Izajáš – kapitola 1

1 Vidění Izajáše¹, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.

ČSP [tedy asi v letech 740 až 686 př. Kr.] – to je 54 let, to je dlouhá doba
kdy to tedy psal? Za kterého z těch králů? Nebo je to nějaký souhrn jeho dlouhodobých vidění na toto téma? Politická situace se nutně měnila². Když zvážím, kolik prezidentů nebo premiérů jsem zažil za cca 60+ let svého života³; a za každého to bylo trochu jiné
tzv. „historicko-kritické studie“ tvrdící většinou, že knihu Izajáš nenapsal Izajáš nebo že autorů bylo více, ponechávám stranou. Nejsem schopen je odborně posoudit a způsob jejich uvažování je mi někdy cizí. U liberálních teologů je zpochybňování autorství oblíbenou „disciplínou“. Bonmotem řečeno: U knih Mojžíšových si liberální teologové nejsou jisti naprosto ničím kromě toho, že autorem určitě nebyl Mojžíš
ta vidění se týkala Judska, to byla oblast Izajášova zájmu

2 Slyšte, nebesa, naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, ale oni se proti mně vzbouřili.

h.: vyvýšil (o dětech zn. „vychoval“)
slyšte nebesa: jde zřejmě o pouhé řečnické zvolání, Boží povzdech, zakroucení hlavou. Vidíte to všichni? To přece vůbec není možné. Poslyšte, co se mi stalo a divte se
nebo se Hospodin opravdu dovolává všeobecné pozornosti: poslouchejte mě všichni andělé, všichni lidé. Řeknu vám, co se mi stalo a vy mi řekněte, jestli je tohle normální
Hospodin se nemá zapotřebí dovolávat všeobecného uznání, že má pravdu, přesto to občas dělává. Možná, když věci, které zažívá, jsou již příliš „do nebe volající“ a On si je už nechce nechat pro sebe. Tato potřeba je lidem vlastní – a je možné, že když jsme stvoření k Jeho obrazu, zažívá podobnou potřebu i Bůh
vychoval a vycvičil: výchova i výcvik jsou dlouhé a náročné procesy. Je to těžká práce. Dětská „mláďata“ vyžadují mnohaletou soustavnou péči: toho nočního vstávání, přebalování, krmení, těch dětských nemoci, chystání do školy, toho nakupování. Rodiče tím stráví klidně dvacet let života. A přitom nemají žádnou záruku, že to k něčemu bude. Že se jim děti „vyvedou“, že se jim „nezvrhnou“. Křesťanští rodiče nemají žádnou záruku, že děti po nich převezmou víru. Atd.
Bůh Otec zde popisuje ještě horší věc, která se mu při výchově jeho národa, jeho dětí stala: nejen, že se děti nevyvedly, ale zvlčily natolik, že se proti svému Otci a vychovateli aktivně postavili, vzbouřili
odmítli své synovství, odmítli otce, odmítli všechny otcovy hodnoty. Takových případů znám z reality jen málo. Vím o rodině, která se musela zřeknout osvojeného syna kvůli jeho narkomanství. V Případech prvního oddělení (nebo podobném TV seriálu, nejsem si jistý) byl zfilmován skutečný příklad dcery, která nechala zavraždit své adoptivní rodiče, kvůli tomu, že po ní vyžadovali elementární kázeň. Ale jsou to naprosté výjimky. Ne tak vzácné bývá, že děti svým rodičům ubližují nebo je využívají. A poměrně běžné naopak je, že se děti na své rodiče „vykašlou“.
to všechno jsou tragédie, které je pro rodiče velmi těžké překonat. Vcelku dobře tedy chápeme frustraci, kterou Hospodin vůči Izraeli zažívá.

