Izajáš – kapitola 66

1 Toto praví Hospodin: Nebesa jsou mým trůnem a země podnoží mých nohou. ⁽Kde je ten dům, který mi chcete postavit, a kde místo mého odpočinutí?

n~: Jaký dům byste mi chtěli postavit;
S dary pro Boha je to těžké. Je to jako kupovat vánoční dárek bohatému dědečkovi: buď všechno má anebo nic nepotřebuje.
Jestliže je Bůh stvořitelem a majitelem všeho, jestliže si lusknutím prstu může vytvořit planetu ze zlata či platiny, z naší tisícikoruny v nedělní sbírce si jistě „na zadek nesedne“.
Na druhé straně i bohatého dědečka mohou vnoučata příjemně potěšit či překvapit – např. svou návštěvou či drobným dárkem od srdce.
Bůh nemá nic společného se seniorem, který v domově důchodců zoufale čeká na návštěvy svých dětí a vnoučat. Nicméně i Boha návštěva a zájem potěší a ignorace mrzí.
Zvláště když se křesťané někdy chovají jako děti, které si na svého příbuzného v domově důchodců vzpomenou pouze v den, kdy se dává důchod. Tehdy jsou parkoviště před domovy plná.
Křesťané, kteří se modlí pouze v době problémů, jsou podobni nezdárným dětem, které si po celoroční ignoraci na své rodiče vzpomenou pouze ve chvíli, kdy potřebují zalepit náhlou díru v rozpočtu.
Z tohoto hlediska je trapné, když se lidé mohou přetrhnout v návštěvách svatostánků a zapalování svíček až ve chvíli, kdy „válka“¹ klepe na dveře.
Dítě, které navštíví svého rodiče pouze ve chvíli, kdy potřebuje „založit“, by nemělo dostat peníze, ale být vypráskáno bičem.

Wilhelm Busch  byl evangelickým pastorem pro mládež v Německu a to včetně období Druhé světové války. Jako člen Vyznavačské církve, která nekolaborovala s nacisty, byl několikrát vězněn. Ve své knize Ježíš, náš úděl (nebo možná Život bez všedních dnů, nejsem si jistý) vzpomíná na situaci, kdy se ocitl v protileteckém krytu se skupinou cizích lidí. Ti jej ve strachu a úzkosti jako faráře požádali o modlitbu. Modlil se a kryt zaplavil Boží pokoj. Lidé se po náletu šťastně rozešli do svých domovů. Druhý den se situace opakovala - nálet, vyděšení lidé ve krytu, prosba o modlitbu. Farář Busch tentokrát modlitbu odmítl. Jeho zdůvodnění zhruba  odpovídalo výše řečenému - všichni zažili Boží zázrak a ochranu. Pokud z toho nic nevyvodili a nenavázali s Bohem osobní vztah, není jim pomoci. Bůh (ani jeho služebník) není automat na pomoc v těžkých chvílích.

Bůh v našem textu připomíná svému lidu, že naprosto není závislý na jejich „milodarech“. Že svatostánek, který mu jeho lid staví, není něco, co by Hospodin potřeboval.
Vše, co pro Boha můžeme udělat, je šancí pro nás. Vše, co můžeme obětovat, je Boží milostí. Jestliže nám Nejvyšší dává šanci mu obětovat čas, peníze, námahu, spánek – je to Jeho milosrdenství vůči nám. Šance zapojit se jakkoliv do Jeho díla je čirou Boží milostí
Podobný význam má Ž 50,8 – 13. Říká se zde, že Bohu patří vše živé na zemi a opravdu nemá zapotřebí konzumovat přinášené zvířecí oběti. Ve verši 12: Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm. 13 Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?

2 Všechny tyto věci učinila má ruka, ⁽tak to všechno nastalo,⁾ je Hospodinův výrok. Ale k tomu shlédnu: Ke zkroušenému a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese při mém slovu.

[tj. nebesa i zemi];
h.: ty (všechny věci …);
LXX, Qu: a je to všechno mé;
Bůh zde, stejně jako v padesátém žalmu zdůrazňuje, že opravdu nemá zapotřebí, aby mu lidé stavěli dům či přinášeli jakékoliv oběti.
To ale neznamená, že neexistují věci, kterým by nevěnoval pozornost, které by neoceňoval. K takovým věcem patří: zkroušený a ubitý duch a ten, kdo se třese při Božím slovu. (Podobné vyústění, že Bohu dělá radost pomáhat nešťastným, je i v již zmíněném Žalmu 50).
Na aroganci a na formální náboženské obřady bez obsahu je Bůh nesmírně alergický. Nenávidí je. Je mu z nich špatně (viz první kapitola Izajáše). K lidem zkroušeným a ubitým je naopak nesmírně vstřícný.
Blízko je také těm, kdo Jej berou vážně a mají vůči Němu respekt.

3 Kdo poráží k oběti býka, také ubíjí člověka, kdo obětuje ovci, také láme vaz psu, kdo přináší přídavnou oběť, také obětuje vepřovou krev, kdo přináší kadidlo k připomínce, také dobrořečí modle. Jak si oni vyvolili své cesty a jejich duše našla zálibu v ohavnostech,

n.: jakoby (ubíjel … – podobně na dalších místech); [první překlad popisuje lidi, kteří navenek slouží Hospodinu, ale přitom páchají ohavnosti; druhý překlad ukazuje, jak Hospodinu chutná služba, jejímž motivem není pravá oddanost];
[pes a vepř jsou zmíněny společně také v Mt 7,6 a 2P 2,22]
h. awen – marnost / nicotnost, zde: modla;
n.: ohavných modlách;
Je to tak, jak uvádí poznámka ČSP. Buď lze chápat: Lidé jsou takoví pokrytci, že dokonce ti, kteří bez zaváhání vraždí, se mi pak neváhají ukazovat se svými oběťmi.²
Nebo lze chápat: Když mi přijde pokrytec obětovat, je to jako by mi vrážel do srdce nůž. Je mi to tak odporné, jakoby kdyby na tom oltáři zabíjel člověka.
Analogicky další příklady:
- kdo obětuje ovci, také láme vaz psu – u pokrytce si nejsem schopen odmyslet jeho zvrácenost. I když mi obětuje čistou ovečku, vnímám to jako kdyby na oltáři pitval krysu.
- kdo přináší přídavnou oběť, také obětuje vepřovou krev – opět: i čistou oběť vidím jako odpornou zvrácenost.
- kdo přináší kadidlo k připomínce, také dobrořečí modle – když se modlí ke Mně, vnímám to jako kdyby obětovali nejodpornějšímu ďáblu.
Jak si oni vyvolili své cesty a jejich duše našla zálibu v ohavnostech – ale jako oni, tak já. Když se oni rozhodli takto žít, budiž po jejich. Budu se k nim chovat odpovídajícím způsobem.

4 tak i já pro ně vyvolím zlé zacházení a přivedu na ně to, čeho se hrozí, protože jsem volal, a nikdo neodpověděl, mluvil jsem, a neposlouchali; páchali to, co je zlé v mých očích, a vybrali si to, v čem nemám zalíbení.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Oni mě uráželi nejhrubším způsobem – svou arogancí, pokrytectvím a ignorováním mých názorů. Naparovali se s oběťmi, na které jsem se nemohl kvůli znechucení ani podívat. Dostanou, co chtěli. Potrestám je.
Přivedu na ně to, čeho se hrozí, je drsná hrozba. Všichni máme nějaké fobie, něčeho se bojíme. A Bůh naše strachy zajisté zná. Zde je tak naštvaný, že oznamuje, že viníky potrestá právě těmi způsoby, kterých se báli.
Bůh ještě připomíná, že trest přichází poté, co se nesčetněkrát pokoušel hříšníky oslovit, zastavit a varovat. Reakce ale nebyla žádná, zájem žádný, ochota naslouchat žádná. Šlo o vědomé a cílevědomé odmítnutí Boha.

5 Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem: Vaši bratři, kteří vás nenávidí a vylučují vás pro mé jméno, říkají: Ať se Hospodin oslaví a uvidíme vaši radost! Ale budou zahanbeni.

tj. soukmenovci – Izraelci;
var.: je … oslaven, [evidentně míněno ironicky;
Vždy existuje skupina, která s Bohem opravdový vztah má. Kteří mají k Jeho názorům respekt a poslouchají Jeho slova. Bůh o nich dobře ví. Nyní k nim Bůh promlouvá a uklidňuje je.
Vím o vás a vím, že jste mezi vaším lidem neoblíbení. Protože mé věci berete vážně a s respektem, nenávidí vás a vylučují z církve.
Ironické dovolávání se Hospodina je časté a pro ty, kdo se takto chovají extrémně nebezpečné. Jednali tak farizeové vůči Ježíši (Ať sestoupí z kříže, když je Boží Syn), dělali to všichni pronásledovatelé věřících všech dob, také pronásledovatelé Židů v dějinách.
Takto Boha provokovat je nebetyčná drzost a zahrávání si s tvrdou odplatou.
Zahanbení je to nejmenší, co lidi za takové chování může potkat. Zvažme, jak se cítili a jako dopadli ti, kdo Ježíše odsoudili na kříž, když Mu pak po své smrti stanuli tváří v tvář.

6 Slyš, hukot z města, zvuk z chrámu, ⁽zvuk, jak Hospodin odplácí⁾ svým nepřátelům za to, co vykonali.

Hospodin se vysmívat nenechá. Spravedlnost bude nakonec nastolena a každému po zásluze odplaceno.

7 Dříve než se svíjela bolestí, porodila, dříve než na ni přišly bolesti, porodila chlapce.

Hovoří se o případu překotného porodu. Porod je většinou dlouho očekávaná a připravovaná věc. Po období předzvěstných stahů (poslíčků) následuje poměrně dlouhé období stále častějších kontrakcí. Porod je jejich vyvrcholením.
Zde prorok mluví o porodu, který nastal zčistajasna, zcela bez kontrakcí.
Uvidíme, proč.

V srpnu 2003 byla při modlitbách přijata proroctví (JP) týkající se probuzení v ČR, potažmo v Ostravě. V 2 Kr 19,3 a Iz 37,3 je popisována situace opačná tomu, co Izajáš bude popisovat dále v této kapitole: Dítě je zralé k porodu, ale rodička není schopna ho porodit.
Což je interpretováno jako situace, kdy Bůh je ochoten dát zemi probuzení, ale církev to není schopna přijmout, neboť na probuzení není připravena, např. není schopna se ujmout obrácených lidí.
Od 7. do 14. verše poslední kapitoly nastává naopak situace překotného porodu bez prodromů. Což je interpretováno jako možnost, že Bůh vylije své probuzení náhle, bez křečí a porodních bolestí (bez úporných modliteb, bez utrpení svatých, bez zoufalých volání svatých Dej mi zemi nebo umřu; bez sténání k porodu).
Jako dítě vzniká aktem lásky mezi manželi, vzniká probuzení jako výsledek lásky mezi Kristem a církví.
verš 9: Dávat nový život je Boží přirozeností.
verš 10: Církev bývala spíše předmětem truchlení - její stav nebyl dobrý, nebyla přitažlivá ani krásná.
verš 11: Po probuzení budou církve zdrojem výživy pro široké okolí. Nevěřící z ní budou přijímat Boží slovo - stravu, o které dříve neměli ani ponětí.
verš 12, 13: Církev se o nově uvěřivší bude starat, hýčkat je, povzbuzovat. Slabé nosit v náručí.
verš 14: Všichni budou mít z nových událostí ohromnou radost. Během probuzení se Boží věci poodkryjí více, než je obvyklé.

8 Kdo slyšel něco takového? Kdo viděl něco takového? Cožpak se země zrodí v jediném dni? Zdalipak se národ narodí naráz? Vždyť sotva se Sijón začal svíjet bolestí, již porodil své syny.

Takové věci se obvykle nedějí, jsou neslýchané a nevídané. Všechny věci vyžadují přípravu. Dokonce i i stvoření vesmíru a vznik židovského národa Bohu nějakou dobu trvaly.
Onou překotnou rodičkou je Izrael, uvidíme, v jakém smyslu.

9 Což bych já, který otevírám lůno, nedal zrození? říká Hospodin. Nebo já, který dávám rodit, bych uzavřel lůno? praví tvůj Bůh.

Veškerý život pochází ode mne, říká Bůh. Já jsem pro-life, já jsem život a rození vymyslel. Cožpak bych dopustil, aby se donošené dítě nenarodilo? Já přece děti chci, je to má vůle.

10 Radujte se s Jeruzalémem a jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Jásejte s ním s radostí všichni, kteří nad ním truchlíte.

h.: v ní; všechna zájmena f. – Jeruzalém je v h. f.]
Jeruzalém, tedy můj lid je důvodem k radosti. Mám s ním dobré záměry a plány. Všichni, kdo k němu máte kladný vztah, se z toho můžete radovat.
Nyní vám připadá, že to s ním vypadá bledě, jste z jeho osudu nešťastní. Ale to se změní. Vzejde z něho nový život. a Stane se tak, než se nadějete.

11 Protože budete sát a nasytíte se z ⁽prsu jeho útěchy,⁾ protože budete hltat s požitkem z ⁽prsu jeho slávy.⁾

n.: jeho (h.: jejích) útěšných prsů;
n~: jeho (h.: jejích) plných (h.: těžkých) prsů (h.: bradavek);
Kojení je pro dítě činnost nanejvýš útěšná. Jde o nejspolehlivější způsob, jak plačící mimimo utišit .
Blaho, které při tom dítě zažívá je příslovečné – dokonalé štěstí se rozlije celou jeho bytostí. Nakojené dítě v v matčině náručí je obrazem dokonalého pokoje, tedy stavu, kdy věci jsou dokonale v pořádku, kdy vše je, jak má být.

12 Neboť toto praví Hospodin: Hle, přivádím k němu pokoj jako řeku a slávu národů jako valící se potok a budete z toho sát. Budete nošeni na boku a hýčkáni na kolenou.

n~: blahobyt;
n~: bohatství;
n.: rozvodněný;
Budoucnost Izraele je slavná. Z jeho dobra se bude sytit nejen on sám, ale i ostatní národy, lidé všech dob a míst. Jistě se zde mluví o Kristu – všichni křesťané všech dob a míst čerpají z Kristova díla pokoj a dávají mu slávu.
Být Kristův je stejně útěšné jako být v matčině náruči. Jako matky nosí své děti na boku (obkročmo sedící na pánvi) nebo je mají posazené na klíně, podobně dobře se cítí ti, kdo poznali Krista..

13 Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu já utěšovat. V Jeruzalémě dojdete potěšení.

Ze Židů vzešla spása pro všechny. Všichni z ní mohou čerpat.

14 Uvidíte to a vaše srdce bude jásat a vaše kosti rozkvetou jako tráva. Bude známo, že Hospodinova ruka je s jeho otroky a jeho rozhořčení je proti jeho nepřátelům.

Budete svědky Božího jednání. A na konci věků se toto všechno stane zjevným. Při Kristově druhém příchodu Bůh udělá pořádek a Boží lid, jakkoliv ubitý, rozkvete jako tráva.

15 Neboť hle, Hospodin přijde v ohni a jeho válečné vozy jako vichřice, aby v rozlícení vylil svůj hněv a své hrozby v plamenech ohně.

Kristův návrat bude spektakulární a brutální. Období námluv skončí – ti, kdo Jej odmítali, ti, kdo ubližovali věřícím, budou smeteni³

16 Neboť ohněm a mečem bude Hospodin soudit veškeré tělo a pobitých Hospodinem bude mnoho.

Soud přijde a bude drsný. Žádný univerzalismus⁴ neplatí. Zla je na světě mnoho a je strašné. A není třeba mluvit jen o holokaustu a podobných extrémech – nenávist, závist, ubližování, zrady, nevěry a tisíce dalšího jsou na denním pořádku.

17 Ti, kdo se posvěcují a očišťují kvůli zahradám po jednom uprostřed a jedí vepřové maso, ⁽věci hodné opovržení⁾ i myši, ti společně zaniknou, je Hospodinův výrok.

^t25 n~: v … ^t26 Q: po (/ za …) jedné (? věci, ? ženě); $ ^t27 Tg: drobnou havěť (hmyz ?) ^a 2Pa 30:17srv ^b Iz 65:3

18Já odpovím^t28 na jejich skutky a jejich úmysly: přijde čas k shromáždění všech národů a jazyků.^a I přijdou a uvidí mou slávu. ^t28 n.: vidím; LXX: znám; $ (zdá se, že text je porušen) ^a Jl 3:2srv; Zj 5:9
19Vložím na ně znamení a pošlu z nich ty, kdo vyváznou, k národům: Do Taršíše,^a do Púlu^t29 a do Lúdu,^v30 k těm, kdo napínají luk, do Túbalu^b a do Jávanu,^t31 na daleké ostrovy,^c které neslyšely zprávu o mně a neviděly mou slávu, a oznámí mou slávu mezi národy. ^t29 některé LXX rkpp.: Pút – Libye; srv. Ez 30:5!; Ez 27:10 ^v30 [tj. Lydie, v Malé Asii; Lúďané byli vyhlášení lukostřelci – Jr 46:9!] ^t31 [prav. Řecko]; Ez 27:13 ^a Iz 23:6; Jon 1:3 ^b Ez 38:2n; Ez 39:1 ^c Iz 11:11; Jr 31:10
20A přinesou všechny vaše bratry^t32 ze všech národů jako obětní dar Hospodinu na koních a na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako synové Izraele přinášejí obětní dar v čisté nádobě do Hospodinova domu. ^t32 tj. soukmenovce – Izraelce z ostatku; Iz 11:11n; Iz 49:22
21Vezmu z nich také některé za kněze a za lévity,^a praví Hospodin. ^a 1P 2:5; 1P 2:9
22Neboť tak jako přede mnou zůstávají^a nová nebesa a nová země,^b které dělám, je Hospodinův výrok, tak bude zůstávat vaše potomstvo a vaše jméno. ^a Kaz 1:4 ^b Iz 65:17
23A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo,^a aby se sklánělo^b přede mnou, praví Hospodin. ^a Iz 40:5 ^b Iz 19:21; Za 14:16
24

Iz 66:24I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní.^a Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne.^b Budou k opovržení^t33 veškerému tělu. ^t33 n~: k důrazné výstraze ^aIz 1:2; Ez 20:38^bMk 9:44; Mk 9:46; Mk 9:48//

Nemoc, rozvod, drogy u dětí ↩︎
Známá otřesná scéna z filmu Okupace v sedmadvaceti obrazech: ustašovský vrah, který brutálně likvidoval nepřátele v autobuse smrti se pak v kostele doprošuje u kněze modlitby za svou nemocnou manželku. Pamatuji si, jak mě to jako mladého člověka znechutilo, jak mi to bylo odporné. ↩︎
Zrovna jsem v Historii židovského národa dočetl kapitolu o holokaustu v Historii židovského národa (3/2024). Ach běda všem, kdo ubližují Božímu národu dnes i nyní. Budou objekty hrozného Božího vzteku. ↩︎
Teorie, že nakonec budou všichni spaseni. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz