1 Můj duch byl zlomen, mé dny dohasly, hroby jsou mi údělem.
- zlomený duch: Jób opět upadá do deprese. Občas se jeho psychika lehce zlepší1 – ve chvílích, kdy přemýšlí o Bohu, kdy přesvědčuje sám sebe, že přece jen nějaká spravedlnost existovat musí, že naděje existuje. Pak na něj vždy znovu dolehne realita – uvědomí si, kde se nachází, jak na tom je, že už nikdy neuvidí své děti, atd. Stačí sklonit oči a podívat sena své ruce a na popel pod sebou. A beznaděj, zoufalství a deprese jsou zpět
- kdo by se mu mohl divit
2 Copak kolem mě nezaznívají úsměšky? Můj zrak musí spočívat na jejich vzdoru.
- a kdyby mého utrpení nebylo dosti, mám tady své „přátele“. Ti mě spolehlivě „dorazí“
- místo, aby mě povzbudili, hledají na mě hříchy
- není s nimi řeč, nedají si říci, mé argumenty ignorují
3 Slož záruku, (zaruč se za mě / kdo je ten, který si plácne do mojí ruky / si se mnou plácne?)
- (Kdo jiný by se za mě zavázal rukoudáním?)
- Jób: Než vaše neustálé útoky, bych spíše očekával, že najdu někoho, kdo bude v mé při stát na mé straně, kdo mě natolik zná a natolik mi důvěřuje, že bude ochoten za mně složit „společenskou záruku“
- kdo bude stát „na mě straně“, tedy proti Bohu
- že najdu někoho, kdo bude ochoten říci: Jóba natolik znám, znám natolik jeho upřímnost, že je nemožné, že by tajně udělal něco hrozného, že by bylo něco, co s Bohem nemá projednané, že má nějaký nevyznaný hrozný hřích
- bylo lze něco takového od Jóbových přátel očekávat? A co my v podobných situacích? Opravdu bychom měli lidem takto stát po boku i „proti Bohu“? To by přece znamenalo důvěřovat svým přátelům více než Bohu. Bylo by to správné? Zdá se mi, že nebylo. Lidé, ani ti nejlepší, nejsou spolehliví. Naše pohnutky nebývají při nejlepší snaze čisté, naše upřímnost dostatečně hluboká apod. Lidem nelze důvěřovat, Bohu ano.
- zdá se, že přinejmenším v tomto případě by to ale bylo plně na místě: přátelé Jóbovi nevěřili dostatečně, nebyli ochotni či schopni připustit, že by opravdu byl tak upřímný a mezi ním a Bohem nebyl žádný problém
- všechno to vzniklo z jejich předporozumění, že utrpení musí být odplatou. Kdyby přátelé , že utrpení mohlo mít jinou příčinu, nemuseli by vůči němu být tak úporně útoční
- jejich postoj mohl být např. takovýto: Jóbe, příteli, my opravdu nechápeme, co se kolem tebe děje. Překvapuje Je to neuvěřitelné. Věříme ti všechno, co říkáš o tvém vztahu k Bohu, o to větší je to pro nás záhadou.
- my totiž nemusíme všemu rozumět. Nemusíme hledat vysvětlení za každou cenu. Na tom, že nikoho z přátel, ani Jóba samotného „varianta test“ nenapadla, není nic špatného. Nevědět, nerozumět, není hřích. Ale hledat vysvětlení za každou cenu, to už problémem je.
4 Protože jsi jejich mysl skryl před rozumností, proto je nevyvýšíš.
- ale moji přátelé nebyli schopni se nad své předporozumění povznést a podívat se na věci jinak – proto z tohoto rozhovoru žádnou velkou slávu mít nebudou. Spíše ostudu. Jejich pomýlení bude na věky napsáno dokonce v Knize knih
5 Kvůli podílu někdo udá přátele, načež oči jeho synů zeslábnou.
- jistě existují lidé, kteří kvůli zisku jsou ochotni zradit, udat přátele
- udat znamená tedy nahlásit na ně, že dělají něco špatného, hodného potrestání. To se nedělá. Myslí to Jób tak, že jeho přátelé se takto chovají? Tedy, že hledají, co by na Jóba „nahlásili“ Bohu?
- myslí si snad Jób, že to, co se mu děje, je důsledkem nějakého „udání“? Že někdo na něho upozornil Nejvyššího? Ve smyslu: Bože, na toho Jóba by sis měl dát pozor, vyšlápnout si na něj. Je nějaký moc úspěšný a uznávaný.
- je tohle další možné vysvětlení, které Jóba napadá? A důsledkem bylo, že se Bůh do Jóba „navezl“ a kvůli tomu mj. přišel o děti?
- existují jistě takové situace, kdy je člověk v důsledku nepřejícnosti, nenávisti někoho v okolí zcela zničen. Když někdo někoho nahlásil na gestapo nebo na STB, mělo to katastrofální dopady na celou jeho rodinu. Možná tedy Jób zvažuje, kdo mu mohl takhle zavařit
- takhle to ale u Boha snad nefunguje? Bůh na udavače přece nedá. Bůh na lidi dá v tom smyslu, že se mohou za sebe navzájem přimlouvat, ale ne v tom smyslu, že by si mohli navzájem škodit : Bože, ten soused mě štve, zase má nové auto, dej, ať si ho nabourá
- ale u satana to tak do určité míry fungovat může v vlastně v Jóbově případě to tak vlastně zafungovalo. Satan Jóba Hospodinu „napráskal“.
- ale také to není pravda: o Jóbovi se začal bavít Hospodin
- nicméně opravdu se zdá, že Jób v rámci svého uvažování zvažuje i možnost, že za jeho utrpení může někdo nepřející, kdo ho udal
- ale ještě je otázka, jaký prospěch by z toho ten udavač měl (kromě škodolibé radosti)
- možnost, že Jób byl lidem okolo trnem v oku a že si na něho „stěžovali do duchovního světa“, nelze vyloučit. Když je někdo úspěšný, vždy to vybudí žárlivost okolí. A když pak úspěšný člověk má problémy, je to důvod ke škodolibé radosti
6 Vystavil mě lidem za pořekadlo, jsem (tím, komu se plivá) do tváře.
- Bůh mě dal do postavení, kdy jsem předmětem pozornosti, hodnocení. Dnes by si lidé jezdili Jóba vyfotografovat na mobily2
- baví se o mě diskutují o mě jako o myši v labyrintu, přijímají sázky, kolik toho ještě vydržím
- nemají vůči mně žádné ohledy, chovají se neurvale, urážejí mě
- pořekadlo: Být na tom bledě jako Jób. (Ostatní pojem „Jóbova zvěst“ zlidověl. Každý ho zná, ale málokdo zná celý příběh)
7 Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.
- jsem smutný a nemocný. Špatně vidím, nesoustředím se, nemám sílu
8 Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.
- kdo se zhrozí nad čím? Zřejmě Jób jako přímý a nevinný je pobouřen a zhrozen nad tím, jak se k němu bezbožní chovají
9 Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly / odvahy / posilní se/ „být odvážný“
- ale já jako spravedlivý a s čistýma rukama (v tomto sporu je Jób tím spravedlivým a nevinný) se svého postoje nevzdám; snad to nakonec povede k tomu, že se zase seberu
10 Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.
- ale vy, moji přátelé, si klidně „dejte rozchod“. Jděte domů, věci si znovu v klidu promyslete– a pokud budete chtít znovu přijít, s novými postoji a přístupy, tak potom přijďte
- zatím jsem ve vašich řečech nic moudrého nenašel
11 Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány přání mého srdce.
- věta moc mluvnicky nedává smysl
- snad: se mnou je konec. chýlím se k závěru života.
- všechno, co jsem chtěl, všechny mé plány jsou zpřetrhány
12 Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.
- snad: Vy, přátelé moji, stejně všechno překroutíte, černé máte za bílé, zlo za dobro
- nebo: Moji přátelé se tváří, že se nic neděje, že věci nejsou tak černé, jak je líčím. Raději se chtějí zabývat něčím optimistickým než stále těmi černými věcmi ohledně Jóba?
13 I kdybych (doufal, podsvětí je mým domovem,) své lože jsem si ustlal v temnotě,
- i kdybych „popustil uzdu své mysli“ a začal doufat3 v nějaké zlepšení, nemá to cenu, má černá realita mě stejně dostihne
- jsem v naprosté temnotě, v depresi a nemám naději na vybřednutí
- už jsem se s tím smířil a ani nehledám změnu
14 jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.
- jsem mrtvý člověk. Muž určený k likvidaci. Nic než smrt a rozklad mě nečeká
- snad je možné si v tomto černém pohledu na sebe začít „libovat“, tedy nalézt v něm určité zvrácené potěšení? ?
15 Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?
- lze někde pro mně vysledovat nějakou naději? Nezdá se mi
16 Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.
- KMS: výraz s mnoha významy; [Nejčastěji použité tyče jsou typickým pojmem pro příslušenství truhly smlouvy.]; srv. „brány smrti“ – překlady se kloní k významu aram. slsa po korekci vokalizace: sestoupíme
- koncem mé naděje je podsvětí. Až nezvratně projdu jeho branami, bude to definitivní konec