3 Býk zná svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě nezná, můj lid nerozumí.

i ta „blbá“ zvířata chápou takové věci, jako kdo se o ně stará, a chovají se podle toho. Ne tak můj vyvolený národ. Chovají se iracionálně, hloupě, nepochopitelně zle
je smutné, když si vykoledujeme srovnání s býkem nebo oslem. Býk je vzpurné nikterak zvlášť inteligentní zvíře, přesto nekope proti svému živiteli. Osel je svými charakterovými vlastnostmi kapitola sama pro sebe, přesto tyto věci rovněž chápe.
Izrael vůbec nechápe, kdo je jeho Bohem, nerozumí Jeho řeči, pokynům, není schopen vnímat ani nejjednodušší komunikaci

4 Ach, hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, děti ničitelů! Opustili Hospodina, znevážili Svatého Izraele, odvrátili se zpět.

ČSP: častý titul Hospodina u Iz (22×);
n.: odcizili se mu
čtyři oslovení lidu, jedno horší než druhé: můj lid hřeší a nic s tím nedělají, jejich vina na nic zůstává. Stejně hrozní byli i jejich předkové
dalo by se asi říci, že Hospodin svému lidu nadává. Jako podvedený manžel ošklivě křičí na svou ženu, nazývá ji mnoha škaredými jmény⁴
tím, že se na mně vykašlali, mi udělali ostudu. Tomu všichni rozumíme – nikoho nepotěší, když se známí ptají na děti a ty musíš přiznat, že tě tvé děti opustily, že jsou ve vězení nebo žijí ve squatu a berou drogy. Rodiče v domově důchodců se nechlubí tím, že se jejich děti ukážou jen jednou měsíčně při výplatě důchodů apod. Naopak těší nás, když nám děti dělají radost a můžeme se jimi chlubit. V to jsme zjevně „obrazem Božím“, protože On to „má podobně“.
po všem, co spolu (Hospodin a jeho lid) prožili, je opravdu znevažující, že se lid odvrátil zpět – volí ubohost otroctví před životem s Ním⁵

5 Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené.

rodiče vzpurných dětí asi prožívají něco podobného, když všechny výchovné zásahy se míjejí účinkem. Po dobrém či po zlém, vše je marné, I kdyby dítě „řezali jak žito“, nic to nepřinese, dítě se jen ještě více zatvrdí.
když se dítě „žene do sebezničujícího maléru“, např. bere drogy, je situace rodičů o to zoufalejší, Vědí, že dítěti hrozí smrt, že se žene do záhuby, ale neexistuje způsob, jak je varovat, přesvědčit nebo zastavit. Láska k dítěti jim nedovoluje nad věcí mávnout rukou.
podobnou otázku klade Bůh: Kdo mi poradí? Co mám udělat? Zkusil jsem už všechno a můj lid se chová stále hůře. S takovou skončí nezvratně v pekle
nemocná hlava a zemdlené srdce: zřejmě hlava a srdce Božího lidu, Jeho dětí. Jsou zničení, zdevastovaní, neschopní uvažovat a duševně vyčerpaní. To vše v důsledku ran, které na ně přicházejí
dalo by se říci, že Boží lid je tak zničený v důsledku „nářezu“, který dostává od svého Otce? Částečně ano – Bůh je ve snaze o jejich záchranu „řeže hlava nehlava“. Na druhé straně lid si zvolil sebezničující životní styl.
když zůstaneme u obrazu dítěte beroucího drogy: otec mu raději v zoufalství „zlomí nohu⁶„, než aby mu dovolil jít si na ulici pro další dávku. Je to tedy otec, kdo mu způsobil zranění. Na druhé straně všichni víme, že braní drog je sebezničující životní styl končící devastací a smrtí. Také u Izraele se pojí obojí

6 Od paty k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.

h.: od chodidla nohy
můj lid je úplně zdevastován
pro rodiče je pohled na své nemocné nebo zraněné děti zničující. Vidět své dítě obvázané a domlácené třeba po havárii někde na jednotce intenzivní péče je noční můra.
v době, kdy Izajáš toto píše, na tom byl Boží národ hodně podobně – to ještě uvidíme
rodiče takto postižených dětí by si často přáli „zaujmout jejich jejich místo“, vytrpět utrpení místo nich. My tohle udělat nemůžeme, Bůh to ale pro nás v Kristu udělal

7 Vaše země je zpustošená, vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.

není co dodat. Boží trest probíhal skrze válku, „nadzvednutí“ Boží ochrany a otevření země nepřátelům. Ti si v zemi potom dělají, co chtějí, což je vždycky katastrofální

8 Dcera sijónská zůstala jako stánek na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.

výsledek bylo, že Boží lid zůstal nevýznamný, bez možnosti se bránit. Stánek na vinici nebo budka v poli asociují chatrnou stavbu neschopnou poskytnout jejich obyvatelům byť jen elementární ochranu. Je otevřená jak nepřízni počasí, tak vydaná „každému, kdo jde zrovna okolo“

9 Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobní Gomoře.

naše devastace (Izajáš se identifikuje s národem, mluví v první osobě mn.č.) by byla téměř kompletní (Sodoma a Gomora totálně zničeny byly)
nicméně Nejvyšší dohlédl na to, aby alespoň někdo přežil
vyplývá z toho, že ať se „děje cokoliv“, Bůh má situaci vždy pod kontrolou. Ani zmatky války, chaos kolabované společnosti, zkrátka žádné okolnosti se „Nejvyššímu“ nevymykají z kontroly
to mi přijde fascinující – představíme-li se chaos boje muž proti muži, roje naslepo vystřelených šípů nebo davy z domova vyhnaných lidí, je skutečnost, že Bůh má vše pod kontrolou, neuvěřitelná
jde ale o „běžný“ teologický problém týkající se Božího zasahování do světa – zde jen více „bijící do očí“

10 Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!

„když už“ se Izajáš zmínil o zničených městech Sodomě a Gomoře, přechází nyní do druhé osoby a používá pro vůdce Izraele oslovení „vůdcové sodomští“ a pro národ „lid gomorský“
chce tím vyjádřit jejich naprostou zkaženost a zvrácenost
snaží se je přes jejich zkaženost oslovi Božím slovem

11 K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení.

co tedy Hospodin svému zkaženému lidu vyčítá? Odpověď je možná překvapivá:
zjišťujeme, že v Izraeli stále probíhá obětování, přinášení zápalných obětí podle Mojžíšova Zákona
což ale Hospodin vůbec nevnímá jako něco kladného nebo hodného ocenění
naopak: Bůh dává jasně najevo, že má jejich obětí „plné zuby⁷„
nemám v nich zalíbení, tedy vůbec mi nedělají radost, netěší mě
dělat pro druhého něco, co ho netěší, naopak ho tím „štvu“ samozřejmě nedává smysl
Izraelci přitom oběti přinášejí samozřejmě s cílem Boha potěšit, předpokládají, že dělají to, co od nich Nejvyšší očekává
proč jsou jejich oběti tak kontraproduktivní? Proč místo potěšování Nejvyššího dráždí? Vždyť On sám je ustanovil. Uvidíme ve verši16

12 Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?

Hospodin zde (a ještě několik dalších veršů) nadále popisuje (vylévá si srdce) své znechucení nad obětováním, které Izraelci provozují. Až v šestnáctém verši se dozvíme, co vlastně Bohu na obětech vadí a co očekává
ukazovat se před někým asociuje jakési „natřásání se“, předvádění se s cílem být obdivován. Izraelci předpokládají, že Hospodin při sledování jejich obětí bude „spokojeně pokyvovat hlavou“ a říkat si něco ve smyslu: Jsou to ale pašáci, tihle moji Izraelci.
termín „ukazovat se před Hospodinem“ je přitom biblický, ukazovat se před Hospodinem je Bohem vyžadováno: srv. např. Dt 31:11: když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, Ex 23:17: Třikrát za rok se ukáže každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, před Panovníkem Hospodinem.
vidíme tedy, že „není ukazování jako ukazování“. Nežádoucí je formální a ostentativní předvádění se bez adekvátně „přiloženého srdce“
šlapat po mých nádvořích je další Boží „znechucená“ formulace; něco ve smyslu: Já jsem si vás k sobě „domů“ nezval, netěší mě sledovat, jak se tady producírujete
kdo vás žádal je také nečekané: logická odpověď by přece byla: No přece Ty, Bože. Kdo jiný? Knihy Mojžíšovy o tom mluví jasně. V čem je tedy problém? Uvidíme to za chvíli, ale předtím ještě ještě několik veršů bude pokračovat Boží znechucení
už nyní můžeme říci, že jedním z problémů je formální dodržování Zákona. Dělat věci jen proto, že jsou přikázány, bez toho, aby k nim člověk přiložil srdce, je k ničemu, ba odpudivé

13 Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším ⁽shromáždění, kde je zlo.^)t

h.: špatnost a shromáždění
vidíme, že kromě zvířecích obětí Boha netěší ani pálení kadidla a dodržování svátků (vše je „samozřejmě“ přikázáno v Zákoně)
vidíme zde již první odpověď na otázku, proč: ty obětní dary jsou totiž falešné a ve shromážděních je přítomno zlo. V jakém smyslu? Kdyby přinášeli jako dar „falešné peníze“, něco ve smyslu slaměných zvířecích atrap, bylo by to jasné. To se ale neděje, zvířata jsou pravá, přinášet je jako oběť Izraelce něco stojí.
v čem tedy spočívá jejich falešnost? Odpovědí je, že Izraelci své oběti nemyslí doopravdy, ve skutečnosti svých hřích nelitují. V takovém případě ale platí, že oběť žádnou cenu nemá nebo naopak je rozčilující.
typickým příkladem je „zbožnost“ příslušníku sicilské mafie. Na jedné straně se bez mrknutí oka dopouštějí nejhorších zločinů včetně vražd, na druhé jsou horlivými návštěvníky kostelů. Domnívám se, že v tom případě je návštěva bohoslužeb opravdu ohavností
vybavuje se mi také film Okupace v sedmadvaceti obrazech. Jeden z padouchů, který sadisticky vraždí, se pak úpěnlivě modlí v kostele, když mu onemocní žena
ne všechny příklady jsou takto vyhrocené, ale jde o věc poměrně běžnou – mnohokrát jsem slyšel při diskuzích o víře argument: Nesnáším věřící – v kostele se každou neděli modlí, ale sotva vylezou pomlouvají jako o život
jakým způsobem je na shromážděních „přítomno zlo“, ještě uvidíme

14 Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.

znovu: jakýkoliv náboženský úkon, který je prázdný, bez vnitřního obsahu nejen, že je zbytečný, ale je dokonce Bohu odporný
ty formulace jsou velmi silné (nenávist, břemeno, vyčerpán, snášet), slovo odporný je zcela na místě. Když (formální vyprázdněné) oslavy a bohoslužby probíhají, Bůh se nemůže dočkat jejich konce, je znechucen a je mu z nich nevolno

15 Když rozprostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte své modlitby, neposlouchám: Vaše ruce jsou plné krve.

jsme zvyklí, že Bůh je „na příjmu v režimu 24/7“. Že naše volání vždy dojde Boží pozornosti
zde ale jasně vidíme, že to neplatí absolutně – to, že k Bohu hovoříme, není zárukou Boží pozornosti. Pokud nejsou modlitby upřímné a ze srdce, jde jen o prázdná slova a kterým Bůh nevěnuje žádnou pozornost. Ba naopak – ruší jej.
množství modliteb na tom nic nemění – kvantitou nelze nahradit nedostatek kvality⁸
za chvíli se již začneme dozvídat, proč tomu tak je
zrekapitulujme nyní, že jakýkoliv formální a prázdný náboženský úkon včetně modliteb je k ničemu, či dokonce kontraproduktivní
již jsme se dozvěděli jen důvod, proč Hospodin odmítá náboženským úkonům svého lidu věnovat pozornost: přítomnost zla ve shromáždění. Nyní se dozvídáme, že ruce lidu jsou plné krve. To většinou označuje zabíjení a násilí. O co jde, uvidíme dále

16 Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo.

má rada je jednoduchá: Skončete se zlem. Přestaňte to dělat
vyznejte hříchy, přijměte ode Mě odpuštění, začněte znovu

