlížet a toužit po ní.
Vysvětlivky:
řeka = cesta našeho života tekoucí do cíle, tedy k setkání s Pánem,
loďky = církve
lidé v loďkách = křesťané
lidé mimo = nevěřící
bažina = tento svět
ostrůvky = falešné jistoty a rozkoše tohoto světa
výška hladiny = hladina Ducha svatého
povodeň = probuzení
Výklad: i když se zdá, že loďky postupují pomalu nebo vůbec, ve skutečnosti jen jejich pohyb je smysluplný a jen ony mají šanci doplout k cíli. Pasažéři se musejí vyvarovat obou extrémů – přestat usilovně pracovat na pohybu vpřed a na záchraně lidi okolo a přestat se modlit za nárůst hladiny.