Efezským – kapitola 5

1 Napodobujte tedy Boha jako milované děti.

Napodobování je častý Boží (a Pavlův koncept). Řecké slovo μίμησις (mimēsis) známe ze slov imitace nebo mimikry..
Každý, kdo měl děti to dobře zná. Děti mají dospělé dokonale „nakoukané“ a dělají vše podle nich – vaří, uklízejí, starají se o panenku jako o mladšího sourozence, řídí auto, používají nářadí. (Nedávno jsem dostal fotku svého jeden a půl letého vnuka, jak „vysává“ vysavačem).
Koho máme napodobovat?
- Boha (zde)
- Krista a druhotně Pavla (1K 11,1; Fil 3,17)
Napodobování Krista a Pavla je jednodušší, než napodobování Boha. Víme ale, že jaký je Kristus, takový je Bůh.
Jsme Božími dětmi. Bůh nás přesahuje daleko více ,než rodiče přesahují své děti. Nedokonalost napodobování není na škodu. Co se cení, je snaha.

2 a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni.

Láska je svorníkem všeho. Máme v životě usilovat o to, aby láska byla hlavním motivem všeho, co děláme.
U Krista tomu tak bylo – ke všemu ho motivovala láska: Hlavně s obětování sebe sama za církev.
Kristu na církvi tak záleželo, že neváhal se v její prospěch obětovat.
Bohu se to líbilo.

3 Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté.

n.: hrabivost;
ř.: jmenovány;
Jakékoliv sexuální nečistoty mají být zcela mimo obzor věřících. Že je vůbec nebudou dělat je mimo diskuzi. To ale nestačí, je třeba o nich vůbec nehovořit.
Toto je pro křesťany důležitý, ale i náročný bod. Že se v církvi neprovozují žádné nevěry, perverze a podobné věci, je samozřejmé. Pod vlivem okolí ale jsme – na internetu se běžně dozvídáme, co všechno lidé tohoto světa dělají, kolik partnerů střídají, co abnormálního všechno provozují.
Od takovýchto informací je třeba se odstřihnout a už vůbec je nepouštět dále.
Je třeba si na to dávat pozor i ve smyslu pokrytectví: Je lákavé si přečíst bulvární zprávy a pak si uklidňovat svědomí tím, že se nad nimi pohoršuji. Tento přístup nám má být na hony vzdálen.
Na seznamu věcí nevhodných ke zmiňování je i chamtivost: Takže číst si v bulváru o životě boháčů a různé smetánky (případně se na tím pak pohoršovat) je rovněž nepatřičné.
Pro svaté se takové jednání nesluší, je hluboko pod jejich úroveň.
Říká se, že Smith Wigglesworth, britský evangelista a významná postava v letničním hnutí nedovoloval, aby do jeho domu vešel někdo s novinami. Nechtěl, aby svět měl přístup do jeho domova. A to mluvíme o době před téměř sto lety, kdy nebyl internet a noviny byly na zcela jiné úrovni čistoty.

4 Ani hanebnost, hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší; nýbrž raději vzdávejte díky.

Týká se to jistě o sprostých vtipů a dvojsmyslných narážek mezi pohlavími (Natož používání vulgarismů).
Asi to neznamená, že křesťané nemohou vést nezávazné „lehké“ konverzace, že každé jejich slovo musí být „tesatelné“ do skály.

5 Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec — to jest modloslužebník — nemá dědictví v království Kristově a Božím.

