- předchozí Bildadův vstup byl velmi krátký. Měl potřebu jen rychle podtrhnout, jak ubohým červem je člověk ve srovnání s Bohem
1 Nato Jób odpověděl. Řekl: 2 Ó, jak jsi pomohl bezmocnému, zachránil jsi vysílenou paži. 3 Jak jsi poradil nemoudrému a obezřetnost jsi dal poznat mnohým.
- samozřejmě ironie: Tys to tedy vystihl, příteli! Tos mi teda pomohl! Z tvé moudrosti, Bildade, se mohou všichni poučit, ty hlubino moudrosti!
4 Komu jsi sdělil své výroky a čí duch z tebe vyšel?
- kdes to vůbec „nabral“? Koho tím chceš ohromit?
5 (Chvějí se před ním nebožtíci) v hlubinách vod i ti, kdo v nich přebývají? 6 Podsvětí je před ním nahé, není přikrývky pro říši mrtvých.
- snad: Tvoje slova, Bildade, jsou tak skvělá, že jsou přivádějí do úžasu i mrtvé nebo utopené. Před tak úžasnými slovy se nedá skrýt
- spíše však Jób mluví o Bohu, před kterým se neskryjí ani mrtví
7 Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou.
- h. cafón použito pro nebesa;
- Bůh ustanovil fyzikální zákony, na těchto zákonech zavěsil, umístil Zemi do vesmíru
- (zavěsil je docela vystihující termín – Zeměkoule visí v prázdnotě na rovnováze přitažlivých a odstředivých sil)
8 Uzavírá vody do svých mračen, oblak se pod nimi neroztrhl. 9 (Zahaluje vzhled trůnu,) rozprostírá nad ním svůj oblak.
- Stvořitel dělá neuvěřitelné věci – vodu uzavírá do mraků (stejně jako Jóbovi mi přijde pozoruhodné, kolik tun vody se udrží v mracích)
- mraky Bůh používá také k zakrývání – víme, že Boží trůn se příležitostně halí do mraků, také Ježíše při nanebevstoupení zakryl mrak kde nepochopitelně drží, aj.
10 Vykroužil obzor na vodní hladině až po mez světla a temnoty. 11 Nebeské sloupy se chvějí a jsou ohromeny jeho napomenutím.
- Jób pěje hymnus na Stvořitelovu velikost. Boží velikost koneckonců vyzdvihoval i Bildad, jen ji dával do kontrastu s lidskou ubohostí
- obzor na vodní hladině je opravdu pozoruhodný, je krásně „vykroužen“. Přechod světla a tmy je také pozoruhodný a krásný
- všechno je to pouze Boží stvoření, ani monumentální vesmír nebo neuvěřitelně hmotná Zeměkoule nejsou ve srovnání s Tvůrcem ničím
12 Svou silou zklidnil moře, svou rozumností zdeptal obludu.
- dokonce oceány jsou pod kontrolou. Ani síla moří pro Něho nic neznamená
- pokud pojmeme moře po starověkém způsobu jako obraz nezkrotných temných sil, tak i tehdy platí, že Bůh je má pod kontrolou – mají dvé určené hranice
13 Svým duchem dal nebesům velkolepost, jeho ruka probodla mrštného hada.
- stvoření je velkolepé, o tom není pochyb
- a opět – má pod kontrolou i zlé síly
14 Hle, toto jsou okraje jeho cest, zaslechneme o něm jen něco jako šepot. Kdo porozumí hromobití jeho sil?
- [Tj. toto dosud vylíčené je jen částečka jeho činnosti.]
- [Tj. Kdo je schopen rozumět plnému odhalení jeho moci?]
- to, co jsem právě zmínil, ale i všechno, co z Božího stvoření vidíme a chápeme, je jen zlomkem Jeho díla. Je to jen okrajová informace o Bohu samém
- i ti nejlepší vědci jsou pouze podobni dětem hrajícím si s kyblíčkem na břehu nekonečného oceánu. Dělají z písku bábovičky a u toho po dětském způsobu dělají „blablabla“. Připadají si velmi důležitě a mají pocit, že o oceánu vědí všechno
- máme jen kusé a neurčité informace o realitě. Vidíme jen „stíny na stěnách jeskyně“