Vít Šmajstrla

Chlouba

Vít Šmajstrla

Chlouba

(kauchasthai, kauchema, kauchesis)

  • existuje legitimní důvod pro chloubu? Kdy je chlouba dobrá a kdy zlá?
  • kdybychom měli vyčíslit, čím vším se lze chlubit, seznam by byl prakticky nekonečný. Chlubit se lze vším a lidé se také vším možným chlubí
  • níže jsou závěry, které lze o chloubě vyčíst z Písma

1) co se týče spásy člověka, je chlouba zcela vyloučena, není pro ni ŽÁDNÝ prostor

To je jasné a naprosto elementární – jsme-li spaseni milostí, vírou, nemáme se čím chlubit. Stran spásy je chlouba naprosto eliminována. dokonale vyloučena. Chlouba totiž vždycky souvisí s našimi skutky a jelikož spása s našimi skutky naopak vůbec nesouvisí, nezůstává pro chloubu prostor. 

  • Římanům 3,27 Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
  • Efezským 2:9  není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil
  • Římanům 4,2 Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.
  • 1 Korintským 1,28  a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, 29  aby se žádné tělo nemohlo chlubit před Bohem. 30  Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením

2) chlouba je vyloučena i ve VŠECH věcech našeho pozemského života; mimo jiné proto, že všechno, co máme je od Boha; a také proto, že v budoucnu budou všechny předměty lidské chlouby odstraněny

  • 1 Janův 2,16 Neboť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a prázdná chlouba života- není z Otce, ale ze světa.
  • Římanům 1,30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče
  • Jakubův 4,16 Vy se však chlubíte ve své chvástavosti. Každé takové chlubení je zlé
  • 1 Korintským 3:21  A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše:
  • Žalmy 49,7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
  • Žalmy 52,3 Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!
  • Žalmy 97,7 Budou zahanbeni všichni, kteří slouží modlám, kdo se chlubí svými bůžky; jemu se všichni bohové klanějí.
  • Přísloví 20,14 „Špatné, špatné“, říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí.
  • Izajáš 20,5 Budou plni děsu a hanby pro Kúš, k němuž vzhlíželi, a pro Egypt, jímž se chlubili.
  • Jeremjáš 49,4 Proč se chlubíš dolinami? Že z tvé doliny prýští voda, dcero odpadlice? Spoléháš na své poklady a říkáš: Kdo by na mne přišel?
  • Jeremjáš 48,2 Už je po chloubě Moábově v Chešbónu, zamýšlejí proti němu zlo: »Vzhůru, vyhlaďme jej, ať není ani pronárodem!« Také ty, Madméne, zajdeš, meč půjde za tebou.
  • Jeremjáš 51,41 „Jak je lapen Šéšak, zajata chlouba celé země! Jak je zpustošen Babylón mezi pronárody!
  • Ezechiel 25,9 Proto hle, já otevřu horský hřeben Moábův, takže bude bez měst, bez svých měst až po samé hranice, bez chlouby země – Bét-ješimótu, Baal-meónu a Kirjátajimu.
  • Přísloví 27,1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.
  • 1 Korintským 4,7 Kdo tě činí význačným? Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

3) chlubení se duchovností je velmi rizikové a často spojeno s nadhodnocováním vlastního duchovního stavu

  • 1 Korintským 5,5  vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně. 6  Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že `trocha kvasu všechno těsto prokvasí´?
  • Římanům 2,17 Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se v Bohu, 23 Ty, který se chlubíš zákonem, přestupováním zákona zneuctíváš Boha?
  • Jakubův 3:14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

4) ani to, že sloužíme našemu Bohu, není důvodem k chloubě

  • 1Kor9,16 Když hlásám evangelium, není to má chlouba; je to pro mne nutnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal.

Pavel byl povolán jako evangelista a pro toho hlásání evangelia je základní povinností; za to nemá nárok na žádnou zvláštní odměnu, pouze na běžné zaopatření služebníka. Také my nemůžeme očekávat zvláštní odměnu za běžné křesťanské povinnosti. Běda nám, kdybychom je nedělali.

