1 Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.
- i v této kapitole bude hodně prostoru věnováno poznámkám ČSP (kurzívou)
- h.: obrátil / vydal na cestu
- hledáme
- oslovené dívky se doptávají na podrobnosti – když je tvůj milý tak skvělý a ty tak hezká, jak se stalo, že ho teď hledáš po nocích?
2 Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách (se pást,) lilie nasbírat.
- TM punktuje s určitým členem, což je zcela oprávněný výklad původně nepunktovaného textu. Je zřejmé, že jde vždy o tutéž zahradu: milou n. výraz její lásky (podobně jako dále lilie).
- n. méně pravd.: pást (něco);
- Srv. podobný obraz v 5,1, avšak jinými slovy. U „lilií“ může pl. znamenat intenzitu celku, n. jednotliviny, např. polibky
- milá jim odpovídá: Stalo se to tak – milý za mnou přišel a chtěl se milovat
3 Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.
- n.: Patřím svému milému; h.: Já jsem svého milého, [ale h. vazba standardně znamená „někdo má …“ a důraz v h. na slově „já“ kopíruje č. „mne“ na konci věty. Podobně by šlo přel. i násl. „svého milého mám“, ale nutno zachovat souvislost s v. 7,1.16 který se tu ozývá. (V prvních dvou větách je vztah prohozený, třetí věta se doslova opakuje.)]
- milá: my jsme manželé a milujeme se rádi
4 Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. (Respekt budíš) jak (nazbrojená armáda.)
- [Hl. město sev. izraelského království proslulé krásou. Jméno zn.: Půvab.]
- [?]. Cosi jako „věci upozorňující na sebe / vybavené nápadností“. Lze chápat buďto jako „vojsko pod praporci“ (ČEP) n. „hvězdné šiky“ (NKB). Vzhledem k paralelismu s úsvitem, světlem měsíce a žárem slunce ve v. 6,10 jsou „hvězdné šiky“ pravděpodobné. Nicméně respekt budící korouhve táhnoucího vojska (Fischl) je zachováníhodný aspekt nevěsty (a vyhovuje zvukomalbě v č. kontrastující s v. 6,3). Nevěsta tančívá s mečem (srv. i jiné narážky v Pís) a symbolicky se brání dorážejícím mladíkům. Je možné, že naznačeno je obojí, součást hry s významy a proměna obrazů od armády po oblohu.
- Posl. věta se na konci v.6,10 opakuje a rámuje popis nevěsty.]
- krásné město či nazbrojená armáda jsou pro nás nečekaná přirovnání pro krásnou přitažlivou ženu. Jsi krásná jako Český Krumlov, nádherná jako Malá strana bychom asi neřekli1
- že sebevědomá krásná žena budí respekt, je běžné. O to příjemnější je, když „skloní zbraně“ a je vstřícná
5 Odvrať ode mne své oči, (nebo mne o rozum připraví.) Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.
- h.: neboť / vždyť ony mi způsobily rozvrat; n.: aby mi nezpůsobily rozvrat. V Ž 138,3 zn.: působit nápor (tak, až to duši vzpruží). [Zdá se, že zde kontext líčí děj, kdy nápor vede k rozvratu. Psychický stav dobře popisuje č. hovorové „rozhodit“. Milý říká: Ztrácím rozum, ze tvých očí šílím.];
- následuje reciproční popis krásy dívky jejím milým. Je velmi poetický a dosti erotický. Jasně z něj vyplývá, že nejen ona, ale i on je ze své milé úplně „hotový“
- je jasné, že zamilovaní lidé mohou ze své zamilovanosti nebo např. z pohledu své partnerky „přijít o rozum“. S racionalitou má zamilovanost společného pramálo
- bouře hormonů a změny v mozku, které se při zamilovanosti odehrávají, jsou z fyziologického hlediska mimořádné a intenzivní. Po několika měsících odeznívají a láska přechází do klidnější fáze2.
- milý se zatím neobjevil, takže je možné, že dívka líčí svým přítelkyním či kolemjdoucím, jak nadšeně o ní její milý mluvíval, jak se jí snažil vlichotit. A jak moc jí tedy záleží na to, aby se našel
- bude trvat dost dlouho, než se dozvíme, jak dívčina noční pátrací akce dopadla
- bez toho, že bych chtěl být cynický nebo chtěl zlehčovat obraty milostné lyriky, budu pouze konstatovat, že zatím tedy milý je nadšený z ženiných očí a vlasů
6 Tvé zuby — (ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá) z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná. 7 Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.
- h.: jako stádo ovcí, když stoupají;
- nadšený z dokonalého chrupu, krásného spánku i celého obličeje
8 Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet, 9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, (zahrnula ji chválou.) Královny a družky počaly ji velebit:
- n~: manželek krále [tj. s vyšším postavením než družka (resp. konkubína), podle smyslu nikoli vladařek]
- h.: rodičku / tu, která ji porodila
- h. obv.: čistou / očištěnou; LXX, Vul: vyvolenou
- h.: a nazvaly ji blaženou; tj. šťastnou (za někoho, komu lze závidět / koho lze doporučit za příklad) n. ještě lépe: za požehnanou, tj. za někoho, kdo došel přijetí a přízně u Boha.]
- vidíme, že toto milostné vzplanutí Šalamoun zažil již v době, kdy toho měl hodně za sebou – šedesát manželek, osmdesát konkubín, milenek nepočítaje je těžko představitelné množství milostných zkušeností
- měl toho tak ještě hodně před sebou (nakonec se dopracoval k nesmyslnému číslu tisíce souložnic různých úrovní)
- nemohu si odpustit určité povzdechnutí: mám problém se vcítit do Šalamounových milostných výlevů a uvěřit ryzosti jeho citů, když vím, že opěvovaná dívka pro něj byla jednou ze stovek jiných3
- pro zkušeného hezkého, notabene bohatého muže opravdu není těžké získat srdce naivní dívky4
- byť Šalamoun sám byl o ryzosti svých citů asi opravdu přesvědčen, opravdu zamilovanost prožíval, o nějaké sebereflexi tohoto extrémně inteligentního muže to příliš nesvědčí
- asi by se člověk měl nad takovéto uvažování povznést a „užít si“ krásnou milostnou báseň. Koneckonců u umělců kvalita charakteru s kvalitou díla chodí ruku v ruce spíše výjimečně- nejde tedy o nic neobvyklého
- to, že náboženské obrazy Petra Brandla jsou krásné a duchovní, platí, i když malíř sám byl děvkař a prostopášník, atd.
9 ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, (zahrnula ji chválou.) Královny a družky počaly ji velebit:
- h.: rodičku / tu, která ji porodila
- h. obv.: čistou / očištěnou; LXX, Vul: vyvolenou
- h.: a nazvaly ji blaženou; [tj. šťastnou (za někoho, komu lze závidět / koho lze doporučit za příklad) n. ještě lépe: za požehnanou, tj. za někoho, kdo došel přijetí a přízně u Boha.]
- každý člověk je jedinečný a pro své rodiče mimořádně významný. Každý otec nebo matka si přejí, aby si jejich dceru jednou vzal někdo, kdo ji bude mít opravdu rád, bude mu na ní opravdu záležet a a bude s ní chtít natrvalo spojit svůj život. Pokud ji svou krásou a bohatstvím omámí někdo, kdo má ještě stovky dalších žen a milenek, rozhodně to rozumné rodiče nepotěší
- Šalamoun si tuto jedinečnost své drahé uvědomoval a asi opravdu měl pocit, že svým vztahem ji pozvedává na pro ni jinak nedosažitelnou úroveň5
- pokud bychom se přenesli do roviny podobenství o vztahu Ježíš a církev/křesťan, příběh by se stal přiměřeným a pravdivým – pro každého člověka je vztah s Božím Synem nepředstavitelným „výtahem nahoru“ do vyšší společnosti. Nezaslouženým privilegiem. To, že si zrovna „nás“, obyčejné lidi bez původu a mimořádných kvalit (takový je vůči Bohu každý člověk) vybral sám Bůh pro to, aby s námi měl hluboký osobní vztah, je mimo jakékoliv chápání.
- nemohu si také pomoci, ale představa, že by Šalamounovy současné manželky upřímně velebily krásu jejich nové „kolegyně“, je nesmyslná, a pokud si to Šalamoun opravdu myslel, byl hlupákem a ne znalcem žen
10 Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda
- h.: žár slunce;
- Výraz přel. ve 6,9 „za vyvolenou“ zde nabývá zřetelného význ. „jasná“ či snad „ryzí / čistá“. [Obměny významů jednoho slova patřily k poetické výbavě v h. ještě více než v č.]
- milá zjevně nebyla žádnou „puťkou“, ale sebevědomí vyzařující krasavicí
11 Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.
- h.: zahrada; [nejspíš ořešák vlašský (resp. královský, Juglans regia)]
- [ozn. rostlinku, která sotva vyrašila, teprve začíná růst a dosud ani nekvete. V korytu potoka by mohlo ozn. místo, které se zelená n. počíná zelenat vegetací.]
- [Sezónní vodní tok, po většinu roku prázdné koryto. Zarostlá vádí lze vídat často.]
- h.: granátovníky; [rozkvétá již v březnu a dubnu, (kdežto réva v té době teprve raší a kvete až v květnu).];
- buď milý popisuje, kam se vydal poté, co nebyl vpuštěn ke své milé, ve smyslu: Dobře, když nechce otevřít, zajdu se zatím mrknout, jak se daří révám a jakou lze letos očekávat úrodu
- nebo milý ze své perspektivy popisuje, jak k situaci došlo: Šel jsem se domů podívat, jestli se milá bude ochotná pomilovat
12 Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.
- ČSP: h.: nevěděl jsem; n. nevěděla jsem. [Není jasné, zda stále hovoří milý, nebo milá. Výraz „má duše“ podle přízvukové značky z raného středověku (zachycující ale starobylou tradici přednesu) by patřil až k násl. větě „má duše mne umístila…“ (tak LXX; Vul: zmátla / zarazila). Tím, že „duše“ je f. (jako v h.), umožňuje v č. dvojznačnost, přičlení-li se zároveň i k první větě („nevěděl jsem v duši“ / „sám jsem netušil“). Novomanželku mohou lidé postavit na „vozy“ (ať se jimi myslí cokoli) a dopravit k manželovi (kt. ji v násl. v. obdivuje při tanci). Mohou ale dovézt jeho. Pouze grafickou úpravou naznačuji, že mi první možnost (jede nevěsta) připadá více v souladu s postupem písní.]
- [Co nebo kdo se myslí „mým šlechetným lidem“ je nejasné. Mnoho překl.: vozy Amí Nádiba; n. dle LXX, Vul a několika h. rkpp: Aminadaba
- snad by se mohli lidé Jeruzaléma tak nechat vyburcovat dívčiným zoufalstvím, že se houfně zapojili do pátrání a po nalezení milého (a svého krále), jej okamžitě vysadili na vůz a dovezli k dívce?
.
.
.
.
- nicméně nezapomínejme, že „natvrdlí“ jsme my, ne tahle báseň – tohle je vrchol milostné poezie všech dob
Dále to vypadá, že citový vztah k městům byl tisíc let před Kristem v Izraeli silnější, než je u nás dnes ↩︎ - lidé, kteří potřebují intenzivní zamilovanost opakovaně zažívat, kteří mají pocit, že když tato bouře odeznívá, láska končí, a vyhledávají proto zamilovanost s novými partnery stále znovu a znovu jsou chudáci a zůstávají nezralí ↩︎
- mj. se nemohu zbavit vzpomínek na jednoho kolegu, který podobné básně o svých nejhlubších citech psal pro své milenky. Žádná z nich pro něho přitom nikdy nic neznamenala a když se jim kvůli němu třeba rozpadlo manželství, nechávalo jej to naprosto v klidu ↩︎
- stačí Znát jen pár fíglů, jak se valej holkám šrouby do hlavy, kapela Lucie ↩︎
- takovéto sociální pozvednutí je běžným pohádkovým motivem ve stylu Popelky, My fair lady nebo Pretty Woman ↩︎