17 Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy

n.: povzbuďte utlačeného;
h.: veďte při
vy nic dobrého dělat neumíte, ale to se dá naučit
musí vám o to především jít, musí vám na tom záležet.
např. na sociální spravedlnosti – povinností autorit ve státě je zastávat se znevýhodněných skupin a trestat násilí.
v Božích očích znamená spravedlivé fungování společnosti používat moc k vyvažování společenské nerovnosti, tedy pomáhat sirotkům, vdovám a podobným zranitelným skupinám a naopak tlumit agresivitu silných a arogantních. To je správný, Bohem vyhlížený přístup.
a přesně tohle se zjevně v tehdejší izraelské společnosti nedělo: bohatí, agresivní a „uřvaní“ odírali a utlačovali ty, kdo se nemohli bránit, tyli z nich
To vy vůbec neděláte – dáváte agresivním jedincům volnou ruku a lidé bez zastání jsou bez ochrany
vdovy a sirotci si sami nepomůžou – to musíte vy
tohle Hospodinova „Achillova pata“ – On je zvláště citlivý na to, když někdo ubližuje těm, kdo se nemohou bránit
ubližování těmto skupinám automaticky budí velký Boží hněv
je patrné, že sociální citlivost a spravedlnost nejsou vynálezem marxismu, ale jde o koncept pocházející od Boha
nejde přitom o to brát peníze úspěšným a pilným a přerozdělovat je neschopným a líným, ale o ohledy na opravdu potřebné.
kdo patří mezi opravdu potřebné, je složité téma k diskuzi, ale zjednodušeně lze říci, že biblický pohled na sociální pomoc potřebným je na dnešní dobu velmi přísný. Sociální státy západní Evropy jsou nastaveny v tomto daleko za biblickou úrovní
a přesně tohle se zjevně v tehdejší izraelské společnosti nedělo: bohatí, agresivní a “uřvaní“ odírali a utlačovali ty, kdo se nemohli bránit

18 Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.

n.: projednejme; n.: posuďme;
slavný verš, jeden z nekrásnějších
(říkalo se, že v zemích, kde neznají sníh, je problém, jak v překladech Bible vyjádřit jeho bělost. Podobně, jak přiblížit Eskymákům bílou vlnu, když neznají ovce)
to, že Hospodin „navrhuje schůzku“, je opravdu nečekané, takto formulované jde v Bibli asi o ojedinělé místo
přitom víme, že Hospodin stojí o to, abychom s ním „věci probírali“, abychom s Ním trávili čas a mluvili s Ním, vylévali mu svá srdce. To jistě ano, zde ale nejde o setkání dvou si blízkých přátel, kteří spolu mají nezkalený průběžný vztah – takové rozhovory mají s Nejvyšší „s Bohem chodící“ křesťané. Zde jde spíše o rozhovor zoufalého rodiče s nezdárným potomkem: Podívej, takhle už to dále nejde, my už jsme s maminkou z tebe úplně zničení. Když se sebou něco neuděláš, budeme tě muset vyhodit z domu a vydědit.
nebo možná takový návrh jednoho vojevůdce druhému, když se schyluje k osudové bitvě: Pojďme se sejít a probrat situaci – já mám stonásobnou převahu, vy nemáte šanci. Ale já nestojím o to vás všechny zabít
nabízím vám řešení, žádná situace není neřešitelná
možná máte pocit, že vaše hříchy už přesáhly hranici, kdy je možno je odpustit. Ale není tomu tak.
kontakt purpuru a šarlatu s bělostí je enormní. Podobně kontrastuje krev se sněhem. Bůh tím chce říci, že i ty nejvíce „křičící“ hříchy mohou být „vyběleny“

19 Podvolíte-li se a budete poslouchat, budete jíst ⁽dobré věci⁾ země.

h.: dobro;
problém není neřešitelný – stačí ho „uznat“, dát mi za pravdu, podvolit se
činit pokání a začít jednat jinak
pokud takto zareagujete, vaše situace se může dramaticky změnit – nyní jste zdevastovaní, ale zase budete žít v míru ve své zemi

20 Jestliže však odmítnete a budete vzpurní, budete požíráni mečem. Neboť Hospodinova ústa promluvila.

je před vámi volba: podvolit se a poslouchat nebo odmítnout a pokračovat ve vzpouře
toto je volba trvá pro každého člověka od Adama a Evy po dnešek
a každé rozhodnutí má své konsekvence, důsledky: věčný život s Bohem nebo peklo bez Boha
Hospodinova ústa promluvila znamená, že takhle to platí, takhle to bude. „Přes tohle nejde vlak“

21 Jak jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové!

když slyšíme o podvolení se a o poslušnosti, automaticky se v nás bouří naše já – tohle je přesně to, co my lidé nechceme dělat.
problémem je, že když se odmítneme podvolit a trváme na tom, že se budeme rozhodovat sami podle sebe, má to katastrofální důsledky
většina lidí se domnívá, že „chození podle těla“ (jak se naše vzpoura také nazývá) je nevinné. Vždyť co může být tak špatného na tom, že si člověk dělá věci po svém?
zde vidíme, že důsledky jsou vždy katastrofální. Postupně vždy dojde k úplnému propadu – od spravedlnosti až k vraždám
mnoho lidí si dále řekne, že oni žádnými vrahy nejsou. Když ale zvážíme i potraty nebo vezmeme do úvahy Ježíšova slova, že vrahem je i ten, kdo nenávidí, perspektiva se velmi rychle změní

22 Tvé stříbro se stalo struskou, tvůj nápoj je zředěn vodou.

(n.: okujemi – n~: tvé stříbro se rozpadlo)
[míněn silný nápoj, kterým se lze opít (?víno, pivo); ]
stal se bezcenným. Býval jsi ryzí, opravdový, byl jsi mým synem. Nyní jsi jen odleskem sama sebe, ubohou napodobeninou, „patokem“

23 Tvá knížata jsou umíněnci a spojenci zlodějů; každý miluje dar a žene se za úplatky. Sirotkovi právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.

Bůh nadále mluví ke svému lidu, ke svému vlastnictví: Ti, kdo tě vedou, jsou pouhou bandou prospěchářů. Jde jim jen o peníze, ber, kde ber. Kvůli shánění peněz nemají vůbec čas se zabývat skutečně důležitými věcmi, např. zastáváním se potřebných skupin
úplatky jsou zlem. Odkazů mi vyskočilo přes dvacet, typický je hned první: 2M 23:8: Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek oslepuje ty, jež vidí, a podvrací jednání spravedlivých.
a ta knížata jsou ve svém jednání umíněná: nedají se říct, nedají se korigovat
fatální chybou není chyb se dopouštět – ale nedat se z nich korigovat

24 Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! Potěším se na svých protivnících a pomstím se na svých nepřátelích.

to, co vaší vůdcové dělají, je tak katastrofální, je to tak hnusné, tak neuvěřitelně mě to rozčiluje, že pro mě bude rozkoší je srazit k zemi a vybít si na nich svůj vztek
to známe z filmů nebo z literatury – když je padouch potrestán, přináší nám to hlubokou vnitřní satisfakci. Je to zřejmě jeden z odlesků Boží jiskry vložené do nás (jsme stvořeni k Jeho obrazu)
touha po spravedlnosti je v nás zakořeněna hluboko, je hlubokou součástí našeho já. Rozlišování spravedlnosti a nespravedlnosti je všem lidem společné a to již od dětství.
vidíme to i z toho, že když se naopak potrestání zla nedočkáme, zůstává v nás pachuť a nespokojenost
(z tohoto hlediska jsou dnešní pohádky, kde zlo často zůstává adekvátně nepotrestáno, méně uspokojivé)

25 Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky očistímjako louhem. Odstraním veškeré tvé příměsi.

h.: vytavím;
h.: potaší;
Věz, můj lide, že takto to zůstat nemůže. Věci se musejí změnit. Já s tebou budu jednat – a nebude to příjemné. To zlo z tebe ale dostat musím
odstranění příměsí je možné pouze žárem nebo louhem. Žádný tento proces není příjemný. Je ale účinný

26 A obnovím tvé soudce jako na počátku a tvé rádce jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti,⁽městem věrným.⁾

n.: přivedu nazpět
n.: sídlem (h. qirjâ) věrnosti.
dobré autority jsou pro zemi naprosto zásadní. Dobří rádci a spravedliví soudci již sami o sobě napomůžou tomu, že se země začne uzdravovat
a naopak: radí-li rádcové špatně a soudcové nectí právo, je prakticky nemožné, aby země vybředla z marasmu.
radí-li autoritám nekompetentní lidé a/nebo je-li právo nevymahatelné, je všechna snaha o obnovu marná

27 ⁽Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.⁾

h.: V soudu … v spravedlnosti.
naděje pro vás, pro můj lid je, že jej budu soudit. Poté, co proběhne soud nad zlem, co bude nastolena spravedlnost a odstraněna nespravedlnost, které se dopouštíte, teprve tehdy můžete být vykoupeni -můžu si vás tedy opět přivlastnit jako svůj lid
respektive mohu si přivlastnit ty z vás, kdo na soud zareagují obrácením. Zanechají tedy svých zlých cest, obrátí se a vydají za mnou

28 Zkáza vzpurných a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí Hospodina, pominou.

ti, kdo na soud obrácením nezareagují, tedy vzpurníci, kteří budou i nadále trvat na tom, že si půjdou svou cestou – ti budou eliminováni

29 Neboť budou zahanbeni kvůli dubům, jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, jež jste zvolili.

ajil; „obrovský strom“, asi neoznačuje určitý druh
až vás budu konfrontovat s modlami, kterým jste sloužili, budete se hrozně stydět
ubohost vašich model vystoupí zřetelně na povrch. Jak už jsem zmiňoval – klanět se soškám se ukáže stejně zahanbující jako když tvoje krásná manželka objeví ve tvé skříni nafukovací pannu
bude to naprosto nepochopitelné, jak jste mohli dělat něco tak ubohého

30 Protože budete jako dub, jehož listí padá, a jako zahrada, která vodu nemá.

kvůli svému modlářství dopadáte a ještě budete dopadat tak špatně – budete neúrodní a vyprahlí

31 A ⁽silný se stane koudelí a jeho skutek⁾ jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.

n. (užití jiného kořenu): shromážděné bohatství se stane koudelí a ten, kdo ho shromáždil (h.: jeho učinitel), …; var.: vaši silní se stanou koudelí a vaše skutky…
ať už správná kterákoliv varianta překladu, je jasné, o co jde: nezáleží na tom, jak jste silní nebo bohatí. Vaše zlé skutky způsobí, že o všechno přijdete a že budete zničeni

Izajášova kniha byla nalezena mezi Kumránskými svitky. Jejich foto je na ilustrativní fotografii ↩︎
kompilace z webu: Izajáš žil 8. – 7. století př.n.l. Byl následníkem Ámose a Ozeáše, současník Micheášův. Žil za kralování Jótama (asi 742 – 735.), Achaza (743 – 727) a Chizkijáše. Byl ženatý a měl děti. Vystoupil kolem r. 740 a prorokoval přibližně 40 let, minimálně do r. 701. Vztahoval se k Judsku, ale částečně i k Izraeli. Podle babylonského Talmudu a apokryfů zemřel mučednickou smrtí za vlády Menašeho (698 – 642.). Politická situace byla za jeho životě pestrá a složitá. ↩︎
Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus, Zeman, Pavel – celkem dost na jeden běžný život ↩︎
obraz podvedeného manžela Hospodin používá vícekráte, někdy velmi sexuálně explicitně. Nejbrutálněji v Ez 16 ↩︎
opakovaně v úvahách používám podobenství o „dětech z kanálů“ (lze najít pomocí lupy, více např. v listu Gal). Když někoho zachráníš z života v kanálu a umožníš mu žít v dobré rodině, je pro tebe nepochopitelné a zraňující, když se tam rozhodne vrátit ↩︎
zní to šíleně, ale opravdu existují situace, kdy je možno někomu z lásky „zlomit nohu“ ↩︎
připadá mi, že tato formulace dobře vystihuje Boží pocit, který chce Izajáš vyjádřit ↩︎
nelze nepřipomenout Ježíšova slova z kázání na hoře (Mt 6,7) Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz