Jób – kapitola 34

1 A Elíhú vypovídal dále. Řekl: 2 Slyšte, moudří, mé výroky, vzdělaní, naslouchejte mi.

• už je to tady zase: Pozor, pozor. velevážení vzdělanci, teď budu mluvit já

3 Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo. 4 Zvolme si, co je spravedlivé, zjistěme mezi sebou, co je dobré.

• všichni jsme přece schopni naším rozumem posuzovat, co kdo přednesl.

5 Neboť Jób prohlásil: Jsem spravedlivý, a Bůh mi odňal právo.

• ano, tak by se opravdu dala shrnout podstata Jóbových promluv

6 Mám snad lhát ohledně svého práva? Aniž bych se dopustil přestoupení, moje rána od šípu je nevyléčitelná.

• ano, také toto Jób říká: Nemohu si pomoci, kdybych mluvil jinak, lhal bych. Jsem deptán a ničen, aniž by k tomu byl nějaký důvod

7 Který muž pije jako Jób výsměch

• [Míněn Jóbův výsměch vůči Bohu, tedy rouhání.]
• Elíhú: Přátelé, přiznejme si, že náš milý Jób se bezprecedentně rouhá, napadá Boha, ba, dá se říci, se Bohu vysmívá

8 vchází do spolku s pachateli nepravosti a chodí s ničemníky?

• buď: Tím, že Jób takto mluví, staví se do jedné skupiny s ničemnými rouhači. Takhle mluvit proti Bohu si dovolí pouze ničemové a ti, kdo dělají zlé věci
• nebo: Nerouhá se tak Jób proto, že se opravdu něčeho špatného dopustil?

9 Protože řekl: Muži nepřinese užitek, když najde zalíbení v Bohu.

• Elíhú: Jóbovo rouhání spočívá v tom, že tvrdí, že Bůh nerozlišuje, neodměňuje dobro a netrestá zlo
• ano, tohle z Jóbových řečí opravdu vyplývá: Já jsem v Bohu zalíbení měl a podívejte, jak jsem dopadl.
• zní to opravdu hrozně – Jób opravdu odrazuje lidi od toho, aby usilovali o vztah s Bohem. Říká, že Bůh není hoden následování či poslušnosti, že Bůh je zrádcem, který na přátelství odpovídá bitím
• vlastně nenapadlo, že by někdo mohl Jóbovy řeči takto chápat. Přitom je Elíhú vystihuje správně. Je to tím, že mám hluboce zakořeněné, že Bůh takovým zrádcem není. A také tím, že na rozdíl od Jóba znám pozadí toho, co prožívá.
• ale striktně vzato to tak bylo. Tohle Jób opravdu říkal. Vyvstává otázka: Jak to, že Bohu to nevadilo? Mi by přece hodně vadilo, kdyby o mě někdo veřejně rozhlašoval: „Na toho Víta si dávejte pozor – jak se s ním začneš přátelit, jak si ho pustíš k tělu, při nejbližší příležitosti ti vrazí dýku do zad, a ještě s ní zakroutí“
• možná je tedy smyslem knihy Boží „sebeobhajoba„¹? Tím, že zveřejňuje duchovní pozadí, vysílá lidem signál: Lidé, prosím pochopte mě – já někdy musím takto divně jednat a nemůžu vám vysvětlit, proč. V duchovním světě jsou věci mnohem složitější, než si dokážete představit. Já jsem Jóbovi nemohl prozradit, „o co se hraje“, neboť bych tím znehodnotil cenu jeho zkoušky
• či jinak řečeno Bůh vzkazuje lidem: Někdy ty zlé věci, které vás potkávají, mohou být zkouškami. Ale já vás nemohu varovat ani vám to prozradit
• vyvstává otázka: Kdyby Hospodin Jóbovi prozradil duchovní pozadí událostí (tedy, že se jedná o zkoušku), souhlasil by Jób? A jak by ta informace zněla?
• Hospodin: „Můj drahý Jóbe, satan si chce ověřit, že tvá náklonnost ke mně není účelová. Dovolil jsem mu, aby tě od nynějška krušil. Přijdeš o všechen majetek, o rodinu i o zdraví. Jsi pro? Půjdeš do toho?“
• zůstala by tato dopředu ohlášená zkouška ještě zkouškou? Neztratilo by to celé smysl? Částečně asi ano, ale ne zcela. I ohlášené zkoušky zůstávají zkouškami². Možná by se Jóbovi souhlasilo snadněji, ale těžko říci. Bylo by to jiné. 
• hlavním cílem Jóbova zkoušení je prokázat, že jeho vztah k Hospodinu není účelový. Kdyby Jób byl o tomto cíli dopředu informován, tento aspekt zkoušky by zmizel. Jób by pravděpodobně zkoušku neodmítl, protože tím by okamžitě dal satanovi zapravdu
• Jób: „Ale co tě to, Bože napadá mi tohle nabízet? To jsi přítel? Tohle by přítel příteli nikdy neudělal. Rozhodně nehodlám kvůli našemu přátelství zchudnout nebo ztratit rodinu. Pokud se ke mně chceš chovat tímto způsobem, ruším naše přátelství. Najdu si někoho, kdo se ke mně bude chovat slušněji.“
• kdyby Jób se zkouškou dopředu souhlasil, její charakter by byl jiný: Šlo by „jen“ o to, kolik „mučení“ vydrží, ale ne už o upřímnost jeho vztahu.
• otázkou pak také je, jestli by Bůh Jóbovi na začátku prozradil, že vše nakonec dobře dopadne a Jób se stane slavným
• kdyby Jób dopředu věděl, že všechno nakonec dobře dopadne (obnova zdraví, bohatství, rodiny, zemřelé děti spasené) odměna za ochotu podstoupit tuto zkoušku bude veliká, souhlasilo (a trpělo) by se mu mnohem lépe

10 Proto mě poslouchejte, rozumní muži: Ať je to od Boha vzdáleno, že by spáchal ničemnost a že by Všemohoucí spáchal špatnost.

• přátelé, Jóbe³, vy jste přece moudří – tak musíte chápat, že Jóbovo tvrzení, že Bůh se chová ničemně, je zlé. Bůh takový není, ani být nemůže
• to je zajisté pravda: Bůh je dobro samo, nemůže udělat nic ničemného nebo špatného. Z Jóbova úhlu pohledu se tak ale Bůh opravdu chová – jako ten zrádný přítel, co ti nečekaně vrazí dýku do zad
• přátelům i Elíhúovi by v této chvíli snad mohlo dojít, že ve hře musí být ještě něco dalšího. Kdyby Jóbovi uvěřili, měli by k dispozici tato výchozí fakta: (1) Bůh je vždy dobrý + (2) Jób s ním měl vztah + (3) Jóbovi se dějí zlé věci. Aby tato fakta bylo možno dostat do souladu, musí člověk začít hledat další možné pozadí událostí. Přátelé zatím vždy pouze zpochybňovali fakt číslo (2)
• otvírá se tedy možnost, že smyslem knihy je říci všem Božím dětem (všem věřícím, všem křesťanům):

„Moji drazí přátelé, píši vám dnes tento vzkaz. Z důvodu probíhajících zkoušek u některých z vás musím psát poněkud zašifrovaně, doufám ale , že vy smysl dokážete nalézt a pochopit).  Chci vám napsat, že když se vám v životech děje něco zlého, může to mít více příčin. Jednou z nich může být, že jde zkoušení vás. Já jsem na vaše testování „nemohl“ nepřistoupit a nemohl jsem vás ani předem varovat, ani vám vysvětlit, o co jde. Mrzí mě, když vidím, jak je vám těžko - a já vám nemůžu ani ulevit ani říci slovo útěchy. Nemůžu vám ani prozradit, že po skončení zkoušky se věci zase zlepší a vás že čeká odměna a sláva. Sleduji vás a a trhá mi to srdce. Zároveň jsem na vás ale hrdý – jako rodič na syna, který si vede dobře na frontě. Pokud tohle čtete, rozluštili jste můj vzkaz a doufám, že je vám teď trochu lépe. Váš Otec v nebi.

• domnívám se, že TOHLE JE JEDEN ZE SMYSLŮ KNIHY JÓB – ABY SI JI „BOŽÍ PŘÁTELÉ“, KTEŘÍ NĚČÍM PODOBNÝM PROCHÁZEJÍ, PŘEČETLI, POCHOPILI, CO SE JIM DĚJE, A SPOČINULI V TOM, NEBO SE JIM ALESPOŇ ULEVILO
• je to takový „vzkaz z budoucnosti“, vzkaz z jiné dimenze – když jej rozšifruješ, zamrazí tě a mnohé pochopíš
• jde o něco podobného, jako bývá v románech nebo ve filmech, kdy po dlouhém pátrání získáš dopis od zemřelého otce⁴ : Milý synu, pokud čteš tento dopis, prošel jsi všemi zkouškami, odhalil jsi všechny indicie a došel jsi až sem. Důvěřoval jsem, že to dokážeš. Dědická listina na celý můj majetek a šek na milion dolarů jsou přiloženy. Tvůj (zesnulý) otec. “

11 Neboť odplatí člověku jeho skutek, postihne každého podle jeho stezky.

• Elíhú: Bůh je spravedlivý, nemůže jednat nespravedlivě, On odměňuje i trestá podle lidských skutků

12 Ano opravdu, Bůh nejedná ničemně, Všemohoucí nepokřiví právo.

• no, to je právě ten problém, o kterém jsme již mluvili: Jóbovo právo (alespoň tak, jak ho Elíhú i přátelé chápou), zde pokřiveno je. A to flagrantně. Elíhú se může rozhorlovat, jak chce a stále dokola vykřikovat, že Bůh nejedná nikdy nefér.
• nemůže to tedy být jinak, než že „pokřivení práva“ je něco jiného, než to, co se zrovna odehrává
• právo nerovná se: spravedlivý se má dobře a nespravedlivý zle. Toto je jen jedna, ta nejpovrchnější rovina práva.
• nabízí se otázka: Je toto tvrzení neplatné jen z hlediska života na zemi? Jinak řečeno: za našeho pozemského života nemusí platit, že spravedlivý je odměněn tím, že se má dobře, a nespravedlivý potrestán tím, že se má zle. Ale z hlediska dlouhodobého, z hlediska věčnosti, to platit musí. Jinak řečeno: „Na druhém břehu“ se všechno vykompenzuje
• vždycky jsem přemýšlel, jaká ta Boží „kompenzace“ bude – jak je možno vykompenzovat utrpení dětí a jiné hrozné věci
• jak hrozný musí být trest za zlo, to tušíme – tušíme, že peklo je místem pláče a skřípění zubů, místo definitivně bez naděje a definitivního odloučení od Boha
• vraťme se k otázce: domnívám se, že ani z hlediska věčnosti neplatí pravidlo: dobrý se má dobře a zlý zle. Resp. že nejde o celou odpověď
• kdyby věčná Boží spravedlnost byla pouze extrapolací pravidla „dobrý dobře, zlý zle“ z časnosti na věčnost, mohl by satan vlastně znovu poukazovat na naši vypočítavost: „Nojo, ten Vít, to on ti věří a slouží, ale bodejť by nesloužil, když jsi mu po smrti slíbil věčný „veget“
• není to ale to, v čem jsme jako křesťané vychováváni? Nečteme to i v Bibli?: v pozemském životě se vyplatí leccos si přetrpět, protože věčný život za to stojí.
• napadá mě např. Žd 12:2: který (Ježíš) pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.
• domnívám se, že řešení spočívá v odpovědi na otázku, co je tou „radostí před námi“, tou nejvyšší odměnou a kompenzací, kvůli které jsme ochotni vše snášet: neděláme to z „vypočítavosti“ s cílem získání věčného života, ale kvůli Bohu samému
• což poskytuje uspokojivou odpověď i na tajemnou otázku: sloužil bys Bohu, i kdyby neexistoval věčný život? Dělám-li vše kvůli Bohu samotnému, odpovědí je smělé ano.
• zpět k textu: bez znalosti pozadí Jóbova příběhu v ponebesí (a koneckonců i s tou znalostí – vždyť co je to za přítele, když přistoupí vůči svému příteli na takové testování) ti to prostě jako pokřivení práva musí připadat (pokud nemáš hodně divné představy, co to právo je). Přátelé řeší tento rozpor (spravedlivý Bůh jedná nespravedlivě) tím, že nevěří Jóbovi. Další možnosti nehledají nebo je nenapadají
• zajímavá je otázka: Elíhú se horlivě až plamenně zastává Boha proti Jóbovi, který Bohu utrhá a osočuje Ho. Podobně to dělali i tři přátelé. Přátelům se na závěr dostane od Boha pokárání a Jóbovi pochvaly. K Elíhuově řeči se Bůh nevyjadřuje. V čem je rozdíl mezi Elíhúem a třemi přáteli? Snad uvidíme dále
• určitě ale platí, že Bůh nestojí o to, abychom se ho v podobných situacích zastávali. Když lidé procházejí utrpeními, není nutně našim úkolem se Boha „zastávat“.

13 Kdo (jej ustanovil nad zemí) a kdo (jej určil nad celý světem? / před něj položil celý svět?)

• n.: mu šel na zem vykonat návštěvu / vizitaci;
• [Tj. není nikdo vyšší, kdo by mohl dát Bohu zemi na starost.]
• pokud Elíhú myslí Boha, tak nikdo. Zřejmě jde o řečnickou otázku vyjadřující Boží svrchovanost
• nad Ním už není žádná další autorita
• možná Elíhú říká: Ustanovil snad někdo tebe, Jóbe, aby do toho Bohu mluvil? Abys rozporoval jeho činy?

14 Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech, 15 všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se (obrátil v prach.)

• bezesporu: kdyby byl Bůh soběstředný, veškeré tvorstvo by „mělo smůlu“
• také bezesporu Bůh udržuje všechno tvorstvo při životě. Osobně se domnívám, že tak činí aktivně, ne pouze „nastartováním“ života a udržováním podmínek.
• vyjadřuje to vtip, který mám pověšený v ordinaci – dal jsem ho do sekce Články

16 Pokud ti tedy nechybí rozumnost, vyslechni toto, naslouchej hlasu mých výroků. 17 Což si opravdu myslíš, že může vládnout ten, kdo nenávidí právo? Anebo chceš prohlásit vinným (spravedlivého a mocného?)

• [Zákl. myšlenka slovesa – svázat do jha je použita obrazně (srv. Jr 27:2 p).]
• Jóbe, cožpak je možné, aby nejvyšší vládce byl nespravedlivý? Nevím, proč by to možné nebylo, proč by to mělo být nelogické: to, že „shodou okolností“ je nejvyšším vládcem Hospodin, který je spravedlivý a dobrý, je fajn, ale nevidím důvod, proč by mělo být vyloučeno, že vládce je zlý⁵
• podle mého názoru představa, že vládne někdo, „kdo nenávidí právo“ není nepředstavitelná ani nelogická
• a myšlenka druhé části věty je též pochybná, jde o jasné přijímání osob: tenhle je velmi mocný, proto a priori vím, že je nevinen

18 Cožpak se sluší králi říkat: Ničemníku a šlechticům: Ničemo?

• možná nesluší, např. z důvodu slušnosti a účty „vůči koruně⁶“; případně ze strachu z následků
• obecně ale platí, že král i šlechtic ničemy být mohou

19 Tomu, který nenadržuje knížatům ani nestraní urozenému před chudým, neboť oni jsou všichni dílem jeho rukou?

• Hospodin, Jóbe, nikomu nenadržuje, je nestranný, lidské postavení pro Něj nic neznamená
• paradoxní je, že Elíhú právě mocnému a urozenému Bohu jasně straní – a priori vylučuje, že by mohl být vinen
• nicméně Elíhú chce zřejmě říci: když se někdo chová takto nestranně, je to přece známkou jeho spravedlnosti
• jenže zároveň tím říká Jóbovi: „Boží spravedlnost můžeme vidět i na tom, že si „dovolil“ „vyšlápnout“ si i na tebe, tak mocného a bohatého člověka. „Sejmul tě“ jako „posledního kmána““
• Elíhuovi imponuje Boží ochota trestat lidi „padni komu padni“, třeba i uznávaného Jóba – jen tím ale Jóbovi přisypává sůl do ran a je stále stejně „mimo“

20 V okamžiku i o půlnoci umírají, lidé jsou rozechvěni a pomíjejí. Vznešený je odstraněn bez zásahu lidské ruky.

• ve smrti, Jóbe, jsme si všichni rovni, pán i kmán.
• i vznešení lidé jsou odvanuti „jedna dvě“. Stačí nemoc nebo se zkrátka jednoho dne neprobudíš
• opět dost nevkusná prohlášení: Jóbe, nespoléhej, žes býval někým. Ze země zmizíš snadno jako každý druhý

21 Neboť jeho oči hledí na cesty člověka, on uvidí všechny jeho kroky. 22 Není taková temnota, ani nejhlubší tma nestačí, aby se tam pachatelé nepravosti mohli skrýt.

• ale jistě – Bůh ví všechno včetně skrytých věcí.
• Elíhú začíná „nabíhat na vlnu“ přátel: Určitě, Jóbe, před Bohem něco tajíš. Ale to ti nebude nic platné, stejně jako ti k ničemu nebude tvé vysoké postavení

23 Neboť nikomu není uloženo více, než aby šel na soud před Boha.

• kromě smrti jde o další univerzální lidskou zkušenost: stanout před Božím soudem. Nic více a nic méně.

24 Bez vyšetřování drtí mocné, namísto nich ustanovil jiné.

• bez vyšetřování: zřejmě ve smyslu náhle, bez předehry. Mocný člověk je najednou mrtvý nebo v troskách
• opět jde o škaredou narážku na Jóba
• náhlé to připadá nám lidem, Nejvyšší si předem vše samozřejmě vyšetřil a promyslel

25 Jistě zná jejich počiny, vyvrátí je v noci a budou potřeni.

• to už bylo řečeno opakovaně

26 Jako ničemy je bije na místě, kde to všichni vidí,

• znovu: Bůh nehledí na postavení a nebojí se trestat exemplárně
• pořád se nelze zbavit dojmu, že si Elíhú celou dobu „myslí na Jóba“ – že Jób je tím exemplárně trestaným mocným mužem
• rozhodně jde vůči trpícímu člověku o velmi nevhodná prohlášení

27 protože se od něj odvrátili a žádné z jeho cest nerozuměli,

• jistě, toto bývá častá příčina Božích trestů – když lidé na Boha „kašlou“, ignorují jej a nesnaží se Mu porozumět

28 takže k němu nechali přijít volání chudého, uslyší volání nuzného.

• Elíhú uvádí příklad chování, které Boha zaručeně nenechá klidným – lhostejnost k utrpení druhých, neochota pomoci chudým
• a znovu: Jóbe, nic ti to nepřipomíná? Nejde náhodou o tvůj případ?
• Elíhú zjevně neposlouchal příliš pozorně: před krátkou dobou Jób rozsáhle popisoval svou sociální citlivost a rozsáhlé „charitativní“ aktivity. Buď jej Elíhú neposlouchal nebo mu nevěří. Ani jedno ho příliš nectí

29 Zůstane-li on klidný, kdo jej prohlásí vinným? Když skryje tvář, kdo jej zpozoruje? Přitom bdí zároveň nad národem i nad jednotlivým člověkem,

• n.: Utiší-li; [Tj. odpoví-li na volání toho chudého a zastane se ho oproti mocným; srv. výraz: má klid]
• [tj. Odejme-li svoji milost];
• ale ano: Elíhú opět poukazuje na Boží svrchovanost a dokonalý přehled, který má o světě v mikro i makroměřítku
• a také se Bůh lidem zjevuje se jen do té míry, jak uzná za vhodné

30 aby se bezbožný člověk nestal králem, aby nebyl lidu léčkou.

• ano, i to je jedna z věcí, na které Nejvyšší dohlíží – kdo se stane vládcem. Když hrozí, že by královské pozice mohl dosáhnout někdo bezbožný, Bůh ho může preventivně odstranit
• ale znovu: to si Elíhú opravdu myslí, že Bůh Jóba preventivně „sejmul“, protože hrozilo, že mu „příliš naroste hřebínek“, že se dobude příliš vysoké pozice?
• to je urážlivé, nevkusné a zcela mimo realitu

31 Vždyť řekl snad někdo Bohu: Odnesl jsem si to, nebudu už jednat zle?

• n. Nesu trest (za hřích)
• co si měl odnést? Poučení?
• zřejmě „nesu trest za hřích“ je případnější překlad: Poté, co jsem byl potrestán za své hříchy, rozhodl jsem se změnit
• Jóbe, lidé se většinou nepoučí ani z trestu a relevantní závěry nevyvodí. Ale ty bys, Jóbe, mohl, co říkáš?
• (už mě tahle kolovrátková písnička přátel a Elíhúa unavuje. Opakuji ji jako mantru)

32 Co sám nevidím, tomu ty mě uč. Jestliže jsem provedl špatnost, nebudu v tom pokračovat?

• [Tj. dle paralelismu: Ukaž mi ty hříchy, které sám nerozpoznávám (Ž 19:13; Ž 90:8).]
• jestliže jsem zhřešil a nedochází mi to, prosím, Bože, ukaž mi to ty sám
• zřejmě Elíhú nabízí další možné vysvětlení neřešitelné situace (my všichni víme, žes něco udělat musel, ty to popíráš): Když si tedy, Jóbe, žádný hřích nevybavuješ, může to být tím, že ti něco nedochází. Tak se pomodli, ať ti Bůh tvůj hřích zjeví
• nabízí Jóbovi čestný „únik“ – je snadnější uznat, že mi něco nedošlo, než vyznat hřích

33 Má snad za to odplatit podle tvého? Vždyť jsi ho zavrhl, protože ty si můžeš vybrat a já ne. Jen pověz, co víš.

• těžko srozumitelné, snad: Měl by ty, Jóbe, být snad tím, kdo určuje dobré a zlé včetně trestů? Chceš Bohu navrhovat, jak s tebou má naložit?
• ale vždyť ty už jsi Boha zavrhl, poslal jsi Jej „do háje“, nařkl z nespravedlnosti. Tak co se k Němu pořád odvoláváš?
• já Elíhú na takovouto vzpouru proti Nejvyššímu nemám, o tomhle já vůbec nedokážu uvažovat

34 Řeknou mi to rozumní muži i moudrý člověk, který mě poslouchá: 35 Jób nemluví na základě poznání, jeho slova nepřicházejí z porozumění.

• je zjevné, že Jóbova argumentace nevychází z racionálních úvah

36 Kéž je Jób (jednou provždy / až na věky / konečně) přezkoušen za odpovědi po způsobu mužů propadlých nepravosti.

• kdy už konečně Jóbovi někdo „zatne tipec“, umlčí ho. Kdy už se konečně najde někdo dostatečná zdatný, kdo ho definitivně argumentačně rozdrtí a usvědčí
• kdyby to šlo, nechali by přátelé Jóba natahovat na skřipec, aby z něho doznání konečně dostali. Zatím ho sice mučí, ale naštěstí pouze slovně⁷

37 Neboť ke svému hříchu přidává vzpouru, tleská mezi námi. Jen ať množí své řeči proti Bohu.

• nejenom, že Jób něco provedl a nechce nám to prozradit, ale ještě si „otvírá ústa“ na Boha. To už se „fakt nedá vydržet“

1. vím, že Bůh se nepotřebuje před námi lidmi obhajovat, říkám to jako hypotetickou možnost ↩︎
2. ne každá písemka musí být „přepadák“ ↩︎
3. případně další posluchačové ↩︎
4. nebo třeba od tvého ještě nenarozeného syna, to je jedno. Zkrátka dopis, při kterém tě zamrazí. ↩︎
5. to byla jedna z věcí, kterou jsem řešil, když jsem hledal Boha – nejprve jsem „dospěl k názoru“, že Bůh existuje a pak jsem si začal klást otázku, jaký je – jestli dobrý nebo zlý, lhostejný nebo zajímající se, jestli je to Alláh, Šiva nebo Hospodin. Co mě dostalo, co mě přivedlo ke křesťanství, bylo, když jsem pochopil, že „kdo vidí Ježíše, vidí Otce“, že Bůh je takový, jaký je Ježíš. A řekl jsem si, že s takovým Bohem chci prožít život. ↩︎
6. nesnáším, když lidé mluví s neúctou o prezidentovi nebo premiérovi, nadávají jim, kreslí jejich karikatury. A to bez ohledu na to, kdo zrovna vládne ↩︎
7. jen na okraj: nesmyslnost tortury jako prostředku k vynucení doznání je naprosto zjevná. Na mučidlech se přizná kdokoliv k čemukoliv. Navíc většinou to, že se někdo ani na mučidlech nepřiznal, nebylo bráno ne jako známka neviny, ale zvláštní zatvrzelosti. Je velkou hanbou církve, že torturu používala např. inkvizice. ↩︎