Exodus 10:1 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup před faraóna. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho služebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení 2 a ty abys mohl vypravovat svým synům i vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal, i o znameních, která jsem mezi nimi udělal, ať víte, že já jsem Hospodin.“
Bůh zatvrzuje faraonovo srdce, aby mohl provést svá znamení: toto místo vyvolává nepříjemný pocit, že jde o „šikanu“. Něco jako kdyby otec přikázal dítěti: „Podej mi tu knihu“, ale přitom ho držel a nedovolil mu rozkaz splnit. A pak dítě za nesplnění rozkazu exemplárně potrestal.
Napadají mě tato možná vysvětlení:
Představme si osu se dvěma body:
ZLO, ĎÁBEL_______________________B_________________________A_________________________________DOBRO, BůH
Zcela vlevo leží absolutní zlo, zcela vpravo absolutní dobro. Někde uprostřed se nachází bod A, který nazveme bodem svobodného rozhodnutí, vlevo od něho se nachází bod B = bod, což je bod propadnutí zlu, „point of no return“, bod zpoza něhož „není návratu“1.
Každý člověk se nachází někde na této ose. Je-li jeho pozice nalevo od bodu A, postupuje postupně vlevo, až nakonec skončí v pekle, oblasti nepřítomnosti dobra. Nachází-li se od bodu A napravo, postupně postupuje doprava, až nakonec skončí v Boží náruči.2
Většina lidí se domnívá, že lidé se primárně nacházejí v bodě A, kde si každý volí, jestli se rozhodně pro Boha nebo pro Ďábla, pro dobro nebo pro zlo. Tak tomu ale není3.
Všichni lidé se totiž primárně nenacházejí někde mezi body A a B: od narození přirozeně tíhnou ke zlému a svobodného rozhodnutí pro Boha nejsou schopni. Bez Boží intervence by nezvratně skončili v pekle.
Bůh ve své milosti ale posílá svého Ducha, který na lidi působí. Alespoň někdy v průběhu života Duch Svatý každého člověka „dotáhne“4 do bodu A a člověk svou volbu pro nebo proti Bohu může provést5.
Tuto volbu člověk vždy provádí vírou, ne na základě vidění. Bůh totiž zůstává trvale neviditelný.
Neviditelnost Boží je v tomto kontextu důležitou skutečností. Kdyby lidé Boha viděli, bylo by rozhodnutí snadné – jen blázen by se nerozhodl pro Boha, kdyby viděl jeho velikost, dobrotu a moc6.
Důležité je, že tato intervence Svatého Ducha je čirou Boží milostí: dělat by ji nemusel a bylo by to naprosto spravedlivé. Kristus nám ale na kříži vybojoval tento nadstandardní milostivý Boží přístup.
Faraon, jako každý člověk, se tedy nacházel někde mezi body A a B. Pak přichází Mojžíš a faraonovi říká: Propusť můj lid. Faraon odmítá. Následovaly egyptské rány, které byly nadpřirozenou zázračnou Boží intervencí ve prospěch Izraelců. Bůh se těmito zázraky částečně „zviditelnil“.
Faraon ovlivněn tímto „zviditelněním“ byl na naší ose „posunut“ až napravo od A. Tedy do situace, kdy rozhodnout se proti Bohu je bláznovstvím.
Tato situace ale nebyla spravedlivá: faraon oproti ostatním lidem dostal nespravedlivou výhodu. Zda chce nebo nechce poslechnout Boha, se nerozhodoval opravdu svobodně – byl ovlivněn Boží velikostí a mocí.
Když se nyní mluví o zatvrzení faraonova srdce, jde vlastně pouze „navrácení věci do normálu“: faraon je Bohem „posunut“ tam, kam patří, tedy do bodu svobodného rozhodnutí nebo nalevo od něj.
Podobně na tom byli a jsou lidé, kteří zažijí nějaký nezpochybnitelný zázrak, např. jsou nadpřirozeně uzdraveni.7. Víme, že zdaleka ne všichni, kdo byli uzdraveni nebo nějak jinak zasaženi Boží mocí, se stali nebo stávají Ježíšovými následovníky. To také můžeme přičítat Boží intervenci, když ve snaze učinit jejich rozhodnutí opravdu svobodné, je posunul doleva, do „normálu“.
Je třeba uvést, že existují i další vysvětlení.
Za pravé Bůh má plné právo (je naprosto spravedlivé) nechat každého člověka vlevo od bodu A a neintervenovat. Některé vyvoluje ke spáše, některé k zatracení. Tak tomu učí extrémní kalvinisté. V tomto případě by zatvrzení faraonova srdce znamenalo ponechat status quo. Bůh by vůči faraonovi (jako doposud) pouze nedělal nic. Z textu ale spíše vyplývá, že Bůh něco vůči faraonovi udělal aktivně. A já osobně tvrdý kalvinismus nemám rád.
Za druhé je možné, že faraon, již dlouho „před Mojžíšem“ tak urputně zatvrzoval své srdce vůči Božímu Duchu, že Mojžíš ho „zastihl“ už daleko „nalevo“ za bodem B, tedy v oblasti, ze které již není návratu (kde již pokání není možné).
První vysvětlení se m ale jeví jako nejpravděpodobnější.
- jsem přesvědčen, že ještě během lidského života je možno se dostat do stavu, kdy jsme již Bohem neoslovitelní, tedy vlevo od bodu B. Je to obtížné, ale možné (srv. Ezau) ↩︎
- Mt 25,29 Kdo má, tomu bude dáno. Kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má
2 K 3,18 My všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha. ↩︎ - v tomto bodě se nacházeli pouze Adam s Evou při své volně ohledně ovoce na stromě poznání dobrého a zlého ↩︎
- toto Boží jednání, tedy působení na člověka, aby se dostal do bodu A je čirou milostí, tedy nezaslouženou přízní. Bůh by to dělat „nemusel“ a kdyby to nedělal, bylo by to naprosto spravedlivé. ↩︎
- a v bodě A je tato volba opravdu svobodná – člověk není ovlivněn ani svým genetickým sklonem k hříchu ani tím, že by na vlastní oči viděl Boží velikost a moc. ↩︎
- o Boží neviditelnosti viz v sekci kázání: Proč je Bůh neviditelný ↩︎
- někdy Bůh používá zázraků k tomu, aby lidi posunul do bodu A, někdy jde o onu „nespravedlivou výhodu“, která je dostává až napravo od bodu A ↩︎