Kap. 1: Jób byl Božím přítelem. Bůh jejich přátelství oceňoval, Jóbovi pomáhal a chránil ho. Jób Boha miloval a sloužil mu. Satan Jóba nařkl z prospěchářství. Bůh přistoupil na to, že upřímnost Jóbova vztahu podrobí zkoušce. Dovolil Satanovi, aby Jóbovi vzal majetek a děti. Jób byl nesmírně nešťastný, nicméně proti Bohu se neprohřešil. Řekl: Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno.
Kap. 2: Satan zkoušku odmítl uznat za dostatečnou a Hospodin mu dovolil sáhnout na Jóbovo zdraví. Ten těžce onemocněl. Manželka Jóba nabádala, aby Boha zapřel, ten ji odmítl: Mluvíš, jako blázen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? Přicházejí tři přátelé, aby Jóba utěšili. Jsou šokováni a na týden ztratí řeč.
Kap. 3: Jób si bere řeč: Než tohle, to jsem se neměl vůbec narodit. Nechci žít
Kap. 4 a 5: Elífaz: Druhým jsi dělal krizového kouče a sám svoji krizi zvládáš špatně. Nic se přece neděje bez příčiny – dobří se mají dobře a špatní špatně. Musel jsi udělat něco špatného, jinak by tě tohle nemohlo potkat. Bůh tě tímto způsobem kárá a napomíná. Tak to Bohu vyznej.
Kap. 6 a 7: Jób: Nikoliv. Chci umřít. Je mi hrozně zle, tohle zažívat nechci. Bůh mě zradil a ukřivdil mi
Kap. 8: Bildad: Hledej Boha, vyznej se mu, a všechno bude zase v pořádku.
Kap. 9 a 10: Jób: Bůh je velký a svrchovaný. Ale není spravedlivý, nerozlišuje mezi dobrými a zlými. Je mu všechno jedno. V tomto světě se nelze dovolat spravedlnosti. O co ti, Bože, jde, že mě tak týráš?
Kap. 11: Sófar: Jóbe, jenom žvaníš. Bůh je spravedlivý a vševědoucí. Pokoř se a přiznej se, cos udělal. Uleví se ti a Bůh tě přestane trápit
Kap. 12, 13, 14: Jób: Žvanilové jste vy a v mé při nadržujete Bohu. Já nejsem hlupák, já samozřejmě vím, že Bůh je svrchovaný a nikomu nestranící. Ať mě klidně i zabije, stejně v Něho nepřestanu doufat a dovolávat se od Něho spravedlnosti. Zatím mě ale Bůh pouze nepochopitelně drtí nedbaje mé křehkosti a pomíjivosti. Je mu jedno, že už jsem blízko smrti, že tohle už dlouho nevydržím.
Kap. 15: Elífaz: Jsi úplně mimo. Sám sobě odporuješ. Myslíš si, že jsi snědl všechnu moudrost světa. Útočíš dokonce na Boha. Člověk je přitom proti Bohu ničím, ubožákem, který nemůže mít proti Bohu pravdu. Ty hrozné věci jsou trestem za tvoji zpupnost.
Kap 16, 17: Jób: Vůbec mi nepomáháte, místo útěchy mi jen přitěžujete. Bůh mě bije hlava nehlava. A přitom jsem mu nic neudělal. Jsem z toho na dně. Brzo natáhnu bačkory a sežerou mě červi
Kap. 18: Bildad: Jóbe, máš nás za hlupáky? Proč nás nebereš vážně? Přiznej se konečně, co ničemného jsi provedl, jinak dopadneš katastrofálně.
Kap. 19: Jób: Jste drzí, povyšujete se nade mě, nemáte slitování. Bůh se na mě hněvá a ničí mě a vy mi ještě přidáváte. Jsem na úplném dně, brzo umřu. Jsem všemi opovržen. Já k Němu volám a On nereaguje. Ale i kdybych tady měl chcípnout, stejně v Něho doufat nepřestanu. (Já vím, že můj vykupitel žije a nakonec (se postaví nad) prachem. A vás Bůh potrestá
Kap. 20: Sófar: Jóbe, odjakživa platí, že nikdo neroste do nebe. Zpupnost je vždycky po zásluze potrestána. Po pyšných nenažraných lidech, jako jsi byl ty, zůstane jen smrad. Utiskoval jsi chudáky a Bůh ti teď tvoji zpupnost vymlátí z těla.
Kap. 21: Jób: Ve světě není žádná spravedlnost – ti, kdo na Boha kašlou, se mají jak prasata v žitě a spravedliví trpí
Kap. 22: Elífaz: O co ti, Jóbe, jde? Čeho chceš dosáhnout? Vždyť jsi obyčejný hajzl. Bezostyšně jsi odíral chudáky o poslední chléb. A to ještě nyní chceš Boha provokovat? Raději se ke všemu přiznej, pokoř se před Ním a bude zase dobře.
Kap. 23, 24: Jób: Jenomže Hospodin se mnou odmítá komunikovat – já bych mu rád všechno vyložil, vylil si srdce, ale není jak. Přestože ve světě bují zlo, Bůh není slepý a jednou vše rozsoudí. I moje volání k němu jednou „prorazí“
Kap. 25: Bildad: My lidé jsme proti Bohu tak ubozí. Naše nedokonalost nás z jakýchkoliv diskuzí s Bohem předem diskvalifikuje
Kap. 26, 27, 28, 29, 30, 31: Jób: Tos mi teda pomohl! Já přece vím, jak je Hospodin úžasný. Vidím to na úžasnosti Jeho stvoření. Já se proti němu za žádných okolností rouhat nebudu, i kdyby mě to mělo stát život. Já s Bohem chodím nepřetržitě. Já se mu nerouhám, já se jen domáhám spravedlnosti. Bezbožníci – ti pominou a nezbude po nich nic. Dobrat se hlubin Božího poznání je těžší než ta nejtěžší práce na tomto světě. Ale nikdo o to nestojí. Moudrost je přitom k nezaplacení. Nalézt správný vztah k Bohu je to nejmoudřejší a nejrozumnější, co může člověk v životě udělat.
Bývaly doby, kdy jsem se měl dobře, kdy jsem byl někdo, a kdy jsem lidem pomáhal, kde jsem mohl. Myslel jsem, že to takhle dožiju – a teď jsem na tom hůře než ten poslední lúzr z mých bývalých zaměstnanců. Jsem na úplném dně, horší to se mnou být nemůže. A do tohohle stavu mě dostal On.
A přitom jsem nekoukal na ženské, byl jsem věrný ženě, choval jsem se férově k zaměstnancům, pomáhal hendikepovaným, neupínal se na majetek, neměl žádné modly, nikomu jsem neškodil ani nezlořečil, byl jsem pohostinný a k Bohu vždy otevřený.
Kap. 32, 33, 34, 35, 36: Tři přátelé diskuzi vzdali. Viděli, že Jóbovu samospravedlnost (bez negativní konotace) nezlomí.
Do diskuze se vkládá mladší Elíhú: To vaše tlachání už nevydržím poslouchat, musím promluvit. Bude to něco, tak dávejte pozor. Jóbe, ty jsi nesnesitelně samospravedlivý a vy ostatní nejste schopni mu na nic rozumného odpovědět.
Jóbe, ty se pořád dovoláváš Boží odpovědi – ale co když On k tobě mluví třeba ve snech a ty to nevnímáš? Ty potřebuješ prostředníka, který by se tě před Bohem zastal. Když vyznáš svoje hříchy bude ti odpuštěno a ty hrůzy skončí, tak už to konečně udělej. Ty se, Jóbe, příšerně rouháš – takhle mluvit se odváží jen ti největší ničemové. Tvrdíš, že Bohu je všechno jedno. Ale tomu tak není. On je rozlišuje a každý dostane odplatu za své jednání. Když si tedy, Jóbe, žádný hřích nevybavuješ, může to být tím, že ti něco nedochází. Tak se pomodli, ať ti Bůh tvůj hřích zjeví. Takhle nejenže jsi něco musel tajně spáchat, ale ještě si škodíš tím, že si na Boha otvíráš hubu.
Bůh se, Jóbe, nenechá vydírat. Přístup – když nebude po mojem, budu se chovat ještě hůře, nefunguje.
Nejsi jediný na světě, kdo trpí, ale takhle si na Boha vyskakovat, to si nedovolí nikdo. Na to, jak mluvíš proti Bohu zpupně a arogantně, se ti toho ještě až moc nestalo. Bůh tě zatím polo-ignoruje, takže ti to zatím prošlo dost lehce.
To tvoje žvanění, ty nesmysly, které tady, Jóbe, vypouštíš z úst; to, jak meleš páté přes deváté, ti v ničem nepomohou – na tohle Bůh reagovat nebude. Utrpením se zkrátka Bůh snaží tě přivést k pokání.
Jóbe, vezměme to z jiné strany: zamysli se nad velebností a velikostí přírody – takové bouřky, to je přece síla. A to udělal Bůh a my vůbec netušíme, jak to funguje. Nebo voda a její skupenství, rozmanitá zvířata a jejich instinkty. Přírodní jevy Bůh používá, jak uzná za vhodné – pro dobro, pro zlo, jako manifestaci sama sebe nebo také „jen tak“ pro krásu.
Tak se přece před tou velebností pokoř, rezignuj na svá zdůvodnění, vyprázdni svou mysl. Boha nepostihneme, na to je příliš velký.
Kap. 38, 39: Hospodin z vichřice k Jóbovi: Kdo to tu žvaní nesmysly o věcech, kterým nerozumí? Tak se ukaž, chlape, teď můžeš mluvit. V mé nepřítomnosti sis na mě vyskakoval, tak v tom pokračuj nyní, když přicházím osobně.
Jóbe, já jsem stvořil všechno včetně nebe a země a včetně lidí, svobodných bytostí stvořených k mému obrazu, ale se sklonem ke zlu. Věř mi, že to nebylo jednoduché a že to mám dost promyšlené.
Chceš se bavit o spravedlnosti, smyslu života, o pravdě? O svobodě, lásce, zradě, o zlu, o ďáblu? To nejsou elementární témata – máš k nim opravdu co říci?
Uvaž, že jsem musel stvořit i fyzikální zákony, nastavit konstanty, promyslet mikro- i makrokosmos, částice, gravitaci. Když jsem, Jóbe, s tvořením vesmíru začínal, byla to „velká akce“ – všichni andělé mé dílo obdivovali a byli z něho nadšení.
Stvořil jsem moře, vodu ve všech skupenstvích, vesmír, hvězdy, planety, oběh kolem slunce, rotaci země. Vždyť toho víš tak málo i o Zemi, a to je ti nejblíž.
A co biologický život? Není to krása? Kamzíci, ptáci, koně, pštrosi, dravci. Ta autonomie, ta pestrost, ta provázanost.
A co peklo, Jóbe, co víš o něm? I to mám pod kontrolou.
Když jsem dokázal stvořit a udržovat tohle všechno, mělo by to dojít, že vím, co dělám. Můžeš tedy předpokládat, že ani tvoje záležitost není chybou v systému.
Kap. 40, 41: Tak co, pořád mě chceš, kritizovat a dohadovat se se mnou? Znovu ti říkám: ze stvoření vidíš, že mám věci opravdu dobře promyšlené. Víš také, že jsem dobrý, že nejsem zrádce. Jestliže se ti nyní děje něco nepochopitelného, nemyslíš, že za tím něco je? Třeba něco, co ti zatím ještě nemohu prozradit?
Jóbova kniha je šifrovaný Boží vzkaz Božím přátelům všech věků: mohou nastat situace, kdy se vám budou dít nepochopitelné věci a já vám je nebudu moci průběžně vysvětlovat. Nenechte se tím rozhodit – nezapomněl jsem na vás ani jsem vás nezradil.
Jób: Tak dobře, překřičel jsi mě, už mlčím.
Bůh: Vidím, že jsem tě zatím nepřesvědčil, tak pojďme dále – viděl jsi někdy dinosaura nebo velrybu?
Kap. 42: Jób: Dobrá vzdávám se – když, Bože, dokážeš tohle, dokážeš cokoliv. Fakt jsem tomu nerozuměl, už mlčím.
Bůh k přátelům: Snažili jste se mě zastávat, ale špatně. Nic jste o vztahu ke mně nepochopili, jen jste planě teoretizovali. Vyznejte to jako hřích a poproste mého přítele Jóba, ať se za vás pomodlí. Pak vám odpustím.
Jób nehledí na všechno, co mu přátelé nakydali na hlavu a opravdu se za ně modlí.
Zde Jóbova zkouška končí. Obstál. Na závěr Hospodin Jóba uzdravil a vrátil mu i vše, o co přišel.
Prokázalo se nade vší pochybnost, že Jóbův vztah k Hospodinu nebyl účelový. Všemi těžkostmi se Satanu nepodařilo tento vztah narušit.
Jób seděl dny a týdny v temné místnosti bez oken. Byl bit a vyslýchán. Střídali se „na něm“ vyšetřovatelé a ti na něj zkoušeli nejrůznější metody výslechu. Zpoza poloprůhledných zrcadel byl po celou dobu sledován každý jeho pohyb a zapisováno každé slovo. Tak jak to bylo s tvým vztahem ke „generálnímu“? Proč jsi to dělal? O co ti šlo? Pořád trváš na tom, že jste přátelé? Nyní se otevřely dveře a vchází sám Nejvyšší. Oznamuje svému příteli Jóbovi, že vše byl jen test. Test jeho loajality a upřímnosti. A ty jsi, můj příteli, obstál. Všechno ti nyní bude samozřejmě vráceno.