Pavel se zřejmě má obavy, že by jeho slova někdo mohl brát na lehkou váhu, mít pocit, že to přehání či příliš „tlačí na pilu“.
Vztyčuje proto velký varovný vykřičník: Berte tyto věci velmi vážně – ve hře není nic menšího než přijetí nebo odmítnutí Bohem.
Domnívat se, že stačí uvěřit a dále již na ničem nezáleží, že mohu si žít, jak se mi zlíbí, je od pravdy velmi vzdáleno.
Jde opět o „arminiastickké“ místo použitelné v diskuzi o tématu „Jednou spasen, navždy spasen“: Odříkaná modlitba spasení je ti k ničemu, pokud některé věci nezměníš.
Co je tedy nekompatibilní se vstupem do Kristova království? (jsou použity oba termíny jako zaměnitelné: Kristova a Boží království je totéž).
- smilnění: Kdo poté, co se stane křesťanem, nepřestane s nelegitimním sexem, bude mít závažný problém. Každý hřích je vyznatelný a odpustitelný, ale svévolné pokračování ve smilstvu znamená „stopku“.
- nečistota: člověk nemusí smilnit, aby byl špinavý. Domnívám se, že jde opět o sexuální nečistotu a to ve smyslu např. pornografie, přesexualizovaného pohledu na svět, apod. Jsou lidé, kteří se na vše dívají prizmatem sexu, bez dvojsmyslů a přisprostlých narážek se neobejdou, na každou ženu či muže hledí jako na sexuální objekt.
- lakomství je dáno na roveň modloslužebnictví: Lakomství znamená lpění na penězích, neochota se sdílet či rozdělit. Nepřiměřené restriktivní zacházení s penězi či majetkem.
- Možná by nás nenapadlo, že jde o stejně závažnou věc jako nelegitimní sex nebo nečistota. Pokud tedy u sebe člověk lakomství zpozoruje, je třeba s ním začít radikálně jednat – skončit s lakomstvím, „zatočit“ s ním. Přestat sedět na penězích, začít být štědrým k ostatním.
- Nejde o nic jednoduchého ani pro bohaté.
- Spořivost (jako opak k rozhazovačnosti) je dobrou vlastností; i mnoho se o ní nepíše.¹ Moudré a hospodárné nakládání s penězi je správné, se štědrostí se ale nevylučuje. Jak víme, máme pracovat (a hospodárně žít) proto, abychom se měli o co podělit s druhými.
To, že tito lidé nemají dědictví v království Kristově a Božím je velmi hrozivé. Ač se to zdá nepředstavitelné, někteří křesťané opravdu budou „u nebeské brány“ zaskočeni, když jim bude odepřen vstup kvůli jejich jednání (spíše nejednání s vlastními hříchy).

6 Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na ⁽syny neposlušnosti⁾.

Mluvili jsme o hanebnostech, hloupých řečech, laškování a o konci smilníků, nečistých a lakomců.
Zřejmě tedy Pavel varuje před těmi, kteří by tyto věci chtěli bagatelizovat či efezské k podobnému jednání dokonce zvát či nabádat.
Kdo by jim na tyto prázdné řeči skočil, stal by se synem neposlušnosti a přivolával by tak na sebe Boží hněv.

7 Nemějte s nimi tedy nic společného.

ř.: Nebuďte jejich spoluúčastníky;
Jakékoliv podobné svody je třeba radikálně odmítnout. |Od lidí, kteří se takto chovají, je třeba se radikálně oddělit.

8 Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla —

Dříve jste takové věci sami běžně dělali – ale to bylo proto, že jste nevěděli, jak zlé ve skutečnosti jsou. Žili jste dezorientovaní, ve tmě. Sami jste dokonce tmou byli, nebylo ve vás nic dobrého.
To se vaším setkáním s evangeliem zcela změnilo – nyní již víte, jak se věci mají. Víte, co je dobré a co zlé. Znáte Krista. Sami jste přestali být tmou, ale stali jste se světlem.
Npotřebujete nic skrývat, žijete ve světle.
Podle nových informací je třeba žít.

9 ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě —

var: Ducha;
To, že víte, jak se věci mají a že žijete v otevřenosti a pravdě, se projeví – přinese to ovoce. Jaké?:
- dobrotu: Děláte věci dobré, nikoliv zlé
- spravedlnost: Jednáte spravedlivě
- pravdu: Mluvíte pravdu, žijete v pravdě.

10 zkoumejte, co se líbí Pánu,

ř.: zkoumajíce (váže se k v. Ef 5,8) – předchozí verš byl dovysvětlením, jaké ovoce život ve světle přináš.
Nyní je napsáno, že život ve světle také znamená aktivně hledat, co se Bohu líbí.
Zkoumat znamená dát si s hledáním práci, zamýšlet se, ptát se: Co tahle činnost? Je to něco, co potěší Boha? Co tenhle film, tento článek, tahle aktivita, rozhovor, návštěva?

11 a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte.

n.: kárejte (srv. J 3:20; 1Tm 5:20) ^a Zj 18:4; 2Pa 19:1~; 2Pa 20:37~; 2K 6:14~ ^b Ř 13:12

12Neboť o tom, co se u^t9 nich vskrytu děje, je hanba i mluvit.^a ^t9 ř.: od ^a Ef 5:3
13Ale všechno, co je ⁽světlem usvědčováno, je zjevováno⁾,^t10 ^t10 n.: usvědčováno, světlem je zjevováno
14neboť všechno, co je zjevováno, je světlo.^a Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a ^fzazáří ti Kristus.‘^t11 ^t11 prav. citát z křestního hymnu, založeného na Iz 60:1 ^a Ef 5:8

15 Dbejte tedy ⁽pečlivě na to, jak žijete;⁾ nežijte jako nemoudří, ale jako moudří;

var.: na to, jak byste žili pečlivě;
Hleďte, dbejte, dávejte si pozor – jsou věci, na které se máme soustředit, které si máme hlídat. Máme se sami nad sebou zamýšlet a analyzovat své jednání a chování.
Jednou z nejdůležitějších věcí samozřejmě je náš způsob života.
To, jak žijeme máme ve své moci – není to tak, že jsme zcela vláčeni okolnostmi, které nejsme schopni ovlivnit.
Do určité míry jistě okolnostmi „vláčeni jsme“ – všichni se musíme starat o jídlo a bydlení, spánek, odpočinek, rodinu. Musíme chodit do práce. Ale ať je náš prostor svobody sebeomezenější, vždy nám zůstává dosti prostoru pro to, abychom svůj způsob života ovlivnili. I ve vězení lze žít dobře a špatně.
Způsob života je to nejvýznačnější, co je nám svěřeno a je na nás, jak s ním naložíme. A zde jasně vidíme, že to „není jedno“. Na našem způsobu života záleží.
Máme žít pečlivě – jde o pěkný obrat. Žijme pečlivě. Pečlivě znamená pořádně, soustředěně, kvalitně, promyšleně, s citem pro detail. Takový mají být životy křesťanů.
Dvojice pojmů nemoudří – moudří ukazuje na nutnost zapojení rozumu. To, že existuje možnost žít nemoudře, si jistě uvědomujeme, neboť příklady vidíme všude kolem sebe.
Nejde o to, že by životy křesťanů měly být dokonale či pedantsky organizovány, a už vůbec ne o to, že by měly být prožity „sucharsky“ či ve strachu.
Nejsme vyplašení králíci, kteří se životem plíží při zdi ve strachu, aby na ně náhodou odněkud „nevykouklo“ něco nesvatého. Jsme synové a dcery krále, princové a princezny, kteří procházejí životem se vznešeností a nadhledem.
Při vědomí našeho synovství nám ale o to více záleží na tom, abychom se svými životy naložili rozumně.

16 vykupujte čas, protože dny jsou zlé.

ř.: vykupujíce si;
Co znamená vykupovat čas?
Pavlík překládá Vůči těm, kdo jsou venku, choďte v moudrosti, využívajíce příležitosti.
VW Walk in wisdom toward those who are outside, redeeming the time.
Řecké slovo je Strong G1805, ἐξαγοράζω [eksagorazó] (aor. ἐξηγόρασα) 1. odkoupit, vykoupit; vysvobodit 2. (i med.) využít
má 4 výskyty: dva se týkají vykoupení ze Zákona, dva vykupování času
Druhý podobný výskyt je v Ko 4,5 Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas.
Význam jistě značí: dobře efektivně využít, nepromrhat.
Vykupuji něco, co je pro mě cenně a za co jsem ochoten zaplatit, abych to získal.
Čas zpětně vykoupit nelze. Není možné dělat s Bohem obchody ve smyslu: Poslední hodinu jsem proflákal, dám ti tisícovku, když mě ji necháš prožít ještě jednou.
Případně: Dám sto tisíc na chudé, když vrátíš tu poslední minutu, kdy jsem řídil opilý a zajel člověka².
Neexistuje cena ani způsob, jak by se čas dal vrátit zpátky. V tom je jeho cena s ničím nesrovnatelná.
Z tohoto hlediska je čas nesmírně cenný – jde pravděpodobně vedle života o nejcennější komoditu, která nám je svěřena, kterou spravujeme.
Je tedy třeba s časem nakládat s maximální obezřetností a velmi promyšleně. Čas je snadné promrhat. Vzhledem k jeho jednosměrnému toku a nezvratnosti je jeho prožití definitivní.
Zajímavý byl v tomto kontextu film Vyměřený – čas o světě, kde se neplatilo penězi, ale časem.
Na druhé straně nesmíme upadnout do křeče či paniky – jsme věčné bytosti.
Ježíšovy dny měly stejně jako naše 24 hodin, pro službu měl vyměřené pouhé tři roky – a během nich určitě nepobíhal jako šílený s diářem v neustálé panice nestíhání.
Jistě nepobíhal s diářem s tím, že na tohohle nemocného má pouze čtyři a půl minuty, protože za dvacet minut už má být v jiné vesnici.
V Iz 28,16 je napsáno: Kdo věří, nebude spěchat. To dává smysl – spoléhám-li na Boha, nejsem v křeči z vlastního nestíhání.
Vidíme, že zacházení z časem je náročnou disciplínou, kdy balancujeme mezi dvěma extrémy. Potřebujeme se ji nepřetržitě učit od svého Mistra.
Jak s časem hospodařil Ježíš? Pěkně je to ukázáno v seriálu Chosen – učedníci z Ježíšova přístupu k organizaci času někdy „šílí“. Jejich mistr se občas na několik dní někam nepochopitelně ztratí, spěchá, když by spěchat neměla a nespěchá, když by spěchat měl.

