Jób – kapitola 20 (Sófar podruhé)

1 Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl: 

• opět jsme „napjatí“, s čím „převratným“ přijde. Když má člověk v takovéto situaci potřebu mluvit, jsou dvě možností: buď má na srdci něco opravdu závažného, převratného, nebo se neumí ovládat a má potřebu mluvit za každou cenu
• Sófar jako jediný zatím mluvil jen jednou, nyní bude promlouvat podruhé. Přátelé jsou v diskuzi spravedliví a nechávají si prostor. Necháme se překvapit

2 Proto mě mé (zneklidněné přemítání nutí odpovědět;) pro nepokoj, který je ve mně.

• Sófar nemůže vydržet, nedá mu to. je neklidný, „šije“ to s ním, vrtí se na svém místě. To známe všichni, tu potřebu se vyjádřit
• Sófar je Jóbovými slovy zneklidněný, rozčilují ho¹
• přátelé si předávají slovo jako dobře sehraný tým – dávají si navzájem prostor, navzájem se doplňují a argumentačně podporují. Cíl je jasný. Jóba přeargumentovat. Obraz boxerského ringu, kde se na jednom mláceném chudákovi střídají boxeři jeden za druhým, celkem dobře vystihuje situaci. Nebo obraz estébáků střídajících se na jednom vyslýchaném
• uvidíme, co Sófara tak popouzí

3 Vyslechnu ponaučení ke své potupě a (odpověď mi dá duch podle mého porozumění.)

• poslouchal jsem tě, Jóbe, a vnímal. Ve svých promluvách jsi na mě útočil, nemluvil jsi o mě hezky
• buď se Sófar opravdu cítil Jóbem napadán (což ostatně byl)
• nebo považoval za potupu možnost, že by Jób měl pravdu. Představu, že by Jób byl opravdu spravedlivý a bylo mu křivděno, si bral jako osobní urážku
• odpověď mi dá duch podle mého porozumění: Odpovím ti, jak nejlépe umím. Možná chce i říci, že jeho odpověď bude mít určitou „božskou“ inspiraci

4 Což to nevíš odedávna, od doby, kdy byl na zemi postaven člověk, 5 že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?

• Jóbe, měl bys vědět, že od samého počátku lidstva existuje na zemi princip spravedlivé odplaty: ničemové a bezbožníci nemají dlouhodobou radost a úspěch
• takže Sófar přináší stále „stejnou písničku“: zlo je vždy odplatou za hřích (takže logicky ty, Jóbe, musíš být hříšník

6 I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebesa a jeho hlava by dosáhla do oblak, 7 zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je? 8 Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen. 9 Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov

• a přitom, Jóbe, vůbec nezáleží na tom, jak úspěšní ničemníci jsou, jak jsou významní a pyšní – jejich úspěch vždy bude pouze dočasný, přelétavý. Jen je zahlédneš a jsou pryč. Zůstane po nich jen neurčitý dojem jako po snu
• výkal je opět hodně drsné slovo, zvážíme-li, že vlastně Sófar nepřímo mluví o Jóbovi: Takoví extrémně pyšní úspěšní lidé (jako ty, Jóbe) jsou vlastně jen „h…a“ a jako po h….ch po nich zůstane jen smrad

10 Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek.

• ničemové a bezbožníci (jako jsi ty) se nebudou radovat ani z úspěchu svých dětí – ty o majetek svých rodičů přijdou, zchudnout a budou závislé na charitě
• to opravdu není to, co potřebuje slyšet člověk, který právě přišel o všechny děti – za jejich smrt můžeš ty svou ničemností
• obecně má Sófar pravdu – nespravedlivě získaný majetek většinou dětem zbohatlíků² štěstí nepřinese
• nezbývá, než konstatovat, že přátelé jsou jeden horší, než druhý, předhánějí se v nevybíravých a zraňujících konstatováních. V zásadě jsou dost „odporní“
• zde neplatí: V nouzi poznáš přítele. V Jóbově případě spíše: V nouzi poznáš, že přítel se stane tvůj nepřítel
• laskavost patří mezi ovoce Ducha Svatého – jednání přátel je vše, jen ne laskavé

11 Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním.

