Píseň písní – kapitola 2

Vít Šmajstrla

Píseň písní – kapitola 2

1 A já — šáronský kvítek, lilie údolní.

  • [?], snad: asfodel / krokus / narcis. Asi ne růže (ve střv. a trad. překl.). Jde tu zřejmě o běžnou květinu (LXX, Vul), tedy o prostou krásu 
  • [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.] 
  • n~: obyčejná kytička, jaká v údolích rozkvétá
  • Milá: Vždyť já jsem jen obyčejná polní květinka, žádná orchidej ani pěstěná růže

2 Pak tedy lilie mezi bodláky, to je má láska mezi dívkami.

  • [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.] 
  • h.: trním [Asi trnitý keř astivida trnitá (Poterium spinosum) s drobnými červenými kvítky).
  • Milý: Možná jsi obyčejná, ale svou krásou jsi bezkonkurenční, všechny převyšuješ

3 Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu (jsem zatoužila. Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.

  • [Ačkoliv se uvažuje i o možnostech jiného ovoce, v blízkových. milostné poezii (a nejen tam) jde o tradiční symbol plodnosti;
  • [Stín za horka zn. osvěžení a ochranu. Jabloň dává hustý stín, v tamním klimatu vítaný.]
  • n.: s touhou jsem usedla / v roztoužení jsem spočinula;
  • h.: jeho ovoce je sladké mému patru; [chuťové vjemy jsou způsob poznání. Zde zřejmě polibek
  • Milá: Ty jsi také naprosto mimořádný. Ráda s tebou sedím ve stínu a líbám se s tebou

4 Zaveďte mne, (kde víno dávají,) a (podávejte mi lásku.

  • s alternativní vokalizací (LXX, Pš); TM: zavedl 
  • h.: do domu vína; tj. pavilón – hodovní místnost / místo, kde se víno vyrábí; [?]; Vul: sklípek
  • n.: obslužte mne láskou; alternativní vokalizace (několik střv. rkpp, LXX, podobně Vul). TM: jeho korouhev / zástavou nade mnou je láska;
  • n~: hledí na mne láskyplně / pohledem mi naznačuje, že se chce milovat.

5 Oživte mne (hrozinkovými koláči,) z jablek mi dodejte sílu, neboť jsem láskou nemocná.

  • n.: Občerstvěte 
  • [Ze sušených slisovaných hroznů a jemné mouky. Dodává potěšení a energii (srv. podobnou energetickou bombu. Jako mimořádná pochoutka může být metaforou milování.]; LXX: vonnou myrhou; Vul: květy
  • n.: meruňek [?]; 

6 (Hlavou mu na levici ležím,) svou pravicí mne objímá. 

  • h.: Jeho levice je pod mou hlavou; n~: Levici má pod mou hlavou;

 

7 Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.

  • h.: polních / z neobydlené krajiny, tj. divokých. [Nejen plachá zvěř, ale i obvyklý milostný motiv zosobnění lásky a milování a kupodivu i bojovného mládí. Nadto „gazely“, h. cbáót, zní stejně jako přídomek Hospodina zástupů (Sabaot), jehož jménem se přísahalo v posvátných kontextech]; LXX: při mocích a při silách pole;
  • dívka má potřebu se sdílet s radami. Její srdce je natolik nabité prožitou zkušeností, že si nedokáže nechat věci pro sebe;
  • co chce sdělit? Zřejmě, že láska musí být spontánní. Že na pravou lásku se vyplatí si počkat. Že když láska není přítomna, nelze si ji vynutit;
  • pro prostou dívku, do které se právě zamiloval „ženich snů“ a ona s ním po milování leží v náručí, jde o poněkud „hraběnčí radu;
  • ano, tak je to zajisté ideální – počkat si, až se objeví ten pravý pan Dokonalý a pak si bláznivou lásku užít naplno. Ale kolika děvčatům a chlapcům se tohle poštěstí?
  • v tomto je Píseň písní určitou analogií dnešních sociálních sítí1 vytvářející idealistické představy o lásce a sexu: vydržte děvčata, váš princ na vás určitě někde čeká. Vydržte mládenci, vaše vysněná modelka je už za rohem, apod.
  • nic proti tomu, o standard ale určitě nejde

8 (Slyš! To je můj milý!) Hleďte, už jde!  skáče přes hory, přeskakuje kopce.

  • h.: Hlas mého milého; (ale h. qól se běžně užívá i jako citoslovce: Slyš;
  • n.: poskakuje / skotačí; h.: + přes
  • Šalamoun nebyl žádný pasivní bambula, který by raději seděl u porna. Byl aktivní a vitální a nyní opravdu bláznivě zamilovaný

9 Jako srnec je můj milý, jak samec gazely. Hleďte, už stojí u (nás za zdí,) do okének nahlíží, mřížkami  hledí.

  • h.: Podobá se srnci;
  • [Výraz nese v č. podobné sex. konotace jako obdobné výrazy pro vysokou ve stv. blízkovýchodní poezii.] 
  • h.: gazelák … jelínek (výrazy byly z rytmických důvodů prohozeny) 
  • h.: za naší zdí 
  • h+ z; [Okna ve stv. domech neměla sklo, ale (pokud vůbec něco) mřížoví.]
  • zamilovaný (a nadržený) mladík je zajisté schopen vyvinutou neuvěřitelnou aktivitu

10 Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. 11 Vždyť skončila    zima,  pominuly deště, (jsou ty tam.)

  • [Zima je v regionu především deštivá.] 
  • zve milou, aby naskočila na jeho vlnu probouzejícího se života, touhy a lásky
  • milá rozhodně není proti – také netouží sedět doma a vyšívat

12 Květinky z (půdy prokvétají,) přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet (po kraji.)

  • h.: ukázaly se na zemi 
  • h. zámír zn. jak „prořezání“, tak „prozpěvování“. Dvojí význam výrazu tvoří nápadné centrum mezi dvěma refrény („Vstávej…“, , které asi účinkovalo tak, že po představě prokvétání vyvolalo ve čtenáři / posluchači představu prořezávání. [Réva se před novým vegetačním obdobím musí radikálně zbavit přebytečných výhonků.] Jakmile se ale přejde ke hlasu hrdličky, aktualizuje se pojem „zpěv“ a předcházející výraz je přeznačen.
  • h.: v naší zemi; n~: u nás po kraji
  • No tak, milá, vstávej, pojď ven, pojď něco podniknout, vždyť je jaro, všechno se probouzí

13 Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví  rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. 

  • h.: F. dozrál / barvil [?] své rané fíky; [fíkovník rodí víckrát a zde počíná zrát raná úroda] 
  • h.: jsou v květu;

14 Holoubku můj ve skále schovaný, ukrytý na srázu u stěny, jak vypadáš, ukaž se mi, (ať slyším) tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a (pohled na tebe) je plný krás. 

  • [Stále se oslovuje milá. Výraz zn. holuba i holubici. Záměna rodu má v č. zvláštní mazlivou konotaci.];
  • h.: v rozsedlinách skály; [jde o nějaký skalní úkryt, ne nutně „rozsedlinu“, jistě ale těžko přístupné místo]; [?]; LXX: přední hradbě / předhradbí; Vul: v dutině zdi / ohrady
  • h.: ve skrýši
  • [patrně skalní římsa]; 
  • h.: tvé vzhledy
  • h.: nech mi zaznít 
  • h.: tvůj vzhled
  • nadále krásná poezie. Milá je rozhodně pro, doma sedět nehodlá

15 Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.

  • h.: malé / mladé lišky 
  • ptc., tj. právě v tuto chvíli, ne obecně. [Lišky prý hrabou v půdě a požírají hrozny.] 
  • [Podle vv. 16-17 hovoří milá, a to patrně už zde, neboť předěl se zdá silnější mezi vv. 14 a 15 než 15 a 16.]
  • co má milá na mysli lištičkami, samozřejmě nevíme jistě. Tradičně se hovoří o malých zdánlivě bezvýznamných věcech, které mohou škodit vztahu: drobné konflikty, pokušení nebo rozptýlení. Stejně jako se lišky mohou vplížit do vinice a poškodit vinnou révu, mohou tyto „lištičky“ narušit krásu a růst lásky. Ve vztahu (včetně sexu) je třeba věnovat pozornosti drobným problémům, které ponechány bez kontroly, mohou bobtnat a škodit;
  • o každý vztah je třeba pečovat – pouze ve fázi prvotní zamilovanosti to jde do jisté míry „samo“. Později to pak už vždy vyžaduje úsilí. Chci-li mít šťastné a spokojené manželství (a milostný život), musím o něj pečovat;
  • milá si to uvědomuje a chce pro jejich vztah udělat maximum
  • níže uvádím bonmot, který považuji za geniální. Jsa dodržován dokáže vyřešit značnou část manželských a výchovných problémů:

Rady manželům:
Muži, chceš mít spokojené a šťastné děti? Měj rád jejich matku.
Ženo, chceš mít spokojeného a šťastného muže? Spi s ním.

  • překlopíme-li na chvíli příběh do duchovní metafory vztahu Krista a církve, Boha a lidí, platí to i zde. O vztah s Bohem je třeba pečovat. Pokud se mu nevěnujeme (v tomto případě je míček vždy na naší straně – Bůh se našemu vztahu věnuje vždy), může zakrnět nebo odumřít

16 Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.

  • n.: pase stádo; [ale protože je jako srnec ) a milá je lilie, nejspíš se pase na ní. Gazely se skutečně pasou v takovém porostu.
  • další krásný obraz milování

17 Než zavane den a prchnou stíny, ukaž se, (můj milý, (buď jako) srnec, jak samec gazely) na  (horách  mezi vrcholy.)

  • [Může zn. i opak, nikoliv ráno, ale večer: den odvane s pravidelným chladným vánkem v podvečer, kdy se stíny prodlužují („postupují“ místo „prchnou“). To by milý byl zván na noc];
  • h. sób (kořen s-b-b) zn. změnu směru. Jeho užití zde není jasné. Nejspíš jde o nějaké pozvání („zatoč“ ke mně). Slso zn. i ležení okolo prostřené tabule („přijď“ stolovat). Nebo jde o výzvu: proměň se – tedy synonymum k násl. slsu „buď jako“ / „připodobni se“; 
  • h.: podobej se;
  • h.: nebo  Odráží velmi podobnou formulaci v 2,9. Tímto rámcem se zpěv vv. 8-18 vyčleňuje jako celek. 
  • [Lze chápat i jako místní jméno: na horách Beter. Pravděpodobnější je symbolika odvozená od významu přívlastku. Výraz patrně zn. část těla, půlky oběti. Koehler uvažuje o pohoří se soutěskou. Přeloženo ve shodě se slovesem beter (- půlit) a s přihlédnutím k erotickému ladění básně; $
  • možná tedy: Tak už pojď, ať to stihneme ještě za světla
  1. ale nemusí to být jen sociální sítě – stejná očekávání „bičují“ i romantické romány, pohádky, filmy jako Pretty Woman nebo seriály ↩︎

hi SEO, s.r.o.

Přihlášení