17 Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle.

K rozumného zacházení s časem potřebujeme přemýšlet, zapojit rozum. Snažit se zjistit Pánovu vůli.
Je snadné být nerozumný, je snadné nezjistit si, co Bůh po nás chce. Je jasné, že v takovém případě své životy prožijeme značně neefektivně. Věnuji-li totiž svůj čas a úsilí něčemu, co je mimo linii Boží vůle, je to stoprocentní ztráta.
Takový scénář nemusí být pouze ve smyslu: Celý život jsem zasvětil práci, vybudoval jsem velkou firmu – před Bohem ale budu stát s prázdnýma rukama. Případně: Mám tisíc výstupů na Lysou horu, sto zaběhnutých maratónů nebo sto milenek – nad Bohem jsem ale nikdy nezamyslel.
Existují i scénáře „opačné“ jaksi nábožensky farizejské: Celý život chodím den co den do kostela, sloužím chudým, jezdím na misie po světě – „A co já s tím?“ na to Hospodin?
Hříchem není dělat špatné věci. Hříchem je minout se Boží vůlí. Bez toho, abychom zjistili Boží vůli, nejsme schopni prožít naše životy správně.
Utopíme životy v aktivitě tam, kde Bůh chce, abychom odpočívali, nebo je promarníme tam, kde chce, abychom byli aktivní.

18 A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale ⁽naplňujte se Duchem⁾,

ř: buďte naplňováni v duchu;
Když už tedy hovoříme o zacházení s časem, připomíná Pavel, tak jedním ze způsobů, jak čas spolehlivě promarnit, je chlast.
Napít se vína není hřích³, ale alkohol je značně rizikový – často vede ke ztrátě sebekontroly. Člověk se po něm chová způsobem, kterým by se normálně nechoval.
Toužíme-li po určitém euforizujícím stavu, toho lze mimo alkoholu dosáhnout i lepším (a legitimním) způsobem – a tím je naplňování se Svatým Duchem.
Přítomnost Ducha Svatého v těle má určité účinky, které v některých aspektech připomínají opilost. Na rozdíl od opilosti jde ale o stav žádoucí, navíc bez rizik, nežádoucích účinků a bez kocoviny.

19 mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v ⁽oslavných zpěvech⁾ a v ^[duchovních^] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho

ř. psalmoís – ‚chvalozpěvy‘, může být míněna i kniha Žalmů;
ř. hymnois – může se jednat o písně vyznavačské;
ř. psallontes – ‚zpívajíce chvalozpěvy‘;
O jaké druhy duchovních písní přesně jde, asi není příliš důležité. V dnešní době máme na výběr tzv. chvály, což jsou duchovní písně poměrně jednoduchých nápěvů i textů; dále starší písně z kancionálů se složitějšími texty a mnoha slokami a nepřeberné (a pro mě nepřehledné) množství jiné křesťanské hudby.
Texty žalmů zhudebnila např. skupina Oboroh – díky ní jsem se naučil řadu žalmů zpaměti.
Člověk zpíváním duchovních písní hovoří sám k sobě. Sám sebe povzbuzuje a naplňuje se Duchem. Stejně jako člověk může sám sobě kázat, může sám sobě citovat Bibli, může sám sobě zpívat.

20 a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.

Vděčnost má být svorníkem našich modliteb.
Nevděk je závažným problémem, ba přímo katastrofou. Mít se dobře, dostávat od Boha dobré věci, hříchem není. Nevděk naopak hříchem je.
Že máme děkovat za věci dobré, je přirozené a pochopitelné. Jak ale děkovat vždycky a za všechno, když život přináší celou řadu problémů a trápení? Mám děkovat i za nemoc, která mě skolila, za vyhazov z práce nebo manželské problémy?
Názory jsou různé. Na věc je možno se dívat z více hledisek:
- Děkovat za špatné věci je nepřirozené, snad až zvrácené.
- Na druhé straně nelze zpochybnit, že Bůh má v rukou všechny okolnosti našich životů. To, že se nám děje něco špatného, neznamená, že se náš osud Bohu vymknul z rukou.
- Je také otázkou, jak dobré a špatné věci rozlišit. Naše porozumění je vždy pouze částečné.
- Jób za své životní katastrofy jistě děkovat nechtěl, na druhé straně úlevu za svůj vztah s Bohem vyměnit odmítl.
- Existuje více křesťanských knih, které doporučují děkovat i za věci špatné, nejen za ty dobré.
- Problematika je složitá a souvisí např. s teodiceou, tedy obtížně řešitelnou otázkou původu zla ve světě.
- Lze zřejmě shrnout, že děkováním za všechny životní okolnosti, nejen za ty dobré, chybu neuděláme. Naše životy jsou nepochybně v Božích rukách v dobrém i ve zlém.

Existuje nezměrné množství variant moudrého příběhu, který tyto skutečnosti dokresluje:

Farmáři jednoho dne utekl jeho kůň. Sousedé mu přišli vyjádřit lítost a říkali, jaká je to smůla. Farmář však odpověděl: „Možná, kdo ví.“ Následující den se kůň vrátil, a přivedl s sebou další divoké koně. Sousedé mu přišli blahopřát ke štěstí, ale farmář opět řekl: „Možná, kdo ví.“ Dalšího dne se farmářův syn pokusil jednoho z divokých koní zkrotit, ale spadl a zlomil si nohu. Sousedé znovu přišli a litovali ho, jaká je to smůla. Farmář opět klidně odpověděl: „Možná, kdo ví.“ O pár dnů později přišli do vesnice vojáci, aby odváděli mladé muže do války. Syn farmáře, protože měl zlomenou nohu, odveden být nemohl.

21 Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem:

ř.: Podřizujíce se; (vše se vztahuje k naplňování Duchem z v. 18.
Podřizovat se jedni druhým je těžká disciplína.
Proč bychom to měli dělat? můžeme se ptát. Protože se bojíme Krista, odpovídá Pavel. Kristus si to přeje a pokud Jej bereme vážně, budeme se o to snažit.
Vidíme, v čem je háček: důvodem k podřizování tedy nemá být to, že druhý je v něčem lepší než my nebo že vidí věci lépe. Důvodem je, že Bůh si to tak přeje. To nám jako důvod musí stačit.
Když druhý člověk je lepší, schopnější, moudřejší či zbožnější, než my sami, podřídit se mu není problém. Opravdovou výzvou tento Pavlův příkaz začíná být, když ten druhý takovým není.

22 Ženy, ^[podřizujte se^] svým mužům jako Pánu,

A Pavel věci „hrotí“ dále – jakoby laťka nebyla už tak dost vysoká, nyní ji zvedá ještě výše (zřejmě nejvýše, jak to jde), když nutnost podřizování se vztahuje na manželství.
Ženy se mají podřizovat mužům.
Naskakují stejná „ale“ jako u předchozího verše: Je-li manžel „Pan úžasný“, až takový problém to být nemusí, ale co když není? (většinou nebývá).
Podřizovat se je třeba i tak – důvod zůstává stejný: Bůh si to tak přeje.
Bůh si přeje, aby se ženy podřizovaly mužům: Jde o jeden z obtížných biblických příkazů. Ženy to nerady slyší, mužům se o tom těžko mluví. Platit to ale nepřestává.
A tím to nekončí – ženy se mají nejen podřizovat, ale mají se podřizovat jako Pánu. Co to znamená? Stejnou úctu a postoj, jaký mají ke Kristu, mají mít ke svému manželovi. Je to vůbec možné? Může to Pavel vůbec myslet vážně?
Asi ano – koneckonců víme, že je těžko se „ohánět“ láskou k Bohu, když nejsme schopni milovat ani člověka. (Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ 1J 43,20)
Jinak řečeno: „Dělat ze sebe“ dobrou křesťanku s „bůhvíjakým“ vztahem k Ježíši, když se nechovám dobře ani k vlastnímu manželovi, je přinejmenším problematické, pravděpodobně pokrytecké.
Snad stojí za to připomenout, že to, že se někdo podřizuje, neznamená, že má menší hodnotu. Mělo by to být elementární, ale z toho, jaké tento verš vyvolává kontroverze, vidíme, že není.

23 neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve; on ^[je^] zachráncem těla.

Vcelku jasně formulováno. Srovnání vztahu Kristus-církev se vztahem manžel-manželka je nečekané. Čekal bych, že autorita Krista nad církví je silnější, než manžela nad manželkou.
Možná i je – i ten nejlepší manžel má ke Kristu daleko předaleko. Zatímco u Krista si můžeme být vždy jisti, že Jeho vedení je správné, u manžela si tím být jisti nemůžeme. Na věci to ale nic nemění.
Pavel zjevně chce, aby se tento příkaz nepomíjel, aby nezapadl. Aby byl brán vážně. Ve smyslu opravdu to myslím tak, jak to říkám: V rodině má rozhodovat muž.
Jako vždy platí, že takovýto příkaz se dobře poslouchá, pokud je muž moudrý, zodpovědný a milující. V okamžiku, kdy tomu tak není, jde pro ženu o těžký oříšek.
Proč by žena měla muže poslechnout v případě, že on moudrý zodpovědný a milující není? (Čistě statisticky v polovině manželství žena muže schopnostmi či inteligenčně převyšuje).
Měla by se podřídit kvůli Bohu samému. Protože On to řekl. Bohu se takový přístup líbí, ocení ho a event. v ženich prospěch intervenuje.
Jakou má žena jinou možnost? Vzpouru proti muži.
Jde o stejný princip jako v případě otroků a pánů v 1Pt 2: „Otroci, podřizujte se se vší bázní svým pánům, nejen těm dobrým a mírným, ale i těm zlým. Vždyť je to milost, snáší-li někdo bolesti z nespravedlivého utrpení, protože má na mysli Boha.“
Znal jsem ženy, které se rozhodly kvůli Bohu neopustit své špatné, panovačné nebo dokonce alkoholické partnery, přestože to bylo legitimní. Jejich přístup byl těžko pochopitelný, ale jsem přesvědčen, že v jejich rozhodnutí byla přítomna Boží sláva.
Boží slovo musí platit, takže muž zkrátka hlavou ženy je. Domnívám se ale, že to vůbec neznamená, že muž má doma poroučet a žena podle něho „skákat“. Smyslem manželství je nejhlubší myslitelné partnerství. Dobrý manžel na svou ženu dá.
Hlavním posláním dobrého manžela je, aby svou rodinu vedl za Bohem. Pokud v tomto nejdůležitějším selhává, Bůh přesunuje duchovní autoritu nad rodinou na manželku. Jde o náhradní řešení, o záložní plán tam, kde ten první z důvodu mužovy neschopnosti nebo nezájmu, nefunguje.

Co v této souvislosti znamená: on ^[je^] zachráncem těla? Myslí se jistě, že Kristus je zachráncem církve. Pokud Kristus má svou církev opravdu zachránit, je třeba, aby byl její hlavou, aby ho církev poslouchala. Pokud by církev Krista neposlouchala, nemohl by ji dovést ke spáse.
Pavel zjevně používá tuto analogii i pro muže a jeho vztah k ženě a k rodině. Muž má svou rodinu (i svou ženu) vést a dovést ke spáse. Pokud se mu to má podařit, potřebuje, aby mu rodina i manželka „šly na ruku“. Pokud jej nebudou následovat, pokud se vést nenechají, muži se to nepodaří.
To, že muž je pro svou rodinu tímtéž, čím je Kristus pro církev, je důležité sdělení – pro muže i pro ženy i pro děti.

24 Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům.

Opakování s lehce odlišnou formulací, nyní spíše z pohledu ženy.
V předchozím verši klade Pavel mužům na srdce, aby nezapomínali být hlavami svých rodin, zde se obrací spíše k ženám a připomíná jim důležitost podřízenosti.
Přidává absolutní kvantifikátor: Ve všem. Ne tedy pouze v tom, v čem s mužem souhlasí nebo co je jí příjemné.
Překladatelé přidávají slovo svým mužům, což je logické. Pavel jistě nemá na mysli, že by se každá žena měla podřizovat kterémukoliv muži.
Vztah mužů a žen je jedním z největších oříšků, který Bůh lidem na tomto světě uložil. Láskyplné fungující manželství je krásné, ale vzácné – není vůbec snadné jej dosáhnout. Muži neplní své role, ženy se bouří. Každé manželství je jiné a všechna komplikovaná. Nejužší možné obecenství s sebou přináší také největší možnost si navzájem ubližovat.
Sex je tělesným vyjádřením nejhlubšího možného vztahu (člověk při něm odkládá všechny tělesné, duševní i duchovní bariéry). Správně užíván, je úžasný – při žádné jiné činnosti se člověk tak intenzivně „nedotýká nebe“.
Je v něm také vyjádřena mužská dominance a ženská submisivita. Není tedy divu, že sex se stává v manželstvích často stává hlavním kolbištěm, kde si partneři vyřizují účty. Z nebe se tak snadno stává peklo.
Je zajímavé, že Pavel a Petr, dvě velmi rozdílné osobnosti se oba ke vztahům mužů a žen vyjadřují (1Pt 3). Že se vyjadřují podobně, ale s rozdílnými důrazy, je očekávatelné.

25 Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal,

Pokud se nám zdálo, že Bůh toho po ženách chce příliš (podřízení se), brzy uvidíme, že ani mužům nenakládá málo.
Vztah Kristus – církev jako „mustr“ pro chování zachovává. Od Krista k církvi (od muže k ženě) vyžaduje lásku. A to lásku až na smrt, lásku až do sebeoběti vlastního života.
Těžko existuje vyšší „level“.
Při čtení si člověk může představit romantické situace, kdy muž se po napadení své ženy vrhá na útočícího medvěda. Rodinu zachrání, ale sám je smrtelně zraněn. Proč ne.
Vydání se ale může obnášet i celou řadu méně černobílých situací, kdy je muž povinen až na smrt bojovat za svou ženu, která mu dělá doma „peklo“ – je zlá, konfliktní či nepřátelská. Tehdy dostává tento Pavlův příkaz ještě obtížnější rozměr.
Není to ale neadekvátní – Kristus zemřel za lidi, kteří se tak vůči němu povětšinou chovali špatně.

26 aby ji posvětil, když ji očistil ⁽vodní koupelí⁾ v slovu,

ř.: koupelí vody; lútron (‚koupel‘);
Mluví se o Kristu: Jedna z věcí, které Kristus udělal pro církev, je, že ji očistil. Samozřejmě od hříchu.
Jak to udělal? Vodní koupelí v slovu: Vodní koupel většinou znamená křest. Zde je zřejmě myšleno:
- Jak došlo k očištění církve?
- Očištění se většinou dělá koupelí.
- O jakou koupel šlo v případě očištění hříchů církve?
- O koupel ve slovu – zřejmě ve dvojím smyslu:
  - Primárně Kristus vytvořil církev tím, že přinesl Boží slovo a nechal se ukřižovat. Ti, kdo zareagovali, se nechali pokřtít a vytvořili církev.
  - Dále Kristus svou ženu (církev) očišťuje tím, že ji „máchá“ ve svém slovu. Tím, že jsou křesťané konfrontováni s Jeho slovem a snaží se je zachovávat, se průběžně očišťují.
Něco podobného má tedy muž dělat pro svou manželku. Vést ji ke spáse, dělat vše pro její spásu. Exponovat ji Božímu slovu za všech vhodných okolností (podobně jako to děláš vůči dětem – 5M 6,6 když budeš sedět ve svém domě, když půjdeš cestou, když budeš uléhat i vstávat.)
Kristus církev očistil a pak posvětil. Analogicky tedy muž očišťuje a posvěcuje svou ženu.
Jak je tomu s kolektivním spasením rodiny? Může muž „spasit“ svou ženu nebo naopak? Z Písma známe případy, kdy byla najednou spasena celá rodina (žalářník ve Filipis). Obecně ale spíše platí, že každý je stran spásy zodpovědný sám za sebe. Již tehdy (vztahy v manželství byly kulturně nastaveny zcela jinak, než dnes) existovala rozdělená manželství; řešil se problém, jak se zachovat v rodinách, kde uvěřil jeden z partnerů, apod.
Manželé si vzájemně mohou cestu ke spáse usnadňovat nebo ztěžovat. Muž má pro svou milovanou udělat maximum, aby ji ke spáse přivedl a pak jí pomohl se udržet v posvěcenosti.
Jistě to neznamená, že si manželé mají o hlavu navzájem otloukat verše z Písma. Znal jsem ženu, která od sebe svou agresivní „evangelizací“ odehnala manžela i všechny následující nápadníky. Platí to samozřejmě i naopak.
Derek Prince myslím jedou řekl, že žena špatně vyjadřuje svému muži Boží lásku, když manželovi v posteli pouští kázání Dereka Prince místo, aby se s ním milovala.

27 aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.

Kristus církev očistil a posvětil z následujících důvodů:
- buduje (staví) si církev
- chce, aby tato stavba byla slavná, tedy všeobecně známá a oceňovaná
- chce, aby neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového -tedy aby byla bez-chybná. Je-li na ní nějaká chyba, je třeba ji odstranit
- chce, aby byla svatá: oddělená pro Boha a čistá
- chce, aby byla bezúhonná – aby jí nebylo co vytknout
K takovému cíli s církví směřuje Kristus. Připravuje si svou nevěstu církev.
K takovému cíli má směřovat také muž se svou manželkou.

28 Takto jsou povinni ^[i^] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.

Takto znamená jako Kristus.
Muži jsou své ženy milovat jako Kristus povinni. Není to věc volby.
Milovat své ženy jako svá těla je zvláštní koncept: Nenapadlo by mě říci, že miluji své tělo. Ale nějak přirozeně tomu tak zřejmě je, i když bych to tak neformuloval. Přirozeně mi na mém těle záleží a chovám se k němu se všemi ohledy. Přirozeně chci, aby se mělo dobře – sytím je, napájím, myji, dopřávám mu odpočinek. Když jsem nemocný, léčím se ze všech sil. Proč to dělám? Protože na „well-beingu“ mého těla závisí, jak se cítím. Když se mé tělo cítí špatně, celý můj život je „ve psí“.
Závislost není absolutní – zralost křesťana se mj. projevuje tím, že jeho duchovní stav není zcela závislý na naplnění potřeb jeho těla.
Do značné míry ale platí – dbát na to, aby se moje tělo mělo dobře, je z mého hlediska velmi rozumné. Nejde o žádný altruismus, je to vlastně „sobecké“, ale logické. Zdevastované bolavé tělo znemožňuje dobrý život.
S péčí o manželku je to z mužova hlediska podobné – jednoznačně totiž platí, že když má muž šťastnou a spokojenou ženu, je sám také spokojený. Dělat pro manželčinu spokojenost maximum, je tedy velmi prozíravé i z hlediska vlastního prospěchu.
Milovat svou ženu = milovat sám sebe zkrátka platí.

29 Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o církev.

stejný ř. výraz jako v Ef 6,4 (A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí.) † „vychovávejte“;
srv. 1Te 2,7 (Jako Kristovi apoštolové můžeme užívat vážnosti, avšak byli jsme mezi vámi něžní, jako když žena chová vlastní děti.) † „chová“; (v ř. pův. „zahřívat“)
Vysvětleno totéž naopak: Zanedbávat nebo týrat své tělo hladem v důsledku vede k tomu, že se mám zle. Je to přirozené a jinak by se choval pouze hlupák.
Je povzbuzující vědět, že podobně je na tom Ježíš ve vztahu ke své nevěstě církvi – že je pro Něho přirozené o nás pečovat. Snad se dá dokonce s nadsázkou říci, že Ježíšův „wel-beeing“ se odvíjí od dobré kondice jeho církve.

30 Vždyť jsme údy jeho těla, ^[z jeho masa a z jeho kostí^].

Tento obraz známe dobře a obvykle jej chápeme ve smyslu, že Ježíš je hlavou, která rozhoduje a řídí tělo. Zde myšleno jinak – ve smyslu, že když se církvi daří špatně, Kristus to vnímá jako „svou“ nepříjemnost.

31 ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘

^a Gn 2:24//; Mt 19:5

32Toto tajemství^a je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. ^a Ef 1:9
33Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže.

O hospodárném nakládání s penězi hovoří více či méně specificky např.
Př 13,11 Majetek získaný lehkomyslně ubývá, kdo shromažďuje vlastníma rukama, rozmnožuje ho.
Př 21,20 „Vzácné poklady a olej bývají v obydlí moudrého, ale člověk hloupý je rozhází.
Př 30,24-25: mravenci, národ nesilný, ale shromažďují v létě pokrm.
Př 6,6-8 Jdi k mravenci, lenochu, dívej se na jeho cesty a buď moudrý. Nemá vůdce, dozorce ani vládce, a přece si připravuje pokrm v létě, shromažďuje potravu ve žních.
J 6,12 „Když se nasytili, řekl svým učedníkům: ‚Seberte zbylé nalámané kousky, aby nic nepřišlo nazmar.‘
2 Te 3,10-12 Když jsme byli u vás, nařídili jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí. Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně, nepracují, ale pletou se do všeho možného.“
Josef v Egyptě šetřil během sedmi úrodných let na roky špatné. ↩︎
Podobné kšefty lidé s Bohem dělávají: Když byla v Maďarsku loterie, kde v jackpotu bylo možno vyhrát miliardu, jezdili si tam Češi kupovat losy. Jeden z nakupujících na dotaz televizní redaktorky, co by s výhrou udělal, odpověděl: Sto miliónů bych dal do kostela a na chudé. Takováto snaha Boha podplatit je samozřejmě trapná a urážlivá. Bůh na takovýchto sto mega zvysoka kašle ↩︎
Ostatně Ježíš se svými učedníky rozhodně neabstinoval. ↩︎

Vít Šmajstrla

Vit.Smajstrla@bormed.cz