S tím souvisí Lk 17:10  Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme neužiteční otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.´“

5) existuje určitý „nadstandard“ naší křesťanské práce, kterým je možno se legitimně chlubit

Jde o situaci, když se dobrovolně zřekneme nějakého našeho legitimního práva1. Pavel za svou práci evangelisty nebral mzdu, na kterou měl právo. Kromě toho, že si tím „hromadil poklady nebi“, měl tento Pavlův přístup ještě další efekty: vyrážel z ruky zbraň všem, kdo by chtěli tvrdit, že slouží Bohu pro peníze, a konfrontoval své odpůrce a konkurenty, kteří takovou cenu nebyli ochotni zaplatit (nebyli ochotni pracovat zadarmo)

  • 1 Korintským 9:14  Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.15 Já jsem však nic z toho nevyužil. A toto jsem nenapsal, aby se tak stalo při mně; neboť pro mne by bylo lepší zemřít, než aby někdo zmařil mou chloubu.
  • 2 Korintským 11,10 Jakože je ve mně pravda Kristova, tato má chlouba nebude umlčena v achajských krajích
  • 2 Korintským 11,12 Ale co činím, budu činit i nadále, abych nedal možnost těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

6) další legitimní chloubou je chlubení se těmi, které jsme přivedli k Pánu, a těmi, kdo se Pána drží a dělají ve víře pokroky

  • 1 Korintským 15,31 Denně umírám – jakože vy, bratři, jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.
  • 2 Korintským 7,14 Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda.
  • Filipským 2,16 Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal
  • 1 Tesalonickým 2,19 Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, ne-li právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?
  • 2 Korintským 8,24 Podejte jim tedy před sbory důkaz své lásky a toho, že se vámi právem chlubíme.
  • 2 Korintským 9,2 Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaia je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich.
  • 2 Tesalonickým 1,4 I my sami se tedy vámi chlubíme v církvích Božích pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte.

Zajímavé je, že kdyby Pavlem získaní křesťané nedovedli svou víru až do konce, chlubit by se nebylo čím. Kdyby se někdo chtěl chlubit, že přivedl ke Kristu stovky lidí, kteří ale víru neudrželi, nestali se věrnými křesťany, trvalou hodnotu by to nemělo2

7) je možno se legitimně chlubit tím, že si počínáme prostě, upřímně, máme čisté svědomí a spoléháme na Boží milost a ne na svou moudrost

  • 2 Korintským 1,12 Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě – a obzvláště mezi vámi – počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

Je zajímavé, tohohle si můžeme být vědomi a „nic na tom není“.

8) křesťané jsou si chloubou navzájem: nejen, že pastýři se chlubí svými ovcemi, také ovce se chlubí svými pastýři

  • 2Kor1,14 jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den našeho Pána Ježíše.
  • Filipským 1, 25  O tom jsem přesvědčen a vím, že zůstanu a vytrvám se všemi vámi k vašemu pokroku a radosti ve víře, 26 aby se rozhojňovala v Kristu Ježíši vaše chlouba ze mne, až k vám opět přijdu.
  • 2 Korintským 5,12 Neboť se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli něco pro ty, kteří se chválí navenek, a ne v srdci.

Čím se chlubí ovce? Že mají fajn, zbožné a spolehlivé pastýře. Jsem-li vedoucím v církvi, mohou se mnou mé ovce chlubit?

9) Pavel se „chlubí“, aby ukázal, že by si měl na čem zakládat, kdyby chtěl; ale on nechce

  • 2 Korintským 11,12 Ale co činím, budu činit i nadále, abych nedal možnost těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.
  • 2Kor11,16  Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil. 17  To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.18  Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím. 19  Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.20  Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.21  K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá – mluvím ovšem z nerozumu – troufám si i já.22  Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.23  Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát v ohrožení života.

Zde se pavel nechlubí „doopravdy“, ale proto, aby eliminoval chloubu falešných apoštolů. Aby ukázal, že chlubit se čímkoliv, je bláhové. Říká vlastně: Já se nechlubím. A není to proto, že bych neměl, čím. Je to proto, že nechci

10) chlubíme se nadějí

  • Židům 3,6 Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje. Podrobněji viz přímo v listu Židům
  • Římanům 5,2 Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy.

Je v pořádku chlubit se nadějí, tedy že to s námi dobře dopadne

11) chlubíme se souženími

  • Ř5,3 A nejen to, chlubíme se také souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,

Je zde pak uveden seznam důvodů, proč se chlubit soužením. Jde v nich totiž o růst charakteru. Jinak než souženími ho nedosáhneme. Čím více soužení, tím větší naděje na růst charakteru.

12) chlubíme se slabostí

  • 2 Korintským 11:29  Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo? 30  Mám-li se chlubit, budu se chlubit tím, v čem jsem sláb.
  • 2 Korintským 12,1  Když už se musím chlubit, ač mi to není k užitku, přistoupím k viděním a zjevením od Pána.2  Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – jestli to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.3  A vím, že tento člověk – bylo-li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví -4  byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci, o nichž není člověku dovoleno promluvit.5  Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.6  Kdybych se chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo co ode mne slyší.7  A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval, a já se nepovyšoval.8  Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo,9  ale on mi řekl: `Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.´ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Jakou má logiku chlubit se slabostmi? Pavel dostal od Boha osten, tedy nějakou omezující a pokořující nepříjemnost či slabost. Důvod byl jasně řečen: je to proto, aby mu mohla být dána mimořádná zjevení. Kdyby ten osten neměl, nemohl by takové mimořádné věci dostat, protože by zpyšněl. Slabosti mohou být signálem, že jsme uznáni za hodna, abychom dostali od Boha něco mimořádného (zjevení nebo moc). Proto dává smysl se jimi chlubit.

Jinak chlubení duchovními prožitky ale k užitku není.

13) chlubíme se Bohem chlubíme se Pánem Ježíšem Kristem a jeho křížem

  • Ř5,11 A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.
  • 1Kor1,31  aby se stalo tak, jak je napsáno: `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
  • 2Kor10,17 Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
  • Gal6,14 Kéž se mi nestane, abych se chlubil, leda křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze nějž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.
  • Filipským 3,3 Neboť pravá obřízka jsme my, kteří sloužíme v Duchu Božím, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na sebe,
  • Izajáš 41,16 Rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivý vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se chlubit Svatým Izraele.“
  • Izajáš 45,25 U Hospodina nalezne spravedlnost a jím se bude chlubit všechno potomstvo Izraele.
  • Jeremjáš 4,2 Budeš-li přísahat: »Jakože živ je Hospodin« a dbát pravdy, soudu a spravedlnosti, pak si budou jeho jménem žehnat pronárody a budou se jím chlubit.“
  • Žalmy 34,3 O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
  • Žalmy 44,9 Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.
  • Žalmy 47,5 Vybral nám za náš dědičný podíl chloubu Jákoba, jehož si zamiloval.
  • Žalmy 63,12 Král se však bude radovat; Bůh bude chloubou všech, kdo přísahají při něm, a budou zacpána ústa těm, kdo zrádně mluví.
  • Žalmy 64,11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
  • Žalmy 106,5 abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
  • Izajáš 4,2 V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou, plod země důstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli.

Chlubit se Bohem znamená mluvit s pýchou a hrdostí o Něm, jaký je, co udělal a že ke mně má vztah

14) Pavel se chlubí duchovními věcmi, které skrze něj v moci vykonal Pán Ježíš, zvláště si zakládá na službě v dosud nedotčených krajích

  • Římanům 15:15  Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána od Boha,16  abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi národy. Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané stali příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým.17  Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha.18  Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti národů, slovem i skutkem,19  v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.20  A zakládám si na tom, že jsem takto hlásal evangelium tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě,21  nýbrž tak, jak je napsáno: `Ti, jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí
  • 2 Korintským 10,8 Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou nám Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben.

(zde  Pavel upozorňuje na svou pravomoc vůči svým ovcím, že i kdyby se jí chtěl chlubit, bude to v pořádku. Protože ji opravdu má.

  • 2 Korintským 10:13 Nebudeme se chlubit nad stanovenou míru, ale v souladu s výměrou oblasti, kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám.16 abychom vyhlásili evangelium v krajinách za vámi, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.
  • 2 Korintským 10:15  Nechlubíme se bez míry cizí prací, ale máme naději – poroste-li vaše víra – že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti,

15) je možno chlubit se tím, že při zkoumání sama sebe nic nenaleznu, že mám tedy čisté svědomí

  • Galatským 6,4 Každý ať zkoumá své jednání, a pak se bude moci chlubit pouze s ohledem na sebe, a ne na druhého.

16) chlubit se povýšením je možné

  • Jakubův 1,9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

Závěr:

  • Jeremjáš 9:22  Toto praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův.“

  1. v nějaké knize (možná Wurmbrandt) jsem četl, že adventisté sedmého dne se ve vězení nechávali sobotu co sobotu trestat za to, že nebyli ochotni nastoupit do práce. Ostatní křesťanští vězni jim vysvětlovali, že to není třeba, že to od nich Hospodin neočekává. Oni odpovídali, že si toho jsou vědomi, ale že to přesto chtějí dělat pro Boha jako jakýsi nadstandard.
    Jako příklad z každodenní sborové praxe by snad mohlo sloužit rozvážení účastníků sborové akce autem: pokud se rozhodneš nevzít si peníze za benzín (vzít si je je naprosto legitimní), lze to chápat jako určitý nadstandard ↩︎
  2. obávám se, že některé evangelizační organizace (rozesílající na všechny strany fotografie se stovkami rozesmátých účastníků jejich akcí), budou mít při „závěrečném hodnocení“ chudší odměnu, než by čekaly – pokud se jim totiž nepodaří přivést lidi do církve, kde by svou víru dále drželi a rozvíjeli, jde jen o plácnutí do vody ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení