Izajáš – kapitola 2

1 Slovo, které Izajáš, syn Amósův, viděl o Judsku a Jeruzalému:

doposud Iz mluvil o soudu a trestu, které mohou obnovit společnost. Nyní se Iz obrací do budoucnosti
Iz to viděl, šlo o vidění – bylo by zajímavé vědět, co přesně viděl. Symbolické obrazy? Když bude mluvit o hoře, nepůjde o horu jako takovou, ale o Jeruzalém. Viděl tedy horu nebo Jeruzalém? Viděl obraz a interpretuje ho nebo viděl realitu a popisuje ji v obrazech? Uvidíme

2 I stane se v posledních dnech, že hora Hospodinova domu bude pevně stát jako přední z hor a bude vyvýšena nade všechna návrší. Budou k ní proudit všechny národy

n.: nejvyšší;
smysl vidění je jasný: v určité době (v Izajášově budoucnosti) se izraelský národ stane silným, dominantním a přitažlivým
o jaké době Iz hovoří? Od Izajášových dob po dnešek se tohle nějak signifikantně nenaplnilo. Izrael je významný národ, ne však první. Na Blízkém východě ale určitě dominantní mocností je – pokud bychom to brali takto, mohli bychom uvažovat o období po roce 1948
v tom případě by těmi proudy lidí mohli být turisté
nebo je hovořeno o době Ježíšova druhého příchodu – třetí verš nám řekne o důvodech, proč se do Izraele národy tak hrnou

3 a mnozí lidé přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás vyučovat podle svých cest a budeme chodit po jeho stezkách. Neboť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.

zjevně jde o nějaké probuzení, kdy lidé zatouží po Hospodinu a zamíří do Jeruzaléma se s Ním setkat nebo se o Něm dozvědět více
Izrael byl středobodem Božího jednání se světem především v období Ježíšova pozemského působení – tehdy to ale prakticky nikdo nepostřehl, natož aby tam kvůli tomu „proudil“
tím Zákonem i Slovem, které vyšlo ze Sijónu, je bezesporu Ježíš¹. Od Ježíšova vtělení každý, koho zajímají Hospodinovy cesty a stezky², Hospodinův Zákon a Jeho slovo zamíří k Ježíši
Ježíš byl vtěleným Bohem – kde jinde se tedy dozvědět, jak Bůh věci vidí, než od Něho?
Izajáš tedy prorokuje o Kristu, o křesťanství. Od Kristových dob až dodneška každý, koho Hospodin seriózně „zajímá“, musí zaměřit svou pozornost k tomuto izraelskému občanovi z Nazareta
u Něho se dozví, jak Bůh věci vidí, jaké jsou Boží plány se světem i co konkrétně od každého jedince očekává

4 A bude soudit mezi těmi národy a domlouvat mnohým lidem. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a už se nebudou učit boji.

n.: rovnat spory
n.: národy (/-ům)
mluví se o Hospodinu, Jákobově Bohu. O tom, ke kterému se budou lidé „stahovat“, aby se setkali s Kristem. Dozvídáme se dále, že On přicházející národy bude rozsuzovat. Národy spolu často mají spory, prakticky všechny se všemi. Momentálně (12/2023) především Ukrajina bojuje s Ruskem a Izrael s Hamásem, ale takových sporů jsou na světě tisíce. Pokud někoho z účastníků konfliktu bude zajímat Hospodinův názor, On jim ho sdělí – rozsoudí je. Řekne jim, kdo má pravdu a kdo ne. Toto rozhodování není pro nás lidi prakticky možné, pro Boha ale možné je.
Bůh bude lidem domlouvat – tedy vysvětlovat jim situaci, poukazovat na skryté motivy. Rusům domluví ohledně jejich chování k Ukrajincům a naopak, atd. Pak už „stačí“ Bohu dát zapravdu a začít podle jeho domluv jednat
nicméně vypadá to, že si dají říci, zareagují kladně a odzbrojí. Ocel z tanků použijí na výrobu zemědělského náčiní. Změní paradigma svého přístupu k řešením konfliktů, přestanou konflikty řešit silou.³se chystat na válku
kdy to ale nastane? (Protože tohle se zatím neděje ani omylem, válčí a zbrojí se o sto šest
může jít samozřejmě o druhý Kristův příchod⁴, kdy se Ježíš vrátí v moci a udělá „definitivní pořádek“. To ale bude doba závěrečného soudu, ne nějakého domlouvání národům
nabízí se období Tisíciletého království (Milénia), což se mi jeví být nejlogičtější – dějiny země budou ještě pokračovat způsobem, který známe, pouze Ježíšova vláda bude zjevná a vynucovaná, ne dobrovolná.
pokud nevěříme v Milénium, musel by výklad tohoto proroctví být ryze symbolický, odehrávající se v srdcích věřících – ve smyslu: v srdcích křesťanů či v církvi už nebude prostor pro boje, křesťané odmítnou násilí apod. V tom případě by se mluvilo o období církve, tedy nynějším období: od Kristova příchodu ti, kdo Krista znají, ho vyhledávají, nechávají ho rozsuzovat své záměry, nechají si domlouvat a na to konto odmítají násilí jako řešení mezinárodních problémů
z pohledu Židů je výklad nejjednodušší – z jejich pohledu Mesiáš ještě nepřišel. Až dorazí, převezme vládu a nastolí mír
zřejmě se tedy mluví o Miléniu: v Božím království věci asi nebudou fungovat na stejných principech jako nyní. Symbolický výklad mi připadá „předuchovnělý“ – nic není myšleno, jak je to napsáno, vše je symbolika. Logiku dává židovský výklad, jen bohužel vychází z mylné představy, že Mesiáš ještě „nedorazil“.

5 Pojďte, ⁽dome Jákobův,⁾ a choďme v Hospodinově světle!

ČSP [tato vazba se vyskytuje u Iz v StS nejčastěji (9×);
a když tedy budoucnost našeho národa bude tak slavná (budeme centrem a dominantním prvkem světového dění a světlem pro ostatní národy), chovejme se podle toho. Začněme my sami dělat to, co nám Hospodin ukazuje
v Písmu je život často připodobňován k chůzi, k cestě. Jdeme odněkud někam, zažíváme přitom nejrůznější příhody a „dobrodružství“, potkáváme různé lidi. Cílem je, abychom chodili podle Božích pokynů. V ideálním případě, abychom Jej (Ducha Svatého) měli za spolu-cestovatele či průvodce
naše cesta vede ve tmě – pouze díky Bohu, který nám na cestu svítí, se alespoň částečně orientujeme, víme, kde jsme, chápeme okolnosti

Bůh svým dětem na cestu neposkytuje baterku, ale svíčku. Baterka umožňuje si posvítit daleko dopředu a do okolí, svíčka kolem nás vytváří jen malý okruh světla. Osvětluje nám jen jeden další krok. Teprve když jej v poslušnosti uděláme, osvětlí nám ten další

6 Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni ⁽východního věštění⁾ a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.

n.: [věštců] z východu
jedním z důvodů, proč Hospodin už nechce „mít nic společného“ se svým lidem, je že se intenzivně věnují východním náboženstvím a okultním praktikám
také provozují věštění, tedy předpovídání budoucnosti (a také předpokládám jejího ovlivňování, tedy čarodějnictví)
samozřejmě vztaženo na naší dnešní společnost, jsme na tom stejně nebo hůře: new age prorostl do všech oblastí života, jóga je normou, horoskopy a astrologie jsou všeobecně populární, čarodějnictví není vzácné
nadměrné družení s okolními pohanskými národy je dalším závažným problémem. Boží lid si musí zachovávat odstup. Svatost znamená oddělenost pro Boží účely.
hřích je velmi nakažlivý. Pouze svatost Boží je přemáhající, svatost lidskou je třeba chránit. Praktiky okolních národů jsou svůdné a posléze destruktivní.
vidíme, že někdy je třeba národní identitu chránit. Ne vše, co přichází od ostatních národů, je prospěšné.⁵ Je třeba to rozsuzovat a třídit

7 Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce. 8 Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.

n~: model;
zřejmě Jeho Boží země, tedy Izrael. Země patřící Bohu. Mluví Izajáš: Jak se tak dívám na tu zemi, kterou nám Bůh daroval a svěřil, na tu Boží zemi, tak tu naši správu nevedeme dobře. Bohatá a dobře vyzbrojená sice je, což o to.
ale jinak je naplněná modlářstvím. My Jeho lid se věnujeme marnostem a nesmyslům. Děláme si modly, země je jimi úplně „zasviněná“
představu o tom máme – např. množství chrámů, bůžků a model ve východních zemích je enormní⁶. V Izraeli to zřejmě vypadalo podobně – nějaká svatyňka, soška na každém rohu, v každém výklenku

9 Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!

n.: nepozdvihuj je; h.: nepozdvihuj / neodnášej jim (provinění- ). [Slovní hříčka: hrbí se a sklánějí (před falešnými bohy – nepozdvihuj je / neodpouštěj jim.];
lidé se hrbí před modlami, snaží se je naklonit. Jsou pověrčiví a ustrašení. Je to hrozná ubohost, když synové a dcery krále, princové a princezny dopadnou tak bídně – plazí a třesou se před kdejakou soškou nebo panenkou, stromem, nebeskými tělesy. Nosí jim dárky a předcházejí si je. To je nepředstavitelný úpadek
Izajáš je tím tak znechucen, že říká Bohu: Tohle už přehnali,, to je příliš. Tohle už odpustit nelze
kdo zná Boha, jeho vznešenost a velikost, je nutně každým modlářstvím zhrozen a znechucen.
u nevěřících se modlářství ještě dá pochopit – nic jiného neznají, tak žijí ve strachu z kdejakého artefaktu, třesou se před kdejakým stromem. Ale pro ty, kdo Boha poznali, jde o stěží uvěřitelný propad
každá nevěra se těžko odpouští. Ale když už, tak ať aspoň ten konkurent „stojí za to“ – byla mi nevěrná, protože někdo nabídl více, to se ještě jaksi pochopit dá. Ale nevěra s něčím nebo někým tak ubohým, je zničující, nepochopitelná a odpouští se ještě hůře

10 Vejdi do skal, skryj se do prachu ⁽ze strachu z Hospodina⁾ a před nádherou jeho vznešenosti.

n.: před hrůzou Hospodinovou
tohle už jsi, Boží lide, opravdu přehnal. Rozzlobil jsi Boha do nepříčetnosti – děs se Jeho hněvu a pomsty
ušlechtilý a vznešený král zjistí, že se mu jeho královna, pro kterou dělal první poslední, spouští s tím největším ubožákem v království. Že si ho předchází a plazí se před ním. Lze se mu divit, že jeho hněv bude k neutišení?
i kdyby král „nic nevěděl“ nebo hned nereagoval, královna musí žít v neustálém pocitu viny. Králova nádhera a vznešenost, ze které se předtím mohla radovat a těšit, je nyní pro ni hrozbou. Stejně tak Izraelci dopouštějící se modlářštví, žijí vůči svému Bohu stále se špatným svědomím
samozřejmě se to může stát i křesťanům

11 Domýšlivý pohled člověka bude snížen — skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.

nejhorší na tom je, že při tom všem, jak zrádně a nechutně se Boží lid chová, je ještě nafoukaný a arogantní.
ta cizoložná manželka nejen, že žádným pocitem viny netrpí, ale ještě je důležitá a pyšná, má pocit, že dělá všechno dobře, „vyskakuje si“, poučuje, je arogantní
to je nesnesitelné. Takového člověka je třeba srazit do prachu, aby se vzpamatoval. Aby mu došlo, jaké jsou věci ve skutečnosti

12 Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo: 13 Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby 14 na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší, 15 na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu, 16 na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.

n.: lodě; jiní překládají: umělecké předměty;
pýchu a aroganci v jakýchkoliv formách Hospodin bytostně nesnáší a netoleruje
jsou uvedeny příklady věcí, které pyšně vyčnívají a pozvedají se – některé stromy, hory a kopce vyšší než ostatní, výjimečné stavby, mimořádně velké nebo krásné lodě
jde jednak o symboliku – teoreticky by se některý strom nebo hora mohly vzhledem ke své výšce cítit nadřazeně ostatním. V praxi to ale možné není. Nadřazeně se mohou cítit a chovat lidé: Nepálec by mohl říkat: U nás máme takové hory, o jakých se vám v Evropě ani nezdá. Obyvatel Benátek se může chlubit svou architekturou a miliardář svou jachtou
jakákoliv chlouba je ale naprosto nepatřičná a, jak jsme již řekli, Hospodin ji netoleruje a potírá
v Boží přítomnosti (a ta je univerzální) je mnohem bezpečnější držet se při zemi, než hledat jakékoliv důvody pro pýchu. Pýchou si koleduji o Boží navštívení
to, co na všechno pyšné a povýšené a na vše, co se pozvedá udeří, bude den Hospodina zástupů. Sám Hospodin bude intervenovat

17 A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen

výsledkem Boží intervence bude obnovení přirozeného pořádku: lidská hrdost bude snížena, vykázána do patřičných mezí. A Bůh bude vyvýšen tam, kam přirozeně patří, tedy na samý vrchol všech myslitelných žebříčků

18 a nicotnosti zcela pominou.

h. sg.; n.: (Hospodin …) nahradí
Pavlík má „modly“ a ESV „idols“
nicotnosti jsou věci pramalého významu. Navíc většinou přeceňované. My lidé jistě často za důležité považujeme věci, které jsou z Božího pohledu naprosto okrajové.
Nejde o to, že by Bůh podceňoval naše životy nebo pohrdal našimi starostmi – Ježíš „tady“ byl a dobře ví, „o čem život na zemi je“. (Např. že dobře nakoupit není nicotnost.)
na druhé straně je jisté, že nevěnujeme pozornost, čas a úsilí věcem úměrně jejich skutečnému významu
navíc platí, že i dobré věci, kterým věnujeme pozornost, která správně patří Bohu, se stávají modlami. Zůstaneme-li u nakupování: vědět, kde se dá „v akci“ nakoupit, je dobrá věc. Stane-li se pro mě ale nakupování životní prioritou, které věnuji veškerý čas a úsilí na úkor Boha, jde o problém: nakupování je mou modlou. A tento princip platí pro úplně všechno
jak máme mít nastaveny priority definoval Ježíš v Mt 6,33 Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Bůh a jeho záležitosti mají být číslem jedna, vše ostatní je druhotné. To se týká v našem životě naprosto všeho včetně životních potřeb – Mt 6,25 Proto vám pravím: Nedělejte si starosti o svůj život, o to, co budete jíst a co budete pít, ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
Boží intervence do našich životů vždy alespoň na nějako dobu přerovná náš žebříček hodnot podle jejich skutečného významu
jde-li o Boží trest jako v tomto případě, je to naprosto zřetelné: Když do života vtrhne válka nebo nemoc (které Božím trestem či snahou o naši korekci být mohou), to, kam pojedu na dovolenou nebo, co si vezmu na sebe na významu ztratí. A Bůh na významu získá⁷.

19 A vejdou do skalních jeskyní a do roklin prachu země ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti,

když povstane, aby otřásl zemí.
n.: šokoval / vystrašil zemi
nemusí to být jen trest, co nám pomůže „srovnat“ si priority. Pomůže také, pokud Bůh sám sebe částečně poodhalí, vyjde ze své skrytosti. Konfrontace s Jeho nádherou a vznešeností neobráceného člověka „zatlačí“ do jeskyní, roklin a do prachu, tedy vede ho ke snaze se skrýt

20 V onen den člověk své stříbrné i zlaté nicotnosti, které mu udělali, aby se jim klaněl, odvrhne krysám a netopýrům,

h.: nicotnosti i své
bodejť by ne. Tváří tvář Bohu se absurdita a zoufalost uctívání model ukazuje v celé nahotě
možná by se dalo říci, že v Boží přítomnosti lidé své modly „v panice odhazují“
jako manžel sedící u porna při příchodu manželky v panice přepíná stránky a maže historii. Ubohost toho, co sleduje se v její přítomnosti ještě očividnější

21 aby vešel do dutin těch skal a do skalních trhlin ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti, když povstane, aby otřásl zemí.

n.: šokoval / vystrašil zemi
není sporu, že Boží, byť jen částečné, vystoupení ze skrytosti je pro lidi děsivé až šokující
zde je použit termín povstane – tedy vloží se do „problému“, začne aktivně jednat, pohne se k činu
Boží „povstání“ vždy otřese zemí: ne nutně ve smyslu zemětřesení, ale spíše ve smyslu otřesení běžných lidských jistot a žebříčků hodnot
jak již bylo napsáno ve verši 19 – neobrácené lidi obtěžkané hříchem Boží zjevení se vede k hrůze a potřebě se ukrýt (a k panickému odhazování model)

22 ⁽Přestaňte se spoléhat na člověka,⁾ jehož dech je v jeho chřípí; vždyť ⁽za co má být považován?⁾

h.: přestaňte si od člověka, ($)
je smutné, jak elementární věci je třeba lidem stále a stále znovu opakovat: vždyť jakou má logiku spoléhání na člověka? Cožpak existuje člověk, který by byl schopen cokoliv garantovat? Jednu chvíli dýchá, za chvíli je po něm.
za co má být považován? Za něco významného a spolehlivého? Na základě čeho? Existuje vůbec něco, na co se lze u člověka skutečně spolehnout? Odpověď zní – neexistuje.
jediný, kdo je spolehlivý a kdo má faktickou moc věci skutečně ovlivňovat je bezesporu Hospodin

Slyšel, jsem historku, prý pravdivou, o českém křesťanovi, který byl za německé okupace opakovaně vyslýchán na gestapu. Své vyšetřovatele přiváděl k hněvu, když na jejich výhrůžky (Víte, co my s vámi můžeme udělat, pane Nováku?) odpovídal: Pouze, pokud to dovolí Bůh, pánové.

to, že Židé stále čekají na někoho jiného, je pouze k povzdechnutí ↩︎
cesty jako obraz Božího jednání ve větších měřítcích (planeta, národy), stezky spíše v osobnějším smyslu slova ↩︎
kdyby změnili svůj přístup Palestinci, bude to opravdu zázrak. Znám bonmot říká: Když odzbrojí Izrael, budou Židé nahnáni do moře. Když odzbrojí Palestinci, nastane mír ↩︎
v zásadě jsem „posttribulační premilenialista“ – tedy Tisícileté království ano, vytržení před soužením ne ↩︎
např. některé africké země, ještě drží křesťanské hodnoty ohledně manželství nebo pohlaví. Jsou pod tlakem Západu, aby je opustily a přejaly západní zvrácené normy. V Evropě jsme na tom, domnívám se, všichni víceméně stejně ↩︎
ostatně, pokud bychom brali v potaz např. i sošky panny Marie, nebyli bychom na tom o mnoho lépe ↩︎
jak zpívá Václav Neckář: Beránku náš, na nebesích, stůj při nás, až přijde tma, až budem se bát ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz