Izajáš – kapitola 10

1 Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení, a těm, kdo předpisují trápení,

• h.: předpisovatelům 
• n.: útlak;
• Je velká zodpovědnost přijímat zákony a právní normy. Pokud to někdo dělá se zlým úmyslem, je to pro něj špatné. Mít na sebou Boží běda nikdo nechce.
• Zažil jsem mnoho vládců ve dvou režimech. Od roku 1989 vyloženě zlá rozhodnutí našich vládců podle mého názoru nejsou častá. Některá jsou chybná, v důsledku škodlivá nebo populistická, ale vyložená snaha škodit zřejmě příliš častá není.
• Kdy vládce předepisuje trápení, přesně nevím. Přiměřené daně zlem nejsou. Evropské sociální státy vybírají daně velmi vysoké¹, ale trápením je nazvat nelze. Nadměrná byrokracie určitým trápením je, ale ne ve smyslu tohoto verše.
• Nicméně jisté je, že být zlým politikem, který svým lidem škodí a trápí je, stojí pod Božím běda, což je extrémní memento. Většina politiků si to, že jsou zodpovědni Bohu pravděpodobně neuvědomuje.

2 aby převraceli právní nárok chudých a uchvacovali právo nuzných mého lidu, aby se vdovy staly jejich kořistí a aby oloupili sirotky.

• Nadržování bohatým a odírání chudých a znevýhodněných je Bohu odporné. Z tohoto hlediska vycházejí všechny levicové koncepty boje za práva různých skupin z křesťanských kořenů.
• Na druhé straně ne vše, co se dnes odíráním chudých nazývá, jím ve skutečnosti je. Také ochrana znevýhodněných skupin je nejlepší, jaká kdy v dějinách byla. Jistě je, co zlepšovat, ale pravděpodobně za Izajášových dob byl útlak na nesrovnatelně vyšší úrovni

3 Co uděláte v den navštívení a ve zkáze, jež přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc a kde zanecháte svou slávu?

• n.: v bouři; 
• n.: vážnost, okázalost, zámožnost;
• To je dobrá Boží otázka. O vše, co si nespravedliví vládci nahromadili, o vše přijdou – o bohatství i postavení. Budou stát zchudlí, bez ochrany, všemi neoblíbení a navíc se svědomím obtěžkaným množstvím hříchů.
• Co si potom v takové situaci budou chtít počít?

4 Nezbyde než se sehnout jako zajatci nebo padnout jako zabití. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.

• Nepočnou si nic – zlí a nespravedliví vládcové zemřou nebo budou odvlečeni do zajetí.
• Ale to nebude všechno – to ještě Hospodin nebude akceptovat jako dostatečný trest a dostatečné zadostiučinění

5 Běda Asýrii, metle mého hněvu. Hůl, jež je v jejích rukou, je mé rozhořčení. 

• Bůh si občas používá vůči svému lidu nepřátelské národy jako trestající hůl . Dává skrze jejich agresi průchod svému hněvu. Hodně se tomuto tématu věnuje také Jer – u něho je holí Babylón.
• Pro tyto národy je velmi důležité, aby situaci správně „načetli“. Aby pochopili, že jejich vítězství nejsou důsledkem jejich kvalit. A dále, aby se do trestu příliš „nevkládali“, aby si svá vítězství příliš neužívali a aby se nechovali přespříliš krutě.
• Být trestajícím nástrojem v Boží ruce není vůbec jednoduchá ani záviděníhodná role.

6 Pošlu ji do národa bezbožného a přikáži jí, aby lid, proti němuž plane má zuřivost, zcela vyplenila a vyloupila, aby ho určila k pošlapání jako hlínu na ulicích.

• h.: lid mé zuřivosti;
• Zadání pro trestající národ je tvrdé: zkáza Božího lidu má být téměř totální
• Bůh je v této chvíli stále „vzteky bez sebe“ – provokace jeho lidu zase jednou přesáhly všechny meze.

7 Ale ona si to tak nepředstavuje a její srdce to tak nezamýšlí, protože v jejím srdci je úmysl vyhladit a vytnout nemálo národů.

• Asýrie se ale jako Boží hůl nechce nechat korigovat. Vůbec nemá v úmyslu si do čehokoliv nechat mluvit.
• Obsazení Izraele je jen malá část asyrské agendy.

8 Vždyť si říká: Což nejsou moji velitelé zároveň králi? 

• n.: moje knížata;
• Jsou nafoukaní a příliš sebevědomí: Tvrdí, že každý jejich vojenský velitel je na úrovni krále jiných národů.

9 Což není Kalné jako Karkemíš? Zdalipak není Chamát jako Arpád? Zdalipak není Samaří jako Damašek?

• [žádný z těchto městských států neobstál před Asýrií (v letech 740-717 př. Kr.) tj. neobstojí ani nikdo jiný] 
• Jinak řečeno: Takový nebo onaký stát, je to všechno jedno – stejně je všechny bez milosti dobudeme.

10 Tak jako má ruka dopadla na království nicotnosti — a jejich modly byly nad jeruzalémské i nad samařské — 

• tzn. na modlářská království; 
• Zřejmě nadále mluví Asýrie – ostatní království považuje za nicotná (a nepochybně takovými oproti ní byla²).
• A Asýrie se arogantně vyjadřuje i o božstvech okolních států. Jeruzalémského „boha“ považuje za jednoho z mnoha, dokonce za slabšího a méně významného, než ostatní.
• Samozřejmě nerozlišuje ani bohoslužbu jeruzalémskou od samařské – to je pod rozlišovací schopností Asyřanů³.
• Je to velmi urážlivé pro Hospodina, když se o jeruzalémské bohoslužbě Asyřané vyjadřují takto přezíravě. Ale Hospodin je na svůj lid tak rozzloben, že i tuto věc (která jej jindy nesmírně hněvá) je ochoten přejít a „zkousnout“, tedy nechat bez potrestání.
• Může to ale také být i tak, že zde již promlouvá sám Hospodin – který to vidí tak, že v Jeruzalémě (a předtím i v Samaří) se již žádná pravá bohoslužba neodehrává, že zůstala pouze modloslužba. A ta je po právu Asyřany ničena.
• Spíše ale hovoří Asyřané a ti nerozlišují – lokální bůh jako lokální bůh, stejně je všechny porazíme

11 cožpak nenaložím s Jeruzalémem a s jeho modlářskými zpodobeninami tak, jak jsem naložil se Samařím a s jeho nicotnostmi? 

• Zkáza Samaří předcházela zkáze Jeruzaléma.

12 A stane se, když Panovník dokončí celé svoje dílo na hoře Sijón a v Jeruzalémě, že si řekne: navštívím ovoce velikášství srdce asyrského krále a pýchu jeho hrdých očí,

• Myslí se tím, když Bůh skrze Asyřany dokončí trest na svému lidu, zkázu v Jeruzalémě (což nazývá „svým dílem“)
• Obrátí svou pozornost k trestající holi – ta se totiž chová velikášsky, pyšně a přespříliš hrdě
• Král se domnívá, že jeho úspěchy jsou důsledkem jeho schopností, jeho vojenské síly apod. Ve skutečnosti jsou jeho úspěchy důseldkem toho, že Bůh si jej chtěl použít.
• Tyto části Izajáše (a podobně Jeremjáše vůči Babylónu) by si měli dvakrát číst všichni úspěšní vladaři či vítězní válečníci. Vedlo by je to do pokory, k odložení arogance, k milosrdnému přístupu k poraženým, zkrátka ke slušnému chování.
• Porazit nepřítele, obsadit zemi je věc jedna, vraždit, znásilňovat, loupit je věc druhá.
• Určitě je lépe se vyhnout tomu, aby člověk byl Boží trestající holí. Kdyby k tomu ale přece jen došlo, je třeba být maximálně zdrženlivý a milosrdný. Kdyby se Asyřané chovali milosrdně, určité by nic nepokazili.
• Boží pocity jsou v takovýchto případech vždy smíšené stejně jako pocity každého trestajícího otce.

13 protože si řekl: Vykonal jsem to ⁽svou mocnou rukou⁾ a svou moudrostí, protože jsem rozumný. Odstranil jsem hranice národů a vyplenil jsem jejich poklady, jako silák jsem strhl jejich vládce.

• h.: silou své ruky;
• h. obvykle: „hřebec“;
• n.: obyvatele; h.: sídlící / sedící (/ trůnící);
• Uvažování asyrského krále je esencí arogance a nedostatku sebereflexe. Domnívat se, že všechny výboje a úspěchy jsou výsledkem vlastní
  • moci
  • moudrosti
  • rozumnosti
  • síly
• je bláhovostí nejvyššího stupně. Jde o naprosté nepochopení reality.

14 Má ruka nalezla majetek národů jako hnízdo a jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem já sebral celou tuto zemi. Nebyl, kdo by máchnul křídlem nebo otevřel zobák či zapištěl.

• Tak to asyrský král vnímal a tak to proběhlo. Nikdo se nezmohl na významný odpor.
• Ptáci jsou proti lidem bezmocní, když se jim náhodou rozhodnou vybrat hnízdo.

15 Což se sekera vychloubá nad toho, kdo s ní seká? Cožpak se pila vytahuje nad toho, kdo jí řeže? Jako kdyby metla mávala tím, kdo ji zvedá, jako kdyby ⁽se hůl vyzdvihovala, že není dřevěná.⁾

• h.: tahá / mává 
• n.: hůl vyzdvihovala toho, kdo není dřevěný / dřevem (tj. člověka).
• Asyrský král byl pouhým nástrojem v Boží ruce – všechna přirovnání v tomto smyslu hovoří naprosto jasně. Jako sekera nebo pila nebo koště nebo hůl jsou ovládány pracovníkem, tak byl asyrský král řízen Hospodinem.
• Je to tajemné, ale nepochybné. Asyrský král to takto nevnímal, nebyl si Božího řízení vědom, ale to byl jeho problém. Vědět to mohl a měl.

16 Proto Panovník, Hospodin zástupů, pošle úbytě na jeho vykrmené a pod jeho slávou zažehne plamen jako plamen ohně. 

• tzn. asyrského krále;
• n.: žár; h.: hoření; (výskyt pouze zde);
• Takovouto aroganci Hospodin nenechá bez trestu. Tohle netoleruje.
• Je to přitom pro arogantního člověka velmi zdravé, když jej někdo s jeho arogancí konfrontuje a ukáže mu realitu.
• I toho nejpyšnějšího a nejmocnějšího člověka je velmi snadné „uzemnit“, pokořit. Stačí choroba, nemusí jít o nic velkého⁴

17 Světlo Izraele se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. V jednom dni zapálí a stráví jeho bodláčí i jeho trní 18 a dočista zničí slávu jeho lesa a ovocného sadu. Bude to, jako když potácejícímu se ubývá sil. 19 Zbylých stromů jeho lesa bude jen tolik, že je sepíše i chlapec.

• h.: od duše až po maso; [spojení naznačuje úplnost zničení];
• h.: potácející se rozpouští;
• Nadále mluvíme o potrestání Asýrie – Boží metly, která byla arogantní.
• Bude postupně slábnout.
• Pokud se zdála krásná a silná jako les či sad, změní se to – zbydou jen jednotlivé stromy.

20 ⁽I stane se v onen den,⁾ že ostatek Izraele — ti z domu Jákobova, ⁽kteří vyváznou⁾ — už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele. 

• h.: únik;
• tj. Asýrii; 
• n.: věrně; 
• Nakonec Boží trest přinese své ovoce – Izrael pochopí.
• Jak je možno spoléhat na toho, kdo člověka bije? Není to nesmyslné? Je, ale my lidé jsme už takoví.

21⁽Ostatek se navrátí,⁾ ostatek Jákoba, k mocnému Bohu.

• h.: Šearjašúb (š^e’ár jášůb_);
• Mnozí Boží trest nepřežijí – ti, kdo ano, se ale k Bohu navrátí

22 Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto  o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost

• n.: skoncování; [zde asi ve smyslu: spravedlivý soud]; 
• Redukce národa bude ohromná a krutá. Přinese s sebou ale změnu myšlení.

23 Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi. 

• O trestu a jeho konci je rozhodnuto.

24 Proto praví Panovník, Hospodin zástupů, toto: Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie,  která tě bije metlou a zvedá na tebe hůl ⁽tak jako⁾ Egypt.

• h.: cestou, tj. způsobem;
• Mám vše pod kontrolou, není třeba se bát. Asýrie není tak silná, jak vypadá. Trest mám pod kontrolou.

25 Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení.

• Z dějinného pohledu bude můj trest vlastně krátký.
• A hněv, který plál proti mému lidu, se obrátí proti „metle“.

26 Hospodin zástupů bude proti němu podněcovat bič, jako při porážce Midjánu u skály Oréb, a jeho hůl bude nad mořem a pozdvihne ji tak jako v Egyptě. 

• Hospodin Asýrii porazí stejně slavně jako v minulých bitvách porazil MIdjánce a Egypťany.

27 I stane se v onen den, že bude odstraněno jeho břemeno ze tvých ramen a jeho jho ze tvé šíje. Jho se bude ⁽lámat pro tučnost.⁾

• n.: kazit od oleje.
• Útisk Asýrie skončí.
• Daří se jim příliš dobře a to způsobí jejich oslabení.

28 Přišel k Ajátu, prošel Migrónem, v Mikmásu uloží svou zbroj. 29 Prošli průsmykem: Nocleh budeme mít v Gebě. Ráma se třásla, Saulova Gibea utekla. 30 ⁽Rozezni svůj hlas,⁾ dcero Galímu, pozorně naslouchej, Lajšo, ubohý Anatóte! 31 Madména se rozprchla, obyvatelé gebímští hledají bezpečí. 32 Ještě ten den se zastaví v Nóbu. Rukou pohrozí hoře dcery sijónské, návrší Jeruzaléma.

• n.: přitáhne (…, projde M. …);
• ČSP: [v. 28-32 prorocky popisují asyrskou invazi od severu do Judska; není zcela jasné, kdy k ní došlo (?701 př. Kr. – Iz 36,20 – Senacheríb ovšem táhl od Lakíše, tj. JZ; v tom případě mají geografické detaily asi vytvářet živost hrozby od severu, nikoliv konkrétní postup vojska)]
• Zřejmě je smyslem veršů: asyrská invaze projde Izraelem jako „nůž máslem“.

33 Hle, Panovník, Hospodin zástupů, s děsivou mocí klestí ratolesti: Ty vysoko vzrostlé jsou pokáceny, i ty nejvyšší budou sníženy. 34 Proklestí houštinu toho lesa sekerou a Libanon ⁽se vznešeným  stromovím⁾ padne. 

• h.: železem;
• n.:skrze Vznešeného; n.: ve své vznešenosti;
• n: prudkostí;
• Může nám pomoci představa obrovských strojů používaných ke mýcení lesa – nakládají s mohutnými kmeny jako s třískami a zůstávají po nich jen rozvrácené holiny, ze kterých občas trčí oškubaný kmínek.

.

.

1. Např. Den daňové svobody bude v r. 2025 v ČR až 17. června, což je obrovské daňové zatížení. Na druhé straně státy svým občanům za to poskytují hodně služeb ↩︎
2. Třeba jako Česko oproti Číně (se kterou naštěstí nesousedíme) ↩︎
3. Možná podobně jako nevěřící neodlišují rozdíly mezi různými evangelikálními církvemi. Považují za nevýznamné samy církve, natož věroučné nuance rozdílů mezi nimi ↩︎
4. Když toto píšu mě bolí koleno při chůzi. Nejde o nic velkého ani vážného, ale k naprostému „uzemnění“ to dokonale postačuje. ↩︎