• byl jsi na tom dobře, příteli Jóbe, byl jsi vitální, život tě těšil – teď je z tebe troska a brzy umřeš
• (a dobře ti tak. protože jsi svévolník a ničema)

12 Ačkoliv zlo v jeho ústech sládne, pod svým jazykem ho přechovává,

• to, co nám tady, Jóbe, říkáš, je zlo – jakkoliv se snažíš nám ho podat přitažlivě (Sófar stále mluví ve třetí osobě o ničemovi a bezbožníkovi – domnívám se ale, že není pochyb, že myslí Jóba. Proto tuto jeho „obezličku“ vynechávám a používám v parafrázích osobu druhou)
• co tak hrozného jim Jób řekl? Kromě toho, že si z jejich argumentů „nesedá na zadek“ a že trvá na své nevině?

13 je k němu shovívavý a neopouští ho, na svém patře jej zadržuje, 14 jeho pokrm se mu změnil ve vnitřnostech, v jeho nitru se stal hadím jedem.

• to zlo, které, Jóbe, (ty ničemníku a bezbožníku) vypouštíš z úst, odmítáš opustit nebo jej korigovat. Hýčkáš si ho v sobě, užíváš si, jak ho tady mezi nás šíříš. Je tomu tak proto, že zvrácené je již celé tvé nitro. A čím srdce přetéká, to ústa mluví.
• s člověkem s tak otráveným srdcem³ (jako máš ty) se už vůbec nedá „bavit“

15 Pohltil majetek a zase jej vyzvrátil, Bůh mu ho vyžene z břicha.

• v h. úžasně zvolené sloveso – jinde znamená „vyhnat z dědictví / vyvlastnit“
• Jóbe, „nažral ses“ bohatství teď ho z tebe Bůh „vymlátil“. Pod tlakem jsi ho zase vyzvracel

16 Bude sát hadí jed, jazyk zmije ho zabije.

• jed šíříš a jed tě zabije. Zemřeš na to, jaký jsi. Kdo zlem zachází, zlem i schází

 

17 Nepodívá se na proudy, řeky, potoky medu a smetany. 18 Výtěžek vrací zpět, nespotřebuje jej a nad výnosem svého obchodu nebude jásat.

• nedožije(š) se toho, že by se(s) radoval ze života, z hojnosti a prosperity
• nesklidí(š) ani ovoce svého vlastního úsilí

19 Vždyť utiskoval, opouštěl chudé; uchvátil dům, ale nebude ho budovat.

• [O některých městech je psáno, že je postavil nějaký král, přestože už byla postavená, když je získal; Spíše je přestavěl nebo opevnil.];
• jiní chápou jako: který nepostavil
• Sófar pokračuje v popisu toho, co se stane bezbožníkovi a ničemovi to všechno zlé, co konal
• protože utiskoval(s) druhé lidi, kašlal(s) na chudé, nespravedlivě uchvácoval(s) domy a sídla – nakonec mu (ti) to nebude k ničemu, v těch domech si štěstí neužiješ⁴

20 Protože ve své chuti nepoznal uspokojení, nezachrání se (s tím, co je mu nejmilejší.) 21 Nic neuniklo jeho žravosti; kvůli tomu jeho blaho nebude trvalé.

• protože (jsi) byl „nenažraný“, chtěl jsi stále více a více, nezbude ti nic.
• a to, co už jsi získal, všechen ten majetek ti nepřinese žádné štěstí, žádné trvalejší uspokojení

22 Když vzroste jeho hojnost, bude mu úzko; zasáhne jej (ruka každého udřeného.)

• proto je ti, Jóbe, nyní tak úzko: odírals totiž druhé o jejich těžce vydřené peníze
• Jób je obviňován ze stále dalších a dalších konkrétních špatností až zločinů. Přátelé přitom museli vědět, že nic z toho není pravda, vždyť ho po léta znali a nic podobného u něj nepozorovali. Museli by se toho přece všimnout.
• jak je to možné? Jde stále o důsledek jejich jedné chybné úvahy přátel: Dopadají na tebe, Jóbe, rány – a rány jsou vždy trestem. Těžké rány musejí být důsledkem těžkých hříchů – musel ses tedy dopustit něčeho hrozného. A nyní jsme svědky toho, jak se přátelé snaží vyvodit, jakých hrůzností se Jób musel dopustit, že přinesly tresty tak obludných rozměrů
• přátelům nedělá problém si o jejich zbožném příteli vymyslet a uvěřit „kdejaké špatnosti“. Částečně zřejmě i proto, že jeho zbožnost je zahanbovala a na jeho bohatství a úspěch žárlili⁵

23 Ať se snaží naplnit břicho, pošle na něj svůj planoucí hněv; ať na něj dští svými střelami.

• [Nikoli do břicha, jiný rod; podmětem je zde zřejmě Bůh; předmětem člověk.]
• h.: prší vnitřnostmi; [Tj. blesky a hromy (Gn 19:24; Ex 9:23; Ž 11:6).]
• Bůh jde po hříšníkovi ostře a důsledně. Dohlédne na to, aby byl potrestán

24 Uteče-li před železnou zbraní, prostřelí ho bronzový luk. 25 Vytáhl střelu, ale šíp mu vyšel ze hřbetu, blesk vyjde z jeho žluče, hrůzy na něm spočinou.

• před Božím hněvem a trestem se nedá ukrýt. Když uhneš jedné ráně, dostihne tě druhá. Bůh na potrestání dohlédne
• z jedné rány se zotavíš, druhá tě ale dorazí

26 (Jen temnota je připravena pro ty, kdo jsou mu drazí,)

• rodina hříšníka skončí katastrofálně – nejen, že jeho potomci vymřou, ale skončí v pekle
• opět mimořádně hnusné: děti ti umřely, a navíc ti parchanti skončili i v pekle
• je vůbec možné, aby tohle všechno Sófar opravdu směřoval na Jóba? Nemluví jen obecně o osudu hříšníků? Někdy nám přece nemusí dojít, že naše slova si někdo může brát osobně a mohou pro něho být zraňující. Pokud ano, byl Sófar i jeho přátelé hodně „natvrdlí“ a měli nulovou empatii. Rozvíjet podobné úvahy v přítomnosti někoho, kdo právě přišel o celou rodinu, je těžko omluvitelné.

27 Nebesa odhalí jeho zvrácenost, povstane proti němu i země.

• když je někdo úplně zvrácený, nemůže to zůstat bez odezvy. Celý duchovní i přirozený svět volají po odplatě

28 Úroda z jeho domu ať se vystěhuje, v den jeho hněvu se rozplyne.

• první „jeho“ zřejmě mluví o onom ničemovi, druhé „jeho“ zřejmě o trestajícím Bohu
• až Nejvyšší bude ničemníka v hněvu trestat, projeví se i neúrodou
• slovo „ať“ ukazuje, že Sófar to tomu ničemníkovi, potažmo Jóbovi přeje, všechny ty Boží rány
• protože si je zaslouží

29 Toto je Bohem určený podíl ničemného člověka a dědictví Bohem mu přiřknuté.

• takhle to s takovými lidskými „hovady“ dopadá, tak s nimi Bůh naloží.
• (takže už, Jóbe, doufám chápeš, proč tě tohle všechno potkalo)

1. člověk může mít potřebu se vyjádřit i souhlasně, když někdo výborně vyjadřuje jeho myšlenky. Toto ale zjevně není Sófarův případ ↩︎
2. samozřejmě ne všichni bohatí lidé zbohatli nelegitimně – spíše bych řekl, že ve svobodných zemích bohatne většina lidí legitimně ↩︎
3. bezesporu existují lidé, jejich srdce je natolik otrávené hořkostí, zlobou, záští nebo čímkoliv jiným, že bavit se s nimi je obtížné a vysilující. ↩︎
4. vybavují se mi mafiánští bossové topící se v penězích, s mnoha honosnými sídly a auty. Na ty se tyto Sófarovy věty jistě plně vztahují. Nespravedlivě získaný majetek jim štěstí nepřinese ↩︎
5. jde o jakýsi komunistický přístup: zlí kapitalisté a kulaci si svůj „Gulag“ vždycky zaslouží. To, jací doopravdy jsou, nehraje roli ↩︎