1 Hospodin mi řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni (běžným způsobem:) (Spěšná kořist, rychlý lup.)
- h.: způsobem (/ rydlem / šablonou? forma) člověka; snad: obecně čitelně.
- (l-) Mahér šálál h.áš baz; n.: Spěchat za kořistí, rychle za lupem! [To naznačuje, že dvě města budou brzy vypleněna;
- Boží vzkaz není snadno čitelný? Být na místě Izraelců, došlo by mi, co chce Bůh lidem vzkázat?
- Že nějaká loupež či agrese proběhne rychle.
- Napsat něco na tabuli či velký kus papíru samo o sobě není nic významného, důležité na tom bylo, kdo to napsal. Pokud člověk bral Izajáše vážně jako Božího proroka, musel začít úporně přemýšlet co tato slova znamenají.
2 I povolal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova.
- Zápis na tabulku provedl Izajáš se vší vážností, nejoficiálněji, jak to jen šlo. Jakýsi notářský zápis, aby jednou bylo nezpochybnitelné, kdo to řekl, co řekl a kdy to řekl.
3 Přiblížil jsem se k prorokyni, otěhotněla a porodila syna. Hospodin mi řekl: (Dej mu) jméno Spěšná kořist, rychlý lup.
- [ve smyslu: manželce proroka];
- h: Zvolej jeho;
- Dle poznámky ČSP Izajášovi tedy otěhotněla manželka. V horším případě nějaká cizí prorokyně nebo nevěstka?
- Jde o druhého Izajášova syna a jeho jméno opět vyjadřuje něco významného.
- Tentokrát, že zkáza útočících království se odehraje během krátké doby, jak uvidíme dále.
4 Protože dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, odnesou majetek Damašku a kořist ze Samaří před asyrského krále.
- Táta a máma bývají první slova dítěte, řekněme kolem roku věku? Vysvobození skrze Asýrii se tedy odehraje brzy.
5 Hospodin ke mně mluvil ještě dále: 6 Protože tento lid pohrdl klidně plynoucími vodami Šíloach a raduje se s Resínem a synem Remaljášovým,
- [prav. míněn vodovod a později tunel, který přiváděl do Jeruzaléma vodu z Gíchonu;
- n.: nad; n. (jiný pravopis): třese se před;
- Lid něčím pohrdl – zřejmě klidným životem v Boží blízkosti. Zaplatí za to invazí mohutné asyrské armády. Ta je přirovnávána k záplavám, což je dobré přirovnání – stejně jako není člověk schopen zadržet valící se vodu, stejně nezastaví velkou armádu.
- Překlad „třese se“ asi bude lepší – kdo a proč by se z nepřátelské invaze radoval?
7 proto hle, Panovník na ně přivádí mocné a hojné vody Řeky — asyrského krále a všechnu jeho slávu — a vystoupí nad všechna svá řečiště a půjde přes všechny své břehy.
- tj.: Eufratu;
- Asyrská armáda obsadí zemi naprosto nekompromisně.
8 Projde Judou, zaplaví ho a půjde přes něj, dosáhne až k šíji; rozepjetím jeho křídel bude naplněna šíře tvé země, Immanueli.
- tj. s námi Bůh;
- Asyrská armáda obsadí Izrael, ale projde i Judou.
- Judu ale neobsadí zcela, jeho porážka nebude absolutní – pokud tedy je to myšleno tak, že „tělo“ sice bude poraženo, ale jen po „krk“. Hlava zůstane zachována.
9 Jednejte zle, národy, a zděsíte se, naslouchejte všechny dálavy země. Opásejte se a zděsíte se,
- opásejte se a zděsíte se.
- n.: Spolčujte se / Budete zlomeni; var. (LXX): Poznejte; $ t10 h. impv.; [řečnický imperativ jakoby předvídal důsledek zlého jednání;
- n~: připravte se k boji;
- Bůh zřejmě oslovuje dvě invazní armády (ony jednají zle). Nedopadnete dobře, neuspějete.
10 Udělejte plán, a bude zmařen, (řekněte slovo, a nenaplní se, protože s námi je Bůh.
- h.: uraďte radu;
- n~: domluvte si úmluvu;
- h.: neobstojí;
- Vaše invazní plány se nenaplní. Bůh zůstává na straně Judy.
- Na čí straně stojí Bůh, je pro výsledek konfliktu naprosto klíčové.
- V tomto případě je Bůh na straně Judy a sebelepší invazní plány jsou tedy odsouzeny k neúspěchu.
- Každá armáda doufá a tvrdí, že Bůh je na její straně.1
- Situace ale může složitá – v tomto případě útok Aramu a Izraele na Judu byl zlý, následný útok Asýrie na ně byl Božím trestem, tedy spravedlivý.2
11 Vždyť toto mi řekl Hospodin, (když mě uchopil za ruku) a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu:
- h.: jako silou ruky / když uchopení ruky; [může zn.: když si mne vybral; nebo: s velkou mocí / s velkým důrazem;
- Když si Bůh Izajáše vybral, položil mu důrazně na srdce, aby se nechoval stejně jako zbytek národa.
12 Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí; toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte.
- Izajáš, jako Boži služebník, má jít naprosto proti proudu všeobecných názorů. Veřejné mínění má naprosto odmítnout.
- Veřejné mínění vidí situaci velmi špatně – děsí se nadcházejících okolností. Izajáš se k tomuto názoru nemá připojit. Tohle není pro Boží lid největší hrozbou.
- Tento verš se často používá i v dnešní době, zhruba od doby covidu ve smyslu: nepřistupujte na konspirační teorie, neděste se věcí, které se šíří po sociálních sítích.
- Tato interpretace je podle mého názoru správná: je podle mně správné nemít strach např. z očkování či z chemtrails. Všeobecná panika z globálního oteplování je pro mě méně důležitá, než to, aby se jednotlivci a národy obracely ke Kristu.
13 Hospodin zástupů — jen (on vám budiž svatý;) (on je vaše bázeň a on je vaše strachování.)
- h.: jeho posvěcujte;
- n~: jeho se bojte, před ním mějte strach / ať on je předmětem vaší bázně a strachu.
- Jediné, čeho se máme opravdu bát, je Bůh – jeho názory pro nás mají být určující. „Nenaštvat“ Boha, vyhledat jeho tvář je tisíckrát důležitější, než cokoliv jiného na tomto světě.
- Priority je třeba přeskládat – když dostaneme Boha na první místo, ostatní věci se podle Jeho slibu „poddají“ samy. Bohabojní lidé bývají dobrými občany.
14 On vám bude svatyní, ale (kamenem úrazu) a skálou pohoršení pro oba domy izraelské, pastí a léčkou pro obyvatele Jeruzaléma.
- [někteří čtou: léčkou (móqeš namísto miqdáš)]
- n.: kamenem, na který narazí
- n.: překážky / o kterou budou klopýtat;
- Bůh má být naší svatyní. Svatyně je oddělené místo určené k setkávání s Bohem. Jeho máme vyhledávat a s Ním trávit svůj čas.
- Zřejmě je myšleno, že Bůh je pro některé svatyní, ale pro jiné problémem.
- Skála pohoršení je něco, co se ti stále plete do cesty. Něco, co nemůžeš obejít, na co stále narážíš, jakkoliv bys to chtěl obejít či ignorovat. Štve tě to, ale přesto je to pořád před tebou.
- Past a léčka jsou nástrahy. Tváří se nevinně, snaží se být neviditelné, ale když je přehlédneš, máš problém. V jakém smyslu je Bůh pastí a léčkou svému lidu? (Víme, že Bůh je přímý a pasti nikomu neklade, nikoho nepokouší apod.). Přesto to tak může fungovat – a to kvůli lidské zvrácenosti. Lidé se snaží Bohu vyhýbat, snaží se jej ignorovat. On jim přesto znovu a znovu signály o své přítomnosti klade do cesty. Lidé si dávají „zatracený pozor“, aby se všemu týkajícímu se Boha vyhnuli, aby každý náznak Jeho existence vytěsnili ze svých životů. A pak zcela nečekaně jim Bůh postaví do cesty nějakou drobnost, okolnost, náznak, dotyk, sen, zmínku, řádek v knize, starou fotku, starou Bibli, starou vzpomínku. Něco, co, když si nedají pozor, je k Bohu přiblíží.
15 Mnozí z nich klopýtnou, padnou a polámou se, budou chyceni a zajati.
- n.: chytí se do léčky a budou…
- Pokud mluvíme stále o tom, že tou léčkou je Bůh, jde o toto: Mnozí nakonec Boha najdou. Boží náznaky rozluští, budou správně interpretovat dějinné události a nakonec skončí v Boží náruči.
- Tím, že primárně Boha opustili, návrat nebude bezbolestný ani jednoduchý, ale nakonec to s nimi dopadne dobře.
16 Zavaž svědectví a zapečeť zákon mezi mými učedníky.
- n~: Zachovej; [n.: utvrď – paralela násl. zapečeť];
- n.: osvědčení;
- To, co říkám, je důležité – najdi ty, kdo Mě berou vážně, a polož jim to na srdce. Ať moje slova drží nezkreslená a ve vší vážnosti.
- I ve zvrácené Izajášově době se takoví lidé vyskytovali. Nikdy to nebylo tak, že by věřící zůstali ve společnosti zcela izolovaní. Téměř vždy šlo o menšinu, ale ta vždy existovala.
17 Budu vyčkávat na Hospodina, který skrývá svou tvář před domem Jákobovým; budu očekávat na něho.
- Známý a krásný verš: I když je momentální situace špatná, jakkoliv se Boha nelze dovolat, přestože se zdá, že nereaguje a nejedná – nic mě neodradí od toho, abych na Něho očekával.
- Jde vlastně o paradox – když se člověk o něco pokouší a opakovaně naráží na neúspěch, dříve nebo později své úsilí vzdá. To je přirozené. Když něco nejde, tak to nejde. Kopat proti zdi (nebo dokonce proti bodcům (Sk 9:6: Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“) je nelogické a nesmyslné.
- Když se člověk opakovaně snaží dovolat Boha, a nedostává se mu žádné odpovědi ani změny, je logické tento směr snažení opustit: Buď Bůh není nebo nechce reagovat, proč tedy pokračovat v něčem, co nikam nevede?
- Izajáš ale říká, že v tomto případě to smysl má – Boží ne-reakce je cílená. Bůh nereaguje schválně.
- Obrat „skrývat svou tvář“ asociuje zapírání se – je zavřený doma, nereaguje na zvonění, nebere telefon, neodpovídá ne emaily. Ví, že je po něm sháňka, ale nechce reagovat, nechce s nikým mluvit.
- Ale proč? Důvodů může být více.
- Nejlidštějším a asi nejběžnějším důvodem může být naštvání: Tak dlouho jste mě provokovali, tak dlouho jste na mě kašlali, že vás teď nechci nějakou dobu vidět.
- Dalším důvodem může být, že jde o zkoušku opravdovosti zájmu: Bůh takto postupuje nezřídka – často cestu k Sobě do určité míry zatarasuje nebo znesnadňuje, aby „odfiltroval“ ty, jejich zájem je pouze formální nebo plochý. Žena s krvotokem se musela prodrat zástupem. Kdo chce porozumět Bohu, musí si lámat hlavu s Ježíšovými podobenstvími.
- V tomto případě se mi jeví jako nejpravděpodobnější příčinou Božího ukrytí se, že Bůh již rozhodl o nutnosti trestu pro Izrael a chtěl jej nechat proběhnout. Věděl, že v nouzi jej budou Izraelci ve zvýšené míře „bombardovat“ svými modlitbami. V dané situaci ale byl rozhodnut je nevyslyšet. Proto „nezvedal telefony a neotvíral na zvonění“.
Snad by se situace dala přirovnat k situaci rodiče, který poté, co "stopadesátkrát" dítě varoval, ať neleze, kam nemá, je poté, co se dítě zamotá do ostružin, nechá chvíli "trápit". Přiběhne až po chvíli a dítě vysvobodí a utěší. Situaci má samozřejmě pod kontrolou a dohlíží, aby si dítě neodneslo nic horšího, než pár škrábanců. Nic to ale nemění na tom, že když dítě začne křičet, z výchovných důvodů na chvíli před ním skryje svou tvář a s pomocí chvíli vyčká.
- Obecně platí, že poměrně běžným důvodem Boží ne-reakce bývá zkouška opravdovosti našeho zájmu. Řeči se vedou, modlitby létají „sem tam“. Něco jiného ale je „střelná“ modlitba a něco jiného soustavný modlitební zápas nebo modlitba spojená s půstem.
- Snad ještě poznámka: Nic jiného, než čekat, až nám Nejvyšší „telefon zase zvedne“, nám ostatně ani nezbývá. Co jiného chceme dělat? Kam jít? Neexistuje žádná smysluplná alternativa.
Nejméně jednou jsem se v životě dostal do situace, kdy jsem byl z Božího mlčení tak frustrován, že jsem zvažoval "odchod" od křesťanství. To, co mě tenkrát zadrželo, byl fakt, že "není kam jít". Všechny alternativy (včetně všech náboženství, agnosticismu či ateismu) jsou proti křesťanství tak ubohé a nesmyslné, že jsem si takový krok zpět nedovedl vůbec představit.
18 Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón.
- Mluví Izajáš – to, že žije, jak žije, co říká a také synové s těmi zvláštními jmény jsou pro národ svědectvím.
Všichni v Izraeli věděli, že mezi nimi žije jeden „podivín“, který promlouvá nepopulární věci. - Izajášova existence byla svým významem srovnatelná s Božími znameními a divy, resp. přímo divem a znamením byla.
- Možná se to tak nejevilo ani Izajášovi samotnému ani jeho okolí, ale jeho význam pro národ byl zásadní.
19 A jestliže vám řeknou: Dotazujte se (těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých,) a věštců, kteří piští a mumlají … (Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Kvůli živým má hledat mrtvé?)
- n.: spiritistů; (tzn. lidí, skrze které mluví jiní duchové);
- n. (následující může být pokračováním výzvy): Což se lid nemá dotazovat svých bohů? Kvůli živým má hledat mrtvé;
- Zřejmě při nepopularitě Izajášovy zvěsti byly tendence hledat odpovědi jinde. Když od Boha a jeho proroků přicházejí odpovědi, které nikdo nechce slyšet, lidé se logicky obracejí jinam. To je obecné univerzální pravidlo.
- I dnes se lidé houfně obracejí k okultistům a ke nespecifické či východní spiritualitě, neboť Ježíš „nejde na ruku“ jejich představám. Hledají si proroky a duchovní guru podle svých představ.
- Nicméně od spiritistů se člověk nic kloudného nedozví. Jejich sdělení jsou neurčitá a neuchopitelná. Živým lidem nemají, co přinést.
- Pokud vás někdo bude vybízet, abyste se vydali cestou spiritismu či okultismu, odmítněte.
20 K zákonu a ke svědectví! Nebudou-li mluvit podle tohoto slova, (tak v něm pro ně není úsvit.)
- n.: to proto, že v nich (h. sg. je kolektivní) není světlo úsvitu.
- Přitom je, kam se obrátit – ke svému Bohu, k Jeho zákonu a k Jeho svědectví. Jen odtud si lze odnést něco smysluplného. Jen odtud lze získat světlo pro svá rozhodování, porozumění pro situaci, ve které se nacházíme
21 Každý zkroušený a hladový bude procházet zemí, a jak bude hladový a vzteklý, bude proklínat svého krále i svého Boha. Obrátí se vzhůru 22 a pohledí k zemi, a hle, soužení a temnota, ponurá sklíčenost — vkrádá se soumrak.
- Snad: Pokud se lidé nebudou obracet k Bohu, ale hledat pomoc jinde, nebude jim pomoci. Všude bude temnota a beznaděj, žádné světlo nikde nevzejde.
23 Avšak nezůstane pochmurná, jako teď, když na ni dolehla tíseň. Jako v době, kdy nejprve zlehčil zemi Zabulón a zemi Neftalí, ale nakonec jí dodá vážnost — cestě u moře, Zajordání a Galileji národů.
- [prav. míněna porážka Izraele Asyřany v r. 734-733 př. Kr., kdy Tiglat-pileser III. anektoval značnou část území Izraele]
- n.: význam / slávu
- [tj. provincie Dor podél Středozemního moře]
- [provincie Megido západně od galilejského moře; titul „národů“ ukazuje, že území bývalo okupováno cizinci]
- Zřejmě tedy dle pozn. ČSP: Teď to s Izraelem vypadá bledě, nepřátelé ze země postupně ukusují. Ale to není definitivní stav – dějinný význam Izraele nakonec bude zásadní
.
- V dnešní dobře Rusové i Ukrajinci, Izraelci i Palestinci (2024). Pravdu ale nemohou mít všichni, jedna strana se nutně mýlí. Ve většině konfliktů platí, že zlem je agrese a obrana že je legitimní; a že Bůh je tedy na straně bránících se. Rusové a Palestinci ale mají svá (byť pochybná) zdůvodnění, proč je jejich agrese oprávněná. ↩︎
- Víme odjinud (především z Jer), že „Boží trestající metla“, v tomto případě Asýrie, si nesmí svou pozici přespříliš „užívat“ či chovat se přespříliš krutě. ↩︎